Všichni jsme divní | Coffee Talks #2

divní

Sedím v mé nově oblíbené kavárně Nádražka a usrkávám dýňové “kapůčo”. Kdo by to byl býval řekl, že začnu být na příchuti. Dobře. Zkusila jsem za svůj život asi dvě. Oříškovou a perníkovou. Každopádně jsem si v tom oblibu nenašla. Ale teď bych se mohla konkrétně po této utlouct. A tyhle změny chutí jsou i v životě, nemyslíte?

Cat Cafe, Budapešť

divný

Já si pamatuju, že když jsem byla malá, tak jsem hrozně moc chtěla všechno, co měli i ostatní děti. Jakmile měla Jarmilka ve druhé třídě Barbínu, která jezdila na koni, chtěla jsem ji mít taky. Když měla Jarmilka v páte třídě melír, už jsem žadonila doma, že chci ke kadeřnici. Když se Jarmilka v osmičce producírovala po škole v barevných podkolenkách, tak hádejte co? Druhý den už jsem si to po chodbách štrádovala v barevných fuskách.

The Donut Library, Budapešť

divný

Nebylo to opičení se. Takhle to neberte. Já jsem chtěla to, co měla Jarmilka, Jarmilka chtěla to, co měla Kamilka a Kamilka zase to, co jsem měla já. Už v té době jsme byli konzumní. Kdo neměl “bejblejda”, když frčely, jako by nebyl. Děcka si s tím hrála, povídala si o tom. Pak to bylo i s počítačovýma hrama jako třeba The Sims, pořadama v TV, oblečením… No a člověk je tvor společenský a chce se bavit o stejných tématech jako lidé okolo něj, nechce být ten divnej odstrčenej spolužák v první lavici.

The Donut Library, Budapešť

divný

 

No, jenže, já jsem přemýšlela. Teď bych asi mnohonásobně radši byla dobrovolně ta divná. Stejně jsem na základce nikdy nezapadla do kolektivu úplně. Později se mi to na chvíli podařilo na střední, ale to až ve třeťáku. Do té doby mě spolužáci ani neznali, protože jsem byla nemocná, ale o tom třeba jindy. A na vejšce je většina lidí fajn, ale bavím se se dvěma holkama a tím to, dámy a pánové, hasne.

Café Nádražka, Ústí nad Labem

divný

Kdekoli jsem dělala brigádu, tak se se mnou nikdo moc nebavil, a když už, tak jen o povrchních věcech. A já jsem po všech těhle zkušenostech zjistila, že nejde o to, co máme za věci, co nosíme na sobě ani kolik peněz je na našich kontech. I když na tom stále záleží spoustě lidem (vyrostli jsme v tom, tak se není čemu divit), tak o to ve finále nejde. Nejde o oblíbenost. Proč se bavit s někým, kdo nám za to vlastně nestojí.

Café Nádražka, Ústí nad Labem

divný

Vím, že mě lidi nebudou brát ani když si na sebe vezmu triko Gucci. To jsem jako nezjistila teď ve dva a dvaceti, už dřív. Chci tím říct, že když se vrátím zpátky na základku, tak mi záleželo na takových malichernostech, že se chytám za hlavu a chci si jí utrhnout. A bohužel se dodnes setkávám s lidmi, kterým záleží na tom, co má kdo na sobě, jaký má telefon…

Café Nádražka, Ústí nad Labem

divní

A já vlastně stejně budu ta divná holka ze základky, která se bavila s další dívnou holkou (promiň Simčo, já musela), i když jsem se div nestavěla na hlavu. Jenže teď už mi z toho neni smutno jako na té základce. Teď jsem za to ráda. Než být konzumní blbeček, který chce první poslední, aby zapadl, radši si budu chránit svůj malý okruh PRAVÝCH přátel, kteří mě berou takovou jaká jsem. Díky, že jste. Že mě chápete. A že vám nevadí, že jsem divná. Protože my jsme ve finále stejně divní všichni (akorát, že někdo si to nechce přiznat).

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

19 komentářů on Všichni jsme divní | Coffee Talks #2

  1. All about Candys Life
    24.10.2018 at 13:40 (2 měsíci ago)

    Tak to byl hezký a zároveň vtipný článek 😀 Na základce jsem se bavila jen s jednou holkou a do teď je to jedna z nejlepších kamarádek ♥ Jinak jsem byla, jak se říká terčem posměchu 😀 Na střední to bylo fajn, lidi zjistili, že jsem taky člověk a jsem docela fajn 😀 Ale všichni jsou divný 😀 I já jsem divná 😀

    Odpovědět
    • Tereza Outcry
      25.10.2018 at 15:23 (2 měsíci ago)

      Oni si stejně lidi vždycky něco najdou. 😀 Třeba to, že blogujem. Je zbytečný si s tím lámat hlavu. 🙂 Na mě působíš moc mile, podle mě bychom si rozuměly. ♥ Hlavně proto, že jsme divný! 😀

      Odpovědět
  2. Dája
    24.10.2018 at 16:41 (2 měsíci ago)

    Zase 2 pravé kamarádky jsou často mnohem lepší, než 15, které jen zbytečně pomlouvají. Každý měl to svoje blbý základková období. I já jsem si tím prošla.. Naštěstí jsem pak našla partu super holek ve třídě. 🙂 Super článek, moc hezky se mi četl. 🙂

    Odpovědět
    • Tereza Outcry
      25.10.2018 at 15:24 (2 měsíci ago)

