Hubenej článek | Poruchy příjmu potravy, jinak

 

poruchy příjmu potravy

Je to asi dva až tři roky, co se ve virtuálním světě rozmohlo téma selflove/sebeláska. S ním se úzce váže naše psychické zdraví a otázka poruchy příjmu potravy. Dost lidí se začalo postupně a relativně hromadně přiznávat k různým, řekla bych až intimním, věcem. Skoro každý vypráví svůj příběh o tom nejchoulostivějším, co v životě zažil, v prostoru, kde to může číst/vidět každý a snadno použít vůči dotyčnému. Věci, které mnohdy neví ani ti nejbližší, jako rodiče. Kde se vzal trend, že věci nedusíme v sobě, ale naopak je křičíme do světa? A je tento protipól řešením, které pomáhá?

Hubenej článek | Hlavně o poruchách příjmu potravy jinak

Anorexie, bulimie, záchvatovité přejídání a různé kombinace těchto nemocí, jejichž osvěta se šíří bleskovou rychlostí po internetové síti až k vám do obývacího pokoje. A to je samozřejmě dobře. O tom by se mělo mluvit a psát. Lidé by s tím měli být seznámeni a vědět, jak pomoct nemocnému, případně i sám sobě.

Neřeknu to doma ale internetu

Zkuste si na YouTube napsat do vyhledávače anorexia. Objeví se vám stovky a možná i tisíce příběhů žen (i mužů), kteří zápasí s touhle vážnou nemocí každý den. A propagují informace dál. Což je také dobře. Co mi ale přijde zvláštní, je, že se většinou z těchto příběhů i českých protagonistů, dozvídáme, že dlouho neřekli nic doma, přátelům ani někomu jinému, kdo jim je blízký. Měli strach. Nechtěli vidět výrazy těch lidí, které tolik milovali. Přemýšlivým už asi svítí žárovička, proč to tedy je na internetu, kde to mohou vidět? A mohou tím být i zranění, pokud to netušili. A také mohou být zranění tím, že se jim to dotyčný zdráhal říct. Proč se raději svěřujeme nejprve internetu, než svému okolí?

Možná pochopení

Dlouhou dobu jsem nad tím přemýšlela a napadlo mě, že možná tito lidé hledají pochopení. Na internetu nikdy není člověk sám, proto ani nemocný PPP (porucha příjmu potravy) není jen jeden. Vždycky se může někdo ozvat, kdo už to překonal, nebo kdo si tím prochází zrovna tak. Vzájemná podpora na úkor toho, že takovou informaci může kdokoli použít podstoupí jen někdo, kdo neví, jak dál. Teda minimálně takhle to dává smysl mně.

Business?

Schválně. Už jste někdy klikli na něco na internetu, kde se v titulku objevila anorexie/bulimie? Já nesčetněkrát. Je to zkrátka lákavé téma, o kterém se toužíme dozvědět víc. Pod videi Eugenie Cooney (americká YouTube hvězda, trpí několik let PPP) jsou většinou komentáře, které se týkají jejího zdravotního stavu. Dokonce vznikají i videa, kde tuhle slečnu lidé do detailu rozebírají a posuzují, jak moc nemocná vlastně je. Proč tedy nevytáhnout na světlo světa fotky z puberty, kde máme 45 kilo a nezačít s blogováním o nemoci, která je za náma, ale chápejte, my víme, co to obnáší. Není to tak dlouho, kdy přesně takhle v kurzu byly právě blogy podporující anorexii a bulimii.

Vidíme jen to, co nám ukazují

České blogerky, které se přiznají ke své nemoci a ukazují, jak se léčí, často nakonec přiznají, že se jim nemoc ještě zhoršila. A proč? Tlak lidí, kteří tyhle holky sledují se nedá unést. Jsou de facto pod dohledem (až kam sahá oko kamery). Tváří se, že je jim lépe, ukazují úspěchy, které se jim daří, ale za vypnutou klávesnicí a kamerou se jejich nemoc prožírá tělem i psychikou víc a víc. A co za to může? Správně, internet. Není tedy opravdu lepší místo internetu vyhledat terapii? Jaký na to máte názor. Dejte mi vědět do komentářů.

Mohlo by vis take zajímat:

Přejete si deaktivovat váš účet? | Deaktivace Instagramu a její následky

Zdroj obrázku: https://cz.pinterest.com/pin/304626362294729224/

18 komentářů on Hubenej článek | Poruchy příjmu potravy, jinak

    • Tereza Outcry
      11.10.2019 at 6:17 (2 týdny ago)

      Dík. 🙂

      Odpovědět
  1. Betty
    7.10.2019 at 10:36 (2 týdny ago)

    Pamatuju si, že takové blogy strašně frčely před pár lety. Teď to budu muset omrknout, jaká je situace. Ale je to děsivé.

    Odpovědět
    • Tereza Outcry
      11.10.2019 at 6:17 (2 týdny ago)

      Podle mě už nejsou. Komunita je snad zakazuje.

