5 věcí, které vám o psech nikdo neřekne

pes

Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka. Chápu to tak, že je věrný kvůli jídlu, které mu jako pán máte povinnost dávat, neskáče do řeči, když mu říkáte o svých problémech a zároveň je fajn, že vás nezatěžuje svými problémy. Jenže jsou tu věci, které vám o psech nikdo neřekne. Na které si přijdete sami, až když sdílíte domácnost se čtyřnohým chlupáčem. A o těch bych vám tu velmi ráda pověděla. Pokud nemáte psa, alespoň vám dám možnost si velmi dobře rozmyslet, zda si ho pořídit či nikoli.

Ahoj, vítejte zpět na mém blogu. Pokud jste tu noví, budu moc ráda, když mě podpoříte svým sledováním či palcem nahoru na InstagramuFacebooku a Pinterestu. 🙂

Prdění

Mám čivavu. Pro někoho to možná ani není pes, ale štěká jako, no, dejme tomu, že štěká skoro jako pes, má chlupy jako pes, skáče po nohách – jako pes… A prdí jako doga. Má na to fikanej postup. Sedne si v posteli, či na gauči nebo kdekoli, kde si zrovna rozhodnete dát dvacet, k vaší hlavě a prdne si. Ani ne nahlas. Zcela nenápadně. Najednou se vzdálí a vám už v tu chvíli nepomůže ani plynová maska. Na to bacha při koupi psa, jo, protože za tohle by se nemusel stydět ani starej robustní chlap.

pes

Tohle měla být původně fotka našeho psa, ale někam se schoval.

Chození ven

Pokud přemýšlíte nad pořízením pejska, tak jste už jistě zvážili každodenní vstávání, pobíhání okolo baráku a následné nervové vypětí, jestli stíháte přijít včas do práce, protože pes ani po dvaceti minutách nenašel vhodné místo pro udělání své potřeby. Ale pozor. Tady nastává docela dost zapeklitých situací. MUSÍTE počkat, až to místo najde, protože pokud mu nedáte možnost se vykadit, tak vám hned po vašem odchodu hodí bobek před dveře. To abyste si zapamatovali, že on potřebuje víc času, sakra už! Někdy už pes slyší na to, že se jde ven, ale v případě čivavy je to nejprve hra na babu (čtěte nasaď vodítko), kdy pes je naprosto nadšený, že může ven, ale chce jít bez vodítka, aby mohl při první příležitosti zdrhnout. On přece nebude poslouchat. A poslední zapeklitostí, kterou vidím v dennodenních procházkách, je, že pejsek vidí a cítí tolik dobrodružství, že má pocit naprosté svobody a najednou nemá jméno ani přezdívky. Možná je dokonce hluchý. Můžete volat, křičet, ale pes už je dávno v čudu.

JAK MĚ PŘECHYTRAČILA MOJE ČIVAVA

Kramaření

Když jsem byla malá, tak okolo 4 až 5 roku, vytahala jsem v pokoji všechny hračky a nikdy jsem si je po sobě neuklidila. Prostě jsem je nechala ležet tak, jak mi odpadly od rukou. Stejný postup mají i psi. Vytahají z pelíšku veškeré plyšáky, míčky, kostičky a rozestaví je náhodně po celém bytě. Opět to udělají fikaně, protože si toho nikdy nevšimnete a na tu nejtvrdší věc šlápnete bosou nohou. Lego by mohlo závidět. A samozřejmě si to po sobě nikdy neuklidí! 

pes

Tady je se svou vysněnou. ♥

Urážení

Vážení, ano i psi se mohou urazit. Dokonce to dělají velice často. A rádi. Naposledy se můj pes urazil včera. Byli jsme s ním u vody. Poprvé jsem ho k ní vzala před týdnem a on sám šel a plavčil jako o závod. Včera zřejmě nebyla na plavání nálada, protože každý víme, jak blbě vypadáme, když máme mokrou hlavu. Vedle nás na dece byla pěkná fenka. Taková ta klasická modelka, která by mohla mít na hlavě hrnec a pořád by vypadala dobře. Takže i s mokrými chlupy jí to seklo. Náš pes ovšem namočený vypadá jako myš a je si toho plně vědom. I tak jsem ho vzala plavat a pak se se mnou půl hodiny odmítal bavit. Omluvila jsem se mu snad stokrát, ale to nestačilo. Až teprve, když jsem měla hlavu namočenou i já, mi odpustil. Kámoši musí držet za jeden provaz.

pes

Nejhodnější pes na světě.

Já to neudělal

Velice častý jev. Pejsek něco provede. Než na to přijdete, tak dělá samozřejmě jako že nic. Chodí s hlavou vztyčenou. Hraje nenápadnýho kolemjdoucího, ale jakmile na to přijdete a začnete hubovat, v tu ránu je z něj hotový milius. Ten náš si lehne do pelíšku, koulí očima, léhá si na záda a dělá nejroztomilejšího pejska na celém světě. Samozřejmě se touto přesvědčovací technikou snaží docílit toho, že je rozhodně bez viny. Pravděpodobně totiž přišel úplně jiný pes a udělal to, i když on se ho snažil zastavit, takže je vlastně hrdina!

To by bylo všechno k psímu řádění. Pokud máte pejska, tak by mě zajímalo, jestli tohle znáte nebo je ten váš lump v jiné kategorii, kterou jsem neuvedla? 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie

Je takový vedro, že…

vedro

Je mi vedro. Vedroooo. To je neskutečný horko! Bože, strašnýýý! (úpění, nenacházím slova k vyjádření, ale představte si zvuky klokana a velryby dohromady). Asi chápete, co tím básník, tedy já, chtěl říct. Je prostě neuvěřitelně. Každý rok je to tak, ale mně osobně přijde, že se to zhoršuje, protože dřív byly aspoň sem tam bouřky. Vzduch se na pár hodin vyčistil a člověk se mohl na chvíli zhluboka nadechnout. Letos nás veškeré bouřky takticky vynechaly. Vždycky nás navnadily. Všude se sbíhaly černé mraky, ale pak si řekly: “Chmm… Ještě je v tom necháme. Budeme pršet někde jinde. Nejlíp tam, kde to nikdo nepotřebuje.” a bylo. Takže u nás, když je nějaká předpověď, kde se zmíní, že bude pršet, tak my si jen řekneme: “Ále. To se jen tak řiká, že bude pršet.” nebo “Déšť? To za mejch mladejch časů..!” a tak dále. Zkrátka tady neprší.

vedro

Je takový vedro,

že když vlezu zpocená do vody, vylezu ještě zpocenější,

že si veškeré schůzky domlouvám nad ránem, aby mi mejkap nekapal do kafe,

že se musím léčit na předávkování vitamínem D,

že nechodím už ani čůrat, protože všechno vypotím,

že mi zmrzlina roztaje dřív než mi jí natočí,

že nehubnu do plavek, ale v plavkách, protože dokážu jíst jen meloun,

že se v obchodě potím i mezi chladícími boxy a to už je co říct, 😀

že nesundavám sluneční brýle ani na spaní.