      Děkuji! 🙂 Ano, upřednostňuji pár pravých přátel, než hromadu “kamarádů” k ničemu. 🙂

      Odpovědět
  3. supice
    24.10.2018 at 18:55 (2 měsíci ago)

    Moc krásně napsané. Naprosto souhlasím!:)

    Odpovědět
    • Tereza Outcry
      25.10.2018 at 15:24 (2 měsíci ago)

      Děkuji! ♥

      Odpovědět
  4. Katt
    25.10.2018 at 21:19 (2 měsíci ago)

    Tohle je tak úžasně napsaný! 🙂 Já to měla vždycky také tak, na vysoké je spousta lidí v pohodě, ale já mám dvě dobré kamarádky a těch se držím. Moc se do toho seznamování nehrnu, jsem zvyklá na ty své a těžko si zvykám na někoho nového. Na základce jsem hrozně chtěla zapadnout, to samé na střední a teď úplně nechápu, proč jsem o to tolik stála, když ti lidé byli se zájmy úplně jinde než já. Nejspíš za to mohlo věčné poslouchání, že je špatný mít jen jednu nebo dvě kamarádky. Že to mám špatně nastavený a nic nedokážu. A to si puberťák bohužel dost vezme.

    Katt

    Odpovědět
    • Tereza Outcry
      27.10.2018 at 21:03 (1 měsícem ago)

      Přesně tak. V dětství a v pubertě vidíme všechno jinak. 🙂 A děkuji! 🙂

      Odpovědět
  5. Míša Šislerová
    26.10.2018 at 8:13 (1 měsícem ago)

    Parádně napsané! Taky jsem byla vždycky jiná ve škole. Ale bylo mi to tak nějak jedno. Většinou ani nemám potřebu chtít něco, co mají druzí. A mě třeba na tom, jak vypadá nebo co nosí či jaký má model telefonu vůbec nezáleží. Přiznám se, že pořád mám nějaké předsudky, ale v 99% se zmýlím a jsem za to moc ráda! Lidi, kteří mi z počátku připadali nesympatiční si se mnou povídají o čemkoliv, rádi mi pomůžou a nabídkou i nějaké koki. Musím pochválit fotky, máš je moc krásné!

    WantBeFitM

    Odpovědět
    • Tereza Outcry
      27.10.2018 at 21:04 (1 měsícem ago)

      Děkuji. 🙂 Já už předsudky, co se týče lidí nemívám vůbec, protože většinou byly právě mylné. 🙂

      Odpovědět
  6. RommieMax Blog
    26.10.2018 at 15:09 (1 měsícem ago)

    Asi nás bolo takých viac, úplne sa stotožňujem s tvojím príspevkom a je naozaj pekne napísany, páči sa mi♥ Asi si ho požičiam 😛 😀 ale ako píšeš až teraz nám to došlo že mi môžeme byť len radi že sme boli uplne iné a aj sme. Jednoducho záleží len na ľuďoch ktorí nás majú radi a rozumieme si s nimi to úplne stačí♥

    Odpovědět
    • Tereza Outcry
      27.10.2018 at 21:04 (1 měsícem ago)

      Děkuji mockrát. 🙂 Klidně můžeš, ale uveď zdroj! 😀 Ano, jsem ráda, že mám okolo sebe fajn lidi, ale nebývalo to tak vždycky. 🙂

      Odpovědět
  7. karinlife.com
    27.10.2018 at 13:34 (1 měsícem ago)

    Moc hezký napsaný článek. Důležité je mít aspoň jednoho pravého přítele než 100 falešných. Nikdo nechce být sám, ve dvou se to lépe táhne. 😀

    Odpovědět
    • Tereza Outcry
      27.10.2018 at 21:05 (1 měsícem ago)

      Přesně tak. 😀 A děkuji. 🙂

      Odpovědět
  8. Benjaminek
    27.10.2018 at 14:21 (1 měsícem ago)

    Usti nad Labem mám kousek od mého města, kde bydlím a divím se, že jsem tu kavárnu ještě nenavštívila. 😀
    Když jsem byla malá, také jsem chtěla to, co měli ostatní. Každý máme něco, co chce ten druhý, jenže teď v dospělosti jsem si uvědomila, že člověk by měl být vděčný za všechno, co dostane atd… A nebýt malicherný. Koneckonců, se mi líbí jak si na konci řekla, že jsme všichni blázni nebo šílení, je to svatá pravda!

    Odpovědět
  9. Martin Šlat
    28.10.2018 at 10:22 (1 měsícem ago)

    Hezký článek. Jen si na mě zapomněla, opět :-(.
    Každý má něco, každý se něčím odlišuje a snaha zapadnout nemusí být vždy to nejlepší řešení… 🙂

    Odpovědět
    • Tereza Outcry
      30.10.2018 at 21:31 (1 měsícem ago)

      S čím jsem na Tebe zapomněla? 😀 A ano, v tom máš pravdu. 🙂

      Odpovědět
  10. Lucka Stefani
    31.10.2018 at 9:33 (1 měsícem ago)

    Velice mile pojatý článek, jen ty fotky… Doprčic, chtěla jsem konečně jíst zdravě, ale to se nedá, málem jsem sežrala telefon s těma fotkama 😀
    Teď trošku vážně.. Měla jsi štěstí, že jsi takto prozřela ‘už’ teď. Sasmozřejmě, že někteří řeší malichernosti až do konce života, protože se prostě k tomuto závěru nikdy nedostanou… 🙂
    Lucka Stefani

    Odpovědět

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Comment *






This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.