Je to neuvěřitelný, že jsem první blog založila už před 10 lety. Vlastně jsem ho tak úplně nezaložila já, ale pomohla mi maminka. Možná bych se nikdy k blogu nedostala. Možná bych teď byla úplně někde jinde a dělala něco úplně jiného. Jak jsem začala blogovat? Co mi blog dává? A proč vlastně bloguji? To všechno najdete v tomto článku, který píšu na počest 10 let od založení mého prvního blogu. 🙂

10 let od mého prvního blogu

Můj první blog – tercak.blog.cz

Nezkoušejte ho hledat. Bohužel ho administrátoři blog.cz už před několika lety nadobro vymazali ze světa internetu. Alespoň si pamatuji jméno, které nesl. Nic originálního. Bylo mi 11 let. Doma jsme měli v tu dobu notebook, který sloužil celé rodině ke spojení se světem. Připojení k internetu bylo pomalé, Facebook neexistoval (tedy alespoň ne v našich končinách), ale zato se začalo v Česku rozjíždět blogování. Ani nevím, jak na to přišla moje mamka, každopádně mi jeden večer oznámila, že mi založila mé vlastní stránky. Mám dojem, že mi to vůbec nepřišlo divné. Hned jsem se toho ujala. Svůj blog jsem si nastavila podle poslední módy. V té době to byly diddliny, které se mi nikdy nelíbily. Mimo jiné to byly i interaktivní obrázky a těch na mém prvním blogu bylo požehnaně. Psala jsem tam pouze články ve stylu – Mám moc ráda svou tetu, mámu, sestřenky… a k tomu jsem pokaždé přiložila obrázek. Později mě to zřejmě omrzelo a začala jsem se zakládáním dalších x blogů. Některé z nich si tu také připomeneme. 🙂

10 DŮVODŮ, PROČ MILUJI BLOGOVÁNÍ

Barbie panenky a můj první blogový úspěch

O dva roky později jsem si založila blog mattelmattel.blog.cz (ten jsem zrušila sama) a začala jsem na něj přidávat články o panenkách Barbie. V té době jsem nebyla jediná “blogerka”, která měla blog o panenkách. Šila a háčkovala jsem na ně oblečky, přidávala komixy a dělala hauly. 😀 Možná to zní vtipně, ale mě to hrozně bavilo. Dokonce jsem se přihlásila na jednom blogu do soutěže o nejhezčí ručně ušitý model na Barbie a vyhrála jsem kupu oblečků, látek a různých blbinek. Jenže pak přišla puberta a tohle šlo stranou. Bylo to hlavně ze strachu, aby se mi někdo nesmál.

Domácí mazlíčci aneb co máme doma

Další z mnoha blogů, které jsem založila byl blog s názvem comamedoma.blog.cz. Psala jsem na něj různé články o křečcích, které jsem tehdy měla. Rovněž to bylo v době, kdy takových blogů bylo mraky. Měla jsem docela velký ohlas. Jenže jsem to pak začala zanedbávat a blog nakonec zrušila. Ono psát každý týden něco o nového o hlodavcích chce opravdu velkou dávku kreativity. 😀

Výkřik do tmy

Na dlouhou dobu jsem si dala od blogování pauzu. V  roce 2014 jsem nastupovala do třeťáku a vůbec mě nenapadalo, co bych mohla dělat v budoucnosti za práci. Chodila jsem na ekonomické lyceum, a jelikož jsem hodně špatná v matematice, nešla mi většina předmětů. Jen v jednom jsem vynikala. V českém jazyce. Jenže jsem neměla tušení, co bych mohla kromě učitelky dělat. Začala jsem googlit různé češtinářské soutěže a do jedné jsem se přihlásila. Úkolem bylo napsat povídku, bajku nebo báseň. Báseň mi přišla nejkratší, tak jsem se do toho pustila a poslala ji dál. Obratem mi přišla odpověď, abych napsala ještě jednu a za pár týdnů už jsem si z pošty odnášela knížku, kde byly obě básně publikované. Proto jsem si založila opět blog. Nad názvem jsem nepřemýšlela moc dlouho. Byl to takový výkřik do tmy. Outcry tedy v překladu znamená výkřik. Nejprve jsem si do něj psala básničky a vylévala si tam srdíčko. Později jsem ho začala brát vážněji. Připravovala jsem si přesně, co napíšu za článek, jak to bude vypadat, jaké tam dám fotky. A to mi vlastně vydrželo až doteď.

