Budoucnost. Co bude dál? | coffee talks #1

budoucnost
Info: Když jsem tenhle článek začala psát, tak jsem ještě netušila, že mě napadne brilantní myšlenka udělat nový formát článků. Bude nést název Coffee Talks. Jak jistě víte, já miluju kafe a v kavárnách trávím spoustu času. Proto budu psát tyto články po kavárnách. Budou to takové myšlenky, kterými se zrovna zaobírám. 🙂 Tentokrát na téma budoucnost.
PS: Udělejte si taky kafe! 🙂
PS2: Článek bude vždy doplněn o fotky z kaváren, které jsem navštívila za poslední dobu. ♥

Není nic lepšího než kavárna, kam chodíte tak často, že už vás znají. Ví, co máte rádi a ptají se: “Jako obvykle?” Je fakt, že jsem takový ten typ člověka, který si nedává pokaždé něco jiného a volí klasiku. Ta moje se skládá z capuccina a citronové limči. Tu nejlepší limču jsem zatím měla v Lunch Baru, kde se momentálně nacházím. A jelikož mi dochází inspirace, tak píšu tenhle článek. První o mých pocitech a o tom, co se vlastně děje v mém mrňavém životě. Trochu změna, nemyslíte? Většinou si vás držím od těla, ale tentokrát máte možnost nakouknout do mého soukromí.

Zrovna mě napadl další důvod, proč je dobré odříct brčko, když pomineme myšlenku bezodpadovosti. Protože jsem se právě chtěla napít a měla jsem v něm včelu. Díky bohu jsem to tušila a stihla odlepit své rty dřív, než mě stačila bodnout. 😀
Domi, Göteborgbudoucnost

Minulý semestr se stala má noční můra skutečností. Do třídy nakráčela obávaná docentka, jejíž jméno nebudu zmiňovat. Započal horor. Pojmenuju ho Syntax. Předmět, díky kterému nejde většina lidí ke státnicím. Předmět, jehož údělem je ničit sny a cílé nebohých studentů. Předmět, který zničí i poslední zbytky nervů i těch nejotrlejších. Já jsem se kvůli tomu stresovala celý minulý semestr a včera moje noční můra skončila. Konečně.

Brala jsem to tak, že když se mi nějakým zázrakem podaří udělat z něj zkoušku, jsem v podstatě bakalář. A tak, když se mi včera přestal hroutit život pod rukama a já si odnesla po třech hodinách čekání a hodině v kabinetě trojku, jsem začala myslet na budoucnost. Párkrát se mi o ní můj mozek už zmínil. Napovídal mi něco v tom smyslu, že by bylo fajn začít uvažovat nad tím, co bych po škole chtěla eventuálně dělat. Vždycky jsem ho jen odbila tím, že je na to čas. A ten se teď krátí…

Mám strach. Na vejšku jsem nešla proto, že bych měla ráda školu. Nešla jsem na ní proto, že chci mít před jménem titul, který stejně nebudu používat. Už na střední mě škola vážně nebavila. Jenže představa, že bych hned po maturitě šla do práce? Co bych mohla dělat z ekonomického lycea? Sedět v kanclíku a být účetní, administrativní pracovnice, sekretářka… Vážně jsem si nedokázala představit samu sebe takhle. Teda počkat. Dokázala. Viděla jsem sebe smutnou a ztrápenou, jak se každý den mrtvolně potácím do práce a těším se, až budu moct jít po osmi hodinách utrpení domů, kde se vyspím a druhý den tam budu muset znova.

Café Gråmunken, Stockholmbudoucnost

Zastávám názor, že práce je natolik důležitým aspektem života, že by měla člověka bavit. Proto jsem měla jediný důvod jít studovat dál. Chtěla jsem pracovat někde, kde mě to bude bavit a naplňovat a kam se budu těšit. Bohužel lidí, kteří chtějí dělat stejnou práci, je tolik, že mít alespoň nějaké minimální vzdělání v oboru bude jen a jen výhodou.

A tak teď sedím a přemýšlím. Původní plán byl, že po škole pojedu na tři měsíce do Chorvatska. Nasbírám zkušenosti, naučím se trochu lépe komunikovat v angličtině a třeba i v chorvatštině. ALE! Chyba. Pokud člověk v červnu ukončí studium na vysoké, do srpna se musí ohlásit na pracovní úřad. Takže by to vypadalo nějak takhle:

Hned po státnicích (pořád beru jen tu možnost, že budou úspěšné) bych odjela. Byla bych tam do konce července. Přijela bych zpátky, ohlásila se na pracáku a pak bych zase odjela a vrátila se třeba v září a pak si našla práci. Takže by se všechno mnohonásobně prodražilo. Nehledě na to, že po vás pracák chce, abyste chodili na různé kurzy. Třeba na kurz jak si vytvořit životopis. Promiňte, ale za prvé tohle zvládne v dnešní době opravdu každý, kdo o práci fakt stojí a za druhé na střední i na vysoké jsem tohle dělala tolikrát, že dokážu svůj životopis napsat během dvou minut.

Wayne’s Coffee, Jönköping
budoucnost

Takže můj plán byl bezcitně zadupán. Díky systéme. Teď mám v hlavě jen strach z toho, co bude. Dostuduju v řádném termínu? Najdu si práci? Budu schopná se uživit? Budu mít ještě někdy možnost odcestovat na delší dobu? Uvidíme, co mi život přinese. Ale jestli je celá dospělost o tom, že budu mít strach, tak nechápu, proč jsem se na ní těšila. Je to tu nějak divně zařízené. Možná to teda přijde jen mně. Tak se ptám i vás. Kde se vidíte po škole? Máte strach z budoucnosti?

