Vyměňme plastové tašky za síťovou alternativu

Na úvod tohoto článku bych vás chtěla upozornit na to, že tato spolupráce není placená. Sama jsem si síťovku zakoupila na stránce zoot.cz asi před půl rokem, a jelikož se mi tenhle retro nápad zalíbil, a síťovka je velmi praktická věcička, rozhodla jsem se firmu oslovit, aby mi zaslala ještě jednu síťovku na střídačku, za což bych chtěla moc poděkovat. 🙂

Tento lachtan se při plavání dostal do spárů jednoho z odhozených pytlíků. Mnoho z nich nakonec zemře na uškrcení…

Jak jistě už někteří z vás víte, tak jsem se před nedávnem začala zajímat o koncept zero waste. Velkým problémem jsou igelitové tašky, které bývají již po jednom použití vyhozeny. Popravdě se ani ničemu nedivím, protože toho taková igelitová taška moc neunese a opravdu snadno se poničí. Letos vyšel v České republice zákon, který prodejcům přikazuje igelitky dávat zákazníkům za poplatek. V Irsku tento zákon platí již delší dobu. Produkce tašek tam klesla o jednu miliardu kusů. Ve Skotsku dokonce produkce klesla o osmdesát procent. Jak to bude u nás ukáže až čas.

Nyní si řekneme pár faktů
  1. V oceánech je 8 milionů tun plastových tašek (teď si představte, kolik plastových věcí se tam válí vedle těchto osmi tun igelitek, to není moc hezká představa, že?)
  2. Na každého Čecha připadne ročně 300 tašek
  3. Na každého Američana připadne až 10 tašek za týden to dělá 480 tašek ročně
  4. Jedna plastová taška se rozloží až za 1000 let (umíte si představit, jak to u nás bude vypadat za 1000 let s počtem tašek, které se za tu dobu vyprodukují?)
  5. 30 let produkce těchto tašek pokryje půlku Spojených států amerických
  6. Čína spotřebuje ročně 37 milionů barelů ropy, aby vyprodukovala 3 miliardy plastových tašek

Želvy si igelitky a plastové pytlíky často pletou s medúzami, které spadají do jejich jídelníčku.

Pokud s vámi tato fakta nepohnula, tak mám pro vás další informace. Téměř každá ryba (9 z 10) žijící v moři, už někdy během svého života snědla plast. Ten se v jejím trávicím ústrojí zasekne a nevyjde ven přirozenou cestou. Většinou to po nějaké době způsobí rybám smrt, ale pokud ne, putuje k vám na talíř. Spolu s rybou tedy jíte i polyethylen nebo třeba polypropylen, ze kterých se běžně vyrábí i plastové tašky. Pokud byste snědli jednu celou igelitovou tašku, tak vás čeká okamžitá smrt. Jedení těchto ryb vám ji ovšem nezpůsobí okamžitě, ovšem postupně vám ubírá roky vašeho života. Igelitku byste si asi k obědu nedali, že? Tak proč jíme ryby (a samozřejmě nejen ryby), které obsahují jedy a nic s tím neděláme?

Tímto vás samozřejmě neobviňuji, jelikož i já sama igelitky používám (nyní si je tedy nekupuji, ale používám ty, co už mám doma), ale nabádám vás k tomu, abyste šířili povědomí o tom, jaké jsou igelitky a všeobecně plasty zlo. Řekli o tom svým rodičům, přátelům, spolužákům a všem, kdo vůbec neví, co plasty naší planetě dělají a jediné to, co o tom vědí, je, že se za plastové tašky od ledna platí. A také je informujte o tom, že igelitku mohou vyměnit za síťovku, která toho nejen unese neuvěřitelně hodně (celý nákup pro dva lidi, mám to ozkoušené), ale také vydrží roky, a navíc podpoříte českou výrobu. 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie, ukradené všude možně, ale pro dobrou věc 🙂