JAK SI NAPLÁNOVAT ČLÁNKY NA 1 ROK DOPŘEDU ZA 1 DEN?

Kam se vydám dál

Opřela jsem se do toho, protože jsem si chtěla vyzkoušet různé styly psaní. Jedním z mých snů bylo být spisovatelkou, ale od toho jsem nakonec upustila. Ještě před rokem jsem byla přesvědčená, že půjdu dělat do novin. Proto jsem se také přihlašovala na vejšku. Studuji obor český jazyk pro média a veřejnou sféru. Tenhle obor má nespočet výhod. Jednou z nich je, že se podíváte do zákulisí televize, rozhlasu a také novin. Proto jsem nakonec usoudila, že se raději budu vypisovat tady na blogu, psát příležitostně články do časopisů, ale budu spíš směřovat ke copywritingu. Práce z domova. To by bylo přesně něco pro mě. Tak mi držte palce, aby mi můj sen vyšel. 🙂

Jak jste se k blogování dostali vy a jaký je váš dream job? 🙂 

Zdroj fotek: pixabay

E-shop Pikle.cz patří těmto sympatickým maminkám. Kromě originálních dřevěných hraček, kterými můžete potěšit své malé příbuzné, nabízí nově i Sadu Menarche. Tato sada má za úkol seznámit dívky s jejich první menstruací. Já jsem asi v 11 letech dostala od maminky knížku, ve které bylo popsáno všechno, co se s mým tělem v době puberty bude dít. Ne každý ale tuhle možnost, vědět, co ho čeká měl, a tak mě zajímá, jak jste to měly vy, čtenářky? 🙂 Protože menstruace podle mě není tabu a mělo by se o ní otevřeně mluvit.

1. Holky, na vašem e-shopu se dají zakoupit zejména hračky pro děti. Jak vznikl nápad, že se budete věnovat převážně malým zákazníkům?

Jana: S Jitkou jsme se potkaly v létě 2017 a hned jsme si „sedly“. I přes to, že jsme každá úplně jiná, tak na spoustu věcí máme podobný pohled. To znamená i na hračky, ekologii, udržitelnost a na to, že kvalita je pro nás přednější než kvantita. A proč děti? Na nich okamžitě vidíte, jestli se jim hračka líbí. Jejich radost je opravdová, stoprocentní. Největší potěšení pro nás je, když rodiče na festivalech nemůžou dostat děti od našich kufříků.

Jitka: S hračkami začala Jana, protože potřebovala rozbít stereotyp, který už doma s dětmi nastával. Snažila jsem se pro ně vymýšlet rozmanité aktivity. Samozřejmě, že jsem sledovala nabídku hraček v běžných obchodech, ale ta mě neoslovovala. Chtěla jsem nejen pro své děti něco kreativního. Hračky, které si mohou přizpůsobovat podle sebe, dodělávat. Aby jim vydržely, neomrzely je po dvou dnech, a taky je něco naučily. Zároveň, aby byly z přírodních materiálů a vyrobené v ČR.

2. Jsme ve 21. století, ale i přesto se jistě najdou tací, které může pobouřit, že si dvě ženy založily svůj internetový obchůdek a vrhly se na podnikání. Jaké byly reakce vašeho okolí? Stalo se vám, že vás chtěl někdo od nápadu odradit?

Jana: S nikým takovým jsme se nesetkaly. Občas cítím, že podnikání není vnímáno stejně, jako když člověk chodí pravidelně do práce. Myslím, že i moje širší rodina to vnímá spíš tak, že podnikání je nějaký můj koníček, ne opravdová práce. Naštěstí můj muž mě velmi podporuje, bez jeho podpory by to nešlo.

Jitka: Někdy vnímám, že mé okolí čeká, jestli TOHLE je opravdu ta práce nebo si jen něco zkouším a pak se vrátím do OPRAVDOVÉ práce.3. Není výjimkou, že se dnes a denně setkáme s dětmi, které sotva chodí, jak drží telefon či tablet v ruce. I když jsou vaše hračky originální a mají své kouzlo, myslíte si, že odpoutají dětskou pozornost od světa internetu? A jak na tento nešvar vy jako maminky pohlížíte?

Jana: Děti mají hravost v sobě, je jen na nás, jaký způsob hry jim nabídneme. Já svým dětem taky striktně nezakazuji telefony ani televizi, ale všeho s mírou. Snažím se jim nabízet pestré aktivity, často hrajeme deskové hry, čteme knížky. Taky hodně chodíme ven, protože jak říkám, příroda je nejlepší hřiště.

