Knihy #3 – Letní čtení 2018

letní čtení

Léto pro mě znamená válendo u vody, bronzovou pokožku, vedro a mimo jiné i dostatek času na čtení. 🙂 Sice jsem s tím pořád od minule nepohnula, od ledna jsem přečetla nějakých 15 knížek (rychločtenář ze mě nebude), ale objevila jsem docela hezké knížky, které stojí za zmínku a zařadila bych je do podkategorie letní čtení. Na pláž, k bazénu, na cesty… ideální.

Knihy #3 – Letní čtení 2018
Touhy Džendeho Džongy – Imbolo Mbue

Příběh Džendeho je podložen příběhem samotné autorky, která emigrovala do USA. Džende tam emigroval sám a později se k němu přidala i jeho žena se synem. On měl pracovní vízum, ona studentské. Příběh ukazuje úplně jinou stránku černošských přistěhovalců. Vypráví o tom, jak je těžký život v zemi, konkrétně v Kamerunu, kde se narodíte do chudé rodiny a nemáte šanci být úspěšný, mít peníze a žít v blahobytu. Všichni na vás koukají skrz prsty, musíte tvrdě pracovat a za odvedenou práci dostanete sotva pár dolarů za měsíc. Uživit rodinu nepřipadá v úvahu. Proto se Džende rozhodl jít za lepším životem.

Džende si v Americe našel dobrou práci u velmi bohatého pána, kterému dělal řidiče. Dostane se k tajemstvím celé jeho rodiny, která pro něho nakonec budou osudnými a jdou ruku v ruce s finanční krizí. Bohužel o své dobře placené místo přijde. Jeho žena mezitím porodí dceru a tak Džende nemůže zůstat bez práce. Proto pracuje za minimální mzdu od rána do noci a chodí domů bez nálady a unavený. Do toho všeho ho čeká soud, který bude řešit jeho nelegální pobyt v USA. Začíná si pohrávat s myšlenkou, že se vrátí zpět do Kamerunu, protože se mu přece jen podařilo nějaké peníze ušetřit a jemu i jeho rodině by se žilo lépe v jeho rodné zemi po boku přátel a rodiny, kde by díky úsporám byli bohatí a vážení občané. To se ovšem jeho ženě, která si mezitím Ameriku zamilovala, nelíbí. Jak tohle všechno dopadne? To se nechte překvapit. 🙂

letní čtení

Dívka s jahodami – Lisa Stromme

Tahle kniha se mi líbila z uvedených asi ze všech nejvíc. Příběh se odehrává na Norském pobřeží a prostředí je nádherně vykresleno. Dostáváme se do 19. století a sledujeme příběh dívky jménem Johanne. Ta bydlí v rodině, kterou bych zařadila do střední vrstvy. Má chlapce jménem Thomas a živý se trháním jahod a jiného ovoce, které následně prodává na trzích. Její matka ji na léto sehnala místo pokojské o vesnici dál v domě váženého admirála. Tam si ji oblíbí jeho dcera Tullik, která si ji vybere za svou přítelkyni. Společně chodí do města, na zábavy a mimo jiné se v příběhu objevuje postava umělce Muncha. Ten maloval na tu dobu kontroverzní obrazy a lidé ho za to odsuzovali. Tullik se do něho bláznivě zamiluje a končí v blázinci.

Autorka sledovala příběh malíře Muncha, který opravdu v té době žil. Jeho nejslavnější kresbou je obraz Výkřik. Opravdu je možné, že měl poměr s Tullik a dokonce se v denících objevuje i postava Johanne. Není to podloženo ověřenými zdroji, ale líbí se mi ta myšlenka, že se celý příběh opravdu mohl stát. 🙂