A jaké je vedro vám? Budu ráda, když uděláte pokračování v komentářích. 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie

Neurotická zvířata, malé výběhy, špína a drobné

zoo liberec

Pamatuji si, když mi byly asi 3 roky a seděly jsme s mamkou na balkóně, odkud byl výhled na ZOO. Na kopci se tam procházeli dva sloni. Pro mě to bylo naprosto neskutečný a všem to dodnes vyprávím. Každé ráno mě budily skřeky opic, které se dožadovaly své snídaně. Budily mě i poté, co jsme se přestěhovali, protože tak pronikavý zvuk je zkrátka slyšet všude. 🙂

V naší ZOO v Ústí nad Labem je zvířat požehnaně. Nejslavnější jsou sloni. První slon, který se tam dostal, byl zachráněn z cirkusu, kde ho týrali neustálými převozy, cviky před publikem a samozřejmě si nechodili daleko ani pro ránu, když nedělal, co by si jeho majitelé představovali. Další dva sloni byli převezeni z Vietnamu. Oba podvyživení, nemocní a zranění. Jeden nemá skoro celé ucho a ten druhý má trvale poškozenou nohu. Nyní jsou u nás a je jim dobře. I přesto, že se stále shánějí peníze, aby měli větší výběh, se našlo řešení a chodí na již zmiňované procházky.

zoo liberec

Zoologické jsem milovala. Vždycky to pro mě byl svátek se jít podívat na zvířátka a něco se dozvědět. Až do nedávné návštěvy ZOO v Liberci. Nebyla jsem tam sice poprvé, ale dřív jsem tam chodila jako dítě, kterému tyhle věci většinou nedochází. Hned u prvního výběhu se zebrami nás zarazilo, jak žalostně malý je jejich výběh. Všechny tam postávaly nebo polehávaly a případně se krmily. Pro zebry ve volné přírodě je přirozené běhat. Je to podobné jako u delfínů, kteří vyskakují z vody. Hrají si a je to pro ně zkrátka přirozené chování. V tom výběhu, který jim poskytují v Liberci si zaběhají jen těžko. To byla první zvláštní věc.

zoo liberec

O kus dál se nacházeli zoborožci. Ti měli samozřejmě zastříhlá křídla, aby nikam neulétli. Přitom by podle mě bylo tak jednoduché udělat o něco vyšší kryté klece, aby se alespoň trochu mohli prolétnout. Už jen proto, že je pro ně přirozené si svá hnízda vytvářet na stromech či útesech. Pokud už žijí v zajetí, mělo by jim tohle být umožněno. Stejně tak jako dalším ptákům – supi, orli, papoušci… Nikdo z nich neměl tu možnost, protože jejich výběh k tomu zkrátka nebyl uzpůsobený.

zoo liberec

Naše další kroky vedly ke lvům. Ihned nás praštilo do očí, jak jsou hubení. Nikde nebylo jídlo – asi ho snědli, ale vzhledem k tomu, že ve volné přírodě se živí zebrami, antilopami a dalšími většími zvířaty, je zkrátka pár kuřat denně dostatečně nezasytí. Pokud by tomu tak bylo, tak by jednak nebyli tak hubení a jednak by to nesežrali všechno – už by neměli hlad. Funguje to takto i v přírodě. Pokud nemají hlad – neloví a tudíž ani nic nežerou. O výběhu snad ani nebudu mluvit, protože ten byl menší než náš obývák. Ten smutný pohled, který mi jeden ze lvů věnoval, mě bude tížit ještě hodně dlouho a vlastně to je i jeden z hlavních důvodů, proč vám o tom píšu.

zoo liberec

Hned u lvů se roztomile batolili tučňáci. Pro některé druhy je typické se potápět až stovky metrů hluboko. V Liberci měli tučňáci jezírko hluboké asi 40 centimetrů. Když jsem byla v Drážďanech, tak tam tučňáci mohli plavat do dvou metrů. To už je docela rozdíl. Nejvíc mě pobavila reklama místního rádia, která hlásala, že podporují tučňáky. Pokud tomu tak je, tak proč si chudáci nemůžou alespoň pořádně zaplavat?

zoo liberec

Fotku tygrů bohužel nemám, protože bylo přes zapatlané sklo od návštěvníků sotva vidět dovnitř.

Nejslavnějšími obyvateli místní ZOO jsou nepochybně bílí tygři. Opět naprosto bez zájmu o život. Leželi a koukali stereotypně do zdi. Výběh byl opět miniaturní a celkově na mě působil dojmem, že by nutně potřeboval hodně velkou rekonstrukci. Na to, že má Liberec bílé tygry jako maskoty a jistě mají dost sponzorů, nebylo to absolutně znát. Je mi z toho tak smutno! Hrozně bych chtěla něco udělat, ale prostě nemůžu a to mě ubíjí…

zoo liberec

Poslední kapkou bylo jezírko v pavilonu tropů. V něm byly naházeny desítky mincí “pro štěstí”. Nikde nebyla cedule, která by říkala, že se tam mince házet nesmí. Kdybych byla nepozorný návštěvník, tak si řeknu, že je to v pořádku, ale jelikož byla u jezírka cedulka, že je v něm živá želva, kterou jsme tam opravdu našli schovanou pod kmenem, došlo mi, že tohle v pořádku neni. Oběhli jsme ZOO, klepali na všechny možné dveře chovatelů a potom jsem volala na SOS linku. Zvedl mi to nějaký pán. Popsala jsem mu celou situaci a on mi řekl, že peníze tam hází návštěvníci pro štěstí, a že vlastně ani neví, že tam ta želva je. Bylo mi ale řečeno, že tam někoho pošlou. Po hodině, když jsme se tam šli podívat, se samozřejmě počet mincí ještě zvýšil. Ty, které se nám povedlo vylovit si někdo buď vzal nebo je hodil zpět. Nikdo už si asi neuvědomuje, že želva to může sníst (a že potom zemře) a nebo to, že peníze na sobě mají bacily, do vody vypouští železo a kdo ví co ještě. Rozhodně to nepřinese štěstí té želvě.

zoo liberec

Po téhle zkušenosti se do ZOO nepodívám hodně dlouho. Možná, že se tam nepodívám nikdy. Mám smíšené pocity. Když už do ZOO jdu a platím nemalé vstupné, očekávám, že tím podporuji zvířata. To se ovšem evidentně konkrétně v Liberci neděje. Takže je tam lepší nechodit a tohle zvěrstvo nepodporovat.