Jitka: My doma televizi nemáme a mobily zatím děti nemají. Myslím, že často je to lenost rodičů, které nedokážou dětem nabídnout jiné řešení a mají pocit, že je musí zabavit. Není špatně, když se dítě chvíli nudí. A čím méně hraček mají, tím více si s nimi hrají a zkouší nové a nové možnosti. Na to jsou naše hračky dobré, na zkoušení nových možností, jak si s nimi hrát.

4. Rozjet e-shop se může zdát jednoduché, ale zdaleka tomu tak není. Popsaly byste čtenářům, kteří nad tímto krokem uvažují, celou tu cestu od prvotní myšlenky, přes realizaci až k samotnému cíli?

Jana: U mě to byla metoda pokus a omyl. Jsem spíš nadšenec než realista, takže nejdřív konám a pak přemýšlím. Takže se všechno učím za pochodu. V cíli ještě rozhodně nejsme, naopak máme pocit, že jsme teď pořádně odstartovaly! Pokud někdo uvažuje nad podnikáním, tak by měl mít rozhodně dobré zázemí, musí ho to bavit a je super, pokud má parťáka, se kterým to jde prostě líp.

Jitka: Myslím, že je dobré si v hlavě alespoň trochu srovnat, kolik času hodlá podnikání věnovat, kolik lidí a jak chce oslovit, jaké jsou jeho finanční možnosti. My jsme třeba loňské Vánoce narazily na to, že jsme většinu věcí vyráběly my dvě a nebyly jsme schopni uspokojit poptávku, neměly jsme dostatečné zásoby, nepočítaly jsme s balením při zasílání atd. Jak říká Jana, chybami se člověk učí, letošní Vánoce už budou super. 🙂5. Vaší úplnou novinkou je Sada menarche. Věřím, že nebudu mluvit sama za sebe, když řeknu, že jsem se ještě s takovou věcí nesetkala. Mohly byste popsat, co si pod tím můžeme představit? Jak tento nápad vznikl?

Menarche je výraz z řečtiny a označuje první menstruaci. Zjistily jsme, že si každá z našich kamarádek přesně pamatuje, kdy dostala poprvé měsíčky, jak to probíhalo, jak zareagovala jejich rodina. Hodně vzpomínek bylo negativních, nebyly dost informovány a to hodně ovlivnilo jejich vztah k nim samotným, k jejich tělu a k prožívání menstruace. Takže jsme se rozhodly, že to těm dnešním holkám trochu ulehčíme. Vytvořily jsme, s pomocí odbornic, které se zabývají ženskými tématy, Sadu menarche, ve které jsou všechny informace o menstruaci a dívčím těle, vzorky všech menstruačních pomůcek, cyklický kalendář upravený speciálně pro dospívající dívky, deníček slečny Em – knížečka, ve kterých je spousta informací a která vyvrací některá klišé, které pořád v naší společnosti přetrvávají… Vytvořily jsme i stránky, kde sdílíme zajímavé články a postřehy o menstruaci a souvisejících tématech.

6. Když jste byly ve věku, kdy se z dívky stává žena, vysvětlily vám vaše maminky, co vás čeká? A jak to probíhalo? Věřím, že Sada menarche tuto práci spoustě maminkám, ale i tatínkům ulehčí.

Jitka: Naprosto přesně si pamatuji, kdy jsem své první měsíčky dostala. Bylo to v 6. třídě při hodině přírodopisu. Vůbec jsem nevěděla, co se děje. Řekla jsem, že mi je špatně a šla jsem domů. Doma neproběhla žádná osvěta, u nás bylo všechno intimní i nahota, naprosté tabu. Dostala jsem ty obrovské vložky – vata v gáze a bylo hotovo. Pamatuju si, jak jsem se cítila, když jsem musela jít na tělocvik – ty malé modré trenky, v kterých se ta obrovská vložka prostě rozhodně nedala schovat! 🙂 Nebylo s kým o tom mluvit, byla to zátěž, problém, něco , co se „musí přežít“. V dnešní době je to snad lepší. Ale i my jsme se například ve svých skoro čtyřiceti letech při práci na Sadě dozvěděly spoustu nových informací, které jsou důležité a je třeba je předávat.7. Na menstruaci je stále pohlíženo jako na něco, mírně řečeno, nechutného. Převážně mladí muži mají k ženám v průběhu jejich dní odpor. Nechápou, že to může bolet a celkově to pro ženu je dost nepříjemné. Co byste těmto mužům vzkázaly?

