Podzimní detox s OXY TEA

OXY TEA

K podzimu neodmyslitelně patří teplé šály, svetry, svíčky a samozřejmě pití horkého čaje. Na co bychom ale určitě neměli zapomínat, je celková péče o naše tělo i mysl. Proto jsem pro vás otestovala detoxikační čaje OXY TEA. A povím vám, že o nich jistě ještě hooodně uslyšíte. Tak co říkáte, vrhneme se na recenzi?

Podzimní detox s OXY TEA

Balení

V balíčku mi přišlo 30 čajů – tedy na každý den v měsíci jeden. Už jen balení se mi moc líbí, protože je takové čisté, minimalistické a krásně podtrhuje značku OXY TEA. Čaje jsou v průhledném látkovém pytlíčku a mají papírové praktické držátko, kterým si můžete čaj přichytit k hrnečku. Tím, že je pytlík průhledný, vidíte, co se skrývá uvnitř. Kvalita čaje je poznat hned na první pohled. Bylinky jsou celistvé, žádné drobečky, ze kterých jen sotva poznáte, o jaké byliny se přesně jedná. Řekla bych, že nám to chtěli v OXY TEA usnadnit, protože jsou to v podstatě sypané čaje, ale rovnou uvnitř pytlíčků.

OXY TEA

Obsah

OXY TEA je obsahově opravdu bohatý a vyvážený. Najdeme v něm bylinu pu-erh, která povzbuzuje soustavy odpovědné za čištění organismu a povzbuzuje působení enzymů, které očišťují organismus od toxinů. Zelený čaj odstraňuje toxiny z organismu. Kmín působí na trávicí soustavu, koliku a žaludeční křeče. Jedna z nejdůležitějších vlastností kmínu je zmírnění nadýmání.  Mátový čaj je známý svými účinky na trávení. Také vám maminka nebo babička dělávala mátový čaj na bolest břicha? Fenykl má protikřečové účinky, pomáhá při nadýmání, je močopudný (což je super, pokud vaše tělo zadržuje vodu) a také pomáhá při nachlazení. Ibišek je bohatý na vitamín C, organické sloučeniny, minerální složky, enzymy a detoxikační sloučeniny. Sušené jablko obsahuje vlákninu, která je důležitá pro správné fungování trávicího systému. Kromě toho je v tomto ovoci obsažen vitamín B, který  ocení zejména naše pokožka, vlasy a nehty. Enzym bromelinu nacházející se v ananasu, zjednodušuje trávení tuků a škrobů, a k tomu je také zdrojem vlákniny, která podporuje trávení. Malinová šťáva se používá primárně při nachlazení. Málokdo ale ví, že je také výborná na odbourávání toxinů z našeho těla. V chrpě se nachází velké množství antioxidačních sloučenin, které očišťují organismus a zpomalují jeho stárnutí.

OXY TEA
Účinky

Od doby, kdy jsem OXY TEA  začala denně pít, už uběhlo pár týdnů. Příjemně mě překvapila jemná vůně a lahodná nasládlá chuť. Bála jsem se, že mi čaj rozhází zažívání, protože na to dost trpím, ale naštěstí se tak nestalo. Můžu říct, že mi čaj naopak zažívání relativně upravil. Přijde mi, že mám i hezčí pleť, díky tomu, že odbourává toxiny a to, že je v těle máte, se projevuje zejména na vaší pleti, na vlasech a na celkovém fungování uvnitř těla (viz. zažívání).

Závěrem

Čaj OXY TEA hodnotím kladně. Je to něco, co si mohu dopřát každý den, a navíc mi pomohl v mé cestě za lepším zažíváním. Jsem opravdu ráda, že jsem ho mohla vyzkoušet a doporučuji ho vřele dál! Lichotí mi i 100% přírodní složení, za které čaj dostal Evropské logo pro biopotraviny, což jeho přírodní složení zaručuje. Pokud by vás zajímala dieta, kterou OXY TEA ve svém programu nabízí, jistě se dozvíte víc na jejich stránkách. Co říkáte? Zkusili byste čaj nebo rovnou i dietu? 🙂

Pokud jste zvědaví, jak působí čaje pro srovnání i na jiné ženy, tak se podívejte na OXY TEA Facebook a Instagram.

Zdroj fotek: vlastní galerie

Tento článek obsahuje placenou propagaci.

Je důležité mít niche a co to vlastně znamená?

niche

Než si začnete říkat, proč jako píšu do nadpisu niche, pro někoho třeba úplně neznáme slovo, ale každopádně pro všechny cizojazyčné slovo, tak počkejte! Ne, nestala se ze mě ta rádoby anglicky mluvící osoba, používající v každé druhé větě anglické slůvko. Ve skutečnosti niche ani není anglické slovo. Pochází z italštiny (já teda myslela, že z francouzštiny, ale alespoň jsem se něco nového naučila). A co tedy znamená, ptáte se? Jo, tak to by mě také zajímalo. Objevují se totiž překlady jako: výklenek, specifický, segment trhu, skulina… Ale konkrétně v blogovém světe to znamená jednotné téma blogu. Takže už chápete, proč jsem něco tak dlouhého nepsala do nadpisu?

Je důležité mít niche a co to vlastně znamená?

A to o čem se tu dnes spolu budeme bavit, je, jestli je dobré a nutné mít jednotné téma, čili jediné téma, o kterém je blog nebo je to vlastně úplně jedno. Všude se totiž dočteme a doslechneme, že nejčastější chybou bloggerů je, že nemají blog právě jen na jedno téma. Ať už je to kosmetika, cestování, bujo nebo třeba blog o blogování. Čtenář je prý pak zmatený, neví, co má očekávat a blog ho nakonec přestane bavit.

niche

Vyhledávače

A dokonce může údajně přestat bavit i vyhledávače. Ty jsou pro blogy, které se točí jen okolo jednoho tématu a postrkují tak tyto stránky do popředí, kdežto stránky, kde člověk nenajde pouze jen tu jedinou věc, odsunuje. A ano, je to logické. Pokud totiž bude někdo vyhledávat například Amsterdam (záměrně jsem vybrala tohle město, protože jsem o něm sama psala několik článků), tak je jasné, že blog, který bude pouze o Amsterdamu (tudíž na počet slov dané stránky zazní Amsterdam víckrát než na počet mého blogu, kde můžete číst i tento článek), bude mít přednost před jinými blogy, které se o něm zmínily, ale dále jsou na nich i jiná témata.