Mohla bych tu vypsat další hromadu věcí, které se mi nelíbily, ale už tak je to dlouhý článek. Zajímá mě váš názor. Jak berete zoologické zahrady vy? Mám je házet všechny do jednoho pytle nebo se vyhýbat jen téhle jedné?

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

Okolí čeká, jestli TOHLE je opravdu ta práce. Podnikání není lehké. Své o tom ví i holky z Pikle.cz

shoptet

E-shop Pikle.cz patří těmto sympatickým maminkám. Kromě originálních dřevěných hraček, kterými můžete potěšit své malé příbuzné, nabízí nově i Sadu Menarche. Tato sada má za úkol seznámit dívky s jejich první menstruací. Já jsem asi v 11 letech dostala od maminky knížku, ve které bylo popsáno všechno, co se s mým tělem v době puberty bude dít. Ne každý ale tuhle možnost, vědět, co ho čeká měl, a tak mě zajímá, jak jste to měly vy, čtenářky? 🙂 Protože menstruace podle mě není tabu a mělo by se o ní otevřeně mluvit.

1. Holky, na vašem e-shopu se dají zakoupit zejména hračky pro děti. Jak vznikl nápad, že se budete věnovat převážně malým zákazníkům?

Jana: S Jitkou jsme se potkaly v létě 2017 a hned jsme si „sedly“. I přes to, že jsme každá úplně jiná, tak na spoustu věcí máme podobný pohled. To znamená i na hračky, ekologii, udržitelnost a na to, že kvalita je pro nás přednější než kvantita. A proč děti? Na nich okamžitě vidíte, jestli se jim hračka líbí. Jejich radost je opravdová, stoprocentní. Největší potěšení pro nás je, když rodiče na festivalech nemůžou dostat děti od našich kufříků.

Jitka: S hračkami začala Jana, protože potřebovala rozbít stereotyp, který už doma s dětmi nastával. Snažila jsem se pro ně vymýšlet rozmanité aktivity. Samozřejmě, že jsem sledovala nabídku hraček v běžných obchodech, ale ta mě neoslovovala. Chtěla jsem nejen pro své děti něco kreativního. Hračky, které si mohou přizpůsobovat podle sebe, dodělávat. Aby jim vydržely, neomrzely je po dvou dnech, a taky je něco naučily. Zároveň, aby byly z přírodních materiálů a vyrobené v ČR.

2. Jsme ve 21. století, ale i přesto se jistě najdou tací, které může pobouřit, že si dvě ženy založily svůj internetový obchůdek a vrhly se na podnikání. Jaké byly reakce vašeho okolí? Stalo se vám, že vás chtěl někdo od nápadu odradit?

Jana: S nikým takovým jsme se nesetkaly. Občas cítím, že podnikání není vnímáno stejně, jako když člověk chodí pravidelně do práce. Myslím, že i moje širší rodina to vnímá spíš tak, že podnikání je nějaký můj koníček, ne opravdová práce. Naštěstí můj muž mě velmi podporuje, bez jeho podpory by to nešlo.

Jitka: Někdy vnímám, že mé okolí čeká, jestli TOHLE je opravdu ta práce nebo si jen něco zkouším a pak se vrátím do OPRAVDOVÉ práce.shoptet3. Není výjimkou, že se dnes a denně setkáme s dětmi, které sotva chodí, jak drží telefon či tablet v ruce. I když jsou vaše hračky originální a mají své kouzlo, myslíte si, že odpoutají dětskou pozornost od světa internetu? A jak na tento nešvar vy jako maminky pohlížíte?

Jana: Děti mají hravost v sobě, je jen na nás, jaký způsob hry jim nabídneme. Já svým dětem taky striktně nezakazuji telefony ani televizi, ale všeho s mírou. Snažím se jim nabízet pestré aktivity, často hrajeme deskové hry, čteme knížky. Taky hodně chodíme ven, protože jak říkám, příroda je nejlepší hřiště.

Jitka: My doma televizi nemáme a mobily zatím děti nemají. Myslím, že často je to lenost rodičů, které nedokážou dětem nabídnout jiné řešení a mají pocit, že je musí zabavit. Není špatně, když se dítě chvíli nudí. A čím méně hraček mají, tím více si s nimi hrají a zkouší nové a nové možnosti. Na to jsou naše hračky dobré, na zkoušení nových možností, jak si s nimi hrát.

4. Rozjet e-shop se může zdát jednoduché, ale zdaleka tomu tak není. Popsaly byste čtenářům, kteří nad tímto krokem uvažují, celou tu cestu od prvotní myšlenky, přes realizaci až k samotnému cíli?

Jana: U mě to byla metoda pokus a omyl. Jsem spíš nadšenec než realista, takže nejdřív konám a pak přemýšlím. Takže se všechno učím za pochodu. V cíli ještě rozhodně nejsme, naopak máme pocit, že jsme teď pořádně odstartovaly! Pokud někdo uvažuje nad podnikáním, tak by měl mít rozhodně dobré zázemí, musí ho to bavit a je super, pokud má parťáka, se kterým to jde prostě líp.

Jitka: Myslím, že je dobré si v hlavě alespoň trochu srovnat, kolik času hodlá podnikání věnovat, kolik lidí a jak chce oslovit, jaké jsou jeho finanční možnosti. My jsme třeba loňské Vánoce narazily na to, že jsme většinu věcí vyráběly my dvě a nebyly jsme schopni uspokojit poptávku, neměly jsme dostatečné zásoby, nepočítaly jsme s balením při zasílání atd. Jak říká Jana, chybami se člověk učí, letošní Vánoce už budou super. 🙂shoptet5. Vaší úplnou novinkou je Sada menarche. Věřím, že nebudu mluvit sama za sebe, když řeknu, že jsem se ještě s takovou věcí nesetkala. Mohly byste popsat, co si pod tím můžeme představit? Jak tento nápad vznikl?

Menarche je výraz z řečtiny a označuje první menstruaci. Zjistily jsme, že si každá z našich kamarádek přesně pamatuje, kdy dostala poprvé měsíčky, jak to probíhalo, jak zareagovala jejich rodina. Hodně vzpomínek bylo negativních, nebyly dost informovány a to hodně ovlivnilo jejich vztah k nim samotným, k jejich tělu a k prožívání menstruace. Takže jsme se rozhodly, že to těm dnešním holkám trochu ulehčíme. Vytvořily jsme, s pomocí odbornic, které se zabývají ženskými tématy, Sadu menarche, ve které jsou všechny informace o menstruaci a dívčím těle, vzorky všech menstruačních pomůcek, cyklický kalendář upravený speciálně pro dospívající dívky, deníček slečny Em – knížečka, ve kterých je spousta informací a která vyvrací některá klišé, které pořád v naší společnosti přetrvávají… Vytvořily jsme i stránky, kde sdílíme zajímavé články a postřehy o menstruaci a souvisejících tématech.

6. Když jste byly ve věku, kdy se z dívky stává žena, vysvětlily vám vaše maminky, co vás čeká? A jak to probíhalo? Věřím, že Sada menarche tuto práci spoustě maminkám, ale i tatínkům ulehčí.

Jitka: Naprosto přesně si pamatuji, kdy jsem své první měsíčky dostala. Bylo to v 6. třídě při hodině přírodopisu. Vůbec jsem nevěděla, co se děje. Řekla jsem, že mi je špatně a šla jsem domů. Doma neproběhla žádná osvěta, u nás bylo všechno intimní i nahota, naprosté tabu. Dostala jsem ty obrovské vložky – vata v gáze a bylo hotovo. Pamatuju si, jak jsem se cítila, když jsem musela jít na tělocvik – ty malé modré trenky, v kterých se ta obrovská vložka prostě rozhodně nedala schovat! 🙂 Nebylo s kým o tom mluvit, byla to zátěž, problém, něco , co se „musí přežít“. V dnešní době je to snad lepší. Ale i my jsme se například ve svých skoro čtyřiceti letech při práci na Sadě dozvěděly spoustu nových informací, které jsou důležité a je třeba je předávat.shoptet7. Na menstruaci je stále pohlíženo jako na něco, mírně řečeno, nechutného. Převážně mladí muži mají k ženám v průběhu jejich dní odpor. Nechápou, že to může bolet a celkově to pro ženu je dost nepříjemné. Co byste těmto mužům vzkázaly?

Myslím, že pomůže, když se menstruace začne spojovat s plodností. Většina mladých mužů si přeje mít v budoucnu dítě a bez menstruace jejich dívky by to prostě nešlo. Asi je dobré nejdříve změnit způsob vnímání u dívek, aby se ony samy necítily špatně, odporně, špinavě. Aby o menstruaci mohly běžně mluvit, aby vnímaly svoje pocity a když se jim nic nechce, ať prostě zůstanou doma a leží v posteli s knížkou. Pokud se ji budou chtít ony potlačit, bude ji potlačovat i okolí.

8. Závěrem bych se vás chtěla zeptat, co dalšího přibude na vašem e-shopu? A kde se s vámi čtenáři mohou v následujícím čase setkat?

Budou prázdniny, takže se budeme více věnovat svým rodinám. Trhy a akce nám začnou zase na podzim a to velmi intenzivně. Teď pracujeme na slovenské verzi Sady menarche, protože máme hodně pozitivních ohlasů ze Slovenska. Taky připravujeme nové prosvěcovací karty (princip velmi úspěšného „Malého hvězdáře) a vymýšlíme nový Kufříkov, který bude fakt krásný.

Jana a Jitka si pro svůj e-shop vybraly platformu Shoptet. Díky Shoptetu získaly moderní a přehledný e-shop, jak pro zákazníka, tak i pro sebe jako prodávající. Shoptet nabízí několik šablon a také variant měsíčních tarifů, je možné mít i e-shop zcela zdarma, pokud prodáváte jen 10 položek. Vyzkoušejte si ho 🙂

Zdroj fotek: půjčeno od holek

Tento článek je sponzorován.

Svět je proti mně

plavky

Nerada začínám články slovem dnes, ale dneska se mi stala taková kuriozita, že to bohužel nemůžu napsat jinak. 😀 12. 6. 2018 se zapíše do dějin, vážení. Hlavně proto, že jsem už sto let nepřidala žádný příběh ze života (a teď mi doslova z nebes spadla možnost do klína), ale taky i proto, že se mi stala opravdu vtipná věc, kterou vám musím nutně napsat. 😀

Začnu dnešním ránem. Protože celý můj den je plný klacků pod nohama a divných událostí. 😀 Jako obvykle jsem vstala, nasnídala se, projela si novinky na Instagramu a začala se balit. Praskla mi duše u kola. U nás do MHDéčka ovšem vzít celé kolo nemůžete. A já potřebovala jet za tátou, aby se mi na něj podíval. Tak jsem si odmontovala kolo z kola (už tohle je divný, že jo)  a přes půl města s ním jela v autobuse a procházela centrem. Pohledy lidí – k nezaplacení.

plavky

Kolo jsme opravili (stačilo ho jen znovu nafouknout) a já jsem se vypravila za kamarádkou, že půjdeme na kafe a řekneme si novinky (už bez kola, to jsem si chtěla později vyzvednout, ale nevyzvedla 😀 ). Ještě jsme lítaly po krámech, protože si kamarádka chtěla koupit šaty na svatbu. V New Yourkeru se jí jedny zalíbily, ale bohužel je potřebovala o velikost větší. Jelikož jsem v obchodě už dělala, věděla jsem, že je tu možnost zjistit, jestli se nedají koupit v jiném městě (v Praze).
“Počkejte chviličku,” řekla prodavačka, která si zavolala další dvě kolegyně k ruce.
Jedna z nich velmi důležitě (protože měla v ruce desky s papíry) pronesla: “Je vám jasný, že si budete muset počkat.”
“Jasně, to chápeme,” odpověděly jsme mile v domnění, že to bude na pár minut.
Po deseti minutách už nás obě bolely nohy, potřebovaly jsme čůrat a já měla fakt chuť na kafe.
Po dvaceti jsem si začala zjišťovat autobus domů, abych stihla jít na brigádu.
Za půl hodiny jsme se obě rozčíleně dušovaly, že jestli to bude trvat dalších pět minut, tak jdeme pryč.
Asi o dalších sto let později jsme se dozvěděly, že šaty v dané velikosti nikde nemají. Jela jsem domů. Bez kafe i kola. Kamarádka šaty stále nesehnala.

plavky

Doma neteče teplá voda, protože je zrovna odstávka, ale i tak jsem si umyla vlasy, které vypadají jako dráty. Ovšem i to je lepší než zplihlé ocásky. Dneska totiž nutně potřebuju, abych vypadala dobře. Večer jdu dělat reportáž pro naše městské noviny. Rychle jsem se pobalila a utíkala na autobus. Docela mě překvapilo, že se mi nestalo nic mezi cestou z města a příchodem na brigádu.

BRIGÁDY – MOJE NEJHORŠÍ BRIGÁDA?

Momentálně brigádničím ve studentské klubovně. Nachází se v přízemí vysokoškolských kolejí. Takže je uvnitř neustále vedro. Proto jsem si odnesla stoleček s noťasem do venkovního átria, které je hned pod balkóny již zmíněných kolejí. Občas je to nebezpečné. Jednou po nás házely děti kameny, občas mi na hlavě z toho jednoho stromu, co tu je, přistane pavouk a dokonce sem někdo hodil i petardu. Dneska to bylo jiný. Dneska by mi nevadila ani jedna z těchto věcí (asi kromě té petardy, kdyby mě trefila), protože by mě to nijak “nepoškodilo”. Kámen mi nerozmaže řasenku, pavouk nerozcuchá vlasy. Chápete.

plavky

Sedím si a v klidu píšu článek. Najednou někdo leje cosi mokrého. Takové nepatrné plesknutí. Prsk. Voda? Panebože to neni voda. To neni voda!!! To je pivo. Pivo v kafi, pivo na klávesnici mého notebooku, pivo na mých poznámkách k reportáži a hlavně PIVO NA MÉ HLAVĚ, NA MÉM OBLEČENÍ A NA MÉM OBLIČEJI!!! Sládek oproti mně božsky voní.

No. Nic. Domů se vrátit nemůžu. Až budu dělat reportáž, bude si pár lidí pravděpodobně myslet, že jsem závislá na alkoholu. 😀 Každopádně to beru s úsměvem. Všechno se děje z nějakého důvodu. A mně se to dnes stalo, abych vám o tom mohla napsat.

Stalo se vám někdy něco podobného? Napište mi do komentářů, protože v tom přeci nemůžu být sama. 😀

Update: Reportáž jsem nedělala. Akce byla zrušena. 😀

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

World of Beauty & Spa – návštěva výstavy, nově objevená cruelty free kosmetika

Už skoro rok trvá má štěstěna ve výhrách v různých soutěžích. Vstup na výstavu World of Beauty and Spa jsem vyhrála a to hned třikrát. Ne, že bych se účastnila tří soutěží, ale vyhrála jsem tři volné vstupy. Jeden jsem věnovala paní, která měla na tuto výstavu také namířeno, a dva jsme si rozdělili s přítelem. Asi chápete, že z toho nebyl zrovna nadšený, ale co by pro mě neudělal, že?

Najdete mě na Instagramu! 🙂

Výstava se konala uplynulý víkend 16. – 17. března na výstavišti v Letňanech. Nechci tvrdit, že jsem si to neužila, ale mé nadšení nebylo tak velké, jak jsem původně očekávala. Zkaženou náladu způsobil i fakt, že jsem v pátek (16. března) strávila v nemocnici s přítelem. Myslela jsem si, že nikam nepojedeme a byla jsem s tím i smířená. Naštěstí dopadlo všechno dobře (přítel je zdravý, to je hlavní 🙂 ) a my se tedy až nastávající den rozjeli do Prahy, vstříc stánkům s dekorativní a pečující kosmetikou. Mimo jiné se na výstavě konaly i soutěže, mohli jste se nechat namasírovat a výjimkou nebyly ani stánky s dobrůtkami, které jsem si také přivezla domů na ochutnávku.

Docela mě zklamalo chování paní u stánku značky Purity Vision. Vyhrála jsem lístky na jejich instagramovém profilu a k tomu jsem si měla na místě vyzvednou bambucké máslo. Paní na mě koukala jako na zjevení, ptala se mě na jméno, co jsem přesně vyhrála, jak to byl zabaleno. Byla nepříjemná, pak mi řekla, že nemůže jména výherců najít a to prý sama soutěž vyhlašovala. Nakonec se zdařilo a bambucké máslo mi podala se slovy ‘Na shledanou.’ Ani jsem se tedy po stánku nerozhlédla a bohužel mi něco podobného psala i holčina, která také vyhrála. Byla naprosto nešťastná z jejich chování. Upřímně, i když mám výrobky od nich opravdu ráda, tak takové chování mě od koupi něčeho dalšího od nich odradilo a kokosové oleje budu nakupovat už jen od značky Sense Coco. Od kterých jsem si přivezla chipsy, které jsou výborné.

Celá výstava podle mě nestála moc za to. Stánky s dekorativní kosmetikou nabízely značky, o kterých jsem nikdy neslyšela. Podle ceny i vzhledu soudím, že to byly věci objednané z Alliexpressu. Taky mě zarazil stánek se zdravotnickou obuví, která rozhodně nebyla beauty a natož spa. Avšak radost jsem si udělala nejen chipsy u Sense Coco, ale i bombami do koupele, které vyrábí ručně pan J. Kolář. A naprostou jedničkou byl stánek Infinity Makeup. Slečna mi podala letáček, které si jindy neberu, protože co s nimi, ale na této výstavě mi to přišlo hloupé. Všimla jsem si, že tato kosmetika vlastní HCS certifikát je veganská a zbavená parabenů. Otočila jsem se na podpatku a pelášila zpátky ke stánku, kde jsem si hned za asistence hostesky zkusila makeup, který jsem sháněla (můj mi dochází). Sedl mi a můžu říct, že jsem spokojená. Není tolik krycí, jak bych si představovala, ale příjemně se roztírá, nedráždí pokožku a na pleti není vůbec cítit.