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

5 věcí, které vám o psech nikdo neřekne

pes

Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka. Chápu to tak, že je věrný kvůli jídlu, které mu jako pán máte povinnost dávat, neskáče do řeči, když mu říkáte o svých problémech a zároveň je fajn, že vás nezatěžuje svými problémy. Jenže jsou tu věci, které vám o psech nikdo neřekne. Na které si přijdete sami, až když sdílíte domácnost se čtyřnohým chlupáčem. A o těch bych vám tu velmi ráda pověděla. Pokud nemáte psa, alespoň vám dám možnost si velmi dobře rozmyslet, zda si ho pořídit či nikoli.

Ahoj, vítejte zpět na mém blogu. Pokud jste tu noví, budu moc ráda, když mě podpoříte svým sledováním či palcem nahoru na InstagramuFacebooku a Pinterestu. 🙂

Prdění

Mám čivavu. Pro někoho to možná ani není pes, ale štěká jako, no, dejme tomu, že štěká skoro jako pes, má chlupy jako pes, skáče po nohách – jako pes… A prdí jako doga. Má na to fikanej postup. Sedne si v posteli, či na gauči nebo kdekoli, kde si zrovna rozhodnete dát dvacet, k vaší hlavě a prdne si. Ani ne nahlas. Zcela nenápadně. Najednou se vzdálí a vám už v tu chvíli nepomůže ani plynová maska. Na to bacha při koupi psa, jo, protože za tohle by se nemusel stydět ani starej robustní chlap.

pes

Tohle měla být původně fotka našeho psa, ale někam se schoval.

Chození ven

Pokud přemýšlíte nad pořízením pejska, tak jste už jistě zvážili každodenní vstávání, pobíhání okolo baráku a následné nervové vypětí, jestli stíháte přijít včas do práce, protože pes ani po dvaceti minutách nenašel vhodné místo pro udělání své potřeby. Ale pozor. Tady nastává docela dost zapeklitých situací. MUSÍTE počkat, až to místo najde, protože pokud mu nedáte možnost se vykadit, tak vám hned po vašem odchodu hodí bobek před dveře. To abyste si zapamatovali, že on potřebuje víc času, sakra už! Někdy už pes slyší na to, že se jde ven, ale v případě čivavy je to nejprve hra na babu (čtěte nasaď vodítko), kdy pes je naprosto nadšený, že může ven, ale chce jít bez vodítka, aby mohl při první příležitosti zdrhnout. On přece nebude poslouchat. A poslední zapeklitostí, kterou vidím v dennodenních procházkách, je, že pejsek vidí a cítí tolik dobrodružství, že má pocit naprosté svobody a najednou nemá jméno ani přezdívky. Možná je dokonce hluchý. Můžete volat, křičet, ale pes už je dávno v čudu.

JAK MĚ PŘECHYTRAČILA MOJE ČIVAVA

Kramaření

Když jsem byla malá, tak okolo 4 až 5 roku, vytahala jsem v pokoji všechny hračky a nikdy jsem si je po sobě neuklidila. Prostě jsem je nechala ležet tak, jak mi odpadly od rukou. Stejný postup mají i psi. Vytahají z pelíšku veškeré plyšáky, míčky, kostičky a rozestaví je náhodně po celém bytě. Opět to udělají fikaně, protože si toho nikdy nevšimnete a na tu nejtvrdší věc šlápnete bosou nohou. Lego by mohlo závidět. A samozřejmě si to po sobě nikdy neuklidí! 

pes

Tady je se svou vysněnou. ♥

Urážení

Vážení, ano i psi se mohou urazit. Dokonce to dělají velice často. A rádi. Naposledy se můj pes urazil včera. Byli jsme s ním u vody. Poprvé jsem ho k ní vzala před týdnem a on sám šel a plavčil jako o závod. Včera zřejmě nebyla na plavání nálada, protože každý víme, jak blbě vypadáme, když máme mokrou hlavu. Vedle nás na dece byla pěkná fenka. Taková ta klasická modelka, která by mohla mít na hlavě hrnec a pořád by vypadala dobře. Takže i s mokrými chlupy jí to seklo. Náš pes ovšem namočený vypadá jako myš a je si toho plně vědom. I tak jsem ho vzala plavat a pak se se mnou půl hodiny odmítal bavit. Omluvila jsem se mu snad stokrát, ale to nestačilo. Až teprve, když jsem měla hlavu namočenou i já, mi odpustil. Kámoši musí držet za jeden provaz.

pes

Nejhodnější pes na světě.

Já to neudělal

Velice častý jev. Pejsek něco provede. Než na to přijdete, tak dělá samozřejmě jako že nic. Chodí s hlavou vztyčenou. Hraje nenápadnýho kolemjdoucího, ale jakmile na to přijdete a začnete hubovat, v tu ránu je z něj hotový milius. Ten náš si lehne do pelíšku, koulí očima, léhá si na záda a dělá nejroztomilejšího pejska na celém světě. Samozřejmě se touto přesvědčovací technikou snaží docílit toho, že je rozhodně bez viny. Pravděpodobně totiž přišel úplně jiný pes a udělal to, i když on se ho snažil zastavit, takže je vlastně hrdina!

To by bylo všechno k psímu řádění. Pokud máte pejska, tak by mě zajímalo, jestli tohle znáte nebo je ten váš lump v jiné kategorii, kterou jsem neuvedla? 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie

Je takový vedro, že…

vedro

Je mi vedro. Vedroooo. To je neskutečný horko! Bože, strašnýýý! (úpění, nenacházím slova k vyjádření, ale představte si zvuky klokana a velryby dohromady). Asi chápete, co tím básník, tedy já, chtěl říct. Je prostě neuvěřitelně. Každý rok je to tak, ale mně osobně přijde, že se to zhoršuje, protože dřív byly aspoň sem tam bouřky. Vzduch se na pár hodin vyčistil a člověk se mohl na chvíli zhluboka nadechnout. Letos nás veškeré bouřky takticky vynechaly. Vždycky nás navnadily. Všude se sbíhaly černé mraky, ale pak si řekly: “Chmm… Ještě je v tom necháme. Budeme pršet někde jinde. Nejlíp tam, kde to nikdo nepotřebuje.” a bylo. Takže u nás, když je nějaká předpověď, kde se zmíní, že bude pršet, tak my si jen řekneme: “Ále. To se jen tak řiká, že bude pršet.” nebo “Déšť? To za mejch mladejch časů..!” a tak dále. Zkrátka tady neprší.

vedro

Je takový vedro,

že když vlezu zpocená do vody, vylezu ještě zpocenější,

že si veškeré schůzky domlouvám nad ránem, aby mi mejkap nekapal do kafe,

že se musím léčit na předávkování vitamínem D,

že nechodím už ani čůrat, protože všechno vypotím,

že mi zmrzlina roztaje dřív než mi jí natočí,

že nehubnu do plavek, ale v plavkách, protože dokážu jíst jen meloun,

že se v obchodě potím i mezi chladícími boxy a to už je co říct, 😀

že nesundavám sluneční brýle ani na spaní.