letní čtení

Tři přání – Liane Moriarty

Tři sestry, dvě na chlup stejné a jedna se liší jen malinko. Trojčata. Přesto má každá úplně jinou povahu, jiné touhy, jiné zázemí, práci… Kniha je napsaná jako změť příběhů těchto tří žen a mezi všemi těmi příběhy se mísí úryvky ze života dalších lidí. Všechno ale propojuje právě je tři. Lyn, Cat a Gemmu. Lyn je úspěšná podnikatelka, předcvičuje jógu a má dvě krásné dcery. Jedna z nich je nevlastní a dělá jí naschvály snad ve všem. S manželem jim to sice klape, ale pořád tomu něco chybí. Cat se pokouší o dítě, ale když zjistí, že ji její muž podvedl začíná ztrácet naději a utápí se v depresích. Gemma nemá muže ani dítě, vlastně ani práci a přesto působí ze všech tří jako ta nejšťastnější. V knize se jejich příběhy začnou podivně proplétat a dojde k zajímavému rozuzlení i konci.

letní čtení

Žena s červeným zápisníkem – Antoine Laurain

Tahle knížka byla taková nouzovka, na kterou jsem narazila v knihovně. Měla jsem ji přečtenou takřka jedním dechem a dobře se mi u ní relaxovalo. Vypráví příběh o ženě, která prožije napadení. Skončí v bezvědomí v nemocnici, kde leží asi týden. Kabelku, kterou jí pachatel ukradl, nachází kolemjdoucí muž. Nejprve s ní jde na policii, ale nakonec se rozhodne si ji nechat a ženu najít sám. Uvnitř kabelky nachází červený zápisník se zajímavými poznámkami. Postupně se snaží přijít na jméno i adresu majitelky. Začíná se do jejího života zamotávat jako moucha do pavučin. Najde ji, ale hned na to ji ztrácí.

Řekla bych, že je to taková detektivka pro ženský. 😀 Líbil se mi i konec, který bych popravdě nečekala. Pokud budete mít náladu na nenáročné čtení, tak tohle bude něco pro vás. Navíc se v knížce procházíte Francouzskými ulicemi, popíjíte kávu v rozmanitých kavárnách a obdivujete upravené rozkvetlé parky. 🙂

A co vás napadne za knihu, když se řekne letní čtení? 🙂

Mohlo by vás zajímat

HLEDÁNÍ ALJAŠKY ANEB JAK JSEM NAŠLA VELKÉ MOŽNÁ

7 VĚCÍ, KTERÉ VÁS DONUTÍ ČÍST

KNIHY #2 – CO JSEM UŽ PŘEČETLA

Zdroj fotek: vlastní galerie

(Ne)dieta aneb hubnu ale žeru

nedieta

Já vím, já vím, já vím!!! Jsem štíhlá, dokonce až podvyživená a nepotřebuji hubnout. Než napíšete komentáře tohoto typu, tak zastavte kurzor myši a svrbící prstíky nažhavené na pobavené komentáře, proč kurňa zrovna já píšu článek o shazování kil. Tento projekt jsem se rozhodla prozkoumat čistě ze zvědavosti. Taky proto, že neustále někde slyším a čtu, že má někdo špek na břiše, kejty a zase přibral a nemůže zhubnout těch pět kilo a tak dále. Chtěla jsem omrknout, jaké je východisko z tohohle začarovaného špíčkatého kruhu á la jídlo je můj nepřítel.

Ahoj, vítejte zpět na mém blogu. Pokud jste tu noví, budu moc ráda, když mě podpoříte svým sledováním či palcem nahoru na InstagramuFacebooku a Pinterestu.