Jenže i tady je malá skulinka, jak se to dá obejít. Samozřejmě, pokud váš článek (opět pro příklad) o Amsterdamu je navštěvovaný třeba díky Facebooku, kde jste ho sdíleli, má hodně hitů (kliknutí) a lidé s ním hodně manipulují (sdílejí ho), tak se dostane do popředí. A vyhledávači je fuk, jestli jste jinak psali recepty. Navíc můžete odkazy na tyto články dávat do jiných článků, které se týkají podobného tématu. Já jsem ho tu na ukázku také označila.

niche

Čtenáři

A jak je to tedy s těmi čtenáři? Na to jsem se ptala přímo vás na Instagramu. Do mého průzkumu se zapojilo přes 100 lidí. S tím už se dá pracovat. Ptala jsem se na několik otázek, tak si je tu společně rozebereme.

  1. Blog, který se věnuje jen jednomu tématu je méně osobitý nebo více osobitý?

    V této otázce se názory dost lišily. Jedna polovina odpověděla, že blog, který se věnuje pouze jednomu tématu je více osobitý a druhá polovina odpověděla, že je méně osobitý. Já jsem ještě otázku více specifikovala a dodala jsem, že mi jde o to, jestli se o životě bloggera dozvíme víc. Upřímně sleduji pár blogů, které jsou pouze na jedno téma. Sleduji je dlouho. Přijde mi, že většina autorů svůj život odhaluje po kousíčkách, takže je možné, že některým čtenářům může přijít blog více osobitý. Možné je, že jim přijde více osobitý, co se týče stylu psaní a fotek, což je pro právě tohoto blogera osobité a slouží jako jeho podpis, nálepka.

  2. Je osobitost důležitá?

    Tady se shodli téměř všichni respondenti na tom, že osobitost pro ně důležitá je. Chtějí o blogerovi vědět, co dělá ve volném čase, nahlédnout do zákulisí jeho každodenního života, vidět fotky z práce, ze školy, z domova… A to si myslím, že blogger, který se věnuje pouze jednomu tématu, nemůže čtenáři vždycky předat, protože potom už by nepsal jen o jednom tématu. Je jasné, že se to dá do některých témat zahrnout. Ovšem padly i názory, že takový food blogger by se měl držet primárně vařečky. Pokud začne z ničeho nic psát o něčem jiném, tak se to jednou překousnout dá, ale když se to u něj objeví víckrát, už od něj čtenáři utíkají. Food blogy to mají hold těžké.

    “Food blogger by se měl držet vařečky”, tvrdí čtenáři blogů.

  3. Přestanete sledovat blog, pokud se už nezabývá jen jedním tématem?

    Opět se téměř všichni shodli na tom, že to nevadí. Ovšem znovu musím zmínit food bloggery, u kterých se to lidem moc nelíbí. Takže pokud píšete například jen o kosmetice a zahrnete občas do svého obsahu i bytové doplňky, outfity nebo nějaké recepty, tak to ničemu nevadí a možná, že vám to naopak dosah zvýší. Váš blog bude čtenější. Možná ale bude lepší se předem zeptat čtenářů, jak by na změnu vašeho zaměření reagovali.

  4. Raději blog zaměřený na jedno téma nebo více témat?

    Jednohlasně se čtenářům více zamlouvá více témat. Pokud tedy přemýšlíte, že se od všeho distancujete a začnete psát jen o jedné věci, tak se raději zamyslete, jestli by to váš blog nezničilo. Upřímně i já jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych témata trochu zkrouhla, ale po těchto anketách je mi jasné, že čtenáři vyhledávají různorodost.

Co z toho vyplývá?

Mít niche je důležité, pokud máte například svůj e-shop, ke kterému navíc píšete blog. Bylo by asi divné psát články o vaší dovolené, když máte obchod s kabelkami. Maximálně se můžete zmínit o tom, že vaše kabelka se byla podívat u moře, ale rozhodně asi nebude košér psát, které pláže doporučujete.

My se tu dnes bavíme o blogu. Takže pokud nemáte jednotné téma blogu, nevadí. Až příště budete číst, že je to špatně, vzpomeňte si na můj článek. Ani vyhledávače ani čtenáři primárně nevyhledávají téma jen o jedné věci. Samozřejmě se najdou výjimky, ale my chceme, aby naše blogy lidé četli v co možná největším množství. Chceme jim něco přinést. Ať už je chceme pobavit, informovat či něco doporučit, něco je naučit nebo jim ukázat, co se nám momentálně líbí, tak budujeme komunitu a pro tu píšeme.

Závěrem

Pokud ale máte blog třeba jen o kosmetice, jen o cestování… a teď se chytáte za hlavu, tak nezoufejte. Já mám takový pocit, že každý máme své niche. I když píšeme jen o jedné věci nebo píšeme, co nás zrovna napadne. Nejdůležitější stále je, aby nás to bavilo a naplňovalo. Aby pro nás blog nebyl povinností, ale únikem od reality. Náš svět. Na to nezapomínejte. 🙂

Zdroj fotek: pixabay

 

Všichni jsme divní | Coffee Talks #2

divní

Sedím v mé nově oblíbené kavárně Nádražka a usrkávám dýňové “kapůčo”. Kdo by to byl býval řekl, že začnu být na příchuti. Dobře. Zkusila jsem za svůj život asi dvě. Oříškovou a perníkovou. Každopádně jsem si v tom oblibu nenašla. Ale teď bych se mohla konkrétně po této utlouct. A tyhle změny chutí jsou i v životě, nemyslíte?

Cat Cafe, Budapešť

divný

Já si pamatuju, že když jsem byla malá, tak jsem hrozně moc chtěla všechno, co měli i ostatní děti. Jakmile měla Jarmilka ve druhé třídě Barbínu, která jezdila na koni, chtěla jsem ji mít taky. Když měla Jarmilka v páte třídě melír, už jsem žadonila doma, že chci ke kadeřnici. Když se Jarmilka v osmičce producírovala po škole v barevných podkolenkách, tak hádejte co? Druhý den už jsem si to po chodbách štrádovala v barevných fuskách.

