Berlín 2017

Jedna z mnoha věcí, kterou miluju na psaní je, že si na blogu všechny svoje vzpomínky z cest nejen připomenu, když o nich píšu, ale taky uchovám v moc hezkém formátu. 🙂
Je 6 hodin ráno a já s nevolí otevírám ještě zasněná víčka. Šouravým krokem se přesouvám do koupelny a začínám s ranní hygienou. Chvíli po mně se do koupelny dobývá i Džej. Společně se pak upravujeme a vybíráme, co si vezmeme na sebe. Já volím svůj nejlepší sekáčový úlovek – chlupatý teploučký kabát, původně z Gatu, k tomu svetr H&M, džíny s vysokým pasem z Primarku a chelsea boots od Dorothy Perkins. Snad mi nebude zima.
V 7 hodin nastupujeme do auta k našim spoluvýletníkům a vydáváme se do Drážďan na snídani. Ta moje se skládá ze sendviče se sýrem a vajíčkem a kávy, kterou se v poslední době snažím omezovat, co to jen jde, ale dneska mi bodne. Chvíli si povídáme a už opět sedíme v autě a jedeme tentokrát už opravdu směr Berlín.
V půl jedenácté se nám podařilo úspěšně zaparkovat. Hledáme záchody (bezúspěchu) a běžíme na metro. To mě překvapuje, protože oproti tomu našemu pražskému je maličké. Má dva vagóny a ani uvnitř není moc prostoru. Ale líbí se mi. Metro nás veze ke stanici Zoo, která je na našem seznamu první v pořadí. Od doby, co jsem byla v Berlíně naposledy se toho dost změnilo, ale alespoň mekáč ladí s nápisem nádraží.

Naše první zastávka.

Zachycení mého fotografického ducha. 😀

Opět sedíme v mhádéčku, ale tentokrát ve dvoupatrovém autobuse. Jedeme k Vítěznému sloupu, který je uprostřed Berlína. Okolo něj je kruhový obrovský park a za ním vidíme město. Berlín má své kouzlo, ale rozhodně se o něm nedá říct, že je hezký. Všude jsou obrovské strohé budovy, ze kterých necítím vůbec nic. Žádná historie v nich není zapsaná, ale přitom se toho v tomhle městě stalo tolik. Jakoby se na to všichni snažili zapomenout.

Vítězný sloup se mi líbí na Berlíně nejvíc.

Chtěla jsem vyfotit tak, aby byl sloup vidět celý, ale zjistili jsme, že to nepůjde. 😀

Detail ozdob.

Výhled z Vítězného sloupu.

Naše kroky tentokrát směřují k Budové Říšského sněmu. Ještě se stavujeme u sovětského pomníku a já vzpomínám na Vídeň, kde byl tento pomník také. Od sněmu jdeme k Židovskému památníku, který se mi nelíbí, nikomu z nás. Jsou to jen betonové kostky. Takže raději jdeme dál k Braniborské bráně, která je narozdíl od pomníku nádherná.

Beru jako úspěch, že jsem něco přečetla v azbuce.

Zašli jsme na kafe k Merkelové. 🙂

Klasická pózovačka.

Tohle je památník Holocaustu. Nejdivnější věc, kterou jsem kdy viděla.

Braniborská brána bez zástupů turistů by nebyla Braniborská brána, 😀

Tak a máme normální fotku! 😀

Vyhládlo nám. Už několik minut bloudíme a podle navigace hledáme místo, kde se můžeme občerstvit. Kluci mluví o kebabu, ale já na něj moc chuť nemám. Kručí mi v žaludku asi bych ho i snědla. Konečně! Našli jsme obchodní centrum, kde je celé patro plné jídla. S Džejem si vybíráme stánek s indickou kuchyní. Bohužel mi moc nechutná, ale alespoň už nemám ten strašný hlad.

Architektura v Berlíně.

Po odpočinku se vydáváme dál. Džej si přál vidět místo, kde se dříve nacházel Hitlerův bunkr. Pokud víte něco o Hitlerovo konci, tak se zastřelil a kousek od bunkru jeho tělo upálili jeho kumpáni. Tam paradoxně nacházíme dětské hřiště. Po hrůzné historii nezbyly jediné stopy. Míjíme Berlínskou zeď. Němci si z ní udělali atrakci a lákají na barevné nápisy turisty. Mně se to protivý.

Pozůstatek Berlínské zdi.

Naše poslední zastávka je televizní věž. Ta je vysoká 368 metrů. Nahoře se nachází restaurace, jež se otáčí okolo své osy. Místo návštěvy věže jdeme do Starbucks, který je hned vedle. Ještě chvíli jen tak sedíme a rozhlížíme se po okolí. Už nás čeká jen poslední projížďka dvoupatrovým autobusem a cesta domů. Tak ahoj Berlíne a zase někdy!

