Hřejivý sever #3 – Druhé největší jezero Švédska, Polkagris, ostrov Visingsö

hřejivý sever švédsko

Druhý den ve Švédsku byl dost nabitý. Nejprve jsme se vydali do nedalekého městečka Bottnaryd, kde stojí krásný dřevěný protestanský kostel ze 17. století. Kostely ve Švédsku jsou jiné než u nás. Zejména ty protestanské. A tenhle byl zvláštní o to víc, protože na jeho stropě jsou vyobrazeni čerti.

Ve Švédsku se čertů lidé opravdu bojí, takže to je taková zajímavost. Zvonice stojí u kostela ne v něm. To je pro Švédsko také typické. A poslední zajímavostí byl hřbitov, který vypadal “vesele”. Je to proto, že Švédové neberou smrt jako něco smutného, ale věří v posmrtný život a odchod svých blízkých lidí oslavují jako odchod na ono místo, kde se mají lépe.

hřejivý sever švédsko

hřejivý sever švédsko

hřejivý sever švédsko

Po návštěvě kostela jsme se přesunuli o pár kilometrů dál do Gränny. Navštívili jsme skanzen, kde jsme se seznámili s podobou života Švédů o pár století dozadu. Střechy měli udělané z trávy, uvnitř měli jen to nejnutnější k životu. Překvapilo mě, jak byli lidé i ve Švédsku dřív malincí. Protože o Švédsku se říká, že je to jeden z nejvyšších národů v Evropě.

hřejivý sever švédsko

Znáte sladké pruhované hůlky, které se o Vánocích objevují snad ve všech amerických filmech? Tak ty pocházejí ze Švédska. V jedné výrobně těchto hůlek jsme byli. Samozřejmě jsem si jich pár dovezla domů. Dokonce jsem dostala jednu zdarma, i když jsem si toho kupovala ze všech lidí nejmíň. 🙂

Výrobu začala Amalia Eriksson. Její dcera trpěla na bolest v krku, a tak jí Amalia začala vyrábět peprmintové hůlky. Ve skutečnosti to vlastně ani hůlky nejsou. Je to písmeno J, počáteční písmeno Ježíše. No a jak se dostaly do Ameriky? V minulosti si milion Švédů sbalilo kufry a odjelo za lepším životem právě do USA, kam dovezli i tato cukrátka. Ale už jen málokdo ví, kde mají původ.

hřejivý sever švédsko

Po návštěvě cukrovinek jsme se vydali do přístavu, kde už na nás čekal trajekt. Převezl nás přes druhé největší jezero Švédska Vättern na ostrov Visingsö, perlu jezera. Mimochodem, jezero je tak obrovské, že na některých místech člověk nedohlédne na druhou stranu, a tak si přijde jako by byl u moře.

K ostrovu se pojí legenda. Měl prý vzniknout tak, že ho vytvořil obr. Jeho družka chtěla přejít po jezeře na druhou stranu za svou rodinou. Aby jí to obr umožnil, dal doprostřed něj drn – nynější ostrov Vsisingsö. Dnes slouží hlavně ke sportovnímu vyžití. Je vhodný pro cyklisty, protože je samá rovina. Rovněž se na něj můžete vydat bruslit nebo si zahrát golf. My jsme se místo sportu byli podívat do kostela Brahekyrkan, kde je uložena rodinná koruna rodu Brahe.

hřejivý sever švédsko

hřejivý sever švédsko

hřejivý sever švédsko

Dále se na ostrově nachází pozůstatky hradu Visingsborg, kde rodina bydlela. Je to naprosto nádherná budova, která stojí hned u vody. Dá se projít i vnitřek, ale žádné poklady tam nenajdete. Můžete však obdivovat zdi a stropy, které z budovy zůstaly. Mně se tahle stavba vryla hluboko do paměti, protože to pro mě byla krása. Já si totiž vždycky musím představit, jak tam dřív lidé žili, co dělali… Máte to tak někdo také? 🙂

hřejivý sever švédsko

hřejivý sever švédsko

hřejivý sever švédsko

Nakonec jsme se vrátili zpátky k trajektu. Někdo si mohl dát rybu, což jsme s babičkou oželely. Sice máme ryby obě v lásce, ale tohle byla nějaká šíleně přesolená ryba. Tak jsme se ještě kochaly výhledem na jezero. Teď když si to vybavuji, cítím, jak je mi smutno, že to všechno tak rychle uteklo. Nejraději bych se vrátila. 🙂

Mohlo by vás také zajímat:

Hřejivý sever #1 – Scandia Czech Tour recenze

Hřejivý sever #2 – První kroky po Skandinávii. Kodaň

 

Zdroj fotek: vlastní galerie

Hřejivý sever #2 – První kroky po Skandinávii. Kodaň

hřejivý sever kodaň

Po dlouhé cestě autobusem, několika přestávkách na benzínkách a cestě trajektem jsme se konečně dostali k prvnímu bodu našeho programu. Do Kodaně. Hrozně jsem se do Kodaně těšila, ale měla jsem upřímně celkem zkreslené představy. Jelikož miluji překvapení, většinou si o místech, kam jedu, moc nezjišťuji. V mé hlavě se tedy krčila Malá mořská víla a krásná architektura. Kodaň pro mě však byla velkou neznámou.

hřejivý sever kodaň

Naše první krůčky spěšně vedly do Nyhavnu. Tam jsme nasedli do lodičky a poprvé mě tu potkal takový nešvar. Srovnávání. Kodaň je až nápadně podobná Amsterdamu, kde jsem byla minulý rok. Architektura, malebné mosty, kanály… Stejně tak i naše loď, kterou jsme se plavili. V Amsteramu to byla stejná loď s tím rozdílem, že byly sedačky rozmístěny po dvou vlevo i vpravo a uprostřed odděleny uličkou. V Kodani byly sedačky po každé straně po čtyřech. Takže jsme se s babičkou modlily, abychom seděli u “okýnka”, abychom něco viděly. Navíc loď v Amsterdamu byla zastřešená a v Kodani ne. Bohužel byly přeháňky, takže jsme vytahovaly deštníky a s tím místem, které tam (ne)bylo si to asi dovedete představit.  Výklad byl jak v angličtině tak v češtině. To bylo oproti Amsterdamu plus, ale měli jsme zaplaceného průvodce, takže to bylo žádoucí.