The Donut Library, Budapešť

divný

Nebylo to opičení se. Takhle to neberte. Já jsem chtěla to, co měla Jarmilka, Jarmilka chtěla to, co měla Kamilka a Kamilka zase to, co jsem měla já. Už v té době jsme byli konzumní. Kdo neměl “bejblejda”, když frčely, jako by nebyl. Děcka si s tím hrála, povídala si o tom. Pak to bylo i s počítačovýma hrama jako třeba The Sims, pořadama v TV, oblečením… No a člověk je tvor společenský a chce se bavit o stejných tématech jako lidé okolo něj, nechce být ten divnej odstrčenej spolužák v první lavici.

The Donut Library, Budapešť

divný

 

No, jenže, já jsem přemýšlela. Teď bych asi mnohonásobně radši byla dobrovolně ta divná. Stejně jsem na základce nikdy nezapadla do kolektivu úplně. Později se mi to na chvíli podařilo na střední, ale to až ve třeťáku. Do té doby mě spolužáci ani neznali, protože jsem byla nemocná, ale o tom třeba jindy. A na vejšce je většina lidí fajn, ale bavím se se dvěma holkama a tím to, dámy a pánové, hasne.

Café Nádražka, Ústí nad Labem

divný

Kdekoli jsem dělala brigádu, tak se se mnou nikdo moc nebavil, a když už, tak jen o povrchních věcech. A já jsem po všech těhle zkušenostech zjistila, že nejde o to, co máme za věci, co nosíme na sobě ani kolik peněz je na našich kontech. I když na tom stále záleží spoustě lidem (vyrostli jsme v tom, tak se není čemu divit), tak o to ve finále nejde. Nejde o oblíbenost. Proč se bavit s někým, kdo nám za to vlastně nestojí.

Café Nádražka, Ústí nad Labem

divný

Vím, že mě lidi nebudou brát ani když si na sebe vezmu triko Gucci. To jsem jako nezjistila teď ve dva a dvaceti, už dřív. Chci tím říct, že když se vrátím zpátky na základku, tak mi záleželo na takových malichernostech, že se chytám za hlavu a chci si jí utrhnout. A bohužel se dodnes setkávám s lidmi, kterým záleží na tom, co má kdo na sobě, jaký má telefon…

Café Nádražka, Ústí nad Labem

divní

A já vlastně stejně budu ta divná holka ze základky, která se bavila s další dívnou holkou (promiň Simčo, já musela), i když jsem se div nestavěla na hlavu. Jenže teď už mi z toho neni smutno jako na té základce. Teď jsem za to ráda. Než být konzumní blbeček, který chce první poslední, aby zapadl, radši si budu chránit svůj malý okruh PRAVÝCH přátel, kteří mě berou takovou jaká jsem. Díky, že jste. Že mě chápete. A že vám nevadí, že jsem divná. Protože my jsme ve finále stejně divní všichni (akorát, že někdo si to nechce přiznat).

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

Jak se naučit pracovat se stresem

Knedlík v krku, mrazení po celém těle, studený pot, rozklepané ruce i nohy. Znáte to? Tak to jste tady správně. Já jsem na tom totiž před každým výstupem úplně stejně! Nikdo vám totiž neporadí víc, než člověk, který tohle všechno velmi dobře zná. Navíc studuji média, kde nás hodnotí nejen podle obsahu v prezentacích či referátech, ale také podle výšky hlasu, intonace, spisovnosti a podobně. Na jedné hodině nám učitel dokonce počítal i počet přeřeků. Bohužel jsem měla neskutečně špatný den a přebreptla jsem se při každém třetím slově. Myslím, že to bylo trochu způsobeno tím, že jsem na to myslela. Mozek je hříčka přírody, ale já vím, jak se alespoň trochu vyhnout trapasu, ponížení do konce života i nervovému zhroucení. Jak na to? Neodcházejte od svých počítačů a čtěte dál! 🙂

Jak se naučit pracovat se stresem

Čtěte nahlas

Pokaždé, když mám vystupovat před lidmi, si svůj připravený text přečtu nahlas. Buď jen tak pro sebe nebo třeba před přítelem či kamarádkou. Vždycky se totiž může stát, že se vám v textu objeví nějaké obtížnější slovo, u kterého se můžete zaseknout, přeříct se nebo se zakoktat. Takhle ho odhalíte dřív než před výstupem na ostro, kdy už nebude cesty zpět. Pokud si ho víckrát zopakujete, ale musíte opravdu nahlas, tak už vám nebude dělat takové problémy. 🙂

Procvičte si pusu i jazyk

Jednou z výhod studia mého oboru je, že jsme se na několika seminářích dotkli různých druhů cvičení pro moderátory. To se dá skvěle využít i před referátem. Na internetu je velké množství stránek s jazykolamy. To vám může připadat zbytečné, ale můžu říct, že to pomáhá. Natrénujete si různá seskupení písmen, která jsou těžko vyslovitelná. K jazyku se pojí i jiná mluvidla. Například rty. Ty se musí při mluvení také ohánět. Hledala jsem na internetu, jak vám takové cvičení popsat. Proto vám sem dám proklik na odkaz, kde jsou tato cvičení rtů uvedená. Buďte pečliví a jistě se vám příště bude hovořit lépe.

stresem

Nádech, výdech

Asi bych mohla tento bod vynechat, ale pro práci se stresem je to bod nejdůležitější. Je mi ale jasné, že si to uvědomujete. Každopádně ve stresu a při trémě na to člověk snadno zapomene. Bezprostředně před výstupem si tedy zkuste dýchání do trojúhleníku. Začněte volným výdechem. Poté se pomalu nadechněte a počítejte při tom do 4. Zadržte dech, opět při tom počítejte v duchu do 4. Nakonec pomalu vydechujte a opět počítejte do 4. Tohle cvičení několikrát zopakujte. Pomůže vám se zaměřit na váš dech a jeho koordinaci. Nebudete v tu chvíli myslet na nastávající muka a trochu vás to uklidní.

