Vietnamci a (ne)tykání

Vietnamci

Nedávno jsem byla nařčena na Facebooku z tykání. Uvedu přesné znění onoho komentáře: “No, nejsem Vietnamka, abyste mi tykala.” Zrovna trefa do černého, protože jsem nedávno dělala takový soukromý průzkum v našich místních večerkách. Já totiž Vietnamským spoluobčanům netykám. Nedělám rozdíly. Tak mi připadá člověk, který nastoupí do večerky a halasně zvolá “Ahoj Hani!” Tohle by si asi daný zákazník například v Bille nedovolil. Samozřejmě nevidím do pozadí. Zákazník se může s prodejcem znát, ale jelikož jsem se setkala s lidmi, kteří si s Vietnamci tykají i když k nim jdou nakoupit poprvé, tak tomu moc nevěřím.

 

Průzkum

Nápad, že udělám průzkum, vznikl tak, že jsem opět přišla do večerky se svým vykáním a prodavačka se na mě pomalu ani nepodívala. Do krámku přišla i další zákaznice, která si kupovala chlast a cigára na sekeru, tykala, a prodavačka byla samý úsměv a vtip (v tomto případě se zákaznice s prodavačkou znala, ale chápete na co narážím, že?). Tohle nebylo poprvé, co se mi něco takového stalo. A tak jsem vyrazila do večerky na obhlídku. Jednou jsem vykala a jednou tykala. Výsledek mě docela překvapil.

 

Vietnamci

 

Návštěva večerky, když vykám

Slušně pozdravím “Dobrý den!” a usmívám se. Reakce prodavače je nemastná neslaná. Výraz má protivný a chování úsečné a neochotné. Žádné poděkování, ale dočkám se pozdravu na rozloučenou. Připadám si jako bych byla na obtíž a svým nákupem otravovala. Nepřátelský pohled mě probodává po celou dobu návštěvy obchodu i po mém odchodu.

 

Návštěva (stejné) večerky, když tykám

S úsměvem zvolám “Ahoj!” a dostane se mi stejně úsměvného přivítání. Výraz se mění na přívětivý a chování je ochotné a hraničí až s vtíravostí, ale je to milé. Prodavač mi několikrát děkuje. Připadám si jako VIP zákazník. Loučí se s úsměvem a zvesela. Přátelský pohled mám v zádech ještě dlouho poté, co opustím obchod.

 

Vietnamci

 

Proč tomu tak je?

Ptala jsem se mého kamaráda, který je původem Vietnamec. Jeho rodiče mají také krámek. Oni ale zrovna spadají do skupiny prodejců, kteří si tykají se stálými zákazníky. Takže jsem vlastně na žádné rozuzlení nepřišla. Každopádně si myslím, že je to kvůli tomu, že Vietnamci nevědí, co je  tykání a co vykání. Možná je jim tykání bližší a líbí se jim oslovení “vlastním” jménem. Cítí se tak jako by zapadali.

Ale abych nespoléhala jen na svůj názor, narazila jsem na rozhovor s bloggerkou Do Thu Trang, ve kterém se o tykání zmiňuje. “Myslím, že naši rodiče to nevnímají tolik jako my. My už víme, že se v Česku tyká a vyká. Ve vietnamštině není přímo vykání a tykání,” takže vlastně můj názor potvrzuje. Také v rozhovoru mluví o zajímavém zážitku, kdy musela jednu zákaznici upozornit na to, aby jejímu tatínkovi netykala.

 

Závěrem

Nerada bych, aby si někdo myslel, že když bude Vietnamcům tykat, budou na něj milejší. Každý člověk je jiný, má jinou povahu a já znám spoustu velice milých a příjemných vietnamských obchodníků, kterým vykám. Zmínila jsem jen jednu příhodu. Bylo mi velmi nepříjemné tykat, takže jsem nechtěla zjišťovat situaci ve více obchůdcích, ale třeba bych došla nakonec k jinému závěru.

Poslední věcí, kterou tento článek ukončím, je, abyste se chovali vždy ke každému člověku bez ohledu na jeho národnost slušně a zdvořile. Vietnamci jsou tu sice mezi námi dlouho, jsme na ně zvyklí, ale starší generace se stále učí. Jít jim dobrým příkladem je důležité, aby si nemysleli, že jak se chováme mnohdy my k nim, je v Česku normální. Možná proto je velké množství prodejců protivných, protože se k nim s opovržením chováme i my. 

