Berlín 2017

Jedna z mnoha věcí, kterou miluju na psaní je, že si na blogu všechny svoje vzpomínky z cest nejen připomenu, když o nich píšu, ale taky uchovám v moc hezkém formátu. 🙂
Je 6 hodin ráno a já s nevolí otevírám ještě zasněná víčka. Šouravým krokem se přesouvám do koupelny a začínám s ranní hygienou. Chvíli po mně se do koupelny dobývá i Džej. Společně se pak upravujeme a vybíráme, co si vezmeme na sebe. Já volím svůj nejlepší sekáčový úlovek – chlupatý teploučký kabát, původně z Gatu, k tomu svetr H&M, džíny s vysokým pasem z Primarku a chelsea boots od Dorothy Perkins. Snad mi nebude zima.
V 7 hodin nastupujeme do auta k našim spoluvýletníkům a vydáváme se do Drážďan na snídani. Ta moje se skládá ze sendviče se sýrem a vajíčkem a kávy, kterou se v poslední době snažím omezovat, co to jen jde, ale dneska mi bodne. Chvíli si povídáme a už opět sedíme v autě a jedeme tentokrát už opravdu směr Berlín.
V půl jedenácté se nám podařilo úspěšně zaparkovat. Hledáme záchody (bezúspěchu) a běžíme na metro. To mě překvapuje, protože oproti tomu našemu pražskému je maličké. Má dva vagóny a ani uvnitř není moc prostoru. Ale líbí se mi. Metro nás veze ke stanici Zoo, která je na našem seznamu první v pořadí. Od doby, co jsem byla v Berlíně naposledy se toho dost změnilo, ale alespoň mekáč ladí s nápisem nádraží.

Naše první zastávka.

Zachycení mého fotografického ducha. 😀

Opět sedíme v mhádéčku, ale tentokrát ve dvoupatrovém autobuse. Jedeme k Vítěznému sloupu, který je uprostřed Berlína. Okolo něj je kruhový obrovský park a za ním vidíme město. Berlín má své kouzlo, ale rozhodně se o něm nedá říct, že je hezký. Všude jsou obrovské strohé budovy, ze kterých necítím vůbec nic. Žádná historie v nich není zapsaná, ale přitom se toho v tomhle městě stalo tolik. Jakoby se na to všichni snažili zapomenout.

Vítězný sloup se mi líbí na Berlíně nejvíc.

Chtěla jsem vyfotit tak, aby byl sloup vidět celý, ale zjistili jsme, že to nepůjde. 😀

Detail ozdob.

Výhled z Vítězného sloupu.

Naše kroky tentokrát směřují k Budové Říšského sněmu. Ještě se stavujeme u sovětského pomníku a já vzpomínám na Vídeň, kde byl tento pomník také. Od sněmu jdeme k Židovskému památníku, který se mi nelíbí, nikomu z nás. Jsou to jen betonové kostky. Takže raději jdeme dál k Braniborské bráně, která je narozdíl od pomníku nádherná.

Beru jako úspěch, že jsem něco přečetla v azbuce.

Zašli jsme na kafe k Merkelové. 🙂

Klasická pózovačka.

Tohle je památník Holocaustu. Nejdivnější věc, kterou jsem kdy viděla.

Braniborská brána bez zástupů turistů by nebyla Braniborská brána, 😀

Tak a máme normální fotku! 😀

Vyhládlo nám. Už několik minut bloudíme a podle navigace hledáme místo, kde se můžeme občerstvit. Kluci mluví o kebabu, ale já na něj moc chuť nemám. Kručí mi v žaludku asi bych ho i snědla. Konečně! Našli jsme obchodní centrum, kde je celé patro plné jídla. S Džejem si vybíráme stánek s indickou kuchyní. Bohužel mi moc nechutná, ale alespoň už nemám ten strašný hlad.

Architektura v Berlíně.

Po odpočinku se vydáváme dál. Džej si přál vidět místo, kde se dříve nacházel Hitlerův bunkr. Pokud víte něco o Hitlerovo konci, tak se zastřelil a kousek od bunkru jeho tělo upálili jeho kumpáni. Tam paradoxně nacházíme dětské hřiště. Po hrůzné historii nezbyly jediné stopy. Míjíme Berlínskou zeď. Němci si z ní udělali atrakci a lákají na barevné nápisy turisty. Mně se to protivý.

Pozůstatek Berlínské zdi.

Naše poslední zastávka je televizní věž. Ta je vysoká 368 metrů. Nahoře se nachází restaurace, jež se otáčí okolo své osy. Místo návštěvy věže jdeme do Starbucks, který je hned vedle. Ještě chvíli jen tak sedíme a rozhlížíme se po okolí. Už nás čeká jen poslední projížďka dvoupatrovým autobusem a cesta domů. Tak ahoj Berlíne a zase někdy!

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

by | 3 komentáře