Jako ne, já nevěřim všemu, co se kde dočtu, ale právě proto jsem byla zvědavá a kývla na spolupráci s (Ne)dietní knížkou, o kterou si můžete zasoutěžit na mém Facebooku. Není to placená spolupráce, nebojte. Nechala jsem si poslat jen jednu knížku, kterou jsem prostudovala a věnuji ji zase o dům dál někomu z vás. 🙂 A co se vlastně jedná? No, o docela jednoduchou věc. Sama jsem byla překvapená. Víte, jak je ten pořad “Jste to, co jíte”? Tak tahle knížka funguje na princip “Jste to, jak jíte”. Tak a to je celý článek. Ne, dělám si srandu. Konec okecávání jdeme na to.

nedieta

V knize se dočtete jak KOUSAT nebo chcete-li ŽVÝKAT jídlo. Takhle prosté to je. Jako zdá se to jednoduché, ale ono to tak úplně snadné není. Kniha má za cíl vás to naučit. Nejprve se dovíte teoretické poznatky, proč tento princip funguje. A kolikrát jsem se přistihla, jak si říkám: “Nojo, to je vlastně pravda!” Třeba to, že pokud něco jíme, sousto jen párkrát přežvýkneme a celkem velké kusy polkneme, dost tím zatěžujeme slinivku. Je to proto, že v ústech máme látku zvanou ptyalin, která tráví cukry v jídle obsažené. Proto víc sliníme, když si dáme třeba čokoládu. Ale co se stane, když ptyalin ani nestihne jídlo v puse pořádně zaregistrovat? Správně. Odnese to chudák naše slinivka.

nedieta

Cílem této knihy není zhubnout, to je až druhotný efekt. Hlavní myšlenkou je naučit se jídlo vychutnávat, přijít na jeho podstatu, objevit nepoznané chutě. Myslím si, že když je jídlo naším každodenním společníkem, neměli bychom ho odbýt a rychle ho do sebe hodit, ale měli bychom se na chvíli zastavit a uvědomit si chutě, které se nám mísí na jazyku.

nedieta

Být zdravý, šťastný, spokojený a štíhlý. Knížka, která má 100 stran tohle sama nedokáže. Proto je v ní i plán, který vám s kousáním pomůže. Plán je jednadvaceti denní. Na každé straně máte povídání a políčka, kam si zapisujete, jestli jste dodrželi počet kousnutí. Každý druhý den se počet kousnutí do sousta zvyšuje o 5. Končí se na 60 kousnutí. Samozřejmě to nemusíte dodržovat, kniha vás má naučit si uvědomit, co se s jídlem děje, když ho pořádně rozmělníte. Logicky tolik nezatěžujete organismus trávením, protože velké kusy se tráví podstatně déle než rozmělněná potrava. Z toho také plyne, že vám po jídle nebude těžko a nebudete unavení. 🙂

KNIHU SI MŮŽETE POŘÍDIT TADY! 🙂 

Autorem knihy je Jan Kosek. Píše vtipně a na rovinu. Navíc jsou v knize hezké ilustrace od Alžběty Suré. Takže jí jistě přijdete k chuti. Podívat se můžete i na (Ne)dietní Facebook a Instagram, kam píšou své zkušenosti lidé, kteří tuto kousací metodu zkusili. Já osobně se snažím také kousat víc a uvědomovat si, jak jídlo opravdu chutná a jaká je jeho podstata. A jak jste na tom s jídlem a dietami vy? Myslíte si, že tohle funguje? 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

Cesta za úspěchem s Knihou úspěchů

kniha uspechu

Zkusme se společně zamyslet nad tím, kdy jsme se naposledy za něco pochválili. Nebo jsme si řekli, že byl den něčím pěkný. Kdy jsme se naposledy upřímně radovali z nějakého zážitku, výletu, akce s přáteli či rodinou. Pokud jste si odpověděli, že dnes, včera, minulý týden, tak je to skvělé a gratuluji vám :-), ale pokud marně tápete v paměti a na nic nepřicházíte, tak vás budu muset zklamat, ale něco je zřejmě špatně. Já jsem se naposledy zaradovala dnes. Byli jsme s přítelem a pejskem u krásného rybníku, někde v dálce bouřilo a foukal příjemný vítr. Jenže bohužel ne vždycky jsem se nad pozitivními věcmi takhle dokázala pozastavit a uvědomit si je.