Příště to bude lepší

Jako berličku k prezentaci použijte kartičky s textem, na kterých budete mít napsáno o čem budete hovořit. Nepoužívejte zbytečně těžká slova na výslovnost. Nepoužívejte slova, která nepoužíváte běžně. Možná vám mé rady mohou teď připadat trochu zbytečné. Sami ale uvidíte, že při každém výstupu budete lepší a o něco méně nervózní. Rozhodně si nemyslím, že se vám podaří stres odbourat úplně. Ani mně se to nepovedlo a to mám za sebou řadu výstupů a ještě mě jich mnoho čeká. Ovšem od doby, kdy jsem tyhle věci začala dodržovat, je má tréma menší. 🙂

Co rozhodně nepomáhá

Mluvit rychle. Dělají to lidé, kteří jsou nervózní a chtějí mít výstup rychle za sebou. To je ale velká chyba, protože se zbytečně zadrhnete, nebude vám tolik rozumět a nakonec vás můžou pohledy lidí (kteří vám nerozumí) znervóznit o to víc. Buďte proto v klidu a odříkejte svou práci svým plynulým tempem. Další věc, která moc nepomáhá, je představovat si publikum nahé, na záchodě a podobně. Jednak si myslím, že nemáme tak velkou představivost, další věcí je, že si tím budete zbytečně zaměstnávat mozek a nebudete se na projev soustředit. Raději si uvědomte, že jste všichni na stejné lodi. Mně osobně to pomáhá. 🙂

stresem

Shrnutí
  • Před každým výstupem si zkuste nanečisto říct nahlas svůj projev a to nejlépe v přítomnosti někoho dalšího.
  • Řekněte si jazykolamy, kde se setkáte s neobvykle seskupenými písmeny, která vám mohou dělat problém a nezapomeňte procvičit i rty.
  • Bezprostředně před výstupem se zaměřte na své dýchání a snažte se dýchat i při výstupu.
  • Nemluvte příliš rychle ani příliš pomalu. Snažte se si zachovat své obvyklé tempo řeči a správně artikulovat.
  • Nepředstavujte si publikum v různých trapných situacích, ale spíš si uvědomte, že jste všichni na stejné lodi.

Doufám, že příště se vám bude dařit lépe. Pokud i vy máte nějakou radu, která tu nebyla uvedena a pomáhá vám, svěřte se s ní i ostatním. 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

Jak vyzrát na podzimní smutky

podzim

Podzim. Příroda se obléká do kabátku, který hýří teplými barvami. Ptáci balí své kufříky na dlouhé cesty do teplých krajin. Všechno se pomalinku chystá ke spánku a to mnohdy včetně naší energie, kterou jsme přes léto načerpali díky teplým a slunečným dnům. Prázdniny a dovolenkové dny jsou pryč jako mávnutím kouzelné hůlky. Před námi jsou měsíce spojené se stresem jak ze školy nebo z práce tak z přicházejících Vánoc a také z volných dní, které jsou v nedohlednu. I mě někdy navštíví smutek spojený s myšlenkami na to, jaké to bylo, když byly dny volna, bezstarostné chvíle a téměř žádné povinnosti. Občas je těžké se tomu vyhnout, ale mám pár věcí v rukávu, které mi pomáhají smutku předejít. 

Jak zvládnout podzimní smutky

Splňte si své povinnosti a bavte se

Je to trochu klišé. Nejdřív povinnosti a pak zábava. Něco na tom ale přece jen je. Upřímně mi nevyhovuje psát si TO-DO listy nebo seznamy, kde na mě číhá spoustu úkolů, ze kterých jsem ve stresu. Proto si sama určím, co musím udělat a rovnou se k práci vrhnu. Ať už je to něco do školy, práce nebo jen úklid. Jsou to věci, které by mě celý den jen rozptylovaly. Proto si všechno udělám hned a zbytek volného času, kterého je teď pomálu, se můžu věnovat svým koníčkům, odpočinku, rodině a přátelům.

Knihy a seriály

V chladném až vlezlém počasí se mi často vůbec nechce vystrčit ani nos. Proto sahám po knize nebo si zapnu oblíbený seriál, abych se odreagovala. A to nejlépe v pohodlí své postele. Ráda bych vám chtěla doporučit, co mi k relaxu dopomáhá nejvíc.

Seriály

Dřív jsem dávala přednost hlavně knihám. Na filmy se doteď téměř nedívám. Sama opravdu výjimečně. Pokud jde ale o seriály, ty jsem poslední dobou začala sledovat až fanaticky. 😀 Už chápu tu posedlost! Netrpělivě čekám na nové série a potom se snažím dívat na všechny díly najednou. Momentálně ujíždím na seriálu Younger. Dost mi vyhovuje, že má každý díl okolo 20 minut. Hraje v něm i moje oblíbená herečka Hillary Duff, která ani s přibývajícími léty neztrácí na kráse. Seriál je navíc z prostředí New Yorku a všechno se motá okolo úspěšného nakladatelství. Liz, hlavní hrdinka seriálu, si na popud své nejlepší kamarádky začne hrát na mladou holku, aby v nakladatelství dostala práci. Rázem se ze čtyřicátnice stane ambiciozní dvacítka. Najde si i mladého přítele, se kterým prožije nejeden romantický okamžik. Postupně všichni z jejího okolí odhalují pravdu. Jak to dopadne? Na to si zřejmě ještě pár sérií budeme muset počkat.

American Horror Story zná asi každý. Jsem neskutečně šťastná, že série vychází v období před Halloweenem. Navíc se vzájemně proplétají a některé z nich jsou založeny na pravdivém námětu. Moje nejoblíbenější série je Murder House a ta vaše? A co říkáte na nejnovější díly z apokalyptického prostředí? Já jsem zatím docela zklamaná a tajně doufám v nějaký nečekaný zvrat. Snad se dočkáme. 🙂

Teď se možná budete smát nebo mi naopak dáte zapravdu. Hrozně ráda koukám na seriály jako je H2o, Hannah Montana nebo Kouzelníci z Waverly. Já vím, že jsem na to už asi stará a také na to nekoukám proto, že bych se kdo ví jak nechala inspirovat. Pro mě je to spíš takové odreagování a hluboké oproštění se od starostí každého dne. Navíc je to neskutečně nostalgické, když si vezmu, že na většinu těchto seriálů jsem se dívala jako desetiletá. 😀

podzimní

Knihy

Upřímně, nemám moc knih, které bych četla pravidelně každé roční období. Většinu knih si přečtu jednou, možná dvakrát (samozřejmě až na Malého prince nebo Čtyři dohody), ale každopádně mi nezáleží na tom, co je za měsíc a jaké je venku počasí. Ovšem jsou knihy, které jsou tak trochu pochmurně podzimní, ale zároveň z nich nebudete v depresi. To bych nerada. 😀

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. Četla jsem zatím jen tento díl. Každopádně se mi neskutečně líbil. Abych vás kapku navnadila, nastíním jen okrajově děj. Hlavní postavou knihy je Jake, který má silné pouto se svým pro okolí bláznivým dědečkem. Ten zemře a Jakeovi nechá stopy (tajné indicie), které ho zavedou až na tajemný ostrov. Tam se dostane do časoprostorové smyčky, kde se setkává s podivnými dětmi i slečnou Peregrinovou. Postupně odhaluje tajemství obyvatel sirotčince, ale i jeho dědečka.