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

by | 18 komentářů

TRIP TO AMSTERDAM #4 – Cesta, ubytování, zážitky…

Dlouho očekávaný článek o tom, jaké to vlastně ve finále v Amsterdamu bylo, je konečně na světě. Trvalo mi to, já vím, ale vstřebat všechny zážitky a potom to všechno sepsat, aby to mělo hlavu a patu, nebylo jen tak. 😊

Cesta

Nejprve začnu tím, co se nám jako jediné tak úplně nelíbilo. Jak už jsem psala, jeli jsme vlakem. Cesta tam proběhla úplně v pohodě. Až na to, že jsme si zapomněli doma veškeré doklady, jízdenky a zkrátka vše důležité. Zjistili jsme to pár minut před tím, než nám jel autobus, který nás měl dopravit na nádraží. Džej si doma nechal i klíče. Nezbývalo nám nic jiného než doufat, že jeho mamka dorazí dřív, než nám pojede vlak. Ve finále jsme všechno zvládli a ve vlaku jsme si pořádně oddechli a zasmáli se tomu. V tu chvíli to samozřejmě tak vtipné nebylo. 😊

Samotná cesta se mi nezdála ani moc dlouhá. Posledních pár minut bylo plných očekávání. Už od německého pohraničí se krajina i architektura úplně změnila. Po překročení hranic do Holandska byly všude jen farmy, pole a cihlové stavby.

Cesta zpět už tak růžová nebyla. Poslední noc jsme si totiž chtěli vychutnat Amsterdam naplno, a tak jsme si už ubytování nezaplatili. Kufr jsme si dali do úschovny čemuž předcházela prohlídka před vstupem na nádraží. Nemohli jsme se dostat přes elektrické brány (díky České dráhy). Nakonec nám jeden pán z ochranky dal papírovou „kartičku“, abychom si brány mohli otevírat. Samozřejmě nám přestala platit v momentě, kdy jsme si šli vyzvednout kufr a měli jsme odjet. 😀 To jsme nakonec také vyřešili.

Co nás ale opravdu dožralo byl systém místenek. My jsme si je neudělali. Nečekali jsme, že to bude takový problém. Sedli jsme si nejprve na místo, kde byla místenka téměř od poloviny naší cesty. Když jsme po té dlouhé noci, kterou jsme strávili celou na nohách, konečně usnuli, vzbudil nás německý pár s tím, že je máme pustit. Bohužel jsme si nezkontrolovali, od jakého místa místenku mají (mohli jsme tam ještě tak dvě hodiny sedět :D). Tohle se několikrát opakovalo.  Chvíli jsem seděla vedle cizí paní a Džej někde v uličce. Ve finále celé kupé expresně (vlak už dávno vyjel, ale stále byla možnost si udělat místenku) obsadilo asi 40 Němců. Nejen že s námi cestovaly i malé děti s maminkami, které se musely přemístit do uliček, ale ještě jsme si neměli kam sednout ani v prostoru pro kola, kde jsou také sedačky. A proč? Protože nějaký chytrák si o ně kola opřel. Ve finále jsme se nevyspali, ale alespoň jsme si dali pivo v jídelním voze, které stálo 90 korun. Ať žijou vlaky! 😀

Můj výraz po probuzení. 🙂

Doplnění potřebné energie v Berlíně.

Ubytování

Naše ubytování přes Airbnb si doteď nemůžeme vynachválit. Bydleli jsme u mladého Kanadského páru. V podstatě jsme je viděli jen první a poslední den, jinak jsme se míjeli.

V bytě měli čisto a voňavo. Veškeré jejich příslušenství jsme měli k dispozici, takže jsme si mohli i uvařit.  Výhled jsme měli na vodu a celkově bylo okolí moc příjemné a poklidné. Blízko na hromadnou dopravu i pěšky do centra.

Náš byt u Kanaďanů.

Opravdu nemusím vstávání. 😀

Zimní zahrada.

Výhled z bytečku.

Zážitky

Fíha… Opravdu nevím, kde bych začala. Amsterdam je opravdu nádherné osobité město. Pokud se rozhodujete, kam jet, kde si užít památky, zábavu i přírodu a něco ikonického, tak je Amsterdam opravdu ideální.

Než vám povím, jaké to bylo, tak bych vám chtěla doporučit kartičku Iamsterdam, se kterou dost ušetříte. 😊

Naše vstupenky na loď.

Budu asi popisovat tak nějak den po dni. První den jsme pouze přijeli, ubytovali jsme se a prohlédli si okolí našeho dočasného bydliště. Ochutnali jsme místní pivo v místní hospůdce a zjistili, že Holanďané jsou doopravdy milí lidé.

Další den ráno jsme se pěšky vypravili do centra. Bylo to nádherné. Navštívili jsme čtvrt Jordan, kde jsou ty nejkrásnější a zároveň nejdražší byty a domy. A všude byli lidé na kolech. Ženy v podpatkách, chlap s jointem a nákupem v podobě toaleťáku, děda s holí… Dobře to už přeháním, ale chápete. 😀 Všichni jezdí v Holandsku na kole.