kniha uspechu

Do ruky se mi před nedávnem dostala Kniha úspěchů. Je to takový maličký společník, který se vleze klidně i do kapsy. Ovšem uvnitř se schovává velká síla, která vám pomůže se seberozvojem a to je v dnešní Době chaotické velice důležité. Proč? Protože nemáme tolik času se zamyslet nad hezkými věcmi a okamžiky, protože se stresujeme kvůli věcem, které je potřeba stihnout vyřešit, no, však to jistě sami znáte. Když se něco nepovede náš mozek to automaticky dá do popředí a na to pozitivní už moc místa nezbývá.

kniha uspechu

Kniha úspěchů je nedatovaná, takže si do ní můžete zapisovat, když si zrovna vzpomenete. Což mě osobně vyhovuje. Nemám ráda, když je něco formou deníčku, na který musím denně myslet. Dala jsem si ji na noční stolek, což vám doporučuji, protože pár minut před spaním si člověk občas najdeme každý. A co že si do ní vlastně píšu? Co jsem hezkého v daný den prožila, co se (mi) povedlo, kde jsem byla třeba na výletě, a pokud mi není do zpěvu, tak ji záměrně otevírám, abych se donutila zamyslet nad alespoň jednou pozitivní věcí, která se (mi) za ten den povedla. 🙂 A až na tom budu opravdu bídně, tak si knížku jen otevřu a připomenu si to hezké.

kniha uspechu

V knížce dále naleznete motivační citát ke každému dni, 15 článků z psychologie, které vám usnadní udržení efektivity a pozitivního myšlení a mimo jiné i rozvojové sebereflexe. Jeden z psychologických výzkumů zjistil, že pokud si člověk bude dlouhodobě zapisovat to pozitivní, naučí se úplně běžně přemýšlet pozitivně. To samozřejmě zlepšuje kvalitu člověka. A to je vlastně to, o čem jsem mluvila na začátku. Knížka v sobě opravdu ukrývá moc, díky které i přes veškeré stresy a chaos najdete rovnováhu a váš život bude spokojenější. A to za to stojí, ne? 🙂

Knihu úspěchů můžete podpořit palečkem na Facebooku či sledováním na Instagramu. 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie

Hledání Aljašky aneb jak jsem našla velké možná

hledání aljašky john green

Jak se kdy dostanu z tohohle labyrintu!

Původně jsem měla v plánu napsat další článek o sérii knih, které jsem přečetla. Jednou z nich je i kniha Hledání Aljašky od světoznámého autora Johna Greena. Dlouho byla tahle kniha na mém NEED TO READ listu. V podstatě ani nevím proč. Zalíbil se mi název? Obálka? Autor? Od Greena jsem nic nečetla, až na povídku v knize Sněží, sněží, která byla nejslabší, ale zapadala do kontextu ostatních povídek, a to já dovedu ocenit.

Nejvíc mě asi lákal fakt, že “Greenovky” jsou bestsellery. Když jsem Aljašku začala číst, tak jsem byla lehce zklamaná. Očekávala jsem víc. Přiznám se, že jsem si přišla dost nepatřičně, protože přece jen je to o náctiletých, ale kolik bylo Malému princi? A čtou ho i dospělí. Přesto ve mně kniha vzbuzovala dojem, že je určena krapet jiné věkové kategorii. Ale co, pohodové letní čtení to je, účel tedy splnila.

Pak to přišlo. Ten boom moment, kdy se nechcete od čtení odtrhnout a hltáte každé slovo jako hladový pes zapomenuté jídlo na stole. Metafory, slovní hříčky i osobnosti postav v knize. Ten úžasný tok myšlenek. Připadala jsem si jako bych do Válečkovy party patřila taky. Nechci tu prozrazovat o čem Aljaška je a co se stane, abych někomu, kdo se na tuhle knížku teprve chystá, nezkazila prožitek. Chci jen popsat pocit, který ve mně zanechala, dokud je čerstvý.