První telefonát z nebe jsem objevila teprve nedávno. Opět je to kniha, která na vás dýchne tajemnou atmosféru. V malém americkém městečku Coldwateru se začnou dít obyvatelům zvláštní věci. Volají jim jejich mrtví příbuzní a známí. Postupně se tahle velká věc dostane až do mezinárodní televize a Coldwater zavalí lavina věřících i prostestujících. Je jen na vás, jestli uvěříte voláním z nebe nebo si zachováte chladnou hlavu. Jedno je na téhle knize ale fajn, perfektně se hodí k čaji a zachumlání v posteli.

Dekorace

Moc si na podzimní dekorace nepotrpím. Neskupuji bláznivě obchody, abych za pár týdnů všechno skládala do krabic a připravovala se na Vánoce. Navíc hromada dekorace je venku! Barevné listy, šípky a jeřabiny, kaštany a žaludy. Všechno vám doma navodí příjemnou podzimní atmosféru, zabavíte se a ještě se projdete v přírodě. 🙂 I kdybyste si z venčí nic nepřinesli, nebudete alespoň chvíli myslet na špatné věci a naopak načerpáte pozitivní energii. Jo a víte, kdy jsou nejkrásnější západy Slunce? Na podzim! 🙂 Všechno pokryje zlatý závoj a příroda se úplně změní v nekonečnou paletu barev. Tohle osobně miluju!

Kavárenským povalečům zdar

To bych nesměla být já, abych nezmínila kavárny… Je libo čaj nebo kávu a na vrch dobrý zákusek? Jednou z mých oblíbených činností je hledat krásné dosud neobjevené kavárny, kde se člověk může ponořit do některé ze zmiňovaných knih nebo klávesnice na počítači. Navíc je fajn dát si rande s někým z rodiny nebo přátel a přijít tak na jiné myšlenky. Venku je pochmurno, sychravo a tak je náruč vyhřáté kavárny tím pravým ořechovým na bolavé srdíčko, které si stýská po teplu a slunečních paprscích.

To jsou mé tipy, jak předejít podzimní smutné náladě. Doufám, že pro vás budou přínosné. Budu moc ráda, když se v komentářích objeví nějaká rada i od vás. Třeba se najde i někdo, koho tyhle splíny vůbec nepřepadají a z podzimu si bere jen pozitiva, kterých je nespočet. Někdy se na věci musíme dívat z té druhé stránky, což je vlastně takový tip na závěr. Hledejte si na všem to dobré a dávejte prostor pěkným myšlenkám. Občas i takový malý zásah do zákoutí našeho podvědomí stačí k vystrnadění smutku a zachmuření. 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie

Jak poznáte progres v blogování

blogování

Přemýšlela jsem, jak bych navázala na svůj první článek o blogování. Jestli jste ho nečetli, tak vám dám link níž. Inspirovala jsem se na Pinterestu a sepsala vám takový dalo by se říct návod, jak si naplánovat články na 1 rok dopředu. Samozřejmě přijít s něčím originálním není jen tak. Tak jsem zapnula své mozkové buňky a přicházím se superoriginálním článkem:

Jak poznáte progres v blogování

Psaní vám zabere víc času

Když jsem s blogem začínala, tak jsem měla článek napsaný za pár minut. Přidala jsem pár obrázků postahovaných na internetu a bylo hotovo. Teď mi psaní zabere klidně i dvě hodiny. Někdy i delší dobu. Je to proto, že přemýšlím nad tím, co napíšu. Snažím se, aby myšlenky navazovaly na sebe. Plánuju si články do notýsku, který mám stále při sobě. Dávám si záležet i s fotkami. Pokud i vy máte pocit, že vám délka práce na článku od samotného nápadu k finálnímu vydání trvá déle, než v začátcích jste minimálně o jeden krůček v blogování lepší.

Zabýváte se grafikou

Přiznám se, že vzhled mého blogu je dílem přítele. Předtím mi ho dělala kamarádka a úplně v začátcích jsem si ho vytvářela sama. O designu se ale bavit nebudeme. Graficky se dají upravovat fotky, i samotný článek a různé odkazy či citáty v něm. Já jsem nad tím dřív vůbec nepřemýšlela a fotky jsem neupravovala ani v žádných aplikacích. Nyní se snažím pracovat jak na vizuální stránce článků tak na fotkách. Fotky z cest většinou neupravuji. Pokud se však jedná o úvodní fotky s těmi si v poslední době dávám hodně záležet. Máte to stejně? Paráda! Opět jste se od svých začátků posunuli dopředu. 🙂

Chcete, aby vás našli

Říká vám něco SEO? Výborně! I já jsem se tímhle začala v poslední době zabývat. Občas je to dlouhý proces, než se objeví zelená, ale na druhou stranu alespoň člověk ví, že jeho článek nezapadne někde v zapomenutých končinách internetu. SEO neboli Search Engine Optimization (v překladu optimalizace internetových stránek pro vyhledávače) by se mělo stát nedílnou součástí vašeho webu. Na WordPressu si ho můžete stáhnout jako aplikaci, tak jsem to udělala já a mnoho dalších blogerů. A možná i vy. 🙂 SEO slouží k tomu, aby se váš příspěvek objevil mezi prvními, pokud někdo vyhledává klíčové slovo, které jste pro daný článek zadali.