Úplně první mlýn, který jsme viděli!

Čtvrt Jordan. Kdo by tam chtěl bydlet?

Navštívili jsme sýrové a tulipánové muzeum. Potom nějaký honosný obchoďák. Projeli jsme se lodí po kanálech. Šli jsme do muzea Van Gogha, které mě strašně moc bavilo. Opravdu jsem se do něj zamilovala. A nakonec jsme si připnuli zámeček na most lásky!

Sýrové muzeum v Amsterdamu s ochutnávkou zdarma.

Zde nejzajímavější ochutnávka. Levandulový sýr.

Tulipány v Holandsku musí vidět každej, jinak si nebyl v Holandsku.

Projížďka lodí po Amsterdamských kanálech.

Pohled na všechny mosty na kanále (mělo by jich být 7), který se vám naskytne jen z lodi.

Zde muzeum Van Gogha.

Smích? Přejde. Hned na to nám ochranka vynadala, že nesmíme fotit. 😀

Náš most lásky. ♥

Zámeček, který jsme si na most připevnili. ♥

Třetí den jsem měla své jednadvacáté narozeniny. A kdyby mi Jarinův plán neprozradila omylem paní na informacích, tak se nejspíše dozvím skutečnost, že pojedeme k moři až na místě. A to moře v Holandsku je nádherný. V životě jsem nebyla u krásnějšího moře. Všude na pláži byli mušle, moře bylo nekonečný, pláže jako v nějakých filmech, kam jde pár na piknik. Prostě nádhera. Byl to nejlepší den mého života.

První fotka v Zandvoortu.

Nejkrásnější moře.

Džej chtěl mojí normální fotku. Já jsem jinak lítala po pláži, sbírala mušle a skákala do vln. 😀

Hned bych se vrátila, jak to vidím. 🙂

Jeden ze stovek odrzlých racků. Mušle jsem si dala do pytlíku od Burger King, protože jsem vážně netušila, že si jich nasbírám tolik, kor v Holandsku. Jeden racek mi je málem odnesl. 😀

Ještě v ten samý den jsme jeli k mlýnům. Všude voněla čokoláda, protože se mlýny nacházeli kousek od průmyslové zóny, kde právě onu sladkou pochutinu vyráběli. Mlýny byly obrovské, ani jsem to nečekala. Okolí bylo malebné. Co bych ještě ráda zdůraznila je, že jsou Holanďané opravdu velmi pořádní.

Fotka mlýnů v Zaanse Schans.

Jeden mlýn zblízka.

Poslední den jsme navštívili muzeum Stedelijk, kde se nacházejí krásná díla moderního umění. Poté jsme se byli podívat u „legendárního“ nápisu Iamsterdam. Upřímně? Nechápu, co na tom každý vidí. Je to docela ošklivé a celé obklopené lidmi. 😀

Další naše zastávka byla na ADAM’S Lookout. Je to nejvyšší budova v Amsterdamu, ze které máte nádherný výhled. Už cesta výtahem byla super se zvukovým a světelným doprovodem. V posledním patře se nachází krásná restaurace a na střeše houpačka a takové odpočívací místo. Jo, a ještě jsem vám neřekla, jak se tam dá dostat. Městskou hromadnou dopravou, jejímž dopravním prostředkem je loď! 😀

Výhled z restaurace, který zastiňuje moje maličkost. 😀

Cítila jsem se jako Marilyn Monroe. 😀

Zasloužený odpočinek…

Za zmínku jistě ještě stojí coffee shopy. Navštívili jsme tři. Můžu určitě doporučit Coffee shop Green House, který je pár metrů od Dam Square. Byla tam Rihanna, Snoop Dog, Miley Cyrus a spoustu dalších celebrit.

A v neposlední řádě jsme navštívili i červenou uličku. Tedy jen z dálky. Byli jsme u ní večer, kdy už všechno svítilo. Já nevím, ale mně se to líbilo. 😀 No, a když už jsme byli v tom, zašli jsme za poslední drobné do Erotického muzea, kde byla spíš docela vtipně zpracovaná historie. 🙂

Červená ulička v Amsterdamu. 🙂

Co se jinam nevešlo

Domečky.

Bez fotky u domečků jsem nemohla odjet! 😀

Ahoj a zase někdy! 🙂

Snad jsem vás příliš nezahltila informacemi, a moje malá prohlídka Amsterdamem se vám líbila. Nezapomeňte mě sledovat na Instagramu, kde mám zase trošku jiné fotky než tady. A další zastávka? Berlín! Těšte se. ♥

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

by | 14 komentářů

TRIP TO AMSTERDAM #3 – Co si balím s sebou?