Myslím, že pomůže, když se menstruace začne spojovat s plodností. Většina mladých mužů si přeje mít v budoucnu dítě a bez menstruace jejich dívky by to prostě nešlo. Asi je dobré nejdříve změnit způsob vnímání u dívek, aby se ony samy necítily špatně, odporně, špinavě. Aby o menstruaci mohly běžně mluvit, aby vnímaly svoje pocity a když se jim nic nechce, ať prostě zůstanou doma a leží v posteli s knížkou. Pokud se ji budou chtít ony potlačit, bude ji potlačovat i okolí.

8. Závěrem bych se vás chtěla zeptat, co dalšího přibude na vašem e-shopu? A kde se s vámi čtenáři mohou v následujícím čase setkat?

Budou prázdniny, takže se budeme více věnovat svým rodinám. Trhy a akce nám začnou zase na podzim a to velmi intenzivně. Teď pracujeme na slovenské verzi Sady menarche, protože máme hodně pozitivních ohlasů ze Slovenska. Taky připravujeme nové prosvěcovací karty (princip velmi úspěšného „Malého hvězdáře) a vymýšlíme nový Kufříkov, který bude fakt krásný.

Jana a Jitka si pro svůj e-shop vybraly platformu Shoptet. Díky Shoptetu získaly moderní a přehledný e-shop, jak pro zákazníka, tak i pro sebe jako prodávající. Shoptet nabízí několik šablon a také variant měsíčních tarifů, je možné mít i e-shop zcela zdarma, pokud prodáváte jen 10 položek. Vyzkoušejte si ho 🙂

Zdroj fotek: půjčeno od holek

Tento článek je sponzorován.

Krásná, milá a vždycky usměvavá Nikki Beaushion. Jak se dostala k natáčení a byla to vždy procházka růžovou zahradou? To i mnoho dalších informací ze života této youtuberky se dozvíte v následujícím rozhovoru, který mi Nikki poskytla.

Na úvod nám prozraď něco o sobě. Kdo jsi, kolik Ti je, co děláš..?

Jmenuji se celým jménem Nikola Horčičková a nedávno jsem oslavila dvacáté narozeniny. Studuji na vysoké škole v Liberci angličtinu a španělštinu a musím přiznat, že si užívám většího města, protože pocházím z malého městečka ani ne hodinku od Liberce. Takže si asi umíte představit, jak to bolí mojí peněženku.. 😀

Primárně jsi youtuberka. Co Tě přivedlo k tomu, aby jsi zapla kameru a začala natáčet?

Už od malička jsem sledovala videa na Youtube. Začalo to videoklipy k mým oblíbeným písničkám, ale pak jsem zjistila, že tu nejsou jen zpěváci, ale i „youtubeři“. Zrovna nedávno jsem zprovoznila můj starý počítač kvůli fotkám a našla jsem moje úplně první videa, když mi bylo asi deset let a s kamarádkou jsme natáčely svou vlastní show a víte jak se jmenovala? PRÁZDNINOVÉ PUTOVÁNÍ NIKČI A KIKČI (připomínám, že nám bylo deset :-D). Vážně jsem se u toho moc nasmála, ale zároveň mi došlo, že jsem k natáčení videí měla vztah ještě předtím, než jsem narazila na youtubery. Čím jsem byla starší a zhlédla jsem více youtuberek, tím víc mě to lákalo. K Vánocům jsem dostala kvalitní foťák, takže když jsem se konečně odhodlala natočit první video, nic mi v tom nebránilo.

Spolužáci moje videa nechápali, smáli se mi a natáčeli na mě parodie na Youtube.

Věřím, že Tě v koníčku Tvé okolí podporuje. Podle videí hlavně přítel. Jak na to reagovali, když jsi začala a co Tvé okolí – například ve škole? A vědí o tom, že natáčíš?