Řešíte dosah vašich článků

Sociální sítě. Mohla bych napsat jen tyhle dvě slova. Pamatuji si doby, kdy jsem neměla ani Instagram a o blogu dávala vědět pouze skrz komentáře u jiných blogerů. Od té doby se toho hodně změnilo. Své příspěvky sdílím právě na Instagramu a mimo jiné i na Facebooku. Tam jsem se přidala do několika skupin určených pro blogery a všichni tam sdílíme své články. Děláte to samé? Pak se vám jistě zvýšil mnohonásobně dosah. A to je více než dobré. 🙂

Investujete

Ať už se jedná o menší nákupy dekorace, kterými doplňujete své fotky, nebo jste si koupili foťák či jste si zaplatili reklamu. Všechno jsou to investice, které se odrazí zejména na ohlasech vašich čtenářů a vyplatí se. S reklamou je to malinko ošemetnější, ale o tom si povíme třeba příště. Co vy na to? 🙂

Mohlo by vás také zajímat:

Jak si naplánovat články na 1 rok dopředu za 1 den?

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

Budoucnost. Co bude dál? | coffee talks #1

budoucnost
Info: Když jsem tenhle článek začala psát, tak jsem ještě netušila, že mě napadne brilantní myšlenka udělat nový formát článků. Bude nést název Coffee Talks. Jak jistě víte, já miluju kafe a v kavárnách trávím spoustu času. Proto budu psát tyto články po kavárnách. Budou to takové myšlenky, kterými se zrovna zaobírám. 🙂 Tentokrát na téma budoucnost.
PS: Udělejte si taky kafe! 🙂
PS2: Článek bude vždy doplněn o fotky z kaváren, které jsem navštívila za poslední dobu. ♥

Není nic lepšího než kavárna, kam chodíte tak často, že už vás znají. Ví, co máte rádi a ptají se: “Jako obvykle?” Je fakt, že jsem takový ten typ člověka, který si nedává pokaždé něco jiného a volí klasiku. Ta moje se skládá z capuccina a citronové limči. Tu nejlepší limču jsem zatím měla v Lunch Baru, kde se momentálně nacházím. A jelikož mi dochází inspirace, tak píšu tenhle článek. První o mých pocitech a o tom, co se vlastně děje v mém mrňavém životě. Trochu změna, nemyslíte? Většinou si vás držím od těla, ale tentokrát máte možnost nakouknout do mého soukromí.

Zrovna mě napadl další důvod, proč je dobré odříct brčko, když pomineme myšlenku bezodpadovosti. Protože jsem se právě chtěla napít a měla jsem v něm včelu. Díky bohu jsem to tušila a stihla odlepit své rty dřív, než mě stačila bodnout. 😀
Domi, Göteborgbudoucnost

Minulý semestr se stala má noční můra skutečností. Do třídy nakráčela obávaná docentka, jejíž jméno nebudu zmiňovat. Započal horor. Pojmenuju ho Syntax. Předmět, díky kterému nejde většina lidí ke státnicím. Předmět, jehož údělem je ničit sny a cílé nebohých studentů. Předmět, který zničí i poslední zbytky nervů i těch nejotrlejších. Já jsem se kvůli tomu stresovala celý minulý semestr a včera moje noční můra skončila. Konečně.

Brala jsem to tak, že když se mi nějakým zázrakem podaří udělat z něj zkoušku, jsem v podstatě bakalář. A tak, když se mi včera přestal hroutit život pod rukama a já si odnesla po třech hodinách čekání a hodině v kabinetě trojku, jsem začala myslet na budoucnost. Párkrát se mi o ní můj mozek už zmínil. Napovídal mi něco v tom smyslu, že by bylo fajn začít uvažovat nad tím, co bych po škole chtěla eventuálně dělat. Vždycky jsem ho jen odbila tím, že je na to čas. A ten se teď krátí…

Mám strach. Na vejšku jsem nešla proto, že bych měla ráda školu. Nešla jsem na ní proto, že chci mít před jménem titul, který stejně nebudu používat. Už na střední mě škola vážně nebavila. Jenže představa, že bych hned po maturitě šla do práce? Co bych mohla dělat z ekonomického lycea? Sedět v kanclíku a být účetní, administrativní pracovnice, sekretářka… Vážně jsem si nedokázala představit samu sebe takhle. Teda počkat. Dokázala. Viděla jsem sebe smutnou a ztrápenou, jak se každý den mrtvolně potácím do práce a těším se, až budu moct jít po osmi hodinách utrpení domů, kde se vyspím a druhý den tam budu muset znova.

Café Gråmunken, Stockholmbudoucnost

Zastávám názor, že práce je natolik důležitým aspektem života, že by měla člověka bavit. Proto jsem měla jediný důvod jít studovat dál. Chtěla jsem pracovat někde, kde mě to bude bavit a naplňovat a kam se budu těšit. Bohužel lidí, kteří chtějí dělat stejnou práci, je tolik, že mít alespoň nějaké minimální vzdělání v oboru bude jen a jen výhodou.

A tak teď sedím a přemýšlím. Původní plán byl, že po škole pojedu na tři měsíce do Chorvatska. Nasbírám zkušenosti, naučím se trochu lépe komunikovat v angličtině a třeba i v chorvatštině. ALE! Chyba. Pokud člověk v červnu ukončí studium na vysoké, do srpna se musí ohlásit na pracovní úřad. Takže by to vypadalo nějak takhle:

Hned po státnicích (pořád beru jen tu možnost, že budou úspěšné) bych odjela. Byla bych tam do konce července. Přijela bych zpátky, ohlásila se na pracáku a pak bych zase odjela a vrátila se třeba v září a pak si našla práci. Takže by se všechno mnohonásobně prodražilo. Nehledě na to, že po vás pracák chce, abyste chodili na různé kurzy. Třeba na kurz jak si vytvořit životopis. Promiňte, ale za prvé tohle zvládne v dnešní době opravdu každý, kdo o práci fakt stojí a za druhé na střední i na vysoké jsem tohle dělala tolikrát, že dokážu svůj životopis napsat během dvou minut.

Wayne’s Coffee, Jönköping
budoucnost

Takže můj plán byl bezcitně zadupán. Díky systéme. Teď mám v hlavě jen strach z toho, co bude. Dostuduju v řádném termínu? Najdu si práci? Budu schopná se uživit? Budu mít ještě někdy možnost odcestovat na delší dobu? Uvidíme, co mi život přinese. Ale jestli je celá dospělost o tom, že budu mít strach, tak nechápu, proč jsem se na ní těšila. Je to tu nějak divně zařízené. Možná to teda přijde jen mně. Tak se ptám i vás. Kde se vidíte po škole? Máte strach z budoucnosti?