Už se nám to blíží. Zítra vyrážíme! Pět dnů strávených v Amsterdamu po boku mého otravného Džeje. Ale i on to se mnou zvládá, i když mám chvilky, kdy by bylo možná lepší mě raději zabít, abych neohrožovala své okolí věčnými uštěpačnými poznámkami a vražednými pohledy. Balení mi dalo docela zabrat, ale snad mám všechno. Ukážu vám samozřejmě jen část, a to konkrétně tu kosmetickou a nějaké nezbytnosti, bez kterých se neobejdu. Protože spoďáry, ponožky a podobné věci jsou přece samozřejmost… Jsem zas vtipná, tak raději jdeme rovnou na to. 😀
V první řádě bych vám chtěla ukázat pečující kosmetiku. Jeden z produktů, který si beru, je sprchový gel od Alverde s melounovou vůní, která je naprosto úžasná. Dostala jsem ho od své kamarádky (@eveanimal – sledujte její Instagram), která ho koupila v Německu. Takže ne. U nás zatím bohužel není k dostání, ale určitě brzy bude a vy budete s mojí minirecenzí o krok napřed, protože už teď ho zbožňuju a vřele doporučuju! A to balení je rozkošné.
Dále si beru svůj denní krém od Balea, který jsem vám už dříve recenzovala. Po delším používání jsem stále stejně spokojená jako zezačátku a hodlám si ho koupit znovu. Ale co mě velmi překvapilo, a zároveň mi teď dělá všude společníka, je balíček vlhčených ubrousků stejné značky. Nejen, že ubrousky dokonale voní grapefruitem, ale jsou opravdu k nezaplacení (malé balení stojí 29 Kč a velké 39 Kč), co se funkčnosti týče (tenhle slovní obrat zní asi divně, ale nevím, jak to lépe popsat :-D), nedávno jsem s jedním jediným ubrouskem dokonale odlíčila celý večerní makeup. Jsou jemné a nedráždí pokožku jako to má většina ubrousků ve zvyku. Navíc je balení maličké a tím pádem se hodí na cestování.
Jednou z věcí, kterou jsem sehnala včera na poslední chvíli v LUSH (ano, také jsme se s Džejem účastnili těch obřích nákupů, moc nechápu, jak mě mohl donutit, ale stalo se) je Tea Tree Water. Konečně ji po dlouhé době neměli vyprodanou! Koupila jsem si malou, protože, přiznejme si, větší balení = větší cena. Ale zas je výhoda, že se hodí na cestování. Co vlastně tahle zázračná voda má za účinky? Krásně zklidňuje pleť, příjemně voní, ale hlavně je to jedna z malá věcí a troufám si možná i říct, že jediná, která mi zabírá na akné. Teď v poslední době se mi pleť vážně docela zhoršila, takže já se jen modlím, aby mě tohle zachránilo.
Z dekorativní kosmetiky jsem si zabalila v první řadě makeup od Essence Stay All Day 16 h v odstínu 15. Mám pleť do olivova a tenhle odstín mi přesně sedí. Bohužel je makeup docela suchý, a tak je nutné se pod něj namazat nebo si dát nějakou mastnější podkladovou bázi, pokud trpíte na suché šupinky na obličeji. Jinak vám všechny tyto drobné nedokonalosti zvýrazní a stejně tak i vrásky. 16 hodin nevydrží samozřejmě ani náhodou, ale nějakých 6 určitě a po přepudrováních to docela jde i celý den.
Dále jsem si přibalila paletku Essence My Must Haves. Sestavila jsem si ji ze dvou očních stínů (Go GoldieBlack As A Berry), pudru na rty (Set The Stage) a trasparenčního pudru (Fix It Baby). Stíny jsou hodně pigmentované a v kombinaci s primerem pod oči I Love Stage, který si s sebou balím také (je naprosto skvělej), vydrží na víčku klidně celý den. Pudr na rty jsem použila několikrát také na oči, ale prubla jsem to a dala si ho i na rty. Ten efekt je docela hezký, rty zmatní, ale bohužel vysuší a pokud použijete vetší štětec, tak máte potom produkt i okolo rtů. Pudr je super. Zanechává menší vrstvu, když si ho dáte moc – na to pozor. Vydrží dlouho, hezky kryje a koupila bych si ho klidně znovu.
Poslední tři věci, které si s sebou balím do své krásné taštičky od Kipling je můj oblíbený EOS a balzám na rty ve tvaru Fanty. Včera jsem ho objevila v Sephoře a jsem z něj nadšená. Nejenom, že je cruelty free, ale navíc je super roztomilý a krásně voní po jahodové Fantě. Samozřejmě mi nesmí chybět lak na nehty Catrice. Nikdy jsem ho snad na cestách nepotřebovala, ale co kdyby náhodou, že? 😀
Od kosmetiky se přesuneme dál. A já vám jen v rychlosti ukážu věci, které mi na cestě do Amsterdamu nesmí chybět. Nedávno jsem vyhrála Polaroid a K O N E Č N Ě ho mohu použít! Na to se vážně těším. No a v neposlední řadě si beru knížku, kterou chci číst ve vlaku, protože cesta bude dlouhá. Jmenuje se Žert a je od mého oblíbeného autora Milana Kundery.
Jednou z věcí, která mi v Amsterdamu na podzim rozhodně nesmí chybět, jsou svetry. Vytvořila jsem k nim takovou menší inspiraci, kde se dozvíte, jak je kombinovat a s čím a jaký svetr by měl mít ve skříni každý. Tak se určitě mrkněte. 🙂
Snad na vás článek nebyl moc dlouhý a já se budu těšit u dalšího. Sledujte můj Instagram, aby vám neuniklo nic z našeho výletu, protože tam budu přidávat fotky a instastories a napište mi do komentářů, jestli jsem si s sebou třeba nezapomněla něco zabalit a případně, co si balíte vy.