hřejivý sever kodaň

Tohle je prý nejkrásnější fotka, kterou si můžete z Kodaně odvést. Věž kostela Church of Our Saviour. Strom, který je na fotce také zachycen má své vlastní webové stránky, protože většina lidí nestihne vyfotit věž, ale mají pouze strom. 😀

Plavili jsme se nejprve kanály v hlavní části Nyhavn, kde je nádherná architektura. Malebné barevné domečky lemované houseboaty jsou jako z nějakého pohledu, který vám přijde poštou z velké dálky. Přitom Dánsko není zase tak vzdálené a dá se tam v pohodě dojet i autem. V této části se také nacházel dům H. Ch. Andersena (Vidíte? To nešlo neporovávat. V Amsterdamu je zase dům Anny Frank :-D). Potom jsme se dostali na moře. Prohlídli jsme si Copenhagen Opera House. Zrovna se tam konala soutěž od Red Bullu ve skoku do vody přímo z budovy Opery. Také jsme se plavili okolo samostatného státu Christiánie, což je polonezávislá komuna, která vznikla v 70. letech minulého století. Má okolo osmi set obyvatel, používá vlastní měnu, má vlastní školský systém a můžete tam legálně koupit marihuanu.

hřejivý sever kodaň

Čtvrť Nyhavn byla dříve chudinskou čtvrtí, ale jak tomu už bývá zvykem, dnes je to jedna z nejdražších lokací k bydlení v celé Kodani.

Naše plavba skončila opět v Nyhavnu a následovala prohlídka města. Nechyběla zastávka u Dánského královského paláce Amalienborg a samozřejmě ani u pověstné Malé mořské víly. Tam bylo tak neskutečné množství lidí, že se až divím, že mám fotku. 😀 Díky babi, že jsi mě přemluvila!

hřejivý sever kodaň

Amalienborg je nádherná rokoková stavba. Slouží jako zimní sídlo královně Markétě II. a její rodině. Mimochodem byla doma, což dokazuje vztyčená dánská vlajka. 🙂

hřejivý sever kodaň

Po poslední zastávce jsme odjeli do Švédska a zpátky do Kodaně jsme se vrátili poslední den. Původně jsme měli mít na výběr mezi prohlídkou muzea známého pivovaru Carlsberg nebo rozchodem v centru Kodaně. Na výběr jsme nedostali a tak jsme se ocitli před pivovarem, který byl celý v centru dění právě probíhající rekonstrukce. Na jednu stranu mě to mrzí, ale na tu druhou jsem zjistila, že Kodaň je hezká pouze v její hlavní části. Zbytek je špinavý, celé čtvrti obývají přistěhovalci a to zejména muslimové. Člověk by si skoro myslel, že je někde v Turecku.

hřejivý sever kodaň

hřejivý sever kodaň

Můj konečný názor na Kodaň je následující. Město určitě stojí za návštěvu. Stačí vám na její prohlídku jeden maximálně dva dny. Centrum, kde se nachází i většina památek není tak velké, aby se nedalo projít za tak krátký čas. Zbytek města na mě bohužel neudělal takový dojem. Jsem ale ráda, že jsem měla možnost vidět i tu hezkou část, která na mě udělala dojem a zanechala ve mně spoustu krásných vzpomínek. 🙂

Mohlo by vás také zajímat:

Hřejivý sever #1 – Scandia Czech Tour recenze

Hřejivý sever #3 – Druhé největší jezero Švédska, Polkagris, ostrov Visingsö

Zdroj fotek: vlastní galerie 

Hřejivý sever #1 – Scandia Czech Tour recenze

hřejivý sever

Švédsko úplně změnilo můj pohled na to, jak to může v životě fungovat. Chorvati berou Čechy jako své bratry, v Rakousku se na vás všichni usmívají, vím, že Holanďani jsou trochu úzkoprsí, Němci ve službách neradi mluví anglicky a třeba Španělé mají všechno na háku. Ve Švédsku funguje všechno na vlně klidu a pohody. Můžete přijít na zahradu úplně cizího člověka, pro kterého jste také úplně cizí člověk, a on vás jakoby samozřejmě pozve dál. Nikam se nespěchá. Ve škole vás nestresují známkami, protože žádné nemají. Zdraví se. Všichni (až na velká města, tam by to bylo těžké).

O kus dál, na severu, je život spořádaný a v mnoha věcech jednodušší. Sice musí mít Švédi v kufru auta motorovku, protože než by někdo dojel odstranit strom ze silnice, tak to bude trvat dva dny (mají opravdu velké dojezdové vzdálenosti), ale jo, určitě mají minimálně systém uspořádaný lépe.

Hřejivý sever #1 – Scandia Czech Tour recenze

Do Švédska a také Dánska jsme jely s babičkou přes cestovku Scandia Czech Tour. K této cestovce mám tři výstižná slova – už nikdy více. Může to znít nevděčně, protože právě díky této agentuře máme všechny ty krásné zážitky a informace, ale bohužel zbytek trochu pokulhává.  