A jaké je vedro vám? Budu ráda, když uděláte pokračování v komentářích. 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie

5 kaváren, které miluji

KavárnaVážení, je to tu. Konečně jsem se dokopala k tomu, abych sepsala seznam svých oblíbených kaváren a kupodivu se na něm nenachází jen kavárny v Ústí nad Labem (tady já bydlím 😀 ). Jsem trošku ostuda, protože jsem tenhle článek slibovala už před rokem, ale nějak jsem pořád neměla náladu. Až jsem se naštvala, vzala kolo a jela doplnit chybějící fotodokumentaci některých kaváren. A tadá, článek je po roce na světě. Jo a vy, co jste závislí na kafi, raději si jedno uvařte, protože tenhle článek vás stejně na kafčo nakonec zláká. 🙂 A že kafe doma zrovna nemáte? Když dočtete článek až nakonec, najdete tam překvapení.

I don’t drink coffee to wake up. I wake up to drink coffee.

Lunch Bar Mamma’s Coffee

Kavárny jsou skoro jako můj druhý domov, chodím do nich i několikrát v jednom týdnu. Nejčastěji mě najdete tady. Kavárna, která se nachází u nádraží v Ústí nad Labem. Pokud se usadíte venku, což já dělám, když je pořád tak hezky, obklopí vás výhled na Labe, nábřeží, mosty a v neposlední řadě i zámeček Větruše. Obsluha je velice příjemná. Několikrát se chodí ptát, jestli máte všechno a stále se usmívá. 🙂 Kávu si můžete vybrat ze dvou druhů – já si vždycky objednávám capucciono arabicu. Ke kávě si můžete dát zákusek, ale i něco slaného. Ráda bych vás sem pozvala i na domácí limonády. Mojí nejoblíbenější je citronová, ta nemá chybu. ♥ Ceny jsou také příznivé. Až se někdy rozjedete do Ústí, zamiřte tam a určitě nebudete zklamaní.

Mé oblíbené kavárny

Mé oblíbené kavárny

Mé oblíbené kavárny

Kočičí pelíšek

Tato kavárna se nachází v Brně. I přesto, že jsem ji navštívila pouze jednou, ji mám alespoň ve sledování na Instagramu. Doufám, že se tam vrátím. Káva byla výborná, dortíky bez chyby (mají všechno i veganské) a obsluha skvělá. Příjemný interiér, milá hudba a kočička na klíně, se kterou si můžete pohrát nebo jen tak pozorovat kočičí pobíhání a řádění kolem. ♥

Mé oblíbené kavárny

Mé oblíbené kavárny

Mé oblíbené kavárny

CATVÁRNA ANEB NA SMUTEK I STRES JE DOBRÁ KOČKA

Špajz

O bezodpadové kavárně Špajz jsem vám psala nedávno. Přesto bych ji ráda uvedla i v tomto seznamu, jelikož tam chodím moc ráda. Už jen ten pocit, že si dáte kafe a zákusek aniž by po vás zbyl nějaký zbytečný obal. ♥ Obsluha je i v této kavárně přívětivá a ochotná, káva je rovněž výborná a ceny nijak zvlášť neublíží vaší peněžence. 🙂

špajz ústí nad labem

ROZHOVOR – BEZOBALOVÝ ŽIVOT JE O PLÁNOVÁNÍ. JAK TO VYPADÁ V ZÁKULISÍ BEZOBALOVÉHO OBCHODU A BEZODPADOVÉ KAVÁRNY ŠPAJZ?

 

Bartholomeus Gallery & Café

Teplická kavárna nedaleko centra lázeňského města, která sídlí v opravdovém kostele. Ač kostely nemám ráda, působí na mě zvláštní energií, v této kavárně to bylo nádherné. Venku je výhled na historické budovy a uvnitř se můžete kochat krásnými prostory a zdobeným stropem (super schovka, když prší). Káva byla výborná, a už jen kvůli tomu zážitku, stojí za to tam zavítat. No, řekněte sami, kdy se vám poštěstí dát si kávu a zákusek v kostele? 🙂

Mé oblíbené kavárny

Mé oblíbené kavárny

Mé oblíbené kavárny

Mé oblíbené kavárny

CoffeeUp

Všimla jsem si, že se do naší malé, ale za to moc krásné ústecké kavárny, rádi přijíždí povalovat slavné blogerky, herci i zpěvačky. A není divu. Je to tam opravdu nádherné, káva chutná a voňavá a samozřejmě si k ní můžete také něco zakousnout (i ve veganské variantě). Mrzí mě, že zrovna z této kavárny nemám více fotek, ale upřímně jsem se pokaždé styděla v ní fotit, kvůli tomu, že v ní někdo byl (introvert’s problems 😀 ).

Mé oblíbené kavárny

Tak a to byla poslední kavárna. 🙂 Koukala jsem do svého rukávu a pár se jich tam ještě najde. Pokud byste tedy stáli o další inspiraci třeba i z Prahy, tak mi napište do komentáře. A taky mi napište, kam rádi chodíte vy a co v kavárně nejraději děláte. Já se v nich setkávám s kamarádkami, čtu si knížky a nebo píšu články. Člověk tak nějak vypadne z baráku a hned jakoby to v tom mozku nějak líp přemýšlelo. 😀

Mé oblíbené kavárny

A pozor! Díky výběrové kávě Kofio, si můžete o kávu zasoutěžit. Více informací, najdete na mém Instagramu. 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

Jak si naplánovat články na 1 rok dopředu za 1 den?

jak naplánovat články na blog

Stalo se vám, že jste měli kreativní krizi? Nebo ji máte zrovna teď a nějaký nápad na článek by se vám hodil? Tak to jste na správném místě. V tomto článku vám poradím, jak si naplánovat články na 1 rok dopředu za pouhý 1 den. Jste připraveni? Tak jdeme na to! 🙂

Ahoj, vítejte zpět na mém blogu. Pokud jste tu noví, budu moc ráda, když mě podpoříte svým sledováním či palcem nahoru na InstagramuFacebooku a Pinterestu. 🙂

Nápady si zapište

Inspirativní krize může potkat každého z nás. Proto je dobré mít pár článků připravených pro případ nouze. Některé si můžete napsat dopředu, když by vás přepadla i krize psací. U jiných si můžete zapsat jen témata a ty další si rozepsat alespoň v pár bodech. Na to skvěle poslouží nějaký notes nebo sešit. Sama jeden takový mám a většinou ho nosím pořád při sobě, protože inspirace číhá na každém rohu. Pokud jste spíše adaptovaní na elektroniku, tak si stáhněte nějaký plánovač například Evernote, Wunderlist nebo Todoist.

tuna času + málo nápadů = #summerbrain

Každý měsíc se něco děje – sezónní témata

Dost vám může pomoct napsat si jen měsíce v roce. V každém měsíci se něco děje. Leden může sloužit pro seberealizaci a seberozvoj, únor můžete využít k napsání článku o Valentýnu (proč ho slavíte nebo neslavíte), březen toho také nabízí hodně – MDŽ, den poezie, den vody. V každém měsíci se najde něco, o čem můžete svým čtenářům napsat a nevypadnout tak zbytečně ze zaběhnuté pravidelnosti, která je důležitou součástí blogování, pokud ho berete alespoň trochu vážně. 🙂

Vytvořte si série

Cestujete? Napište sérii o místě, kam se chystáte, co si balíte, zajímavé tipy, kde sehnat letenky a nakonec jaké to tam vlastně bylo. Nemusíte všechno nacpat do jednoho článku, ale můžete si to pěkně rozdělit a o každém tématu se rozepsat o něco více. To samé můžete udělat, pokud cvičíte, vaříte, čtete. Je to jen na vás. Sérii můžete vytvořit prakticky na jakékoli téma.

Série – TRIP TO AMSTERDAM

Experimentujte

Dočetli jste se, že pití zeleného čaje přispívá k lepšímu trávení, pohodě a ještě dokáže zatočit s akné? Vyzkoušejte to na vlastní kůži. Stanovte si dobu, po kterou budete sledovat změny a pravidelně si v intervalech několika dní zapisujte, jak se cítíte, co to s vámi dělá a podobně. Konečné vyhodnocení sdělte svým čtenářům. Článek bude zajímavější už jen proto, že jste to sami zkusili a můžete se o nové “vědomosti” podělit z první ruky.

Inspirujte se

Na Facebooku, Pinterestu, Instagramu i YouTube jsou různé tipy na články. Na Facebooku se můžete přidat do skupin, kam jiní blogeři vkládají své články. Skvělé jsou Blogeři a blogerky a Bloggers RE. Pinterest nabízí řadu článků s tipy přímo na neotřelá, ale i celkem zaběhlá témata. Například 115 Blog Post Ideas. Instagram je jedna velká galerie plná inspirace. Sledujte blogery a blogerky ze zahraničí a uvidíte, že se vám témata na články nabídnou samy.

Nezapomeňte, že úspěchu nedosáhnete kopírováním! 🙂

Shrnutí
  • Nápady si zapisujte. Ať už v papírové nebo elektronické podobě. Bude se vám to hodit. 🙂
  • Postupujte po měsících. V každém z nich se jistě něco děje. Třeba vaše narozeniny.
  • Pište série. Nejenže se vám z jednoho sáhodlouhého článku vytvoří hned několik, ale zároveň zaženete inspirativní krizi.
  • Zkuste experimentovat. Vyzkoušejte si na vlastní kůži něco zajímavého a potom se o to podělte s ostatními.
  • Nekopírujte, ale inspirujte se. Na sociálních sítích je to nejjednodušší, ale inspirace čeká i venku.
  • Nakonec si vytvořte plán. Spočítejte si kolik v průměru napíšete ročně článků a pokuste se vymyslet tolik nápadů.

Pomohl vám tento článek nebo máte také nějaký vlastní tip jak se vyhnout inspirativní krizi? Podělte se dole v komentářích i s ostatními. 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

Svět je proti mně

plavky

Nerada začínám články slovem dnes, ale dneska se mi stala taková kuriozita, že to bohužel nemůžu napsat jinak. 😀 12. 6. 2018 se zapíše do dějin, vážení. Hlavně proto, že jsem už sto let nepřidala žádný příběh ze života (a teď mi doslova z nebes spadla možnost do klína), ale taky i proto, že se mi stala opravdu vtipná věc, kterou vám musím nutně napsat. 😀

Začnu dnešním ránem. Protože celý můj den je plný klacků pod nohama a divných událostí. 😀 Jako obvykle jsem vstala, nasnídala se, projela si novinky na Instagramu a začala se balit. Praskla mi duše u kola. U nás do MHDéčka ovšem vzít celé kolo nemůžete. A já potřebovala jet za tátou, aby se mi na něj podíval. Tak jsem si odmontovala kolo z kola (už tohle je divný, že jo)  a přes půl města s ním jela v autobuse a procházela centrem. Pohledy lidí – k nezaplacení.

