Cyklovýlet #1 – Jak jsem málem umřela

cyklovýlet

Jednoho krásného sobotního večera jsem se rozhodla, že druhý den ráno brzy vstanu, nasednu na kolo a pojedu na cyklovýlet. Chtěla jsem si pročistit hlavu, vyzkoušet kolo, protože bylo po opravě a taky zkusit své síly. Nejela jsem daleko. Dohromady jsem našlapala něco málo přes 20 kilometrů, takže se není zas až tak čím chlubit. Vzhledem k tomu, že dokážu ujet klidně 60 ani nemrknu. Jenže to nebylo jen tak a o tom bych vám ráda dnes vyprávěla.

Cyklovýlet #1 – Jak jsem málem umřela

cyklovýlet

Park Městské sady oblečený do zlatavého kabátu.

Vrkoč. Krásná národní přírodní památka, která se nachází v okrajové části mého rodného města Ústí nad Labem. A také cíl mé cesty. Už jsem na tomto místě byla několikrát, ale nikdy jsem nejela na kole. A asi už tuším proč. Nejprve jsem jela od našeho domu přes parky, které se v našem městě nachází. Podzim mě provázel na každém kroku. Barevné listí a vycházející Slunce mi cestu zpříjemňovaly a později už bylo i tepleji na krátký rukáv.

Pozor na kameny
cyklovýlet

Výhled na Mariánskou skálu a Benešův most z železničního mostu.

Přes železniční most a Masarykovo zdymadlo jsem se dostala do Vaňova a tím skončila pohodová vyjížďka po rovince. Už mě čekal jen obří kopec. Táta mě upozorňoval, že si mám dát místy pozor na kameny. To nebylo třeba, protože stoupání mi na kole jet nedovolovalo. V určitém místě už jsem byla unavená, klouzaly mi boty po těch proklatých kamenech a spadaných listech a docházely mi zbytky sil. Chtěla jsem to otočit, ale ještě jsem se podívala do navigace, jak daleko před cílem bych to vzdala. Stálo tam 800 metrů. Okamžitě mě to nabudilo a tak jsem tlačila kolo dál. Sem tam byla i rovinka, takže jsem mohla nasednout na kolo a jet.

Konečně na místě
cyklovýlet

Ještě, že existuje samospoušť, ha ha.

cyklovýlet

Vodopád v celé své kráse.

cyklovýlet

Tohle je prostě nádhera.

Po chvíli už jsem stála před vodopádem. A fakt mi bylo dobře. Nejsem slaboch, říkala jsem si. Zvládla jsem vytlačit kolo do obřího kopce (pro představu 790 m.n.m.)! Jindy bych to vzdala. Rozplácla bych se na těch kamenech a listech a brečela vzteky.
Výhledy do přírody jsem si opravdu užila. Dostala jsem se i na nedalekou vyhlídku Vrkoč, kde se sesouvala půda, takže to byla taky sranda. Nakonec jsem našla jinou cestu zpět a došlo mi, že jsem jela na Vrkoč celou dobu špatně, protože to za prvé nebyl takový krpál a za druhé tam nebylo tolik kamenů. Cestou jsem narazila na ztrouchnivělý most, který se mi také nakonec povedlo přejet a už jsem nic životu nebezpečného naštěstí nepotkala (až na dědka, který mě málem přejel).

cyklovýlet

Barevné listí bylo všude.

cyklovýlet

Most, který je na stejném místě v této podobě už roky.

cyklovýlet

Nedaleká vyhlídka, ze které se můžete kochat Ústím a okolními kopci.

cyklovýlet

Zpáteční cesta přes zdymadlo s výhledem na hrad Střekov.

Abych to shrnula. Pokud milujete adrenalin, překonáváte rádi své síly a zároveň vás láká zajímavá příroda, tak vyrazte na Vrkoč nejlépe na kole. Pokud se na to necítíte, tak ho navštivte alespoň pěšky. Litovat nebudete.  Tímto článkem jsem vám také chtěla trochu představit své město, které můžete znát z vyprávění jako jedno z těch ošklivějších, ale nakonec se tu dají přece jen najít i moc hezká místa. 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie