Jak jsem se překvapivě nevyspala v přeplněném kupé

kupé

Po hrůzostrašném zážitku z vlaku Amsterdam – Ústí nad Labem (přestup v Berlíně, 10 hodin cesty) jsem se zapřísahala, že už nikdy, vážně ale fakt už NIKDY (!!!) nepojedu vlakem někam daleko. O rok později usedám s nasupeným výrazem v Budapešti a chystám se nočním (dvakrát nevstoupíš do stejné řeky) vlakem opět do mého rodného města (přestup v Praze, mezitím několika hodinové čekání v Brně, běžný čas cesty 8 hodin, náš čas 13 hodin). 

kupé

Ovšem tentokrát jsem byla ujištěna, že pokud si koupíme místenky, už nás nikdo nebude moct vyhazovat z míst (to byl kámen úrazu při cestě z Amsterdamu). Děkuji mnohokrát našemu národnímu železničnímu dopravci, že vymyslel tak skvělý systém. Ne, opravdu. Vy si přes internet přesně můžete navolit na jakém sedadle chcete sedět. Otevře se vám dokonce plánek, jak bude přistavený vlak vypadat. Tehdy jsem zajásala, že se nejedná o kupéčkový vlak a budeme sedět v sedadlovém vlaku a v klidu se vyspíme. Protože není nic nepříjemnějšího, než když chcete spát v kupé narvaném lidmi, kde každý může pozorovat vaši kapající slinu a zřetelně slyšet pomlaskávání (v tom lepším případě). 

Překvapení

Víte, jak jsem říkala, že jsem s nasupeným výrazem nasedala do vlaku? Popíšu vám ho. Mezi všemi těmi Leo expressy a vlaky s nekonečnými počty vagónů stál náš miniaturní vlak se slovy DVĚMA vagóny. Vlak, který vyráží z Budapešti na několikahodinovou trasu, která končí v Praze. Ještě, že máme ty místenky, říkala jsem si. Zmínila jsem se o tom, že jsme s přítelem neseděli vedle sebe (historie se opakovala tady), ale naproti sobě a v kupé, ve kterém už seděli tři lidé? Tak přesně tady jsem v duchu uvrhla kletbu na úplně všechny zaměstnance ČD, kteří měli něco společného s těmi bezvadnými plánky.

Ať už jsme v Bratislavě

Otec a dva pubertální synové. To byli naši parťáci cestou do Bratislavy. Kromě toho, že jsem přišla o společné koukání na filmy s přítelem, soukromí, pohodlí a klid, jsem přišla i o čistý vzduch. Po osmém záchvatu smíchu našich spolucestujících, mi došlo, že smrad se zjevně neline z klimatizace, ale z jejich análních otvorů. Oči se mi samovolně otáčely v sloup, plíce jsem z neustálého zadržování dechu úplně oddělala a vidina, že bych si snad dala něco k jídlu, byla naprosto vyloučena v momentě, kdy se tiché nenápadné projevy vedle mě, změnily v hlasité nápadné zvuky. Proč že jsem nešla do uličky, ptáte se? Dva vagóny. Lidi viseli z vlaku a drželi se zvenčí okýnek, aby mohli jet.

Minulý článek:

Úspěch na Instagramu je podvod | Coffee Talks #5

Jede se do Pardubic přes Prahu?

Vlak konečně zastavil ve vymodlené Bratislavě. Většina lidí naštěstí vystoupila. Zavřeli jsme si dveře (místenky už byli v kupé jen pro nás), zatáhli závěsy a začali jsme se nataženi na sedačkách uvelebovat ke spánku. Ve stanici jsme stáli relativně dlouho a tak jsme konečně na chvíli opravdu usnuli. Ta chvíle trvala tak dvě, možná tři minuty. Pak se rozevřeli dveře, rozsvítilo světlo a někdo mi začal sahat na nohy a shazovat mi je. S infarktem na jazyku, že se jedná o zásahovku, přepadení, tajnou akci CIA nebo co, jsem se prudce zvedla, abych viděla další dva puberťáky s jejich maminkou, jak mě a mému příteli mávají s expresními místenkami před obličeji. A tak se zase nespalo. Asi půl hodiny se vybalovali a hledali nabíječky, které si stejně nemohli nikam zapojit. A pak se jeden z chlapců zeptal: “Mami? Pojedem do Pardubic přes Prahu? Doufám, že nepojedeme přes Brno, takový zapadákov.” Chtělo se mi na něj zařvat, aby si do prdele zopakoval dějepis 5. třídy, kde se bere Česká republika a taky, že Pardubice musí být určitě o hodně lukrativnější bydliště, než Brno, takový zapadákov. Idioti. Ale nebojte, to nebylo všechno.