plavky

Kolo jsme opravili (stačilo ho jen znovu nafouknout) a já jsem se vypravila za kamarádkou, že půjdeme na kafe a řekneme si novinky (už bez kola, to jsem si chtěla později vyzvednout, ale nevyzvedla 😀 ). Ještě jsme lítaly po krámech, protože si kamarádka chtěla koupit šaty na svatbu. V New Yourkeru se jí jedny zalíbily, ale bohužel je potřebovala o velikost větší. Jelikož jsem v obchodě už dělala, věděla jsem, že je tu možnost zjistit, jestli se nedají koupit v jiném městě (v Praze).
“Počkejte chviličku,” řekla prodavačka, která si zavolala další dvě kolegyně k ruce.
Jedna z nich velmi důležitě (protože měla v ruce desky s papíry) pronesla: “Je vám jasný, že si budete muset počkat.”
“Jasně, to chápeme,” odpověděly jsme mile v domnění, že to bude na pár minut.
Po deseti minutách už nás obě bolely nohy, potřebovaly jsme čůrat a já měla fakt chuť na kafe.
Po dvaceti jsem si začala zjišťovat autobus domů, abych stihla jít na brigádu.
Za půl hodiny jsme se obě rozčíleně dušovaly, že jestli to bude trvat dalších pět minut, tak jdeme pryč.
Asi o dalších sto let později jsme se dozvěděly, že šaty v dané velikosti nikde nemají. Jela jsem domů. Bez kafe i kola. Kamarádka šaty stále nesehnala.

plavky

Doma neteče teplá voda, protože je zrovna odstávka, ale i tak jsem si umyla vlasy, které vypadají jako dráty. Ovšem i to je lepší než zplihlé ocásky. Dneska totiž nutně potřebuju, abych vypadala dobře. Večer jdu dělat reportáž pro naše městské noviny. Rychle jsem se pobalila a utíkala na autobus. Docela mě překvapilo, že se mi nestalo nic mezi cestou z města a příchodem na brigádu.

BRIGÁDY – MOJE NEJHORŠÍ BRIGÁDA?

Momentálně brigádničím ve studentské klubovně. Nachází se v přízemí vysokoškolských kolejí. Takže je uvnitř neustále vedro. Proto jsem si odnesla stoleček s noťasem do venkovního átria, které je hned pod balkóny již zmíněných kolejí. Občas je to nebezpečné. Jednou po nás házely děti kameny, občas mi na hlavě z toho jednoho stromu, co tu je, přistane pavouk a dokonce sem někdo hodil i petardu. Dneska to bylo jiný. Dneska by mi nevadila ani jedna z těchto věcí (asi kromě té petardy, kdyby mě trefila), protože by mě to nijak “nepoškodilo”. Kámen mi nerozmaže řasenku, pavouk nerozcuchá vlasy. Chápete.

plavky

Sedím si a v klidu píšu článek. Najednou někdo leje cosi mokrého. Takové nepatrné plesknutí. Prsk. Voda? Panebože to neni voda. To neni voda!!! To je pivo. Pivo v kafi, pivo na klávesnici mého notebooku, pivo na mých poznámkách k reportáži a hlavně PIVO NA MÉ HLAVĚ, NA MÉM OBLEČENÍ A NA MÉM OBLIČEJI!!! Sládek oproti mně božsky voní.

No. Nic. Domů se vrátit nemůžu. Až budu dělat reportáž, bude si pár lidí pravděpodobně myslet, že jsem závislá na alkoholu. 😀 Každopádně to beru s úsměvem. Všechno se děje z nějakého důvodu. A mně se to dnes stalo, abych vám o tom mohla napsat.

Stalo se vám někdy něco podobného? Napište mi do komentářů, protože v tom přeci nemůžu být sama. 😀

Update: Reportáž jsem nedělala. Akce byla zrušena. 😀

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

Brigády – moje nejhorší brigáda?

Ahoj, vítejte zpět na mém blogu, a pokud jste tu noví, tak mě nezapomeňte sledovat na mém Instagramu, Facebooku a Pinterestu, aby vám nic neuniklo. 🙂

Dnes se pobavíme o tématu, které řeší téměř všichni studenti ať už středních, nebo i vysokých škol. Tím tématem jsou brigády. A jelikož jsem si toho prošla už tolik, můžu vám s výběrem na základě mých vlastních zkušeností, pomoci nebo vám i v nějakém výběru případně zabránit. 😀

V jednom z mých předešlých článků jsem psala o problémech, kteří řeší vysokoškoláci a jedním z hlavních aspektů byly i peníze, kterých v tomto období není nikdy dost. Jak se ale s touto situací vypořádat, abyste nemuseli být věčně ve stresu kvůli každé utracené koruně? Základem je určitě nějaká dobrá brigáda.

Call centrum

Ano. Už jste o téhle možnosti jistě slyšeli (nebo si ji i vyzkoušeli na vlastní kůži). A ať už jste slyšeli cokoli, pro středoškoláky i vysokoškoláky má tato brigáda jednu určitou výhodu a tou je flexibilita. Směny si můžete napsat podle sebe a podle toho, jaký máte rozvrh. V call centrech jsou lidé pořád potřeba, a proto vám mohou tento benefit nabídnout. Na oplátku vám ovšem budou vytýkat, když nebudete plnit. Plnění je pojem, se kterým se setkáte v mnoha zaměstnáních, ale v call centru je to extrém. Musíte totiž udělat určitý počet telefonátů za určitý čas, nebo (pokud nabízíte produkt) prodat určitý počet na určité množství telefonátů. Naštěstí to většinou není příliš náročné. A pokud jste spíše introverti, jistě vám tato forma brigády bude vyhovovat už jen proto, že nebudete muset komunikovat s lidmi tváří v tvář, ale budete sedět v pohodlné židli a „schovávat se“ za sluchátkem. Také se nemusíte vůbec bát, že byste to neuměli, jelikož vás profesionálně proškolí a už tato část je většinou proplacená. 🙂

Pokud jste spíše introverti, jistě vám tato forma brigády bude vyhovovat už jen proto, že nebudete muset komunikovat s lidmi tváří v tvář, ale budete sedět v pohodlné židli a „schovávat se“ za sluchátkem.