Nechci znít nespokojeně nebo nevděčně. Jsem ráda, že jsem se této výstavy mohla zúčastnit, prozkoumat kosmetické novinky a odvézt si pár produktů domů, ale asi bych si lístek nekoupila. 🙂

Navštívili jste někdy podobnou výstavu? Máte to v plánu?

Zdroj fotek: vlastní galerie

Modrý úplněk, něco si přej


Úplněk je dnem, kdy můžeme více vnímat své já. Je to nejvhodnější období pro sebereflexi a přehodnocení toho, co můžeme v našich životech zlepšit. Také je to prostor, při kterém si můžeme něco přát. Sobě, ostatním nebo klidně sobě i ostatním. Důležité je, aby přání bylo od srdce.

Ve 21. století se stane maximálně čtyřicetkrát, aby v jednom měsíci nastaly dva úplňky. Dnes 31. ledna 2018 jeden z nich nastal. Druhý úplněk a hned v prvním měsíci tohoto roku. Co z toho plyne pro vás?

Jsem na Instagramu, pokud můj blog navštěvujete pravidelně, neváhejte mě sledovat. Žádný článek už vám nemůže uniknout! 🙂

Působení úplňku na sobě může pozorovat každý z nás. Nespavost, zvýšené emocionální vnímání, bolesti hlavy a mnoho dalších věcí, ano hádáte správně, má na svědomí právě úplněk. Lékaři a vědci si neustále lámou hlavy, zda je tomu opravdu tak. Opravdu může lidské tělo i psychiku ovlivňovat Měsíc, tedy přesněji, jeho cyklus? Na to ať si odpoví každý sám.

Mně osobně se již několikrát stalo, že jsem nemohla spát, a když jsem se probudila a šla k oknu (což také většinou, když nemohu spát, nedělám – jako by mě něco přitahovalo.. eh), zjistila jsem, že je úplněk. Modrý úplněk by měl mít daleko větší moc, než úplněk běžný. Rok 2018 bude ale ještě zvláštnější. Nejen leden má dva úplňky, ale také v březnu 31. dne v měsíci bude druhý úplněk. Únor bude tudíž bez úplňku, chudák. 😀

Dnešek ale není zajímavý jen tím, že budete špatně spát nebo vás budou bolet klouby. Můžete si totiž něco přát. 🙂 Na tuto myšlenku mě přivedla moje kamarádka, která napsala na kousek papíru přání vesmíru. Po jejím vzoru jsem se na to vrhla také. Na lísteček jsem napsala svá přání. Potom jsem zapálila v kovové misce tři svíčky (to měl být Měsíc) a na levou a pravou stranu zapálila po čtyřech svíčkách (to měly být planety). Papírek jsem nechala shořet a spálené zbytky vyhodila z okna. Jsem zvědavá, co se bude dít. Jo, a rituál jsem si vymyslela sama. Můžete to pojmout po svém. 🙂

Působí na vás úplněk nějak?
Věříte v sílu vesmíru?
Přejete si rádi?

Zdroj fotek: vlastní galerie, Pinterest.com

 

My Everyday Routine – Moje každodenní rutina

Na Instagramu jsem se vás ptala, jaké články by vás bavili víc, zda o knížkách, nebo kosmetice. Shodli jste se na tom, že kosmetiku uvidíte na blogu raději. Docela mě to mrzí, protože jsem se rozhodla, že tento rok bude v mé čtenářské kariéře zlomový (a chtěla jsem o tom psát)! 😀

Zatím jsem od střední školy stále odkládala do mé knihovničky knihy, které jsem si buď někde půjčila nebo jsem je dostala, ale nebyl čas (a přiznávám, že někdy ani chuť) ty knížky číst. Jenže já, člověk který knihy miluje, nekouká skoro ani na filmy, protože to prostě není ono, jsem zkrátka už dál knihy takhle nemilosrdně odkládat nechtěla. Místo toho, abych tedy trávila své volné chvíle na mobilu nebo koukáním na seriály či jinými bezmyšlenkovitými činnostmi, vezmu knížku a postupně všechny “odložené případy” přečtu. Můžete to sledovat opět na mém Instagramu v popisku, kde budu pravidelně aktualizovat počet přečtených knížek, a kterou knihu zrovna čtu (zatím jsem u druhé z padesáti). 🙂

Sledujte mě na Instagramu, aby vám neutekl žádných z mých článků! 🙂

Přejdu už ale k mé rutině. K napsání tohohle článku mě přivedla Terry, u které jsem viděla podobný článek a docela mě bavil, tak mě napadlo, že by to mohlo bavit třeba i vás. 🙂 Schválně mi napište do komentářů, zda se vám tento styl článku líbí, chtěli byste podobné, nebo třeba něco úplně jiného. Ráda vám vyhovím.

Moje každodenní rutina je v podstatě stejná ráno i večer (s tím rozdílem, že se ráno neodličuji). Samozřejmě se produkty, které používám, mění. Často se mi stává, že produkt, který mi vyhovuje půl roku, později ztrácí svou účinnost a můj obličej se začíná zhoršovat. Trpím na akné. Má pleť reaguje snad na všechno. Stres, menstruace, změna počasí, jídlo, ale hlavně málo tekutin (jdu se napít, když na to teď myslím). Avšak existují produkty, které mi pomáhají.

1. Kokosový olej – odlíčí i hydratuje

Na odličování očí a někdy i celého obličeje používám kokosový olej (pokud jsem hodně líná, tak to odbydu vlhčenými ubrousky). Vyzkoušela jsem jich nespočet. Od různých značek, v různé konzistenci (některé kokosáky mají tendenci mít v sobě hrudky), ale i s odlišným aroma. Můj nejoblíbenější je Bio Kokosový olej od značky Purity Vision. Nejen že mi hezky voní, snadno se rozpouští mezi dlaněmi, ale opravdu splňuje, co by měl. Hydratuje pleť, čistí ji a také účinně bojuje proti akné. 🙂 Pokud máte mastnou pleť, tak vám ho nedoporučuji – zanechává mastný film (což je samozřejmost, když je to olej).

