Naše první malování “bytu”

malování

Ve filmu je vždycky vykreslená atmosféra běžných činností jako pohádka nebo procházka růžovým sadem. Všechno jde hladce a ještě u toho aktéři zažijí srandu. A takhle nějak jsem si představovala naše malování. Nakoupíme potřebné nástroje, barvu, pivka a budeme se při zvelebování bytu bavit a stříkat po sobě barvu. Naivní představa.

Naše první malování “bytu”

V první řadě bych chtěla zmínit, že jsem původně měla v plánu vymalovat celý byt. Bohužel se celá akce nějakým záhadným způsobem zvrtla a tak máme vymalovanou jen kuchyň. Celý proces trval pět dní. P Ě T D N Í. V jiných domácnostech byste se po pěti dnech kochali vymalovaným celým bytem. My se statečně přiznáváme, že jsme nešikové a slavnostně se proto kocháme a chlubíme i tou kuchyní. Ne, že by to snad byla ostuda.

A tak jsem začala. Dva dny jsem omývala zdi jakousi štětkou. Přiznám se, že jsem první den udělala jen velice malou část, protože jsem absolutně netušila, jak to mám dělat. Druhý den jsem se plna odhodlání ponořila do práce a umyla zbývající části. Zde bych ráda podotkla, že i přesto, že jsem naši milou kuchyň jen umývala, všude jsem si dala igelit a všechno jsem odstěhovala. Ona i tak kape barva, kterou smýváte.

Další den jsem měla po ruce pomocníka  Ve dvou se to lépe táhne a mělo by tudíž jít malování daleko rychleji. Říkám: „Hele, já už nemám nic, čím bychom to tady zakryli, neměli bychom jít pro něco? Ať si to tu nezasviníme.“ Má drahá velice inteligentní polovička mi odvětila. Ehm, ehm… Cituji: „Néééé. K čemu? Tím válečkem to moc bordelu nenadělá, to se pak setře.“

Mohlo by vás také zajímat:

Jak jsem přežila let letadlem, které mělo zlomené křídlo

Jsem velice ráda, že jsem při umývání zdí všechno pečlivě zakrývala. Jak za okamžik zjistíte, bylo to úplně k ničemu. Ovšem, je důležité si říci, že jsem použila malířskou pásku, která po omývání nebyla promáčená, jako ty igelity a tak se stala jediným hrdinou během malování a zakrývala zásuvky, vypínače a různé štěrbiny. I ta páska byla úplně k ničemu.

Konečně jsme se dali do práce. Válečky nám to šlo hezky od ruky. Do doby, kdy se přítel začal pouštět do stropu. Zde bych ještě ráda přidala jeden z úryvek z našich rozhovorů. Povídám: „A nepotřebujem na ten strop štafle? Já když jsem ho myla, tak jsem tu skákala z lednice na linku, protože se tam jinak nedá dosáhnout.“ Opět jedno z mouder mého milovaného a respektovaného partnera: „Nejsou potřeba. Ten váleček má takovej ten nástavec.“ A tak koukám na svého přítele v trenclích, jak stojí rozkročen, jednu nohu na pračce, druhou na lince a cosi šudlá na našem stropě.

Poslední článek:

Jak jsem se překvapivě nevyspala v přeplněném kupé

Ono Cosi vám popíšu. Možná si říkáte, proč jsme zdi nejprve celé neoškrábali. Vysvětlím pomocí slov mého drahého: „To se nemusí.“ A tentokrát byl velice blízko pravdy. Stěny se daly válečkem krásně natřít. Bylo vidět, že je naposledy někdo před malováním škrábal. Strop nikoli. A co se stane, když začnete válečkem přejíždět takovýto osmivrstvý strop? Začne se loupat a všechny vrstvy se na váleček nalepí. A tak můj milý vzal do ruky tu jakousi štětku, kterou jsem umyla zdi, a začal natírat strop. Další dva dny jsme strávili nad úklidem.

Zdroj fotek: vlastní galerie

1 Comment on Naše první malování “bytu”

  1. Naty
    11.9.2019 at 7:57 (5 dny ago)

    Doteď jsem si myslela, že je malování sranda. 😂🙏 Díky za zkažení iluze. Super článek!

    Odpovědět

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Comment *






This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.