Charitativní prodej

Znáte ty věčné otravy, kteří se vás pod nátlakem snaží donutit, abyste si koupili například plyšáka nebo magnetku s odůvodněním, že je to pro dobrou věc? Nevěřte tomu. Já jsem si bohužel také touto zkušeností prošla, když mi bylo 15. Byla to má první brigáda a docela nerada na ní vzpomínám. Váš nadřízený vám bude tvrdit, že je to opravdu na dobrou věc, ale když si pak spočítáte kolik procent z dané věci, kterou prodáváte, jde opravdu na charitu, tak se zděsíte. Většinou za to máte sice super přivýdělek ale za jakou cenu. Takovým brigádám se raději vyhněte obloukem. 🙂 Pokud se ovšem nejedná o prodej kytiček, jejichž výběr jde na rakovinu nebo třeba prodej pro Světlušku. Tyto a podobné charitativní organizace jsou známé a opravdu jsou vybrané peníze tam, kam mají. Tyto organizace poznáte tak, že se nejedná o dlouhodobé brigády, ale pouze o tak zvané “nárazovky!.

Přidám ještě svůj osobní, ne moc příjemný, zážitek. Prodávala jsem charitativní časopisy, jejichž výběr šel na dětský domov (byla to asi 1 koruna z 1 prodaného magazínu). Jednou jsme takhle jeli prodávat na výstaviště v Letňanech, kde byl veletrh pro děti. Neměli jsme žádné povolení (což jsme nevěděli) a po půl hodině nás vyhodili. Bylo to dost trapné a nepříjemné. Samozřejmě jsme nejeli domů, protože se časopisy musely prodat. Venku byla zima a sněžilo. Kde jinde jsme ale mohli prodávat, že? Věřte mi, že za tohle mi to opravdu nestálo.

book, coffee, and work image
Redakce

Jednou z mých nejlepších brigád byla práce v opravdové redakci jednoho internetového média, které má pod sebou i web blogerky.cz. Tahle práce mě přesvědčila o tom, že se opravdu chci věnovat psaní. Hodně mi to dalo a mrzí mě, že jsem tehdy byla nucena brigádu ukončit, kvůli blížící se maturitě. Tímto bych vám chtěla doporučit, abyste se snažili hledat brigády v oboru, ve kterém se jednou třeba budete chtít uplatnit. Vyzkoušíte si, jak to probíhá, a jestli je to vůbec pro vás vhodné. Ne vždy se vám poštěstí něco takového najít, protože jsou obory, ve kterých pro brigádníky není místo ani uplatnění, ale spoustu firem nabízí stáže pro studenty, což může být také dobrou zkušeností a pro vás přínosné. 🙂

CO JSEM SI KOUPILA NA ALIEXPRESSU – BULLET JOURNAL, KOSMETIKA…

Obchod

Práce v obchodě je jednou z nejnabízenějších brigád pro studenty. Minulé léto jsem si to vyzkoušela i já, a i když jsem měla spoustu výhrad (které si můžete přečíst zde), byla pro mě tato brigáda také jednou z nejlepších. Díky hromadě práce jsem se ani chvíli nezastavila, čas mi utíkal rychlostí blesku. I když jsem dělala celodenní směny, tak mi připadalo, že jsem přišla a po chvíli už jsem byla na cestě domů. Navíc jsem měla štěstí na skvělé kolegyně, které mi se vším pomohly.

Recepce

Nebyla to sice recepce v hotelu, ale práci jsem měla téměř stejnou. Pracovala jsem v solárním studiu, kde jsem obsluhovala zákazníky, zvedala telefony a starala se o hygienu veškerých prostor. Je to práce, při které se člověk moc nenadře a bohužel je to adekvátně ohodnoceno. Takže si sice nic moc nevyděláte, ale můžete se v klidu učit, povídat si s kamarádkami (samozřejmě ne na úkor zákazníků!!! 😀 ) a nebo se dívat na filmy. Osobně bych tuto brigádu ohodnotila kladně. Dá se skloubit se školou a ještě se dozvíte hromadu zajímavých věcí o opalování, o chodu hotelu nebo třeba nějaké velké firmy, protože recepce jsou už skoro všude. 🙂

OPÁLIT SE MŮŽETE I ZDRAVĚ, KDYŽ VÍTE JAK NA TO!

Mohla bych napsat ještě spoustu tipů, protože tohle je jen zlomeček brigád, kterými jsem si prošla. Tyto mě oslovily asi nejvíce, protože jsem si na ně vzpomněla jako na jedny z prvních. Abych vám ale jen neříkala, co byste MOHLI DĚLAT, ráda vám ukážu, co MŮŽETE DĚLAT HNED. 🙂

Praha
Brno
Ústí nad Labem

Tyto tři lokality jsem vybrala záměrně proto, že mě nejvíce čtenářů sleduje právě z těchto měst, ale nezoufejte, pokud bydlíte jinde, protože TADY najdete i své bydliště. 🙂

Já doufám, že jsem vám s výběrem brigády trochu pomohla a moje zážitky pro vás byly přínosné. Mě by zajímalo, jakou brigádu jste dělali nejraději vy, a která pro vás byla naopak utrpením. Těším se na vaše komentáře! ♥

Zdroj fotek: pixabay.cz, weheartit.com

Tento článek je sponzorován.