Čekání v Brně

Vyšli jsme s přítelem na uličku. Bavili jsme se o tom, že bychom měli našim spolucestujícím oznámit, že se jdeme protáhnout, a že se vrátíme zpátky. Když matka z kupé s arogancí v hlase pronesla “Ta si snad myslí, že jí asi neslyšim, nebo co,” a začali se všichni smát. Řekla jsem, že když nás slyší, tak určitě vědí, že zase přijdeme. Nehledě na to, že jsme měli v kupé kufr. Po hodince a půl jsme přišli no a co myslíte? Haxny natažený na našich sedačkách, nechtěli se zvednou a zas ta máma chytře pronesla: “Chudinky moje, oni vás budí.” Jakmile jsme si sedli už nespali ani jednou a mluvili SUPER HLASITĚ, ASI JAKO KDYŽ ZMAČKNU CAPS LOCK, dokud nevystoupili v těch svejch Pardubicích, které jsou před Prahou. A to už nemělo cenu spát.

Zdroj fotek: vlastní galerie

5 komentářů on Jak jsem se překvapivě nevyspala v přeplněném kupé

  1. Ivana
    25.8.2019 at 16:48 (3 týdny ago)

    Tak tuhle cestu vám fakt nezávidím. A ta nepříjemná ženská by si zasloužila facku za takový trapný a ubohý chování. To dává svým deckam fakt super příklad do života :/.

    Odpovědět
  2. Boudicca
    27.8.2019 at 16:57 (3 týdny ago)

    Ty máš letos štěstí na samé “super” zážitky spojené s cestováním. Já mám dálkové vlaky ráda. Na rozdíl od letadel mi v nich nebývá špatně, zpoždění jsou nižší než u autobusů, navíc se můžu kdykoliv projít a i prostoru na nohy je více. Taky mám u vlaků vždy pocit, že jedu na výlet. 🙂 Ale chápu, že je to hodně o štěstí na spolupasažéry i o zvyku.

    Odpovědět
  3. Sabi
    29.8.2019 at 12:11 (2 týdny ago)

    No, vo vlakoch človek zažije všeličo. Ja som mala naposledy také šťastie, že som sa zaprisahala, že najbližšie budem zvažovať lístok do prvej triedy.

    Sabi z blogu Beautiful savage

    Odpovědět
  4. Maddie
    31.8.2019 at 22:28 (2 týdny ago)

    Já teda nevím, já jsem jela z Pardubic do Budapešti přímo, za 5 a půl hodiny jsme byli tam, docela pohoda (okay, bylo tam několik lower points, ale cesta se dala v pořádku přežít). Ty jsi to měla mnohem dramatičtější 😀

    Odpovědět
  5. Džejn
    7.9.2019 at 11:40 (1 týdnem ago)

    oh, god 😀 z Budapesti do Prahy som este nesla, ale isla som z Bratislavy do oboch koncovych stanic. kupecka neznasam, ak mozem, tak sa im oblukom vyhybam. preto si ani nekupovavam miestenky. radsej budem na kazdej stanici vyhodena z miesta a budem stat v ulicke, ako musiet sediet namackana v uzavretom priestore s dalsimi piatimi ludmi sice s moznostou presadenia sa, ale ked uz som si tie miestenky kupila, tak komu by sa chcelo 😀 zaujimave je, ze neprijemne zazitky z vlaku mam de facto iba jeden, ked som isla s mamou Kosice-Bratislava a sadol si vedla mna nejaky debil a oblapaval ma tam… a to som za posledne dva roky vlakom pochodila kade-tade.

    Odpovědět

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Comment *






This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.