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

5 věcí, které vám o psech nikdo neřekne

pes

Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka. Chápu to tak, že je věrný kvůli jídlu, které mu jako pán máte povinnost dávat, neskáče do řeči, když mu říkáte o svých problémech a zároveň je fajn, že vás nezatěžuje svými problémy. Jenže jsou tu věci, které vám o psech nikdo neřekne. Na které si přijdete sami, až když sdílíte domácnost se čtyřnohým chlupáčem. A o těch bych vám tu velmi ráda pověděla. Pokud nemáte psa, alespoň vám dám možnost si velmi dobře rozmyslet, zda si ho pořídit či nikoli.

Ahoj, vítejte zpět na mém blogu. Pokud jste tu noví, budu moc ráda, když mě podpoříte svým sledováním či palcem nahoru na InstagramuFacebooku a Pinterestu. 🙂

Prdění

Mám čivavu. Pro někoho to možná ani není pes, ale štěká jako, no, dejme tomu, že štěká skoro jako pes, má chlupy jako pes, skáče po nohách – jako pes… A prdí jako doga. Má na to fikanej postup. Sedne si v posteli, či na gauči nebo kdekoli, kde si zrovna rozhodnete dát dvacet, k vaší hlavě a prdne si. Ani ne nahlas. Zcela nenápadně. Najednou se vzdálí a vám už v tu chvíli nepomůže ani plynová maska. Na to bacha při koupi psa, jo, protože za tohle by se nemusel stydět ani starej robustní chlap.

pes

Tohle měla být původně fotka našeho psa, ale někam se schoval.

Chození ven

Pokud přemýšlíte nad pořízením pejska, tak jste už jistě zvážili každodenní vstávání, pobíhání okolo baráku a následné nervové vypětí, jestli stíháte přijít včas do práce, protože pes ani po dvaceti minutách nenašel vhodné místo pro udělání své potřeby. Ale pozor. Tady nastává docela dost zapeklitých situací. MUSÍTE počkat, až to místo najde, protože pokud mu nedáte možnost se vykadit, tak vám hned po vašem odchodu hodí bobek před dveře. To abyste si zapamatovali, že on potřebuje víc času, sakra už! Někdy už pes slyší na to, že se jde ven, ale v případě čivavy je to nejprve hra na babu (čtěte nasaď vodítko), kdy pes je naprosto nadšený, že může ven, ale chce jít bez vodítka, aby mohl při první příležitosti zdrhnout. On přece nebude poslouchat. A poslední zapeklitostí, kterou vidím v dennodenních procházkách, je, že pejsek vidí a cítí tolik dobrodružství, že má pocit naprosté svobody a najednou nemá jméno ani přezdívky. Možná je dokonce hluchý. Můžete volat, křičet, ale pes už je dávno v čudu.

JAK MĚ PŘECHYTRAČILA MOJE ČIVAVA

Kramaření

Když jsem byla malá, tak okolo 4 až 5 roku, vytahala jsem v pokoji všechny hračky a nikdy jsem si je po sobě neuklidila. Prostě jsem je nechala ležet tak, jak mi odpadly od rukou. Stejný postup mají i psi. Vytahají z pelíšku veškeré plyšáky, míčky, kostičky a rozestaví je náhodně po celém bytě. Opět to udělají fikaně, protože si toho nikdy nevšimnete a na tu nejtvrdší věc šlápnete bosou nohou. Lego by mohlo závidět. A samozřejmě si to po sobě nikdy neuklidí! 

pes

Tady je se svou vysněnou. ♥

Urážení

Vážení, ano i psi se mohou urazit. Dokonce to dělají velice často. A rádi. Naposledy se můj pes urazil včera. Byli jsme s ním u vody. Poprvé jsem ho k ní vzala před týdnem a on sám šel a plavčil jako o závod. Včera zřejmě nebyla na plavání nálada, protože každý víme, jak blbě vypadáme, když máme mokrou hlavu. Vedle nás na dece byla pěkná fenka. Taková ta klasická modelka, která by mohla mít na hlavě hrnec a pořád by vypadala dobře. Takže i s mokrými chlupy jí to seklo. Náš pes ovšem namočený vypadá jako myš a je si toho plně vědom. I tak jsem ho vzala plavat a pak se se mnou půl hodiny odmítal bavit. Omluvila jsem se mu snad stokrát, ale to nestačilo. Až teprve, když jsem měla hlavu namočenou i já, mi odpustil. Kámoši musí držet za jeden provaz.

pes

Nejhodnější pes na světě.

Já to neudělal

Velice častý jev. Pejsek něco provede. Než na to přijdete, tak dělá samozřejmě jako že nic. Chodí s hlavou vztyčenou. Hraje nenápadnýho kolemjdoucího, ale jakmile na to přijdete a začnete hubovat, v tu ránu je z něj hotový milius. Ten náš si lehne do pelíšku, koulí očima, léhá si na záda a dělá nejroztomilejšího pejska na celém světě. Samozřejmě se touto přesvědčovací technikou snaží docílit toho, že je rozhodně bez viny. Pravděpodobně totiž přišel úplně jiný pes a udělal to, i když on se ho snažil zastavit, takže je vlastně hrdina!

To by bylo všechno k psímu řádění. Pokud máte pejska, tak by mě zajímalo, jestli tohle znáte nebo je ten váš lump v jiné kategorii, kterou jsem neuvedla? 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie

Je takový vedro, že…

vedro

Je mi vedro. Vedroooo. To je neskutečný horko! Bože, strašnýýý! (úpění, nenacházím slova k vyjádření, ale představte si zvuky klokana a velryby dohromady). Asi chápete, co tím básník, tedy já, chtěl říct. Je prostě neuvěřitelně. Každý rok je to tak, ale mně osobně přijde, že se to zhoršuje, protože dřív byly aspoň sem tam bouřky. Vzduch se na pár hodin vyčistil a člověk se mohl na chvíli zhluboka nadechnout. Letos nás veškeré bouřky takticky vynechaly. Vždycky nás navnadily. Všude se sbíhaly černé mraky, ale pak si řekly: “Chmm… Ještě je v tom necháme. Budeme pršet někde jinde. Nejlíp tam, kde to nikdo nepotřebuje.” a bylo. Takže u nás, když je nějaká předpověď, kde se zmíní, že bude pršet, tak my si jen řekneme: “Ále. To se jen tak řiká, že bude pršet.” nebo “Déšť? To za mejch mladejch časů..!” a tak dále. Zkrátka tady neprší.

vedro

Je takový vedro,

že když vlezu zpocená do vody, vylezu ještě zpocenější,

že si veškeré schůzky domlouvám nad ránem, aby mi mejkap nekapal do kafe,

že se musím léčit na předávkování vitamínem D,

že nechodím už ani čůrat, protože všechno vypotím,

že mi zmrzlina roztaje dřív než mi jí natočí,

že nehubnu do plavek, ale v plavkách, protože dokážu jíst jen meloun,

že se v obchodě potím i mezi chladícími boxy a to už je co říct, 😀

že nesundavám sluneční brýle ani na spaní.