Mám úžasné rodiče, vždycky mě ve všem podporovali a co se týče koníčků, nikdy mě do ničeho nenutili nebo mi naopak nic nezakazovali. Dodnes koukají na každé video, i taťka, i když vím, že ho například takové nákupové video nemůže v životě bavit. To samé můj přítel, který mi dal moje největší pomocníky – světla. Je to moje velká opora a za každé video mě pochválí a řekne mi, že je na mě pyšný. To mě vždycky potěší úplně nejvíc. Co se týče školy, to už bylo horší…když jsem začala natáčet, byla jsem ještě na gymplu a nikdo o tom ze začátku nevěděl. Čím víc sem ale měla odběratelů, tím víc bylo jasné, že to každou chvíli někdo zjistí. A stalo se bohužel přesně to, čeho jsem se bála – spolužáci moje videa nechápali, smáli se mi a natáčeli na mě parodie na Youtube…dodnes je myslím jedno takové video stále dostupné. Upřímně, střední škola pro mě bylo asi to nejhorší období mého života, ale když se na to teď zpětně podívám, dost mě to posílilo. Každá narážka mě hnala dopředu a nutila mě ještě víc na sobě makat  Ale byli tu i praví kamarádi, kteří mě v tom podporovali. Jeden z nich mě k natáčení vlastně skoro „dokopal“, když jsem se pořád nemohla rozhodnout, jestli mám začít. On je taky ten, kdo natáčel můj úplně první LOOKBOOK. Teď když jsem na vysoké, každý si už všímá sebe a nikdo už se nechová jako malé dítě. Naopak, když nějaké moje spolužačky zjistily, že natáčím videa na Youtube, chválily mě a říkaly, že se jim to moc líbí. Dokonce se ptaly na rady, například ohledně kosmetiky. To mě moc potěšilo, jsem teď vážně šťastná.

Natáčíš už rok. Je tento YouTube kanál Tvým úplným začátkem, nebo jsi předtím měla třeba jiný případně blog? Cítíš v natáčení nějaký posun?

Když mi bylo asi dvanáct let, založila jsem si blog. Přidala jsem na něj asi jednu fotku a tím to skončilo. Takže bych řekla, že můj kanál je úplným začátkem a o to víc bylo těžké začít. Většinou mají totiž youtuberky delší dobu blog a pak když si založí Youtube kanál, mají do začátku dost svých fanoušků. U mě to šlo o dost pomaleji. Moje první video byl makeup tutorial, který je teď soukromý, protože přiznávám, že se za něj stydím. 😀 Nedávno jsem na to video koukala a viděla jsem obrovský posun, jak v líčení, tak ve kvalitě videí. Tady je krásně vidět, jak se všechno musí trénovat. Taky mi hrozně dlouho trvalo, než jsem se naučila pořádně stříhat videa a našla si program, který mi vyhovuje.

Můj kanál je úplným začátkem a o to víc bylo těžké začít.Většinou mají totiž youtuberky delší dobu blog a pak když si založí Youtube kanál, mají do začátku dost svých fanoušků. U mě to šlo o dost pomaleji.

Za každým Tvým videem je vidět kupa práce. Jak dlouho trvá video natočit a co všechno to obnáší? 

Děkuju moc  Záleží na tom, jaké video zrovna natáčím, ale v průměru jedno video trvá se vším všudy tak do deseti hodin. Úplně první sestavím světla, připravím si kameru a uklidím pokoj (alespoň tam, kam kamera dohlédne :-D). Pak se musím namalovat, učesat a konečně můžu jít natáčet. Do toho mě zlobí moje štěňátko, takže tohle celkem zabere alespoň tři hodinky. Když třeba natáčím nákupy, musím ještě dotočit detailní záběry, potom taky nějaké záběry do intra a to vše přenést do počítače. Samotné stříhání pak zabere plus minus pět hodin a další věc, co musím udělat, je nahrát samotné video na Youtube. To obnáší čekání podle toho, jak rychlý internet mám. Také musím vytvořit miniaturu (což je ta fotka u názvu videa) a samozřejmě napsat nějaký popisek k videu, případně přidat odkazy na produkty z videa.

Zabýváš se kosmetikou. To je vlastně hlavní téma Tvého kanálu. Měla jsi ke kosmetice blízko už od mala?

Ano, to je pravda. První myšlenka mého kanálu byla věnovat se módě a kosmetice. Tak vlastně vznikl i název mého kanálu – BEAUSHION. Chtěla jsem něco originálního, takže jsem spojila začátek slova BEAUTY a konec slova FASHION. Ale čím víc videí sem natočila, tím víc mi docházelo, že mám blíž ke kosmetice. Ale vždycky to tak určitě nebylo. Začala jsem se malovat tak v sedmé třídě a tím malovat myslím řasenku a to bylo všechno. Víc jsem se o líčení začala zajímat až tak ve druhém ročníku na střední. Nejvíc jsem se vlastně o kosmetice i líčením samotném dozvěděla od jiných youtuberek a teď je to moje vášeň. Baví mě to víc než cokoliv jiného, a když jdu do města, vždycky si zakazuju jít do drogerie, ale nakonec tam stejně skončím a pak si za to nadávám. 😀

Nikki najdete i na Instagramu. 🙂

Zajímáš se i o kosmetiku netestovanou na zvířatech? Přemýšlela jsi o tom, že by ses věnovala tutoriálům jen s touto kosmetikou?