Ubytované jsme byly v malinkém pokojíčku, kde jsme naštěstí měly alespoň umyvadlo, které ve většině pokojích nebylo. Sociálky, tedy záchod a sprcha, byly mimo pokoje. Sice jich po penzionu bylo relativně dost, ale na nějakých 60 lidí to nestačilo.

scandia czech tour

scandia czech tour

scandia czech tour

Když tohle promineme, způsob stravování nám vrásky moc neubral. Jídlo bylo chutné, ale na hlavní jídlo u večeře a na snídaně se stála fronta. Když něco došlo, tak se muselo čekat i několik minut na doplnění. Snídaně jsme jedli i ve spěchu, abychom byli včas u autobusu. Ano, všude jsme se dopravovali autobusem. Tady bylo všechno (překvapivě) v pořádku.

scandia czech tour

scandia czech tour

Co v pořádku nebylo, byl přístup našeho průvodce/majitele cestovky. Ač nám všechno ukázal, řekl nám hromady informací a opravdu se snažil, aby kvalita výkladu byla na úrovni, ve zbytku selhal na plné čáře. Urážel lidi, byl arogantní, když jsme na něj měl někdo dotaz, tak nás odmítal s tím, že nemá čas a nebo telefonoval. Navíc jsme měli mít vždy na výběr ze dvou možností. Poslední výlet měl být buď v pivovaru Carlsberg v Dánsku nebo rozchod v Kodani. Majitel se o Kodani nezmínil a tak jsme skončili u autobusu před pivovarem (nešli jsme tam), kde to prý stejně nestálo za to. Přitom si myslím, že kdyby lidem nabídl rozchod v Kodani, raději by šli tam.

scandia czech tour

Náš penzion.

Třešničkou na dortu byl náš návrat do Čech. Už měsíc před odjezdem mi bylo řečeno, že nás neodvezou z místa našeho bydliště, protože jsme stejně jen dvě a jim se změnil dopravce (ale bylo to uplně jinak, autobus dostal připlaceno za odvoz lidí z jihu Čech). Tak jsme jeli do Prahy. Ani nám to nevadilo. V pokynech k zájezdu byl návrat v dopoledních hodinách, tak jsme si s babičkou zajistily odvoz opět z Prahy. Nakonec nám bylo řečeno den před návratem, že do Prahy dorazíme v 5 ráno. Takže náš potenciální řidič by musel startovat okolo půl 4 ráno. Vyřešili jsme to, ale způsobilo nám to velké problémy.

scandia czech tour

Kuchyňka a společenská místnost.

Rozdíl mezi Švédskem a Českem je propastný. Schválně někdy zkusím cestovku švédskou, abych porovnala kvalitu. Mrzí mě, že jsem musela napsat tak ostrou kritiku. Bohužel nás Scandia Czech Tour opravdu zklamala. Hodně věcí jsem vynechala, ale pokud vás mé povídání zaujalo na internetu je výživných recenzí také dost.

Máte také špatnou zkušenost s cestovkou nebo třeba s konkrétním hotelem? Nikomu to nepřeju, ale zajímalo by mě, jestli jsme smolaři jen my. 😀

Mohlo by vás také zajímat:

Hřejivý sever #2 – První kroky po Skandinávii. Kodaň

Hřejivý sever #3 – Druhé největší jezero Švédska, Polkagris, ostrov Visingsö

Zdroj fotek: vlastní galerie

Vzpomínky z cest #1

Náš výhled v Amsterdamu. Tahle vzpomínka pro mě znamená hodně, protože byla pořízená poslední den v našem přechodném bydlišti. ♥

Zdravím vás zpátky na mém blogu, a pokud jste tu noví, tak mě nezapomeňte sledovat na mém InstagramuFacebooku a Pinterestu, aby vám nic neuniklo. 🙂

Tento článek je, přiznám se, hodně spontánní, ale zároveň se divím, že mě to nenapadlo už dřív. Často si projíždím fotky z míst, kam jsem se podívala a připomínám si tak, jak krásně mi všude pokaždé bylo. Cestování je jedna z mála věcí, která mě dokáže udělat šťastnou nejen po dobu nějakého mého pobytu v zahraničí, ale pokaždé čerpám ze svých vzpomínek ještě dlouho po návratu a cítím se díky tomu šťastná, i když chodím do školy nebo do práce a celkově dělám méně příjemné věci. Myšlenkami se hodím zpátky a všechny nepříjemné činnosti jsou rázem o dost snesitelnější. Vybrala jsem mé nejoblíbenější fotky, které si prohlížím nejraději a nejvíc ve mě tyto pocity evokují.

TRIP TO AMSTERDAM #4 – CESTA, UBYTOVÁNÍ, ZÁŽITKY…

Nevím, jestli tahle fotka vůbec potřebuje komentář. Prostě jí mám ráda. ♥

Cesta ze skanzenu Zaanse Schans, kde to bylo dech beroucí, a navíc všude voněla čokoláda. 🙂

Fotka z mých 21 narozenin. Opět z Holandska. Budu se už asi opakovat, ale tenhle den byl prostě můj nejlepší v životě! Moře, mušle, nekonečná pláž a odrzlí racci v patách. 😀

Poslední fotka z Amsterdamu. Naše dobrodružství končí, ale vlastně… ne tak docela. 🙂

BERLÍN 2017

Berlín mě sice neoslovil ani při mé druhé návštěvě, ale i tak jsem si v něm našla místečko, které se mi líbilo.

To místo je Vítězný sloup, který můžete vidět za námi. Na výhled z něj nikdy nezapomenu. ♥

MNICHOV 2018

Zatímco Berlín trošku pokulhává, Mnichov si mé srdce získal hned po vystoupení z metra. Architektura, která není tolik poznamenaná válkou, se dá srovnávat s Vídní. Škoda, že nemůžu najít fotky z minulého léta, kdy jsem jí navštívila, pro srovnání.

Asi hodně z vás zarazí, proč se mezi mými vzpomínkami objevila fotka stojící kolony a baráků. Máte rádi západy Slunce? Já je miluju. V Mnichově jsem viděla jeden z nejkrásnějších a kousek z něj jsem zachytila právě na této fotce. 🙂

A kam se podívám příště? Na konci srpna jedeme s babičkou do Dánska a Švédska. Určitě se můžete těšit na článek. Nikdy jsem na severu nebyla, a jak mě už znáte, je vám jasné, že jsem neskutečně natěšená, protože miluju poznávání nových míst.

A kam se chystáte o prázdninách vy? 

PS: Konečně jsem našla úpravu fotek, která mi vyhovuje. Zajímalo by mě, jestli se vám líbí. Budu se těšit na vaše komentáře!