hledání aljašky john green

Sedím ve své nejoblíbenější kavárně a zřejmě je to moje poslední kafe tady. Zavírají ji. Dočítám Aljašku tady a přesně se to hodí k nostalgické náladě, kterou mám. Tolikrát jsem tady byla za školou, naučila se tu pít Matcha Tea, naučila pít Matcha Tea kamarádky, přečetla desítky knih, hodiny se učila, prokrastinovala, randila, jen tak byla…

Všechno jednou končí. Všechno. I my. Naše existence. A ano, já vím že si to uvědomujete a uvědomuju si to i já, že jednoho dne pronesu svá poslední slova. U téhle knihy jsem si to ale UVĚDOMILA. Projela mnou vlna vibrací. A došlo mi toho tolik, co chci stihnout, za co můžu být vděčná a hlavně, že si musím vážit toho, že tu jsem, že tohle píšu, že jsem měla možnost si tohle uvědomit.

Nevím, jestli má kniha tak hlubokou myšlenku nebo ji v ní vidím jen já, ale ať je to jak chce, tohle mi dala. A vlastně teď už se ani necítím tak nepatřičně, že jsem četla příběh o partě sedmnáctiletých puberťáků. V téhle kavárně jsem seděla ve stejném věku poprvé.

In memory of Galerie Café. 

Zdroj fotek: vlastní galerie

Knihy #2 – Co jsem už přečetla

Je to už pár měsíců, co jsem psala, že jsem si dala letos předsevzetí: Víc číst. Jak už to tak bývá, tak se předsevzetí většinou nedodržují tak, jak by měla. Letos bych chtěla přečíst alespoň padesát knížek, ale jsme za druhou polovinou dubna a na mém seznamu se jich krčí sedm.

7 nejoblíbenějších knížek

Pokud vás zajímají knížky, které ulovily mé srdce….

Je pravda, že jsem některé knihy nedočetla a skončila jsem za půlkou, ale i tak si myslím, že jsem se mohla víc činit. Byla jsem dost nemocná a stejně jsem skoro nečetla. Já nevím, ale raději pod peřinou koukám na seriály a mozek pro jistotu moc nezaměstnávám (ono to v horečkách vlastně ani není moc možné a příjemné).

Každopádně i tak jsem vybrala pár knih, které stojí za zmínku (byť i v negativním slova smyslu). Pokud mě nesledujete na Instagramu a máte rádi knihy, tak to určitě napravte, jelikož i tam občas nějaká ta knižní recenzička přibude. 🙂 Třeba nedávno jsem vám psala o Hordubalovi.

Jak se stát Pařížankou

Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už hrozně dlouho. Pořád jsem ji viděla u někoho vyfocenou a přišla mi šíleně super a cool. 😀 A taky, že je. Dostala jsem ji k Vánocům a hned jsem se na ní vrhla. Knížka je plná vtipných pasáží, kde si autorky dělají srandu ze sebe, Paříže a někdy i mužů. Najdete tam ale i fajn tipy, kam jít v Paříži nakupovat, na zákusek a podobně. Nejvíc se mi ale líbí fotografie, které se v knize ukrývají.

Farma zvířat

Jednou z mých nejoblíbenějších knih je 1984 od Orwella. Dlouho jsem otálela, než jsem si půjčila v knihovně další velmi opěvovanou Orwellovku Farmu zvířat. Kniha mě však docela zklamala. Nemůžu tedy říct, že by se mi vyloženě nelíbila, ale nebyl to takový boom, jako 1984. Je to možná hloupé porovnávat dvě rozdílné knihy, ale jelikož jsou od stejného autora a téma je dost podobné, tak si to holt nemůžu odpustit. 

Příběh je opravdu z prostředí farmy, kde autor pravděpodobně chtěl poukázat na to, že se lidé chovají jako zvířata. Prasata, drůbež, koně a mnoho dalších zvířátek se dostane k vedení farmy, odkud vyštípou původního lidského majitele. Jelikož jsou prasata nejchytřejší, začnou si postupně podmaňovat ostatní zvířata a jak už asi tušíte, nedopadne příběh zrovna růžově. Bohužel se mi nápad nijak zvlášť nelíbí. První část knihy byla ještě docela v pohodě, tu jsem přečetla hopem, ale postupně mé nadšení opadlo a dočetla jsem ji jen proto, že jsem doufala v nějaké zajímavé rozuzlení či zvrat, který nepřišel.