A jaké je vedro vám? Budu ráda, když uděláte pokračování v komentářích. 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie

5 kaváren, které miluji

KavárnaVážení, je to tu. Konečně jsem se dokopala k tomu, abych sepsala seznam svých oblíbených kaváren a kupodivu se na něm nenachází jen kavárny v Ústí nad Labem (tady já bydlím 😀 ). Jsem trošku ostuda, protože jsem tenhle článek slibovala už před rokem, ale nějak jsem pořád neměla náladu. Až jsem se naštvala, vzala kolo a jela doplnit chybějící fotodokumentaci některých kaváren. A tadá, článek je po roce na světě. Jo a vy, co jste závislí na kafi, raději si jedno uvařte, protože tenhle článek vás stejně na kafčo nakonec zláká. 🙂 A že kafe doma zrovna nemáte? Když dočtete článek až nakonec, najdete tam překvapení.

I don’t drink coffee to wake up. I wake up to drink coffee.

Lunch Bar Mamma’s Coffee

Kavárny jsou skoro jako můj druhý domov, chodím do nich i několikrát v jednom týdnu. Nejčastěji mě najdete tady. Kavárna, která se nachází u nádraží v Ústí nad Labem. Pokud se usadíte venku, což já dělám, když je pořád tak hezky, obklopí vás výhled na Labe, nábřeží, mosty a v neposlední řadě i zámeček Větruše. Obsluha je velice příjemná. Několikrát se chodí ptát, jestli máte všechno a stále se usmívá. 🙂 Kávu si můžete vybrat ze dvou druhů – já si vždycky objednávám capucciono arabicu. Ke kávě si můžete dát zákusek, ale i něco slaného. Ráda bych vás sem pozvala i na domácí limonády. Mojí nejoblíbenější je citronová, ta nemá chybu. ♥ Ceny jsou také příznivé. Až se někdy rozjedete do Ústí, zamiřte tam a určitě nebudete zklamaní.

Mé oblíbené kavárny

Mé oblíbené kavárny

Mé oblíbené kavárny

Kočičí pelíšek

Tato kavárna se nachází v Brně. I přesto, že jsem ji navštívila pouze jednou, ji mám alespoň ve sledování na Instagramu. Doufám, že se tam vrátím. Káva byla výborná, dortíky bez chyby (mají všechno i veganské) a obsluha skvělá. Příjemný interiér, milá hudba a kočička na klíně, se kterou si můžete pohrát nebo jen tak pozorovat kočičí pobíhání a řádění kolem. ♥

Mé oblíbené kavárny

Mé oblíbené kavárny

Mé oblíbené kavárny

CATVÁRNA ANEB NA SMUTEK I STRES JE DOBRÁ KOČKA

Špajz

O bezodpadové kavárně Špajz jsem vám psala nedávno. Přesto bych ji ráda uvedla i v tomto seznamu, jelikož tam chodím moc ráda. Už jen ten pocit, že si dáte kafe a zákusek aniž by po vás zbyl nějaký zbytečný obal. ♥ Obsluha je i v této kavárně přívětivá a ochotná, káva je rovněž výborná a ceny nijak zvlášť neublíží vaší peněžence. 🙂

špajz ústí nad labem

ROZHOVOR – BEZOBALOVÝ ŽIVOT JE O PLÁNOVÁNÍ. JAK TO VYPADÁ V ZÁKULISÍ BEZOBALOVÉHO OBCHODU A BEZODPADOVÉ KAVÁRNY ŠPAJZ?

 

Bartholomeus Gallery & Café

Teplická kavárna nedaleko centra lázeňského města, která sídlí v opravdovém kostele. Ač kostely nemám ráda, působí na mě zvláštní energií, v této kavárně to bylo nádherné. Venku je výhled na historické budovy a uvnitř se můžete kochat krásnými prostory a zdobeným stropem (super schovka, když prší). Káva byla výborná, a už jen kvůli tomu zážitku, stojí za to tam zavítat. No, řekněte sami, kdy se vám poštěstí dát si kávu a zákusek v kostele? 🙂

Mé oblíbené kavárny

Mé oblíbené kavárny

Mé oblíbené kavárny

Mé oblíbené kavárny

CoffeeUp

Všimla jsem si, že se do naší malé, ale za to moc krásné ústecké kavárny, rádi přijíždí povalovat slavné blogerky, herci i zpěvačky. A není divu. Je to tam opravdu nádherné, káva chutná a voňavá a samozřejmě si k ní můžete také něco zakousnout (i ve veganské variantě). Mrzí mě, že zrovna z této kavárny nemám více fotek, ale upřímně jsem se pokaždé styděla v ní fotit, kvůli tomu, že v ní někdo byl (introvert’s problems 😀 ).

Mé oblíbené kavárny

Tak a to byla poslední kavárna. 🙂 Koukala jsem do svého rukávu a pár se jich tam ještě najde. Pokud byste tedy stáli o další inspiraci třeba i z Prahy, tak mi napište do komentáře. A taky mi napište, kam rádi chodíte vy a co v kavárně nejraději děláte. Já se v nich setkávám s kamarádkami, čtu si knížky a nebo píšu články. Člověk tak nějak vypadne z baráku a hned jakoby to v tom mozku nějak líp přemýšlelo. 😀

Mé oblíbené kavárny

A pozor! Díky výběrové kávě Kofio, si můžete o kávu zasoutěžit. Více informací, najdete na mém Instagramu. 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

1 2 3