Jak mě přechytračila moje čivava

Můj pes je samé překvapení. Mám čivavu a jsou jí dva. Dostali jsme jí na Vánoce a řeknu vám, že větší srandu si neužijete asi s žádným jiným tvorem.
Zrůstově je dost malá a tak se občas stane, že se vám připlete do cesty a občas do ní i, ač omylem, nemilosrdně kopnete. Taky má ráda sluníčko, takže, když doma vyhlásíme celobytové pátrání, často se nám stane, že ji najdeme v nějakém osamělém proužku slunce, kde je rozvalená a opaluje se.
To jsem takhle jednou byla sama doma. Někam jsem se chystala a jako obvykle jsem měla skluz. Běžela jsem do pokoje pro svá zkrášlovadla, když jsem najednou zakopla o psa. Zrovna jsem se trefila do jediného paprsku, který dopadal na můj mikro kobereček v pokoji, a kde byla Jessinka (moje čivava) pohodlně rozvalená a nasávala energii a vitamín D. Už jí chyběly jen sluneční brýle, lehátko a koktejl s ozdobným brčkem. Koukala na mě dotčeným pohledem, a tak jsem jí jako omluvu a zároveň kompenzaci dala mls. Ty ona ráda. Nejraději by je dostávala místo granulí. Hrozba, že se tímto mým neomaleným chováním zpřetrhají naše vztahy, byla zažehnána. V klidu jsem se mohla vypravit a s drobným zpožděním jsem dorazila včas na místo, kde jsem měla už dvě hodiny být.
Další den se mi stalo totéž. Už jsem si teda do hlavy vtloukala, že musím dávat pozor při svých urputných náletech na dekorativní kosmetiku, abych toho nebohého pejska navždycky nezmrzačila, ale po odevzdání dobrůtky, která skončila v Jessinčině útrobách mrknutím oka se na to mé faux pas zapomnělo (alespoň z její strany).

Tyhle dva dny to bylo poprvé, co jsem se takovýchto prohřešků dopustila. Jenže se mi to začínalo stávat častěji. Šla jsem si rázným krokem pro něco do ledničky a pes mi vběhl do cesty. Máme plovoucí podlahu, tak se elegantně sklouzl. Tentokrát nenásledoval dotčený pohled, ale urputné skákání po mých nohách a dožadování se zaslouženého bolestného, které jsem s ochotou odevzdala. Opět jsem si nadávala, jak jsem nezodpovědná a po nahromadění náruče jídlem se odebrala do svého pokoje. Opět mi do cesty vběhl pes, jehož jsem opět nezaregistrovala, opět jsem ho nakopla a opět se dožadoval své pochoutky. To jsem tak blbá? Nebo slepá? Říkala jsem si. Pes mi však vbíhal do cesty při každé mé výpravě mimo pokoj. Najednou mi to bylo jasné. Proč by se měla Jessinka snažit dělat všechny povely, které umí, aby dostala odměnu, když teď jí dostane za projížďku po plovoučce! Hajzlik jeden vychytralej.

Zdroj fotky: vlastní galerie

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Comment *