To je dobrá otázka. Přiznávám, že jsem se o to dříve vůbec nezajímala, ale přijde mi, že se teď víc a víc lidí snaží podporovat právě kosmetiku netestovanou na zvířatech, což mi přijde úžasné. Zvířátka miluju, a kdybych na hodně z nich neměla alergii, tak jsem snad veterinářka. Nikdy jsem netušila, že tolik kosmetických značek testuje na zvířatech a přijde mi to kruté. Určitě se chci do budoucna více věnovat tomuto tématu a natočit k tomu nějaká videa.

V předešlé otázce jsem narazila na tutoriály, které jsou mimochodem moc krásné. Víš předem, jaký tutoriál budeš vytvářet?

Děkuji, jsi moc hodná. Když jsou to přímo makeup tutoriály, tak je mám předem připravené. Když ale něco testuji, jako třeba nedávno novou paletku od Makeup Revolution v kolaboraci s mojí oblíbenou zahraniční youtuberkou Soph, tak předem nevím, jak se budu líčit a nechám za mě pracovat fantazii v průběhu natáčení videa. 

Máš kromě YouTube i jiné koníčky? Prozraď čtenářům, co děláš i mimo kameru.

Dřív jsem dělala závodně atletiku, ale byl to pro mě docela stres a pak už mě to ani nebavilo. Potom mě hodně chytlo fitko a byla jsem schopná tam být i pětkrát týdně. Ale teď na vysoké jsem ráda, když stíhám školu s Youtube a zasportovat si jdu vážně spíš výjimečně jen tak pro radost.

Na závěr bych Tě poprosila, abys odhalila své největší beauty triky. Třeba i pro úplné začátečníky, ale i nějaké Tvé oblíbené, na které nedáš dopustit.

Úplný základ je zjistit, jaký typ pleti máte. Je jasné, že na suché typy fungují jiné produkty, než na mastnější. Určitě je dobré pleť před nanesením makeupu zhydratovat a pro sušší typy pleti jako mám já to platí dvakrát tolik. Makeup totiž sám o sobě dost vysušuje a nevypadá to pak vůbec dobře. Na nanášení samotného makeupu je nejlepší pořídit si houbičku (nebo beauty blender jak ho spíše více lidí zná). Já osobně na ní nedám dopustit, přijde mi, že s ní makeup zapracuji do pleti nejlépe. Další krok, který mi vždy dělal problémy, je obočí. Dříve jsem si ho dělávala strašně silné a tmavé. Teď bych řekla, že jsem si konečně našla svou cestu a nejvíce mi vyhovuje tužka v barvě o odstín světlejší, než je moje barva vlasů. A co je můj největší pomocník, co se týče obočí? Kartáček na obočí – ten, co vypadá jako kartáček od řasenky. Zjistila jsem, že díky němu dosáhnu nejpřirozenějšího efektu, hlavně na začátku obočí. Barvu tím krásně vyčešu směrem nahoru a pak pokračuji už po směru chloupků obočí až nakonec. Celé to pak zafixuji gelem, který dodá obočí ještě větší definici. Další můj oblíbený beauty trik jsou opticky zvětšené oči pomocí světlé tužky, kterou nanesu do vnitřní strany oka. Když si naopak oči chcete zmenšit, použijte černou tužku. Na opticky větší rty platí vlastně to samé. Pro efekt větších rtů naneste nude světlejší rtěnku, na zmenšení rtů zase tmavší, třeba červenou. Ale co se týče líčení obecně, chce to všechno trénink. Já sama to mohu potvrdit, ze začátku mi například nanášení očních stínů a „blendění“ v záhybu oka vůbec nešlo a přitom to na těch makeup tutoriálech vypadá tak jednoduše! 😀 Ale čím více jsem se líčila, tím více jsem dostala do ruky grif. Určitě netvrdím, že se umím dokonale nalíčit, ale hodně jsem se od mého prvního makeup tutoriálu zlepšila.

Zdroj fotek: vypůjčeno od Nikči

Začínaly s návody na Pinterestu a teď mají vlastní e-shop a kupu spokojených zákazníků. Jejich výrobky pohladí na duši i na srdci a potěší každého od malého po velkého. Za každým z výrobků se ovšem skrývá vždy něco víc než-li finální výsledek, který si odnesete domů třeba z blešího trhu. Jaká jsou tajemství holek z Polaku?