2. Balea Čistící maska a peeling 3 v 1

Masku, peeling i čistící gel zastane u mě v koupelně jen jeden produkt. A dobře. Balea je snad jediná, která nedělá mé pleti špatně. Je to paradoxní, ale je to tak. Veškeré micelárky, tonika, čistící gely a vody, které jsem zkusila mi sice sedly, ale ne na dlouho. Po pár týdnech se má pleť vždycky radikálně zhoršila. Tento produkt mou pleť vyčistí, zmatní a nevysuší. Já dávám pět hvězdiček z pěti! 😀

3. Tea Tree Water od Lushe

Věc, kterou určitě už znáte velmi dobře, pokud mě sledujete. 🙂 Nedám na tuto vodu totiž dopustit. Obsahuje vodu z čajovníku, grapefruitu a jalovce, a hodí se jak pro suchou, smíšenou, tak i mastnou pleť. Stačí ji nastříkat na obličej, nebo na odličovací tampónek a přikládat na postižená místa. Ten rozdíl uvidíte co by dup.

4. Balea Ultra Sensitive krém na obličej

V jedné recenzi jsem vám psala o podobném krémíku, ale pozor on existuje ještě vylepšený a to je právě tento!  Ten předešlý jsem si nanášela pod makeup, tento si dávám i na noc. Hezky pokožku uhladí, hydratuje a ráno si buď krém před líčením ani dávat nemusím nebo jen v malém množství.

5. Když je třeba zakročit – Tea Tree Oil

No a v případě, že se mi na obličeji objeví akné ve větším množství, používám Tea Tree olejíček. Dám ho na vatovou tyčinku a pokapám postižené místo. Nechám působit přes noc či přes den. Olejíček pupínek vysuší a zároveň pleť léčí. Pro mě je i plus, že mám vůni Tea Tree moc ráda.

Tak a to je celá má rutina. Tohle dělám každý den. Někdy se to nepatrně mění, ale základ je těchto pět produktů. 🙂

Jak se o svou pleť staráte vy? 

Máte některé tyto produkty také v oblibě?

Zdroj fotek: vlastní galerie

#Outcryxmas – já a vánoce

Tak jsme se dočkali…
Venku je bláto,
v oknech světýlka,
v lednici kapr
nebo kuřecí prsíčka.
Tak to byla taková menší vsuvka z poezie. 😀 Dnes je vážně 24.? Přijde mi, že jsem se vůbec nestihla naladit na vánoční mood. Bylo toho teď hodně ve škole a tak všeobecně. O článek vás ale nepřipravím. Dnes opět nedělní, ale příště nebo přespříště už čekejte články zase jako obvykle ve středu.
Dlouho jsem přemýšlela, jaký článek by byl ten úplně nejvíc vánoční. Brouzdala jsem jinými blogy a narazila na článek u blogerky Wex, který je na Vánoce to pravé ořechové! Jedná se o otázky ohledně Vánoc o tom, jak je prožívám. 🙂
    Jsem na Instagramu: @outcryblog
Než se k tomu ale dostanu, tak vám řeknu, jak mi začaly letošní Vánoce. Nařídila jsem si na dnešek budík na 8 hodinu, abych mohla blogovat a stihla toho hodně. Máme se ségrou pokoj spolu. Spím nahoře na palandě. Proto jsem si musela pro notebook skočit dolů. Všimla jsem si, že ségra i Cleo (náš pes – čivava), jsou už vzhůru. Tak jsem se šla s Cleem přivítat. Často na mě štěká a vrčí, ale na to jsme si už zvykli. Nemá rád cizí lidi a mě nejspíš proto, že nejsem moc často doma. Trochu jsem ho popichovala, tak jak to dělám vždycky, když vrčí. Nadávky ani plácnutí nepomáhají a po chvilce ho to většinou stejně přejde. Dnes měl bohužel špatnou náladu. Hladila jsem ho, když se začal olizovat (to dělá, když chce pusinku), tak jsem se mu naklonila k čumáčku a RAF! Kousl mě přímo do rtu, který mám teď úplně nateklý. Skoro nemůžu mluvit a ani moc jíst a piju pomocí brčka. 😀 Nemohl mě kousnout jindy. Asi jsem letos nebyla hodná a on mi dal takový pěkný vánoční dárek.

Dobré je, že už nepotřebuji rtěnku 😀

Jak probíhá tvůj štědrý den?
Pokaždé jinak. Jediné, co se zatím nezměnilo, je, že jsem s rodinou a doma. Nikam nechodím. Jen si tak užívám pohody. Koukám na pohádky. Dřív jsem držela tradici, že jsem nechodila na internet, ale letos jsem to porušila, abych mohla napsat článek. Potom půjdu na ty pohádky a filmy. Rodiče jedou pryč, takže budu v obýváku s čajem nebo kafčem. K obědu budeme mít hrachovku, kterou máme každý rok. Okolo druhé začíná náš byt vonět po řízkách a já se mezitím strojím ke stromečku. Večeříme většinou okolo šesté večer. Letos s námi poprvé bude babička s dědou, tak se to alespoň protáhne. 🙂 Mám ráda to napětí. No, a pak se vrháme na dárečky a těšíme se jeden z druhého. Máme čaj a cukroví, zapnuté Pelíšky a jen sedíme a nasáváme Vánoce.
Oblíbené vánoční písničky/koledy?
Všechny v podání Franka Sinatry jsou skvělé.
Jak si o Vánocích zdobíš svůj pokoj?
Tohle obstarává mamka. Prostě sem dá ozdobičky a světýlka. Je to moc hezké, ale já na tohle tak úplně nejsem (na to samotné zdobení, ale jsem ráda, že pokoj vyzdobený je).
Živý nebo umělý stromeček?
Máme živý, ale až budu bydlet sama, tak bych chtěla nějaký alternativní. Vím, že se stromečky na Vánoce speciálně vysazují, ale ne všechny. To raději každý rok strom zasadím než mít doma živý, který mohl být někde v lese. 🙂
Alternative Christmas Tree - Hanging Branch Tree
regardsetmaisons: 10 idées de sapins en bois autrement Plus
alternative, home, and season image
Máš nakoupené všechny dárky?
Bylo by asi divný, kdybych neměla. 😀
Co si přeješ pod stromeček?
Tak jelikož se za pár dní stěhuju, tak samé praktické věci. 🙂
Jaké cukroví máš nejradši a které naopak moc nemusíš?
Nemusím vosí hnízda a různé krémem plněné košíčky. Nejraději mám asi linecké. 🙂
Máš doma Adventní kalendář?
Ano, ale vždycky zapomínám každý den otevírat okýnko. Jako malá jsem na to nezapomněla nikdy. 😀
Co máš nejradši?
Momenty po rozbalení dárků. Je to nejvíc pohodová chvíle celých Vánoc.
Co naopak nemáš ráda?
Nesnáším ten stres před Vánoci. Nechápu, proč všechny zápočty píšeme pár dnů před Vánoci. Člověk už si chce orazit a užívat si atmosféry, ale ani nemá šanci se do ní dostat, protože je ve stresu. Potom je po všech těch testech a esejích a referátech, ale ani si to neuvědomí. Já to tak alespoň mám. Napiště mi, jestli to znáte taky.
Máš nějaké Vánoční zvyky?
Nemám. Jen okolo jídla. Možná si letos po dlouhé době pustím svíčky na vodu. 🙂
Věříš na zázraky?
Vzhledem tomu, že letos není sníh, tak ne. 😀
Tímto bych vám chtěla popřát krásné Vánoce. Prožijte je v klidu a pohodě se všemi, které máte rádi. A ať vám pes neprokousne ret! 😀
Zdroj: pinterest.com, weheartit.com, vlastní galerie