Zdroj fotek: vlastní galerie

Budyšín – jedno město, dvě kultury

Už je to dlouho, co mě popadla touha naučit se lužickou srbštinu. Touha učit se nový jazyk byla pryč během pár dní, ale touha podívat se do míst, kde se mluví německy, ale zároveň slovanským jazykem mě neopustila nikdy. Před několika málo dny jsem se do těchto končin podívala (i když to nebylo tak úplně poprvé). Mým cílem bylo navštívit Budyšín (německy Bautzen), což je hlavní město Lužice. Co jsem se tak dočetla, Lužičtí Srbové patřily do kmenů, kteří se kdysi zabydleli v jihovýchodní části Německa. Takže je to od nás, co by kamenem dohodil. 🙂 Díky (nebo spíš bohužel) vlivu germanizace jejich jazyk upadl v zapomnění, ale je snaha o jeho obnovení.

V momentě, kdy se k Lužici blížíte, se německé cedule mění na bilingvální. Tento jazyk je něco mezi češtinou, slovenštinou a polštinou. Dobře mu tedy porozumíte, ovšem pokud se setkáte s někým, kdo tímto jazykem hovoří. My s přítelem jsem tohle štěstí měli. Lidé ve městě se zdravili “Ahoj.” a “Nazdar.”, ale jinak mluvili německy. Ovšem v kavárně, kam jsme vyrazili na dort a kávu, se nám povedlo ztrapnit, ale zároveň najít někoho, kdo mluví lužickou srbštinou. Při výběru kávy se přítel rozmýšlel, jestli zvolí velkou nebo malou variantu, ale nakonec se slovy: “Radši malou nebo se poser…” svůj výběr ukončil. Jedna z obsluhujících tento výrok zaslechla a pronesla: “Já vám taky rozumím.” a mně bylo hned jasné, že se nejedná o přistěhovalkyni, ale o Lužickou Srbku. 🙂

Město není moc velké, vždyť má jen 40 000 obyvatel. Myslím si, že stejně jako mě, i vás mile překvapí svou rozmanitou architekturou a mnoha památkami, které jsou takřka na každém rohu. A pokud se rozhodnete město poznávat delší dobu než jen jeden den, věřím, že se vám to vyplatí. Jeho okolí skrývá nemalé přírodní bohatství a nedaleko je i obrovské jezero Bärwalder See, kam se můžete jet vykoupat. 🙂

A jsme na konci článku. 🙂 Doufám, že vás tip na tohle město překvapil a poznali jste něco nového, kam se rádi vypravíte.

PS: Parkování je ve městě na některých místech zdarma! 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie

Pevnost Königstein – město ve městě

Nedaleko česko-německých hranic se nachází kouzelné místo jako vystřižené z pohádky. Nedalo mi to se s vámi o něj nepodělit a nenalákat vás na hezký celodenní výlet. Na konci článku mám pro vás pár tipů, které se vám budou hodit. Tak jdeme na to. 🙂

Jsem na Instagramu a na Facebooku. 🙂

O jakési pevnosti Königstein jsem měla matné tušení. Nijak zvlášť jsem asi nestála o to tam jet (jinak bych stále příteli připomínala, že by mě tam mohl vzít – Jarine, kdy pojedem k tomu kulatýmu mostu? 😀 ), možná mě to ani nenapadlo – nedokázala jsem si představit, jak by mohla vypadat. V mé představě byla zřícenina hradu podobná těm, které se nachází v okolí našeho bydliště. Tedy netřeba jezdit (ač je to od nás do 40 kilometrů) za hranice.

Přítel mě chtěl překvapit a vzít mě na výlet. Zprvu jsem vůbec netušila, kam by to mohlo být, ale po cestě, kdy jsme minuli asi třetí ukazatel směrem na Königstein, mi to začínalo být jasné. I když mě přítel ujišťoval, že jedeme jinam. První věc, kterou jsem uviděla z parkoviště bylo lanové centrum. Myslela jsem si, že se budu někde věšet jako opice a začínala jsem být mírně zklamaná. 😀 Nehledě na to, že jsem si chtěla vzít šaty a bylo mi to zakázáno, takže jsem začínala panikařit, že to je fakt pravda, protože tyhle věci, kde se sportuje a asistuje u toho dalších padesát lidí, moc nemusím.

Nakonec jsem si všimla, že se na kopci tyčí obrovský hrad. Něco takového jsem ještě asi neviděla, i když věřím, že Karlštejn bude asi obdobně velký (tam bych se také ráda vypravila, že jo Jarine 😀 ). Takže ze mě veškerá nervozita opadla, přítel se mi pochopitelně smál… Ale já, jelikož miluju poznávání nových míst, začínala být natěšená na to, co mě čeká nahoře. A to jsem ještě netušila, že se vprostřed pevnosti skrývá městečko.

Kopec jsme vyšlápli raz dva. Nepřišel mi moc prudký a ani dlouhý nebo namáhavý. Taková cesta na Bezděz je o dost horší. 😀 A už jsme viděli výhled. A to jsme se ještě nedostali k hradbám, kde byla panoramata naprosto úžasná. Stála bych tam klidně hodiny. Navíc nám vyšlo krásně počasí, tak jsme viděli až do Drážďan. Lidí bylo na Königsteinu docela dost, ale nic co by se nedalo přežít.