Jsem na Facebooku. 🙂

Ovšem

Kniha, která vznikla v Americe pod rukama Karla Kováře dobře známého jako Kovy. Sleduji ho už docela dlouho dobu a kamarád měl knížku doma, tak mi ji půjčil (děkuji!). Musím říct, že mě mile překvapila. Ač byla napsaná docela velkým písmem, proložena různými fotkami či poznámkami autora, tak v ní byly emoce – ukápla mi nejedna slza a smála jsem se jako už dlouho ne. Tak jak se Kovy vyjadřuje ve videích. Spontánně, upřímně a inteligentně, tak byla napsaná i kniha, ve které se člověk dozví mnohem více než jen ze sestříhaných záběrů. Smekám klobouk a doufám v pokračování. Za sebe můžu říct, že bych si klidně přečetla od Kovyho knihu, která by nebyla o jeho životě, protože má srovnané myšlenky a píše opravdu čtivě. 🙂

Hana

Uf. Co napsat. K této knize nemám slov. Po dlouhé, předlouhé době se mi kniha tak líbila, že bych si ji ráda přečetla klidně znovu. Donutila mě se zamyslet a vlastně nad ní přemýšlím i teď – skoro týden po dočtení. Mám ráda příběhy, které překvapí. Autorka píše o spoustě lidí, ale hlavní roli tu hraje Hana. V mládí to byla holka jako každá jiná. Krásná, milá, upovídaná a toužící po lásce a rodině. Osud jí do vínku tohle všechno nenadělil a stala se z ní “troska”, která nemá ráda lidi. I přes to, že Haně život naházel pod nohy nemálo klacků, tak se dokázala postarat o svou neteř a vychovat z ní skvělého člověka. Příběh vlastně končí pozitivně, i když se to na první pohled nemusí pozitivní zdát.

Černé jezero

Další krásná kniha. Poslední v mém výčtu. O přátelství dvou chlapců z odlišných světů, jejichž cesty se nakonec rozejdou, ale nikdy na své přátelství nezapomenou, ani když je každý na jiném konci světa. 

Tuhle knížku jsem ulovila v Levné knize. Zaujal mě obal. Já vím, že se kniha nesoudí podle obalu, ale já jsem už prostě taková. 🙂 Začetla jsem se do ní už v knihkupectví a nakonec jsem jí přečetla jedním dechem. Pokud máte rádi Jako zabít ptáčka, tak se po této knize poohlédněte. Myslím, že nebudete litovat. 🙂

Příště se vrhnu na další knihy. Doufám, že se vám tento formát článků líbí. A mě by moc zajímalo, jakou knihu jste naposledy četli vy. Těším se na vaše komentáře. <3

 

Zdroj fotek: vlastní galerie

7 věcí, které vás donutí číst

Je až neuvěřitelné, kolik lidí vůbec nečte. Nikdy. Ani do školy. Přitom dřív četl snad každý. Nebyli telefony, tablety a všechny tyhle internety. Jenže i v dnešní době těchto vymožeností není od věci si čas od času otevřít knihu a ponořit se do úplně jiného světa. Nechci slyšet výmluvy typu “Nemám čas,” “Nebaví mě to,” “Nepotřebuji to,” protože pokud nemáte čas, tak si ho udělejte. Klidně na záchodě. 😀 Pokud vás to nebaví, nenašli jste knihu, která by vám sedla, a to, že to nepotřebujete, o tom se ještě pobavíme.