by | 19 komentářů

ZERO WASTE #1 – Jak začít

Nejsem si jistá, kolik lidí by tak mohlo mít nějaký pojem o konceptu zero waste. Proto vás raději v následujících pár větách seznámím, co tento životní styl obnáší.
Z překladu zjistíte, že se jedná o snahu produkovat nulový odpad. Aha! Recyklace, napadne vás. To vlastně odpad vyprodukujete, ale stane se z něj v jakési továrně nová věc, která bude moci být znovu zařazena do koloběhu, případně znovu zrecyklována.
Bohužel vás asi budu muset vyvést z prvotního omylu, který postihl i mě, když jsem se poprvé setkala s pojmem zero waste. Uvedu příklad. Doma se snažím recyklovat, co to jen jde (a postupně produkci odpadu redukovat, ale k tomu se ještě dostaneme), ale víme, kam odpad opravdu putuje? Nedávno jsem sledovala popeláře, chvíli poté, co jsem musela osahat popelnici na plast, papír i komunální odpad, což mě osobně je krajně nepříjemné. Bohužel jsem ale prozřela. Popeláři sestoupili ladně ze svých stupínků (které jsem jim jako malá vždycky záviděla) a hezky do útrob auta vsypávali obsah jedné popelnice za druhou. Hlava nehlava. Plast neplast. Papír nepapír. Prostě nějaká moje snaha o recyklování odpadu přišla vniveč, jelikož pochybuji o tom, že bude někdo odpadky opětovně třídit. Samozřejmě to nevzdávám a třídím dál, protože to byla možná jen nějaká náhoda, která se jindy nebude opakovat, pokud to znovu uvidím, zeptám se, co to má znamenat. 😀
Zpět k zero waste. Produkovat nulový odpad opravdu znamená produkovat, co nejméně odpadu to jen jde. Nejlépe neprodukovat žádný odpad. Což je samozřejmě nemožné, ale díky bezobalovým obchodům a dalším krokům není nemožné se k tomu přiblížit.

Plast ničí naši planetu. Pokud něco vyhodíte, tak neexistuje PRYČ, kam se odpad schová a zmizí. Odpadky se někde kupí a postupně zahlcují naší zeměkouli, která je naším společným domovem.

3. věci, které vám na začátku mohou pomoci

1. Řekněte ne igelitovým taškám a pytlíkům

Tohle je bod, který je pro zero waste koncept snad úplně základní. Nemusíte zběsile pobíhat po bytě a vyhodit veškeré igelitky, které najdete. Snažte se je používat, dokud se nějakým způsobem neponičí, až vám budou ubývat, tak si kupte nebo nejlépe ušijte (třeba ze starého trička/závěsu) látkové pytlíky a igelitky vyměňte za síťovky nebo plátěné tašky. Od této chvíle nemusíte po pytlících ani igelitkách v obchodech vůbec sahat, a i když se jedná o korunové částky, tak je můžete ušetřit a použít na něco smysluplnějšího. 🙂

Související obrázek

2. Zaměřte se na každou místnost v bytě zvlášť

Je to takové organizovanější a jednodušší. Já jsem začala koupelnou. V podstatě jsem zjistila, že tam mě čeká nejméně práce. Věci, které dopotřebuji, se dají snadno nahradit něčím jiným. Odličovací tampónky z vaty jsem vyměnila za látkové (zde si je můžete zakoupit, jsem s nimi moc spokojená). U tohoto kroku bych se zastavila. Čekala jsem, že to bude hrozný, že to budu muset prát, ale budu na to stejně líná, takže se za pár dní nebudu mít čím odlíčit. Jenže to je docela jednoduché. Odlíčím se kokosovým olejem, dám si masku na obličej a mezitím tampónek vyperu. Dělám to takhle od začátku, a když jsem náhodou hodně unavená, tak mám ještě dva náhradní, ale zatím jsem je nepoužila. 🙂
Mycí gel se dá nahradit mýdlem, které se prodává v papírové krabičce, takže je to oproti plastům pořád šetrnější alternativa. Šampon můžete nahradit tuhým šamponem, který se dá snadno vyrobit doma. Kartáček bambusovým kartáčkem, a takto bych mohla pokračovat v podstatě do nekonečna. V té koupelně mi to přijde opravdu jednoduché, protože existuje spoustu alternativ. Pokud byste měli zájem, o samostatný článek, kde bych psala i o dalších místnostech, tak ho pro vás ráda napíšu.

Související obrázek

3. Využívejte věci opakovaně

Pokud máte staré oblečení, tak z něj můžete vyrobit spoustu věcí. Kromě látkových pytlíků se takové rozstříhané tričko hodí jako hadry na utírání prachu. Zavařovací sklenice mají také spoustu způsobů využití. Jednak s nimi můžete chodit do bezobalových obchodů pro suroviny, ale také do nich sami zavařovat ovoce, vyrábět džemy nebo vlastní kosmetiku. Hezky ozdobené sklenice můžete darovat dál a rozšířit tak i zároveň povědomý o konceptu zero waste.

Související obrázek

Jsme obklopování plastem. Měla to být naše budoucnost, ale nikdo už nám neřekl, že to může být také i naše záhuba. 90 % mořských ptáků snědlo někdy něco plastového. Na světě už pravděpodobně není místo netknuté plastem. Je ve vodě, v půdě, ve zvířatech, v nás… Řekněte plastům NE. Čím víc lidí to udělá, tím se bude moci snadněji manipulovat s korporacemi i vládou. 🙂

Znáte koncept zero waste?
Co si myslíte o recyklaci?
Máte nějaký tip, jak znovu využít tu samou věc několikrát?

Zdroj fotek: všude možně, ale snad to nevadí, protože se jedná o dobrou věc 🙂

by | 16 komentářů