A teď k tipům! 🙂

Zero waste průvodce

Na každém kroku (a to je všude, nejen na Königsteinu) na vás útočí letáčky. Ale vy je přeci chcete, protože jak jinak byste se dozvěděli o historii a všech těch místech a budovách? Já dělám to, že si vypůjčím letáček a po dobu mé návštěvy ho používám. Když se blíží ke konci, tak ho vrátím zpátky do stojanu. 🙂

Ještě lepší je si najít brožury na internetu a potom používat mobil, ale to nám došlo až na místě. Holt chybami se člověk učí…

Piknik

To mě bohužel taky nenapadlo. Nebo takhle, napadlo, ale nevěděla jsem, kam pojedeme. 😀 Na té pevnosti je spoustu míst, kde si může člověk odpočinout, kochat se výhledem a relaxovat. Doporučuji vám vzít si s sebou košík s dobrotami a udělat si piknik. Vzhledem k tomu, že nahoru není cesta náročná a potom se pohybujete po chodníčkách, můžete si košík klidně vzít – překážet vám nebude. 🙂

Navigace

Buď děláme chybu někde jen my nebo se opravdu navigace pokaždé zblázní, když není na svém “rodném písečku”. Cestu tam nás navigace krásně naváděla, ale zpátky jsme projížděli 150 vesničkami, neznámo kde. Proto vám doporučuji uložit si trasy už v Česku, aby se vám to nestalo. Příště to tak uděláme i my. 😀

Do komentářů mi napište, jestli se vám tyto tipy na výlety po Česku a blízkém okolí líbí. 🙂 Příště razíme směr Budyšín, tak bych vás ráda vzala opět s sebou. ♥

A co vy? Kam se chystáte v nejbližší době? 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

Mnichov 2018

Nová městská radnice.

Do svého cestovatelského zápisníku mohu přispět dalším trošku jiným turistickým zážitkem. Vypravili jsme se do Mnichova, ale tentokrát jsme se sešli v partě deseti lidí. Jak tedy taková výprava vypadá v praxi?

Doprava byla docela jednoduchá. Jeli jsme auty. Jiná možnost by snad ani nepřipadala v úvahu. Nasedne se do aut přímo u baráku a vystoupí se přímo před hotelem. Což je z organizačních důvodů asi vůbec nejlepší řešení. 🙂

Ubytování jsme si sehnali přes Booking.com a opravdu jsme byli spokojení. Tedy sama za sebe můžu říci, že pokoje byly moc hezké. Okolí bylo o něco horší. Přes den se tvářilo jako úplně normální průmyslová zóna kousek za městem, ale v noci se proměnilo v uličku lehkých žen – firmy se zahalily do červeného neonového osvětlení a z oken na nás mávaly prostě oděné (spíše neoděné) ženy vybízející k jistě zajímavým aktivitám. 😀

Jsem na Instagramu, kde jsem psala pár vtipných příhod z výletu, o které nesmíte přijít. 😀

Mnichov mě sám o sobě velmi mile překvapil. Je tam tedy hromada lidí. Turistů, přistěhovalců, ale i místních. Hlavně o víkendu se v centru nedá hnout. Naštěstí nám to náladu nezkazilo a prošli jsme si ty nejzajímavější místa, které město nabízí.

 

Budova Bavorského parlamentu Maximilianeum.

Anglická zahrada Mnichov (pokud vás Mnichov zaujme, tak tam určitě vyrazte v květnu/červnu, protože jsou zahrady rozkvetlé).

Nejsem si jistá, jestli je tato budova jen další část Bavorského parlamentu, nebo něco úplně jiného, ale s vládou Bavorska je to nějak spojené, tím si jistá jsem. 😀

Kašna před novou radnicí.

Mnichovská městská brána.

A takhle, dámy a pánové, začalo blogování. 😀

Technické muzeum.

Krásné, že? Kousek odtud se nachází místo, kde Hitler podepsal Mnichovskou dohodu.

Samozřejmě jsme se zastavili i v místní hospodě na tupláka! 😀

Muzeum BMW jsme sice nenavštívili, ale zato víme, jaké novinky BMW chystá. 🙂

Last but not least. 😀 Olympijský park a výhled z věže.

Jak vidíte, tak se nám podařilo vychytat i hezké počasí. Ovšem zdání může i klamat, protože mi bylo v lehké jarní bundičce vážně chladno. Pokaždé si beru spoustu věcí na převléknutí, ale na Mnichov jsem se jaksi nepřipravila a jako naschvál jsem si bundu hned první den ušpinila a kalhoty rovněž. 😀

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

Berlín 2017

Jedna z mnoha věcí, kterou miluju na psaní je, že si na blogu všechny svoje vzpomínky z cest nejen připomenu, když o nich píšu, ale taky uchovám v moc hezkém formátu. 🙂
Je 6 hodin ráno a já s nevolí otevírám ještě zasněná víčka. Šouravým krokem se přesouvám do koupelny a začínám s ranní hygienou. Chvíli po mně se do koupelny dobývá i Džej. Společně se pak upravujeme a vybíráme, co si vezmeme na sebe. Já volím svůj nejlepší sekáčový úlovek – chlupatý teploučký kabát, původně z Gatu, k tomu svetr H&M, džíny s vysokým pasem z Primarku a chelsea boots od Dorothy Perkins. Snad mi nebude zima.
V 7 hodin nastupujeme do auta k našim spoluvýletníkům a vydáváme se do Drážďan na snídani. Ta moje se skládá ze sendviče se sýrem a vajíčkem a kávy, kterou se v poslední době snažím omezovat, co to jen jde, ale dneska mi bodne. Chvíli si povídáme a už opět sedíme v autě a jedeme tentokrát už opravdu směr Berlín.
V půl jedenácté se nám podařilo úspěšně zaparkovat. Hledáme záchody (bezúspěchu) a běžíme na metro. To mě překvapuje, protože oproti tomu našemu pražskému je maličké. Má dva vagóny a ani uvnitř není moc prostoru. Ale líbí se mi. Metro nás veze ke stanici Zoo, která je na našem seznamu první v pořadí. Od doby, co jsem byla v Berlíně naposledy se toho dost změnilo, ale alespoň mekáč ladí s nápisem nádraží.

Naše první zastávka.

Zachycení mého fotografického ducha. 😀

Opět sedíme v mhádéčku, ale tentokrát ve dvoupatrovém autobuse. Jedeme k Vítěznému sloupu, který je uprostřed Berlína. Okolo něj je kruhový obrovský park a za ním vidíme město. Berlín má své kouzlo, ale rozhodně se o něm nedá říct, že je hezký. Všude jsou obrovské strohé budovy, ze kterých necítím vůbec nic. Žádná historie v nich není zapsaná, ale přitom se toho v tomhle městě stalo tolik. Jakoby se na to všichni snažili zapomenout.