1. Destruktivní účinky telefonů

Nevím, jak vy, ale mně se často stává, že na telefonu dělám věci, které mě už ani nebaví. Projedu Instagram, Weheartit a znovu Instagram a znovu Weheartit. Potom už mě to přestane bavit, ale pořád na telefonu jsem. Nedávno jsem jela v autobuse a měla jsem posledních pět procent baterky. Naštěstí si s sebou pořád beru knížky, takže jsem se zabavila četbou. Není od věci občas “zapomenout” mobil nabít. Hned se najde spoustu času na čtení. Ať už čekáte třeba u lékaře nebo jedete v autobuse. Využijte svůj čas k četbě, protože se vám to vrátí.

2. Kniha a pak film

Je to možná zdlouhavé číst knihu. Není to během dvou hodin, ale trvá to klidně i týdny, než knihu konečně dočtete. Zkuste si najít knihu, podle které je natočen film. Většinou je ve filmu hrozně málo věcí. Některé jsou zbytečně přibarvené, nebo je film ve finále úplně jiný. Několikrát jsem byla zklamaná, ale o to jsem měla mnohonásobnou radost z toho, že byla knížka opravdu dobrá. Nakonec zjistíte, že to není ztráta času, ale obohatí vás to, a dokonce daleko víc, než film.

3. Najděte si své čtecí místo

Sednout si doma, kde je tolik věcí, které vás mohou rozptylovat, vás od knížky snadno odradí. Proto vám radím, abyste si našli nějakou klidnou kavárnu nebo třeba čajovnu (v létě hezkou lavičku, místo v přírodě…), kde se vám bude číst rozhodně snadněji, než uprostřed televize, notebooku, mobilu…

Jsem na Instagramu. 🙂

4. Denní limit

V mém měsíčním habit trackeru mám zavedenou kolonku s denním limitem určeným pro čtení. Pokud ho splním, vybarvím si čtvereček, který mám vytvořený pro každý den. Vypadá to jako hloupost, ale opravdu to člověka donutí číst.

5. Lék na nespavost

Knížky jsou od jak živa lékem na stres. Je to činnost, při které přijdete na jiné myšlenky. Ponoříte se do nového světa, který vás do sebe díky vaší fantazii a představivosti vtáhne. Nespavost většinou plyne z přepracování či stresu. Zkuste si večer otevřít knížku a začíst se. Účinek je zaručený. 🙂

6. Slovní zásoba

Věci, které vidíme napsané si zapamatujeme mnohem rychleji, než když je slyšíme. Pokud srovnáme film a knihu, opět vede v zapamatování si nových slov kniha, protože ve filmu hovorům nevěnujeme takovou velkou pozornost jako v knihách. Překvapí vás, kolik nových slov budete znát.

7. Hledejte si informace

Na internetu bývají často informace zkreslené nebo nepravdivé. V knihách to tak není. Pokud se tedy chcete něco naučit, doporučuji si zajít do knihovny a něco si nastudovat v odborných publikacích. Je to možná zdlouhavější proces, protože na internetu napíšete pár slov do vyhledávače a vyjede vám spoustu výsledků, přesto nikde není zaručené, že se dozvíte informace pravdivé.

Čtu už od malička. Nikdo mě k tomu nemusel nutit. Vždycky jsem vyštrachala knížku od mamky v knihovničce a četla si před spaním. Teď je času méně, ale knihám jsem věrná zůstala. A co vy?

Čtete knížky?
Proč je čtete?
Máte nějakou osvědčenou radu pro “nečtenáře”?