1. Ne každý vás zná, ale myslím si, že po našem rozhovoru se to jistě změní! 😀 Proto bych vás poprosila, abyste se nám představily.

D: Já jsem Dita, něco jako hlava projektu, co všechno řídí a má potřebu organizovat, Mirka je srdce, které tomu dává rytmus a cit. Oběma je nám něco přes dvacet a žijeme v Brně.
A z dlouhých večerů jsme začaly tvořit Polak.

2. Na svých stránkách píšete, že vás bavilo tvořit návody na Pinterestu. Jak se tohle tvoření přeměnilo v e-shop?

D: Mě vždycky bavilo něco tvořit, najít si nápad na netu a pak si jej udělat po svém doma -většinou to byly nějaké dekorace do bytu, menší vychytávky – a ještě si říct, že jsem ušetřila a být se sebe hrdá, jak jsem to zvládla.
Dělalo a dělá mi dobře, když mi to okolí chválí.

Neřekla bych ale, že se naše tvoření z Pinterestu přímo přeměnilo v e-shop. Na brože jsme nedostaly návod. A prodej jsme vůbec neplánovaly, prvně jsem udělala jen pár kousků pro nás pro radost, kamarádům se to líbilo a chtěli taky. On se ten zájem tak sám nějak rozšířil.

M: Dit je veľmi šikovná na všetky manuálne práce. Rozhodne by sa dalo povedať, že na čo siahne, to sa jej podarí. Potrebovala len trocha popostrčiť, dodať odvahu. Niekoho, kto pofúka a obviaže zranené prsty. S radosťou som jej prisľúbila pomoc a oporu, aj keby sa niečo nevydarilo presne podľa predstáv. A ono za zatiaľ všetko krásne darí. 🙂

Zo začiatku sme chodili len na rôzne milé akcie ako sú blšie trhy, kde sa ľudia pýtali, či máme výrobky aj v predajni alebo sa dajú kúpiť online. A tak sme začali s e-shopom.

Sledujte holky i na jejich Instagramu a Facebooku. 🙂

3. Co jistě napadne mnoho lidí, je, proč jste si vybraly zrovna dřevo? Tíhly jste k němu už od mala, nebo to byla náhoda?

D: Mně se dřevo vždycky líbilo, jako malá jsem si z lesa nosila větve a různé odřezky, co tam nechali dřevaři. Taky jsme si chodili jako děti do lesa hrát, stavěli jsme tam bunkry a hráze v potoce. Ta vůně dřeva mi připomíná dětství a to se mi na tom líbí.
Taky si pamatuju, že v dětství jsem tuze moc chtěla zatloukat hřebíky a řezat pilkou, jak jsem to vídala dělat tátu. Ten mi to ale nechtěl dovolit, ale já se nedivím, byla jsem malá a nešikovná.

M: To mne to tatko zase dovolil. Len ma štvalo, že mi vždy všetko presne nachystal a potom to už nebola taká zábava. No niečo som predsa len pochytila. Minulé leto som sama vyrobila paletové sedenie na našu záhradku. Áno, Dit síce tie palety obrusovala, ale to sa skoro nepočíta. A vlastne to s výrobou broží ani nemá veľa spoločného, okrem toho dreva. Nevadí.

4. Vaše výrobky jsou krásné a hlavně originální. Kde se převážně inspirujete?

D: Děkujeme. Inspiraci hledáme v origami, pak nás taky samozřejmě ovlivňuje internet. Teď už je to trochu víc o lidech, co se ptají, jestli neuděláme nějaké jiné druhy. Tam padne návrh, který pak zpracujeme podle našeho.

5. Opět se vrátíme k tvoření ze dřeva. Co předchází tomu, než se váš výtvor dostane do rukou zákazníka? A jak dlouho trvá vytvořit například jednu brož?

D: Když pominu tu přípravu dřeva a návrhu, v dílně připravím hrubé tvary a ty pak doma u podcastů dodělám. Jak se mi nakupí víc kousků, vytáhneme s Mirkou barvy a natíráme. To trvá nejdéle z celého procesu, protože to mezi jednotlivými vrstvami musí uschnout. Většinou natíráme tak ve třech čtyřech vrstvách. Pak Mirka nalepí zapínání a nachystáme je na štítek nebo do krabičky.
Jeden kus trvá asi něco kolem hodiny, ale záleží na druhu. Některé jsou náročnější a naopak.