Zdroj fotek: pikeletandpie.com, pixabay, flickr

 

 

8 komentářů on Vietnamci a (ne)tykání

  1. excessivemind
    13.2.2019 at 20:58 (2 měsíci ago)

    Fakt moc zajímavý článek! Je skvělé, žes nám to tak sepsala. Je teda oravda, že škoda, že ses nezeptala přímo některých prodejců, ale asi by se ti nedostalo moc jiných odpovědí. Také jsem se s tím setkávala, ale kolikrát se i stalo, že tykání občas brali hůř. No nevím, rozhodně je takový rozbor zajímavý.

    Odpovědět
    • Tereza Outcry
      21.2.2019 at 7:39 (2 měsíci ago)

      Právě. Měla jsem v plánu se jich zeptat, ale těžko říct, jestli by mě pak neměli za nějakýho zvěda. Přijde mi, že se prodejci dost bojí. Třeba někdy seberu odvahu a na blogu se objeví druhý díl. 🙂

      Odpovědět
  2. Mai Anh Nguyenová
    14.2.2019 at 8:43 (2 měsíci ago)

    Moji rodiče to vykání a tykání neznají ale mamka třeba ví, že má říkat cizím promiňte nebo někdy, když to nejde tak promiň paní.
    Hodně krát se mi stalo, že jsem musela upozornit prodavačky v Kauflandu jak se chovají slušně a že jim nemá tykat nebo být na moje rodiče nevrlí. Bráním svoje rodiče jako zuby nehty.

    Sama jsem hodně-krát narazila, že mě ruská paní taky začala tykat nebo dokonce Češi já vždy s úsměvem říkám jak mi vykají.

    Odpovědět
    • Tereza Outcry
      21.2.2019 at 7:40 (2 měsíci ago)

      To chápu. Musí to být těžké. Fajn, že své rodiče bráníš, dělala bych to samé. Měli bychom mít úctu. 🙂

      Odpovědět
  3. Anička
    16.2.2019 at 10:10 (2 měsíci ago)

    Já upřímně do večerek k Vietnamcům nechodím, nesnáším to :D! Většinou to u nich tak typicky smrdí a prostě je tam špína a tak, nevím no. Možná mám jen špatné zkušenosti. Když už do večerky, tak je to fakt výjimečné a jen kvůli tomu, že už nikde jinde nemají otevřeno. Každopádně by mě nikdy nenapadlo k nim přijít a říct ahoj, jsem vychovávaná tak, že mám slušní říct “Dobrý den” 😀

    TheWayByA

    Odpovědět
    • Tereza Outcry
      21.2.2019 at 7:41 (2 měsíci ago)

      Tyjo, tak to nevím, kde bydlíš. U nás mají sice šílenou zimu, ale nesmrdí to tam vždy mají uklizeno. 🙂 Navíc ovoce a zeleninu bych takhle čerstvou a levnou kupovala jinde jen těžko.

      Odpovědět
  4. Ann Taylor
    16.2.2019 at 19:10 (2 měsíci ago)

    Tak to je zajímavé! Vlastně co si vzpomínám, tak jsem vždycky ve večerkách zažila tuhle nemastnou neslanou reakci a měla jsem pocit, že obtěžuju svým nákupem. Vždycky jsem vykala, nikdy by mě tykat nenapadlo. No, tímhle přístupem mě postupně ze svých večerek vypudili, i když to dlouho byly nejbližší obchody, když jsem chodila do školy. Teď už to otestovat ani opakovat nemůžu, ani nevím, kde v tomhle městě nějaké vietnamské večerky jsou, mám blízko supermarkety, ale fakt zajímavé. A vysvětlení, že to nevnímají jako my, mi nepřijde úplné. Kdyby nevnímali rozdíl, tak se přece na vykání a tykání chovají stejně, ne? Možná fakt jim zní jako milejší tykání? Ráda bych znala skutečný důvod.

    Odpovědět
    • Tereza Outcry
      21.2.2019 at 7:42 (2 měsíci ago)

      Já myslím, že jim je opravdu tykání kolikrát milejší. Nehledě na to, že se s ním místy mohou setkávat víc. 🙂

      Odpovědět

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Comment *






This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.