Zdroj fotek: vlastní galerie

by | 6 komentářů

Trip to AMSTERDAM #2 – Kde budeme bydlet?

Už víte, jakým způsobem budeme do Amsterdamu cestovat, ale teď vás jistě napadá otázka, kde a jak budeme bydlet. Myslíte si, že jsme zvolili penzion nebo dokonce hotel? O všem vám napíšu o něco níže. Těším se na vaše komentáře. Minule jste mě moc potěšili a jsem ráda, že je odezva pozitivní, a že vás tahle série baví. Teď, když tak přemýšlím… To je vlastně moje úplně první série článků. Takže super! Taky nemusela být odezva žádná. 😀
V první řadě jsme samozřejmě chtěli bydlet v hotelu. Těch je v Amsterdamu opravdu požehnaně. Hledali jsme na Trivagu a na Booking.com, kde se i vy můžete přesvědčit jakým množstvím ubytovacích zařízení se Amsterdam pyšní. Cenově by to nebylo ani moc náročné, ale je tu několik aspektů, které by měl hotel, ve kterém bychom se ubytovali, splňovat. A to bohužel všechno vyšlo dráž.
V centru se dal sehnat pokoj za „pár šupů“, ale místo manželské postele měli pouze palandy. Sociální zařízení bylo společné s ostatními hosty, a mám takový dojem, že nebyla na pokoji ani lednička. Tomu jsem moc nerozuměla. Pokud je v názvu hotel, tak bych uvítala alespoň vlastní toaletu a obyčejný sprchový kout.
Pokud šlo o hotely, které měly pokoje normální (s dvoulůžkem a vlastními sociálkami) a za příznivé ceny, tak bohužel byly daleko od centra. A tak jsme už byli blízko k tomu to překousnout, kliknout myší a objednat si hotel vzdálený dvacet minut tramvají. Známý nás ale na poslední chvíli upozornil na existenci Airbnb.
A tak jsme začli hledat tam. Jedná se o krátkodobé pronajmutí pokoje, bytu nebo dokonce celého domu od místních. Ceny jsou nižší než dáte za hotel a komfortně jste na tom lépe. V centru, hezkém prostředí a s majiteli, kteří jsou ochotni vám poradit, kam se třeba stojí za to podívat. Celková cena pronajmutého pokoje, pro dvě osoby, na tři noci byla 6 400 korun včetně poplatku městu a za úklid.
Poslední noc našeho pobytu jsme se rozhodli strávit v ulicích centra města. Vlak nám odjíždí okolo páté ráno a tak bylo zbytečné si další noc připlácet, jelikož bychom toho asi moc stejně nenaspali. Snad to vydržíme, být vzhůru takhle dlouho. Držte nám palce. 🙂
Ještě mám pro vás menší informaci, tedy zejména pro ty z vás, kteří holdujete módě. Založila jsem si profil na Modio.cz, kde můžete sledová mé módní inspirace. 🙂 Jedna z nich už je na světě. Tak ať se vám líbí!
Zdroj obrázku: vlastní galerie
by | 0 comment

Výlet zahalen do tajemné pověsti – Chcete vědět víc?