Co takhle mě trochu víc poznat?


Moji milí čtenáři, je na čase vám prozradit něco málo o sobě. Víte vůbec s kým máte tu čest? Jestli ne, tak teď se to dozvíte! 😀 Neřeknu vám, kolik zubů mám ani jaký ty


 


 
p mužů upřednostňuji, ale představím se vám, co se mé blogové “kariéry” týče. 🙂

Pokud se budete chtít také zapojit, tak se koukněte k Lenn na blog, kde jsou všechny otázky plně k dispozici. Já jsem si vybrala jen některé z nich a poupravila jejich znění.

Jak jsem začala psát blog?

Popravdě mi s tím pomohla moje mamka, když mi bylo 10 nebo 11 let. Ani nevím, jak na to přišla, ale prostě mi založila stránku, kam jsem psala různé vzkazy rodině nebo přidávala obrázky. Pak jsem měla hromadu blogů – některé jen pro sebe a jiné docela úspěšné. A skončila u Outcry. 🙂

Kdo je můj oblíbený autor a kniha?

Své oblíbené autory i knihy jsem nedávno shrnula ve článku, který si můžete přečíst, samozřejmě pokud budete chtít. 🙂

O čem píšu?

Píšu o všem možném. Vyloženě nemám striktně dané téma. Vím, co mě baví psát, i co vás baví číst (doufám :D), a to je hlavně cestování, různé příběhy, tipy a kosmetika, kde se teda zaměřuji hlavně na tu netestovanou na zvířatech. 🙂

Jak dlouho mi trvá napsat jeden článek?

Někdy mi to trvá i několik hodin. Nejprve článek vymýšlím, někam si i zapíšu, co bych tam tak chtěla mít. Pokud sedím u počítače nebo mám v ruce tablet, tak ho rovnou začnu sepisovat. Následují fotky, které si většinou už fotím sama (dřív jsem je stahovala). Takže to mi zabere také docela dost času. Pak musím fotky nějakým způsobem upravit – dělám to vesměs pořád stejně. Následuje několikeré přečtení, aby článek neobsahoval hrubky a podobně ( ikdyž jsem taky jen člověk, a i když studuji češtinu, tak se sem tam nějaké chybce nevyhnu) a nakonec editace – to znamená takové to tučné písmo, nadpisy a podobně.

Už jsem někdy měla spisovatelský blok?

Jéje, a kolikrát. Nakonec jsem vždycky něco vymyslela, ale dala jsem si třeba pár dní oddech. Přecejen je to můj koníček a ne povinnost. Teď se snažím články vydávat každou středu a občas v neděli a zatím to docela vychází. Píšu si je i dopředu, aby mi nevznikla mezera. 🙂

Jaká je moje oblíbená citace knihy?

“Co je důležité, je očím neviditelné, protože správně vidíme jen srdcem” A. S. Exupéry

Ví moje rodina/přátelé, že píšu? Ne – proč ne? Ano – podporují mě?

Vědí to skoro všichni, kdo mě znají. Je to můj největší koníček, a třeba Instagram se točí jen okolo blogu. A jestli mě podporují? Web mi dělal přítel, moje mamina všechno pečlivě sdíli na svém Facebooku a kamarádi i spolužáci za mnou sami chodí a říkají mi, co se jim třeba líbí i nelíbí. Dost mi to pomáhá.

Označuju se ráda za blogera?

Ani ne. Někdy ze srandy, ale vyloženě to o sobě neříkám. Nejsem na takové úrovni, abych to tvrdila, ale třeba jednou… 😀

Zkoušela jsem už někdy napsat knihu?

Nezkoušela, ale vyšly mi v knize alespoň dvě básně :D… A je fakt, že příběh jedné knihy nosím v hlavě už více jak rok. Bohužel nemám tolik času, kolik bych na to potřebovala. :/ Vyhovovalo by mi sedět doma od doby, co ji začnu psát, až dokud ji nenapíšu. 😀

Jaká je největší výzva, se kterou se setkávám jako blogger?

Asi to focení. Když fotím a lezu po čtyrech, aby fotka vypadala jako z ptačí perspektivy, tak je to fakt záhul. 🙂

Jaké jsou ideální podmínky pro psaní?

Třeba teď poslouchám vážnou hudbu. Něco od Tiersena. Nikdo kromě mě a psa není doma a to je asi nejlepší. Ten klid na to.

Co mi blogování dalo a vzalo?

Tak rozhodně mi dalo a dává pocit štěstí. Baví mě to. Baví mě všechno kolem toho a v podstatě se blogu věnuju většinu dne. Koukám na jiné blogy, na statistiky, něco fotím, píšu… Takže mi blog bere akorát čas, ale nevadí mi to. 🙂

Moje oblíbené blogy, které čtu…

Těch je hrozně moc, ale zmíním takové ty známější – Mia Doxanská, Anie Songe, Flabgee a Dewii.

Na stránce Modio.cz je pro vás připravena další inspirace. Tentokrát ze soudku zahraničních trendů. Budu ráda, když se podíváte. 🙂

Zdroj fotek: Vlastní galerie

 

1 2