Vítězný sloup se mi líbí na Berlíně nejvíc.

Chtěla jsem vyfotit tak, aby byl sloup vidět celý, ale zjistili jsme, že to nepůjde. 😀

Detail ozdob.

Výhled z Vítězného sloupu.

Naše kroky tentokrát směřují k Budové Říšského sněmu. Ještě se stavujeme u sovětského pomníku a já vzpomínám na Vídeň, kde byl tento pomník také. Od sněmu jdeme k Židovskému památníku, který se mi nelíbí, nikomu z nás. Jsou to jen betonové kostky. Takže raději jdeme dál k Braniborské bráně, která je narozdíl od pomníku nádherná.

Beru jako úspěch, že jsem něco přečetla v azbuce.

Zašli jsme na kafe k Merkelové. 🙂

Klasická pózovačka.

Tohle je památník Holocaustu. Nejdivnější věc, kterou jsem kdy viděla.

Braniborská brána bez zástupů turistů by nebyla Braniborská brána, 😀

Tak a máme normální fotku! 😀

Vyhládlo nám. Už několik minut bloudíme a podle navigace hledáme místo, kde se můžeme občerstvit. Kluci mluví o kebabu, ale já na něj moc chuť nemám. Kručí mi v žaludku asi bych ho i snědla. Konečně! Našli jsme obchodní centrum, kde je celé patro plné jídla. S Džejem si vybíráme stánek s indickou kuchyní. Bohužel mi moc nechutná, ale alespoň už nemám ten strašný hlad.

Architektura v Berlíně.

Po odpočinku se vydáváme dál. Džej si přál vidět místo, kde se dříve nacházel Hitlerův bunkr. Pokud víte něco o Hitlerovo konci, tak se zastřelil a kousek od bunkru jeho tělo upálili jeho kumpáni. Tam paradoxně nacházíme dětské hřiště. Po hrůzné historii nezbyly jediné stopy. Míjíme Berlínskou zeď. Němci si z ní udělali atrakci a lákají na barevné nápisy turisty. Mně se to protivý.

Pozůstatek Berlínské zdi.

Naše poslední zastávka je televizní věž. Ta je vysoká 368 metrů. Nahoře se nachází restaurace, jež se otáčí okolo své osy. Místo návštěvy věže jdeme do Starbucks, který je hned vedle. Ještě chvíli jen tak sedíme a rozhlížíme se po okolí. Už nás čeká jen poslední projížďka dvoupatrovým autobusem a cesta domů. Tak ahoj Berlíne a zase někdy!

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

TRIP TO AMSTERDAM #4 – Cesta, ubytování, zážitky…

Dlouho očekávaný článek o tom, jaké to vlastně ve finále v Amsterdamu bylo, je konečně na světě. Trvalo mi to, já vím, ale vstřebat všechny zážitky a potom to všechno sepsat, aby to mělo hlavu a patu, nebylo jen tak. 😊

Cesta

Nejprve začnu tím, co se nám jako jediné tak úplně nelíbilo. Jak už jsem psala, jeli jsme vlakem. Cesta tam proběhla úplně v pohodě. Až na to, že jsme si zapomněli doma veškeré doklady, jízdenky a zkrátka vše důležité. Zjistili jsme to pár minut před tím, než nám jel autobus, který nás měl dopravit na nádraží. Džej si doma nechal i klíče. Nezbývalo nám nic jiného než doufat, že jeho mamka dorazí dřív, než nám pojede vlak. Ve finále jsme všechno zvládli a ve vlaku jsme si pořádně oddechli a zasmáli se tomu. V tu chvíli to samozřejmě tak vtipné nebylo. 😊

Samotná cesta se mi nezdála ani moc dlouhá. Posledních pár minut bylo plných očekávání. Už od německého pohraničí se krajina i architektura úplně změnila. Po překročení hranic do Holandska byly všude jen farmy, pole a cihlové stavby.

Cesta zpět už tak růžová nebyla. Poslední noc jsme si totiž chtěli vychutnat Amsterdam naplno, a tak jsme si už ubytování nezaplatili. Kufr jsme si dali do úschovny čemuž předcházela prohlídka před vstupem na nádraží. Nemohli jsme se dostat přes elektrické brány (díky České dráhy). Nakonec nám jeden pán z ochranky dal papírovou „kartičku“, abychom si brány mohli otevírat. Samozřejmě nám přestala platit v momentě, kdy jsme si šli vyzvednout kufr a měli jsme odjet. 😀 To jsme nakonec také vyřešili.

Co nás ale opravdu dožralo byl systém místenek. My jsme si je neudělali. Nečekali jsme, že to bude takový problém. Sedli jsme si nejprve na místo, kde byla místenka téměř od poloviny naší cesty. Když jsme po té dlouhé noci, kterou jsme strávili celou na nohách, konečně usnuli, vzbudil nás německý pár s tím, že je máme pustit. Bohužel jsme si nezkontrolovali, od jakého místa místenku mají (mohli jsme tam ještě tak dvě hodiny sedět :D). Tohle se několikrát opakovalo.  Chvíli jsem seděla vedle cizí paní a Džej někde v uličce. Ve finále celé kupé expresně (vlak už dávno vyjel, ale stále byla možnost si udělat místenku) obsadilo asi 40 Němců. Nejen že s námi cestovaly i malé děti s maminkami, které se musely přemístit do uliček, ale ještě jsme si neměli kam sednout ani v prostoru pro kola, kde jsou také sedačky. A proč? Protože nějaký chytrák si o ně kola opřel. Ve finále jsme se nevyspali, ale alespoň jsme si dali pivo v jídelním voze, které stálo 90 korun. Ať žijou vlaky! 😀

Můj výraz po probuzení. 🙂

Doplnění potřebné energie v Berlíně.

Ubytování

Naše ubytování přes Airbnb si doteď nemůžeme vynachválit. Bydleli jsme u mladého Kanadského páru. V podstatě jsme je viděli jen první a poslední den, jinak jsme se míjeli.