Před nedávnem jsem navštívila velmi zajímavé a hlavně pohádkově krásné místo na severozápadě Čech, Dolský mlýn. Když jsem tam byla, tak jsem vůbec netušila, jak oblíbené tohle místo je. Nedošlo mi to ani podle počtu turistů (jichž nebylo zase tolik, ale rozhodně jsem nečekala, že tam vůbec nějaké potkám).
Až doma, když jsem brouzdala na internetu, jsem zjistila, že byl mlýn několikrát vybrán filmaři pro natáčení. Můžeme ho vidět v pohádce Pyšná princezna, Peklo s princeznou, Ztracený princ, Čertova nevěsta a Pravý rytíř. V pohádce o Pyšné princezně dokonce ještě v plné síle se záběrem na náhon (přívod vody neboli žlab k mlýnskému kolu).
Co je ale vůbec nejzajímavější na tomto místě, je legenda, která se traduje. V 16. století měli mlynář s mlynářkou syna. Ten odešel jako hodně mladý do světa. Když se vrátil domů, tak se změnil za ta léta, co byl pryč k nepoznání. Dospěl. K tomu se mu ve světě podařilo zbohatnout, což také řekl všem místním v hospodě, kde se po svém návratu zastavil. Večer se nechal v mlýně u svých rodičů ubytovat jako pocestný (chtěl je překvapit) – rodiče ho samozřejmě nepoznali. No, a protože jim syn bohatě zaplatil, tak ho mlynář s mlynářkou zavraždili a o všechny jeho peníze, které jim chtěl darovat, ho nemilosrdně obrali. Ráno přišel sedlák za mlynářem a ptal se, jaké že bylo se synem shledání. Mlynář se poté oběsil a mlynářka skočila do náhonu. Všichni tři tam samozřejmě straší dodnes.
Dnes už z mlýna zbyly jen trosky, ze kterých by se dalo jen těžko rozeznat, kde byla jaká a která místnost. I tak má místo své romantické kouzlo. Hned u mlýna samozřejmě teče potok, kde se po dlouhé cestě můžete osvěžit. Tohle privilegium vám moc míst nenabídne. Tak až budete mít cestu do Jetřichovic u Chřibské v Sasko-Českém Švýcarsku, neváhejte zavítat!

Zdroj fotek: vlastní galerie

by | 0 comment

Holoubkov – město slunečních hodin

Moje další prázdninové krůčky směřovaly kousek za naše hranice do sousedního Německa. Taubenheim/Spree, v překladu Holoubkov, najdete kousek za nejsevernějším městem České republiky, Šluknovem. Proč jsem se vydala do takového neznámého městečka připomínajícího spíše větší vesnici?
Ono celkově to Šluknovské okolí je moc hezké. Mrzí mě, že o tom málo lidí ví. Máme tam kousek chalupu, takže tam jezdím už pár let a mám to tam prochozené křížem krážem. Rozhodně to stojí za to tam jetPokud rádi jezdíte na kole, po rozhlednách, po zámcích, přes lesy, skalní útvary, tak je Šluknovsko přesně dělané pro vás. Dovča nebo prodloužený víkend budou ideální. A super je, že co by kamenem dohodil, je Německo.
A tak hurá do Taubenheimu! V tomto městečku se střetává jeden z Německo-Českých projektů, který má za úkol obnovit Lužickou kulturu. Taubenheim totiž leží na historickém území Horní Lužice. V těchto místech se ještě používá jazyk zvaný lužická srbština. Tento jazyk je po slovenštině druhý nejpodobnější češtině. Bohužel tak mluví už jen senioři, ale nyní se začíná opět vyučovat ve školkách i školách, aby se zachoval.
Další zajímavostí tohoto městečka jsou sluneční hodiny, které jsou zde všude k vidění. Městem vedou dvě trasy (začínají na parkovišti, kde je i mapa a kapesní průvodce k trasám). Na obou těchto trasách je k vidění několik místních přírodních i kulturních památek a to včetně zmiňovaných hodin. V obci jich je celkem 18 – některé dokonce v páru (po obou stěnách – směrem na východ a západ). Zásluhu na těchto hodinách má rodák, grafik Martin Hölzel.
Ještě bych chtěla zmínit jedno lákadlo tohoto malebného městečka. Pokud si vyberete trasu číslo dvě (kterou jsem si vybrala i já)tak vás zavede k zámku, o kterém jsem zjistila, že dříve fungoval jako hotel a nyní slouží jako ozdravovna. To ale vůbec nevadí, protože k zámku patří velký volně přístupný park, ve kterém je několik jezírek propojených můstky. Je tam klid a člověk si tam krásně odpočine.
Tak co? Přilákala jsem vás do Taubeheimu? Doufám, že ano. Já se tam budu ráda vracet. Ještě na mě totiž čeká druhá trasa! 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie

by | 0 comment

TRIP TO AMSTERDAM #1 – vybíráme cestu

S Džejem jsme se rozhodli, že se podíváme do nějaké evropské metropole. Místo opalovačky u moře, strávíme naši první společnou dovolenou poznáváním nového místa/města. Ani jsme se nějak moc nedohadovali a shodli se, že bychom oba rádi navštívili Amsterdam. Jedeme 18. září a vracíme se 22. září. Pro někoho je to hlavně město, kde je legální hulit trávu s čímž jsou spojené coffee shopy a červená ulička, ale já v Amsterdamu třeba vidím jedno z nejneotřelejších měst. Tolik ikonických věcí a činností snad nemá žádné město – cyklistika, tulipány, mlýny, kanály, a to nemluvím o množství památek a míst, které stojí za to vidět. O všem vám budu vyprávět, jo? 🙂
A s volbou města se kolotoč vybírání teprve pomalu roztáčí. Dalším celkem podstatným prvkem, který jsme museli vyřešit při skládání puzzlíků naší dovči, byla cesta. Teď přesně nevím, ale mám za to, že jsme chtěli prapůvodně jet autem (my už o Amsterdamu mluvíme půl roku, tak se omlouvám, že si tohle nepamatuju přesně), ale (a teď budu počítat cestu z Prahy, aby to bylo objektivní) do Amsterdamu je to přes 870 kilometrů. Minimálně 10 hodin jízdy. Benzín by tam i zpět stál asi 5 500 korun. K tomu jsme pak už ani nepřipočítávali dálniční známky, parkovné a další nezbytnosti, se kterými se musí počítat, když se jede autem.
Další alternativou, která v podstatě i vyšla nejlevněji bylo letadlo. Nejlevnější letenka na jednoho tam i zpět vyšla na 2 200 korun (hledali jsme třeba tady a tady). Let zabere nejméně času, a to je super právě proto, že máte dostatečnou rezervu na to, si prohlédnout ještě město po příletu a v den odletu (samozřejmě, když vám lety časově vyjdou tam třeba ráno a zpět večer). Pak jsme si ale k letence připočítali zavazadlo a cena se hned o skoro 2 000 zvedla (k tomu jen podotknu, že se let vyplatí, když se jedná o delší pobyt). A když jsme pak přemýšleli nad tím, že musíme být na letišti o dvě hodiny dřív, s tím, že od nás z domova cesta trvá také dvě hodiny, skoro dvě hodiny trvá let a pak bychom se museli ještě dostat z letiště do centra (což taky něco stojí), tak by to časově vyšlo skoro stejně jako auto a jako…
Vlak. Nakonec jedeme vlakem. Jede přímo z našeho města. Tudíž na nádraží pojedeme dvacet minut a můžeme jet. Kufrů si taky můžeme vzít kolik chceme. A cesta trvá 9 hodin s jedním hodinovým přestupem v Berlíně. To mě osobně teda nevadí. Ráda si tam třeba sednu na kafe nebo se mrknu po okolí. No a další výhodou je, že nádraží je v Amsterdamu přímo v centru města. Celkově nás vlak vyšel na 5 700 korun.
Pokud ještě uvažujete nad autobusem, tak ano je nejlevnější, ale nejméně komfortní a cesta trvá neskutečných 16 hodin. A když si vzpomenu na to, že jsme jeli do Chorvatska minulý rok místo deseti hodin nějakých patnáct, tak mě mrazí. A další alternativou je spolujízda, ale to už je hodně na uvážení každého z vás. Osobně si neumím představit, že jedu takovou dálku s někým cizím, a ještě v autě, kde by nás bylo pět.
Teď jsme u výběru ubytování, takže další článek je jasný. 🙂 Líbí se vám tento koncept článků? Napište mi, ráda si vaše komentáře přečtu. 🙂

Zdroj fotky: vlastní galerie

by | 0 comment

Český Krumlov – město tisíců výhledů

Letos jsem už po několikáte navštívila město Český Krumlov. Tentokrát jsem okusila jeho krásy i z Vltavy, která městem protéká, protože jsem byla na dovolené na raftech. Rozhodla jsem se vás tedy městem provést. Svou prohlídku začínám z autobusové zastávky u nádraží (to mi připomíná bezdomovce :D).
Při procházce po centru tohoto kouzelného města z většiny míst uvidíte dokonale zdobenou hlavní věž zámku. Také se cestou můžete zastavit na vyhlídce (viz. foto, jméno bohužel nevím a nikde jsem ho ani nenašla), ze které si můžete prohlédnout celou přední část hradu a historickou část města.
Kousek za touto vyhlídkou se ocitnete na krásném historickém náměstí. Olemované je několika restauracemi s klasickou českou kuchyní. Nutno podotknout, že ceny po celém Krumlově se pohybují v astronomických výškách. Můžu ale doporučit jednu restauraci – Pivovar Eggenberg, která je nejen cenově příznivá, ale také zde mají i vegetariánská jídla!
Hlavní dominantou a lákadlem je samozřejmě státní hrad a zámek Český Krumlov. V příkopech se můžete setkat s medvědy, jejichž historie sahá až do 16. století a stejně tak jako samotný příkop, měli i oni za úkol chránit hrad. Většinou se ale hledáčkům fotoaparátů vyhýbají a spí pod můstkem, který vede na hrad. Ani mně se nepodařilo medvěda vidět.
Na hradě je hned několik nádvoří. Z prvního se můžete dostat na již zmiňovanou věž, ze které vidíte celý Krumlov i jeho okolí. Cestou na další nádvoří je několik dalších vyhlídek. Pokud jste vytrvalí, dojdete až k překrásným zahradám, kde je i otáčivé hlediště, obrovská kašna, palmy a spoustu květin tvořících rozmanité obrazce.
Cestou zpátky se můžete setkat s pouličním uměním, které je v tomto městě hodně oblíbené. Občas se tu konají i zajímavé výstavy.
Město Český Krumlov je jedno z nejkrásnějších u nás. A ať už pěšky, segwayem nebo po Vltavě, stojí za to ho alespoň jednou v životě vidět.