 

Co jsem si koupila na Aliexpressu – bullet journal, kosmetika…

Už čtvrt roku objednávám a čekám a objednávám a čekám. Čekám nejen na věci, které si objednávám, ale také na dostatečně velkou hromádku na mém pracovním stole, která by stála za napsání článku. Tak konečně je velká tak akorát, i když stále objednávám a čekám. 😀 Pokud tedy máte takovéhle, nechci říkat hauly ani nákupy, typy článků v oblibě, protože já ano, tak můžu napsat klidně další. Počítejte ale s tím, že to bude trvat. 🙂

Shodou okolností jsem minulý měsíc narazila na fajn stránku – Tipli.cz. Nebo spíš oni narazili na mě. 🙂 Princip je jednoduchý. Něco si objednáte a část peněz z nákupu se vám vrátí zpět. Nejprve jsem byla docela skeptická, protože já jsem vůbec skeptický člověk, co se týče internetu – když už na Aliexpressu objednávali všichni, tak já jsem teprve začala. 😀 A doteď se držím cen, které jsou pod 5 dolarů. Každopádně jsme si s Tipli společně sedli, udělali si kafíčko a začali se poznávat.

Na stránku se zaregistrujete a potom si vyberete z jejího tučného seznamu stránku, ze které chcete objednávat. Já si vybrala pochopitelně Aliexpress (z každého nákupu na Ali se vám vrátí až 10 %). Objednala jsem si a penízky se mi vrátily zpátky během vteřiny. 🙂 Až si takhle párkrát objednám, tak si můžu něco koupit “zadarmo”. To mi přijde super. Navíc Tipli nabízí spoustu bonusů, díky kterým se vám také připíše nějaká ta kačka navíc. Tak snad se vám tento tip bude hodit, a teď už se vrhneme na radůstky, které mi přišly. 🙂

Bullet journal

Na zdobení diáře jsem nezanevřela, ale nevypadá tak hezky, abych vám ho fotila. Není tolik času. Dávám tedy přednost heslům a ne příliš zdobenému designu. Proto jsem si objednala nálepky, které ledacos oživí.

Tyto nálepky (tady a tadymě moc mile překvapily. Jak balením, ve kterém ke mně dorazily, tak počtem i kvalitou. Ledacos oživí a ušetří čas strávený nad diářem. To teď v době zkoušek opravdu uvítám. 🙂

Kosmetika

Kupodivu jsem zabrousila i do kosmetického světa na tomto portále. Popravdě jsem musela brousit dlouho. Už minulé léto jsem si chtěla objednat štětec na pudr, ale sehnat levný, syntetický štětec je boj. Ovšem nabídka se od té doby rozšířila, a já si ukořistila tento krásný a moc příjemný štětec.

Co mi hlava ale nebere je fakt, že štětce, jejichž „chlupy“ jsou ze zvířat (nejčastěji z koz), stojí míň než-li ty z umělých vláken. Zajímalo by mne, jak je tohle vůbec možné.

Kryt na telefon

A vůbec nejlepší věc, která mi přišla, je tento kryt na telefon. Jsou v něm třpytky a srdíčka, která jsou v takové tekutině a hýbou se! Prostě klasická instagramovka. 😀 Každopádně co se týče funkčnosti, tak je to asi můj nelepší kryt. Je docela těžké do něj telefon dostat, ale o to je pevnější a při pádu se o telefon postará, aby se mu nic nestalo. 🙂

Tohle se nepovedlo

Z Aliexpressu jsem si chtěla objednat náplně do Polaroidu. Docela dlouho jsem pátrala po něčem levném s dobrým hodnocením. A našla jsem. Spokojeně jsem si objednala a čekala – jak jinak. Když mi balíček konečně dorazil, tak jsem málem upadla do mdlob, jelikož jsem si asi špatně přečetla popisek a místo náplní mi dorazily pouze obyčejné nálepky, které se dají na fotky z Polaroidu nalepit, aby udělaly rámeček zajímavějším. To je ovšem pro mě docela zbytečné i kdybych náplně měla, protože barevné se dají běžně koupit v obchodech… No, třeba najdu jiné využití. 🙂

Jak jste na tom vy s objednáváním na Aliexpressu? Bylo něco s čím jste nebyli spokojení?

Zdroj fotek: vlastní galerie

Tento článek je sponzorován.

Nejoblíbenější kousky z mého šatníku

Tadá! Vítejte v mém šatníku. 😀 Poslední dny mi dost docházela inspirace. Rozepsala jsem tucty článků, ale nakonec jsem je bleskově zase vymazala. Přiznám se, že jsem se dokonce snížila k pátrání po internetu, o čem psát, když nevím o čem psát. Jedna rada mi ale docela pomohla. Odejít od počítače, protože u něj se žádná inspirace neobjeví.

Šaty Marilyn Monroe – dárek do tety, značka i cena neznámé

Vyšla jsem ze školy a potkala holčinu z bandy, se kterou jsme jeli do Mnichova. Krátce jsme se pozdravily a každá si zase šla svou cestou. Ovšem najednou mi blesklo hlavou, že to, co jsem měla na sobě, jsem vlastně měla i v Mnichově. A uvědomila jsem si, že jsou to mé oblíbené kousky, tak proč o tom nenapsat i vám!

Kalhoty – Zara, vršek – H&M, opět nevím ceny

Nejsem sice žádný modní guru, ani nemám speciální styl, kterým bych se odlišovala od ostatních, ale po článku se sekáčovými úlovky, který měl nevídaný úspěch, bych mohla pokračovat i s ostatními oblíbenostmi z mé skříně.

Šaty – C&A, cena 250 korun

Nepotrpím si na luxusní značky. Což vám asi po sekáčovém článku došlo. Raději se pohrabu ve vintage věcech, než abych pokukovala po něčem, za co dám nesmyslné peníze a radost mi to bude dělat minimální. Jsem ten typ člověka, který si dražší věci šetří „na lepší“ příležitosti, a vlastně je ve finále téměř nenosí. Takže si je kupuji minimálně. Lépe řečeno si je nekupuji vůbec. 😀

Triko a kalhoty H&M

Asi bych svůj šatník shrnula do černé, šedé a bílé. Nosím sice i barevné věci, ale snažím se spíš poslední dobou kupovat kousky, které jsou jednobarevné a lehko kombinovatelné. Zjistila jsem, že je to asi nejjednodušší cesta, jak ráno nestát před plnou skříní a přemýšlet, co si vzít.