V bytě měli čisto a voňavo. Veškeré jejich příslušenství jsme měli k dispozici, takže jsme si mohli i uvařit.  Výhled jsme měli na vodu a celkově bylo okolí moc příjemné a poklidné. Blízko na hromadnou dopravu i pěšky do centra.

Náš byt u Kanaďanů.

Opravdu nemusím vstávání. 😀

Zimní zahrada.

Výhled z bytečku.

Zážitky

Fíha… Opravdu nevím, kde bych začala. Amsterdam je opravdu nádherné osobité město. Pokud se rozhodujete, kam jet, kde si užít památky, zábavu i přírodu a něco ikonického, tak je Amsterdam opravdu ideální.

Než vám povím, jaké to bylo, tak bych vám chtěla doporučit kartičku Iamsterdam, se kterou dost ušetříte. 😊

Naše vstupenky na loď.

Budu asi popisovat tak nějak den po dni. První den jsme pouze přijeli, ubytovali jsme se a prohlédli si okolí našeho dočasného bydliště. Ochutnali jsme místní pivo v místní hospůdce a zjistili, že Holanďané jsou doopravdy milí lidé.

Další den ráno jsme se pěšky vypravili do centra. Bylo to nádherné. Navštívili jsme čtvrt Jordan, kde jsou ty nejkrásnější a zároveň nejdražší byty a domy. A všude byli lidé na kolech. Ženy v podpatkách, chlap s jointem a nákupem v podobě toaleťáku, děda s holí… Dobře to už přeháním, ale chápete. 😀 Všichni jezdí v Holandsku na kole.

Úplně první mlýn, který jsme viděli!

Čtvrt Jordan. Kdo by tam chtěl bydlet?

Navštívili jsme sýrové a tulipánové muzeum. Potom nějaký honosný obchoďák. Projeli jsme se lodí po kanálech. Šli jsme do muzea Van Gogha, které mě strašně moc bavilo. Opravdu jsem se do něj zamilovala. A nakonec jsme si připnuli zámeček na most lásky!

Sýrové muzeum v Amsterdamu s ochutnávkou zdarma.

Zde nejzajímavější ochutnávka. Levandulový sýr.

Tulipány v Holandsku musí vidět každej, jinak si nebyl v Holandsku.

Projížďka lodí po Amsterdamských kanálech.

Pohled na všechny mosty na kanále (mělo by jich být 7), který se vám naskytne jen z lodi.

Zde muzeum Van Gogha.

Smích? Přejde. Hned na to nám ochranka vynadala, že nesmíme fotit. 😀

Náš most lásky. ♥

Zámeček, který jsme si na most připevnili. ♥

Třetí den jsem měla své jednadvacáté narozeniny. A kdyby mi Jarinův plán neprozradila omylem paní na informacích, tak se nejspíše dozvím skutečnost, že pojedeme k moři až na místě. A to moře v Holandsku je nádherný. V životě jsem nebyla u krásnějšího moře. Všude na pláži byli mušle, moře bylo nekonečný, pláže jako v nějakých filmech, kam jde pár na piknik. Prostě nádhera. Byl to nejlepší den mého života.

První fotka v Zandvoortu.

Nejkrásnější moře.

Džej chtěl mojí normální fotku. Já jsem jinak lítala po pláži, sbírala mušle a skákala do vln. 😀

Hned bych se vrátila, jak to vidím. 🙂

Jeden ze stovek odrzlých racků. Mušle jsem si dala do pytlíku od Burger King, protože jsem vážně netušila, že si jich nasbírám tolik, kor v Holandsku. Jeden racek mi je málem odnesl. 😀

Ještě v ten samý den jsme jeli k mlýnům. Všude voněla čokoláda, protože se mlýny nacházeli kousek od průmyslové zóny, kde právě onu sladkou pochutinu vyráběli. Mlýny byly obrovské, ani jsem to nečekala. Okolí bylo malebné. Co bych ještě ráda zdůraznila je, že jsou Holanďané opravdu velmi pořádní.

Fotka mlýnů v Zaanse Schans.

Jeden mlýn zblízka.

Poslední den jsme navštívili muzeum Stedelijk, kde se nacházejí krásná díla moderního umění. Poté jsme se byli podívat u „legendárního“ nápisu Iamsterdam. Upřímně? Nechápu, co na tom každý vidí. Je to docela ošklivé a celé obklopené lidmi. 😀

Další naše zastávka byla na ADAM’S Lookout. Je to nejvyšší budova v Amsterdamu, ze které máte nádherný výhled. Už cesta výtahem byla super se zvukovým a světelným doprovodem. V posledním patře se nachází krásná restaurace a na střeše houpačka a takové odpočívací místo. Jo, a ještě jsem vám neřekla, jak se tam dá dostat. Městskou hromadnou dopravou, jejímž dopravním prostředkem je loď! 😀

Výhled z restaurace, který zastiňuje moje maličkost. 😀

Cítila jsem se jako Marilyn Monroe. 😀

Zasloužený odpočinek…

Za zmínku jistě ještě stojí coffee shopy. Navštívili jsme tři. Můžu určitě doporučit Coffee shop Green House, který je pár metrů od Dam Square. Byla tam Rihanna, Snoop Dog, Miley Cyrus a spoustu dalších celebrit.

A v neposlední řádě jsme navštívili i červenou uličku. Tedy jen z dálky. Byli jsme u ní večer, kdy už všechno svítilo. Já nevím, ale mně se to líbilo. 😀 No, a když už jsme byli v tom, zašli jsme za poslední drobné do Erotického muzea, kde byla spíš docela vtipně zpracovaná historie. 🙂

Červená ulička v Amsterdamu. 🙂

Co se jinam nevešlo

Domečky.

Bez fotky u domečků jsem nemohla odjet! 😀

Ahoj a zase někdy! 🙂

Snad jsem vás příliš nezahltila informacemi, a moje malá prohlídka Amsterdamem se vám líbila. Nezapomeňte mě sledovat na Instagramu, kde mám zase trošku jiné fotky než tady. A další zastávka? Berlín! Těšte se. ♥

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

TRIP TO AMSTERDAM #3 – Co si balím s sebou?