Zdroj fotek: vlastní galerie

by | 0 comment

Recenze na Brno. Líbí se mi víc než Praha?

Jsem z Ústí nad Labem, tudíž ne z příliš turisty navštěvovaného města. Jen ve výjimečných situacích tu potkáte Japonce s foťákem, a to jen proto, že si myslel, že už je v Drážďanech a vystoupil na špatné zastávce. Mohu upřímně říct, že ocením krásy jiných měst. Tím nechci tvrdit, že by se mi moje město nelíbilo. Dají se tu najít krásné památky (třeba jedna z nejšikmějších věží v Evropě), ale rozhodně nechodím po městě s otevřenou pusou a obdivnými vzdechy jako to dělám v Praze a nyní nově i v Brně!
Mohli jste si všimnout už na mém Instagramu, že jsem minulý týden navštívila Brno – poprvé. Rozhodla jsem se, že vám svou návštěvu shrnu do článku a třeba vás tím nalákám na některý z aspektů, které Brno nabízí v bohaté míře.
Jídlo
Tento aspekt zde určitě nemůže chybět. V minulém článku jsem vám recenzovala kočičí Kavárnu Pelíšek. Takže bych se nejprve pozastavila u kávy. Tu si v Brně můžete dát doslova na každém rohu. Bohatý výběr z předzahrádek roztomilých kavárniček vás určitě naláká raz dva. Pokud máte raději Starbucks, Costa Coffee či jiné známější kavárny, tak ani v tomto případě pro vás Brno nebude zklamáním.
Podobně, jako je to s množstvím kaváren, je to v Brně i s množstvím restaurací. Překvapilo mě, že některé z nich fungují dlouho do večera a můžete si tak dát i pozdní večeři. Pokud milujete burgery, tak doporučuji restauraci Pivní stáj. Obsluha je rychlá jako blesk a jídlo bezkonkurenční. V nabídce mají i vegetariánský burger a pokud mohu doporučit omáčku k příloze, tak jedině tu domácí!
Fasfoodů je také všude dost. Hlady tedy nezemřete ani, kdybyste chtěli. Příjemné vůně jídla vás totiž provázejí na každém kroku.
Kultura
Nevěděla jsem, jak přesně nazvu další aspekt, a tak jsem zvolila jednoduchý a snad i příhodný název kultura. V Brně se mi totiž nejvíc líbily památky a krásná architektura. To jsem doopravdy chodila s otevřenou pusou a obdivovala nádherné domy, kterými se Brno hojně pyšní.
Určitě musím doporučit katedrálu svatého Petra a Pavla, ze které vidíte na celé Brno. Samotná katedrála je perlou Brna a dominantou města. Vidíte ji téměř odkudkoliv. Je vystavěná v nádherném gotickém slohu, který je mým nejoblíbenějším. Takovou zajímavostí je, že ji můžete najít na desetikoruně.
Na Moravském náměstí se můžete kochat budovou Nejvyššího soudu, navštívit kostel svatého Tomáše nebo se vyfotit u další dominanty – sochy Jošty Lucemburského, který mi prve připomínal pražského koně.
Kousek dál (doporučuji navštívit večer) se můžete před Janáčkovým divadlem zastavit u Barevné vodní opony. Tu představuje zajímavě architektonicky řešená fontána, která vás zve na různá divadelní představení, pravidelně informuje například o teplotě a času a také nabízí nádhernou podívanou na různobarevné obrazce.
Noční život
Posledním důležitým aspektem dnešního článku je Brněnský noční život. Brno je totiž plné hezkých barů. Pokud nemusíte bary, tak se pro vás teď přes léto nabízí alternativa venkovního posezení na lehátkách po celém centru Brna.
Z barů určitě doporučuji bar Naproti, kde si můžete dát pravý nefalšovaný absint, tak jak ho pili již naši pradědečkové – ředěný vodou z fontánek.
A můj celkový pocit z Brna? Těším se, až ho za měsíc opět navštívím. Město jsem si zamilovala. Řekla bych, že je ideální hlavně pro studenty, protože je tu hodně univerzit a studentů je tu víc než dost. Celkově tu ale moc lidí nepotkáte, člověk se nikde nemačká a to ani, když jde na nějakou památku. Pro mě je Brno jedno z nejkrásnějších měst, kde jsem kdy byla a dokonce se mně osobně líbí víc, než Praha.

Také už jste měli tu čest navštívit Brno? Určitě mi dejte vědět!

Zdroj fotek: Vlastní galerie

by | 0 comment