Zdroj fotky: vlastní galerie

7 nejoblíbenějších knížek

Máme tu středu a ta znamená jen jediné – nový článek! Tentokrát jsem se rozhodla, že vám ukážu své nejoblíbenější knížky. Nečekejte žádné dlouhé recenze, protože od toho jsou tu jiní. Jsou to jen krátká povídání spíše o tom, co mě zaujalo. A jaké oblíbené knížky máte vy? 🙂
Malý Princ
Asi vás touto klasikou nepřekvapím. Malý Princ pro mě však znamená hodně. Už jako malá jsem ten příběh milovala a s postupem času se moje láska k němu jen prohloubila. Pokud se mezi vámi najde přecejen někdo, kdo knihu nezná nebo stále váhá, zda si jí přečte, tak rozhodně doporučuji neotálet. Čím víckrát si jí člověk přečte a nejlépe s rozestupy několika let, tím víc věcí mu dojde. Jako malá jsem vnímala Malého Prince jako pohádku. V pubertě jsem začala nacházet daleko hlubší myšlenky a teď jsem dokonce z pár věcí, které se mi staly i ponaučená. Jsem zvědavá, co se stane, až ji budu číst třeba ve třiceti. Už jen dodám – příběh Malého Prince, je příběh, který vás neomrzí celý život.
Zvláštní smutek citronového koláče
Směs amerického života, mezilidských vztahů, které ne vždycky jsou vystlané růžemi a nadpřirozených schopností. Rose, hlavní hrdinka knihy, si jednoho dne uvědomí, že dokáže z jídla rozpoznat pocity lidí. V knize je zaznamenáno její dětství i dospívání a problémy s touto “schopností”, kterých si prožila víc než dost.
Malý pražský erotikon
Jedna ze tří knih Patrika Hartla. Četla jsem všechny, ale tahle mě oslovila asi nejvíc. Člověk sleduje životy lidí z jedné ulice, jak se proplétají jejich vztahy a jak to všechno dopadne. Člověk se upřímně směje i pláče. Málokterý autor má takový dar. Nehledě na to, jak je všechno logicky poskládáno do sebe i co se časových úseků týče. Opravdu smekám a v tomto případě se nedivím, že jen pan Hartl tak oblíbený autor, jelikož se knížky od něj čtou samy.
Sněží, sněží
Pozor, u této knížky je povinná teplá deka, chlupaté ponožky a horký šálek čaje. Tři příběhy jak jinak, než o lásce, jež se odehrávají přesně o Vánocích v Cresmontu. Knížka vás vyloženě navnadí na Vánoční atmošku a navíc, kdo by nemiloval Greena? 🙂
1984
Knížka, která mě unesla svou genialitou. George Orwell napsal tento antiutopický román v roce 1948. Vypsal zde své představy o nedaleké budoucnosti, které se, ač ne úplně přesně, vesměs naplnily. Nežila jsem sice za totáče, ale vím, co se v té době zhruba dělo. A bohužel děje i dál. Například v Severní Koreji se se spoustou věcí, které jsou v románu 1984 popsány setkáme. Co mě ale taky na týhle knížce bavilo bylo, jak popsal některé vlastnosti lidí, se kterými se člověk setkává aniž by tu totalismus byl. Rozhodně doporučuji pokud máte před maturitou a tohle se vám objevilo v seznamu povinné četby. Nebudete litovat.
Závěť
Kdo mě sleduje delší dobu ví, že si sem tam napíšu nějakou básničku a poezie mě baví nejen po tvůrčí stránce. Občas si ráda i něco přečtu. Sama za sebe Závěť od Villona můžu označit jako jedno z nejpovedenějších děl poezie. Není to jen pár básniček, které většině lidí ani nedávají smysl, ale životní příběh člověka, který se životem protloukal více méně na dně společnosti. Opět, pokud se vám tato sbírka objeví v maturitní četbě, tak neváhejte.
Jako zabít ptáčka

Pořád jsem nechápala, co může být tak úžasného na knížce, kde je hlavním postavám do deseti let. Každopádně, kdo ji nečetl, tak to nikdy nezjistí. Proto jsem si knížku půjčila a jakmile jsem přečetla první stránku, tak jsem se nemohla odtrhnout. Příběh se odehrává v malebném městečku v Americe v období 30. let 20. století. V té době panovala rasová nerovnost. Avšak příběh se spíše zabývá tím, jak osmileté děvčátko vnímá “dospělácké” věci té doby. Je to vtipné i smutné. Ale jsem si jsitá, že vás to chytne. 🙂

Zdroj fotky: vlastní galerie