Už se nám to blíží. Zítra vyrážíme! Pět dnů strávených v Amsterdamu po boku mého otravného Džeje. Ale i on to se mnou zvládá, i když mám chvilky, kdy by bylo možná lepší mě raději zabít, abych neohrožovala své okolí věčnými uštěpačnými poznámkami a vražednými pohledy. Balení mi dalo docela zabrat, ale snad mám všechno. Ukážu vám samozřejmě jen část, a to konkrétně tu kosmetickou a nějaké nezbytnosti, bez kterých se neobejdu. Protože spoďáry, ponožky a podobné věci jsou přece samozřejmost… Jsem zas vtipná, tak raději jdeme rovnou na to. 😀
V první řádě bych vám chtěla ukázat pečující kosmetiku. Jeden z produktů, který si beru, je sprchový gel od Alverde s melounovou vůní, která je naprosto úžasná. Dostala jsem ho od své kamarádky (@eveanimal – sledujte její Instagram), která ho koupila v Německu. Takže ne. U nás zatím bohužel není k dostání, ale určitě brzy bude a vy budete s mojí minirecenzí o krok napřed, protože už teď ho zbožňuju a vřele doporučuju! A to balení je rozkošné.
Dále si beru svůj denní krém od Balea, který jsem vám už dříve recenzovala. Po delším používání jsem stále stejně spokojená jako zezačátku a hodlám si ho koupit znovu. Ale co mě velmi překvapilo, a zároveň mi teď dělá všude společníka, je balíček vlhčených ubrousků stejné značky. Nejen, že ubrousky dokonale voní grapefruitem, ale jsou opravdu k nezaplacení (malé balení stojí 29 Kč a velké 39 Kč), co se funkčnosti týče (tenhle slovní obrat zní asi divně, ale nevím, jak to lépe popsat :-D), nedávno jsem s jedním jediným ubrouskem dokonale odlíčila celý večerní makeup. Jsou jemné a nedráždí pokožku jako to má většina ubrousků ve zvyku. Navíc je balení maličké a tím pádem se hodí na cestování.
Jednou z věcí, kterou jsem sehnala včera na poslední chvíli v LUSH (ano, také jsme se s Džejem účastnili těch obřích nákupů, moc nechápu, jak mě mohl donutit, ale stalo se) je Tea Tree Water. Konečně ji po dlouhé době neměli vyprodanou! Koupila jsem si malou, protože, přiznejme si, větší balení = větší cena. Ale zas je výhoda, že se hodí na cestování. Co vlastně tahle zázračná voda má za účinky? Krásně zklidňuje pleť, příjemně voní, ale hlavně je to jedna z malá věcí a troufám si možná i říct, že jediná, která mi zabírá na akné. Teď v poslední době se mi pleť vážně docela zhoršila, takže já se jen modlím, aby mě tohle zachránilo.
Z dekorativní kosmetiky jsem si zabalila v první řadě makeup od Essence Stay All Day 16 h v odstínu 15. Mám pleť do olivova a tenhle odstín mi přesně sedí. Bohužel je makeup docela suchý, a tak je nutné se pod něj namazat nebo si dát nějakou mastnější podkladovou bázi, pokud trpíte na suché šupinky na obličeji. Jinak vám všechny tyto drobné nedokonalosti zvýrazní a stejně tak i vrásky. 16 hodin nevydrží samozřejmě ani náhodou, ale nějakých 6 určitě a po přepudrováních to docela jde i celý den.
Dále jsem si přibalila paletku Essence My Must Haves. Sestavila jsem si ji ze dvou očních stínů (Go GoldieBlack As A Berry), pudru na rty (Set The Stage) a trasparenčního pudru (Fix It Baby). Stíny jsou hodně pigmentované a v kombinaci s primerem pod oči I Love Stage, který si s sebou balím také (je naprosto skvělej), vydrží na víčku klidně celý den. Pudr na rty jsem použila několikrát také na oči, ale prubla jsem to a dala si ho i na rty. Ten efekt je docela hezký, rty zmatní, ale bohužel vysuší a pokud použijete vetší štětec, tak máte potom produkt i okolo rtů. Pudr je super. Zanechává menší vrstvu, když si ho dáte moc – na to pozor. Vydrží dlouho, hezky kryje a koupila bych si ho klidně znovu.
Poslední tři věci, které si s sebou balím do své krásné taštičky od Kipling je můj oblíbený EOS a balzám na rty ve tvaru Fanty. Včera jsem ho objevila v Sephoře a jsem z něj nadšená. Nejenom, že je cruelty free, ale navíc je super roztomilý a krásně voní po jahodové Fantě. Samozřejmě mi nesmí chybět lak na nehty Catrice. Nikdy jsem ho snad na cestách nepotřebovala, ale co kdyby náhodou, že? 😀
Od kosmetiky se přesuneme dál. A já vám jen v rychlosti ukážu věci, které mi na cestě do Amsterdamu nesmí chybět. Nedávno jsem vyhrála Polaroid a K O N E Č N Ě ho mohu použít! Na to se vážně těším. No a v neposlední řadě si beru knížku, kterou chci číst ve vlaku, protože cesta bude dlouhá. Jmenuje se Žert a je od mého oblíbeného autora Milana Kundery.
Jednou z věcí, která mi v Amsterdamu na podzim rozhodně nesmí chybět, jsou svetry. Vytvořila jsem k nim takovou menší inspiraci, kde se dozvíte, jak je kombinovat a s čím a jaký svetr by měl mít ve skříni každý. Tak se určitě mrkněte. 🙂

Snad na vás článek nebyl moc dlouhý a já se budu těšit u dalšího. Sledujte můj Instagram, aby vám neuniklo nic z našeho výletu, protože tam budu přidávat fotky a instastories a napište mi do komentářů, jestli jsem si s sebou třeba nezapomněla něco zabalit a případně, co si balíte vy.

Zdroj fotek: vlastní galerie

1 2