Batoh Kipling, který můžete zakoupit na e-shopu, líbí se mi, že je univerzální a hodí se k sukni i na sport 🙂

Ještě mám pro vás takový tip, když už tento článek píšu, co se týče třídění věcí. Když jsem bydlela u rodičů, tak jsem měla relativně malou skříň, kam bylo dost těžké vměstnat všechno mé oblečení. Často jsem tedy své věci třídila. Většinou jsem se na to vrhla, když jsem měla skříň rozbordelařenou, musela jsem všechno vyndat a rovnou jsem tedy i  věci, co jsem nenosila vytřídila. Teď to dělám každé roční období. Mám na to i systém! 😀

1. Nejprve si udělám tři hromádky – oblíbené, příležitostně nosím, nenosím

2. Oblíbené věci putují rovnou do skříně, protože mi dělají radost a není tedy důvod je dávat pryč (pokud nejsou zničené, jinak je použiji jako hadry na utírání prachu)

3. Příležitostně nošené věci ještě probírám kousek po kousku. Když vím, že si vezmu daný kousek jednou za rok, tak v mé skříni nemá takové uplatnění, které by měl třeba ve skříni jiné.

4. To, co nenosím, dávám pryč rovnou. Buď na Vinted (ale to spíš dřív), nebo to rozdám. 🙂

Triko H&M, vím, že s těmi cenami jsem hrozná 😀

Tak a jsme u konce článku. Přiznám se, že mám dost věci v pračce a v prádle, takže jsem vám své oblíbence neukázala všechny. Pokud se vám ale článek líbil, tak můžu klidně udělat další díl! 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie

Secondhandové nutnosti a radosti

Svetr Fishbone 35 Kč

Pro spoustu lidí je nakupování z druhé ruky stále tabu, ale pro mě znamená součást mého života. Štendry, jež jsou poznamenány léty práce a prostory, kde zápach oblečení sériové výroby rázem vystřídala vůně tajemných příběhů. Kdo to nosil? A jak se tohle oblečení ocitlo tady?
Někdy mi zůstává rozum stát nad tím, co v sekáči objevím. Úplně nové nenošené kousky i luxusních značek, které se ke mně dostanou klidně i za deset korun. Většinou jsou mimo mou velikost, ale opravdu není výjimkou sehnat takové kousky ve zdánlivě odpudivém sekáči na rohu ošuntělé ulice. Ty já mám nejraději. 🙂

1. To správné načasování

Ve většině sekáčích vychází v určitých časových intervalech (týden, měsíc…) nová kolekce. Tato kolekce představuje další várku zboží, které je často za poměrně vysoké ceny. Nakoupíte levněji než v obchodech autorizovaných prodejců, ale nákupy i tak nejsou úplně levné na to, že je to z druhé ruky. Postupně se den po dni ceny snižují, ale zároveň zboží dost ubývá. Ovšem i tak se vyplatí naběhnout tam, když je všechno za 50 a méně. Pořád je z čeho vybírat a mně se takhle povedlo nedávno pořídit troje kalhoty (jedny za 30 korun), které bych koupila i ve slevě za víc než-li mne stály všechny dohromady.

2. Nespěchejte při výběru

Není úplně snadné si něco vybrat v obchodě, ale v sekáči je to mnohokrát složitější. I když se v sekáčích snaží oddělovat svetry od mikin, košile od triček a podobně, a dokonce ladí i barvy, tak je každý kousek oblečení jiný. Někdy se mi stává, že v sekáči trávím hodiny. Když chci opravdu projet každý koutek, tak se to vyplatí a já si odnáším se spokojeným úsměvem další úlovek za pár kaček. 🙂

3. Každý sekáč je jiný

Již na začátku jsem vám prozradila, které sekáče mě těší nejvíce. Jsou to pravdu ty, které se na první pohled zdají odpudivými. Je to proto, že se v nich většinou dá nakoupit nejlevněji, ale za to se člověk diví, kolik skvělých věcí se v nich dá sehnat. Ovšem sekáčů je v poslední době tolik, že každý nabízí jiné výhody. Speciální hodinky, které znamenají slevu o pětikačku (i více), kdy můžete nakoupit oblečení ve slevě v ještě větší slevě, když se vám poštěstí skočit do sekáče ve správný čas. Jiné sekáče se zaměřují pouze na značkové oblečení, další zase na basic kousky. Záleží na vás, co se vám líbí, proto si tedy i zvolte podle toho sekáč, kde nabízejí to, co je vám po chuti.

4. Zboží si zkontrolujte, protože na reklamace se nebere zřetel

Alespoň v sekáčích, které navštěvuji, platí toto pravidlo. Vždy si tedy kousky kontrolujte, aby se vám po příchodu domů z radosti nevyklubal spíš důvod k zlosti. Fleky, dírky i špatně zapošité oblečení se v second handech objevuje více než často. Proto tam také kolikrát tyto kousky končí. 🙂

5. Co mi udělalo radost

A konečně to, proč tento článek vznikl. Na Instagramu jste si odhlasovali, že byste rádi viděli mé poslední úlovky ze sekáče. Napadlo mě, že jich ukážu víc, abyste viděli, co mě těší i déle než pár týdnů.

Kalhoty Promod 30 Kč, kožíšek Gate do 250 Kč

Kalhoty Promod 30 Kč, kabát (zrovna vyndaný z pračky 😀 ) Esprit do 300 Kč

Kalhoty H&M 30 Kč, svetr/rolák Topshop 10 Kč

Kalhoty Zara 30 Kč, sako Papaya 69 Kč

A jste u konce článku. Pokud se vám líbil, nebo vás inspiroval, tak mi dejte vědět do komentářů nebo mě sledujte na mém Instagramu. 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie

1 2 3