Jak se mi nakupí víc kousků, vytáhneme s Mirkou barvy a natíráme. To trvá nejdéle z celého procesu, protože to mezi jednotlivými vrstvami musí uschnout. Většinou natíráme tak ve třech čtyřech vrstvách.

6. Váš e-shop je po grafické stránce také moc krásný. Navrhovaly jste si ho samy? Kdo ho vytvořil?

D: Děkujeme, to je moc milé. E-shop jsme si dělaly samy, všechna grafická studia byla moc drahá. Tak jsme se do toho vrhly, jak by se nám to osobně líbilo, nakreslily jsme si to na papír a realizací přes počítač nám pomáhal známý. Všechno to bylo takové na koleni, myslím, že to tak i při první verzi vypadalo.
Teď už jsme se ale posunuly, s fotografiemi nám pomáhá Lucka Cápková, která má pro to skvělý cit a hlavně jsme si sedly, takže je radost cokoliv připravovat.
Je to hodně velký rozdíl a z té změny jsme nadšené.

7. Máte nějaký vtipný zážitek třeba z focení nebo ze samotné výroby či komunikace s dodavateli nebo zákazníky?

D: První co mě teď napadne je trapas z poslední Dobré Karmy – což je blešák/trh, co se koná každou první sobotu měsíci v brněnské tržnici.
Jsou tam k zapůjčení skládací stoly, a protože na tyhle akce jezdím tramvají co nejlehčeji – jenom s batohem a stojanem, půjčuji si jej.
A co čert nechtěl, snad mou nešikovností nebo karmou, se mi stůl asi po dvou hodinách prodeje, kde tam bylo opravdu hodně lidí, složil na zem. Ozvala se neskutečná rána, všude všechno lítalo, lidi se otáčeli, fotili to. A já to tam s červenými lícemi sbírala. Naštěstí mi pomohl pán vedle.
Po chvilce za mnou ale chodili lidi a ptali se, jestli je všechno v pohodě, smáli jsme se tomu. Takže možná i taková nechtěná reklama.

M: Mne hned napadol zážitok z fotenia. Plánovali sme, že spravíme zopár fotiek aj s našimi psami ale troška sme sa prepočítali. Pózovať sme chceli v lome, kde boli ešte zbytky snehu a hlavne veľa blata. Dopadlo to tak, že naši nevychovaní ušiaci lietali všade okolo a s nimi aj blato, takže o chvíľu boli všetci zúčastnení do pol pása špinaví. Psy samozrejme úplne celé a z fotenia sa stala prechádzka.

8. Už jste se někdy setkaly s negativní kritikou? Jak se proti ní bráníte?

D: S negativní kritikou jsme se zatím nesetkaly, to musím rychle zaklepat na dřevo, a pokud přijde, myslím, že se ani bránit nebudeme.

M: Každý názor si ceníme, a aj keď bude negatívny, rady ho s pokorou príjmeme. Každý na to má iný názor, a tak je to správne.

9. Máte mimo e-shop vlastní práci nebo jste studentky? Kde se vídíte za pár let? Hodláte se zaměřit pouze na vyrábění?

D: Nerada plánuju, ráda bych všemu nechala otevřenou možnost. Pokud se nám bude dařit, lidi a nás budou naše výrobky pořád bavit a my tak budeme mít plné ruce práce, proč ne.

Dopadlo to tak, že naši nevychovaní ušiaci lietali všade okolo a s nimi aj blato, takže o chvíľu boli všetci zúčastnení do pol pása špinaví. Psy samozrejme úplne celé a z fotenia sa stala prechádzka.

10. Co byste řekly na závěr čtenářům, kteří také uvažují o vlastním projektu, ale zatím na to nemají tolik odvahy?

D: Seberte ji a jděte do toho. Pokud ve vás alespoň jeden člověk věří, má to cenu. Nemůže se stát nic horšího než to, že to nevyjde. Pak asi jenom se do toho zakousnout a dát do toho maximum.

M: Ja by som chcela zdôrazniť, aby ste si dávali pozor na ľudí s ktorými chcete spolupracovať. Môžete naraziť na mnoho ľudí, ktorí vám podajú nezištne pomocnú ruku, pretože sa im váš projekt páči. Rovnako tak na pár ľudí, ktorí budú faľošní a nebudú jednať fér. Hlavne po prvej nepríjemnej situácii nezanevrieť a skor sa z nej poučiť.

Zdroj fotek: vypůjčeno od holek 🙂