      Odpovědět
  2. Barborah
    7.10.2019 at 22:00 (2 týdny ago)

    Podle mě je dobře, že si ti lidé jsou schopní to přiznat. Pokud si člověk něco přizná, je schopný s tím začít něco dělat 🙂 A kdo ví, třeba když se přiznají veřejně, ozve se jim někdo, kdo si tím prošel a může jim poradit nebo je odkázat na někoho, kdo pomůže.
    Se sdílením je to dnes těžké, každý si musí sám posoudit, co chce sdílet a co ne a případně si za to nést následky.

    Odpovědět
    • Tereza Outcry
      11.10.2019 at 6:18 (2 týdny ago)

      Ano, to jsem psala v tom odstavci o pochopení od druhých, stejně nemocných. 🙂

      Odpovědět
  3. Discoveringglam
    8.10.2019 at 8:21 (2 týdny ago)

    Super a pravdivý článok. Ja som mala kamarátku ktorá trpela na anorexiu, potom to už nezvládla ani psychicky a spáchala samovraždu. Bola pre mňa ako sestra a vždy sa tvárila že som v pohode a kde čo ale potom už to bolo neskutočne vidno že je príliš chudá až ju jej rodina poslala na liečenie. A veľmi to nepomohlo. Už to išlo dole s kopca. Niekedy tí ľudia povedia aj doma že trpia niečim takým ale málo kto im uverí keďže sa usmievajú denno denne, tvária sa že jedia a tak. Psychika je nehorázne silná vec a taký ľudia to vedia niekedy dobre maskovať.
    Ja mám 4 deti a som chudučká a každý mi hovorí že som tiež anorektička a pritom jem viac než moje 4 deti do kopy, už som chodila aj na injekcie ale proste tie kilá sa na mne neudržali. Takže nie každý chudí je anorektik.

    ZABUDNUTÉ DETSTVO

    Odpovědět
    • Tereza Outcry
      11.10.2019 at 6:19 (2 týdny ago)

      Také jsem hodně hubená a tohle občas poslouchám. 🙂

      Odpovědět
  4. all about candy's life
    8.10.2019 at 12:51 (2 týdny ago)

    Jediný co k článku mohu říct, že máš nesmírnou pravdu. Nechápu proč s tím najednou všechny šli ven a je to strašně in. Když je to tak trápilo proč se v tom babrat a vracet se do minulosti.

    Odpovědět
    • Tereza Outcry
      11.10.2019 at 6:19 (2 týdny ago)

      Je to trend… což je hodně strašidelný, když si člověk uvědomí, kam ten internet směřuje.

      Odpovědět
  5. Boudicca
    8.10.2019 at 14:45 (2 týdny ago)

    Na jednu stranu rozumím hledání podpory u stejně nemocných (ať už se jedná o anorexii nebo cokoliv jiného), na druhou, přesně jak píšeš, pokud se z nevinného anonymního blogu dostaneme ke zcela neanonymním vlogům, které může zhlédnout celý svět, ten vznikající tlak může křehké psychice ve výsledku mnohem více uškodit než pomoci.

    Na mě naštěstí podobné příspěvky nikde neskáčou. Anorexii měla spolužačka, toho času jsem jí do léčebny jednou týdně posílala všechny zápisy a chystala pro ni učení. Pokud ji někdo odsuzoval, tak to dělal potichu, a ona se za pomoci podpory celé školy i rodiny ze všeho během roku či dvou dostala.

    Odpovědět
    • Tereza Outcry
      11.10.2019 at 6:20 (2 týdny ago)

      Možná, že když je člověk zdravý, tak by mohl napsat, co se dělo, ale a druhou stranu to je zase o tom, že to řekl i někde jinde, než na internetu.

      Odpovědět
  6. WantbefitM
    10.10.2019 at 7:30 (2 týdny ago)

    Myslím, že lidem hlavně dává odvahu, že to o sobě prozranil nekdoe jiný a že v tom nejsou sami. Rodina tomu většinou moc nerozumí, ale je to způsobené tím, že tyto duševní nemoci moc neznají. I když pro mě je lepší se svěřit někomu, kdo mě nebude soudit než rodině… Ale nejsem ten typ, co by to potřebovat psát do článků, v tomhle ohledu mi to přijde opravdu dost soukromé, že celye internet o tom nemusí vědět.

    WantBeFitM

    Odpovědět
    • Tereza Outcry
      11.10.2019 at 6:21 (2 týdny ago)

      Ale tady se bavíme primárně o lidech, kteří s nemocí bojují i nadále, většinou a nemá to na ně moc dobrý vlivl, ventilovat to do světa.

      Odpovědět
  7. BarbaraS
    10.10.2019 at 10:57 (2 týdny ago)

    Bylo mi čtrnáct, když jsem si založila pro Ana blog. I když už už jíš, stále se k tomu vracíš. Nejde se z anorexie vyléčit na 100%, já to zatím nedokázala. Místo toho se moje psychika zaměřila zpět na depresi. Zkouším všechno možné. Před třemi měsíci jsem si řekla dost a vysadila antidepresiva a jiný. Tak jako bylo ve sbírce d Rupi Kaur: “Když jsi dost slabá na to aby jsi spadla na hubu jsi do silná na to aby jsi vstala.” Tím se řídím. Začínám meditovat a učím se radovat u z toho, že vidím srnku. Je to běh na dlouhou trať.
    Blog mi minulý rok zablokovali, i když jsem ho nepoužívala. Jak píšeš, pochopení jsem našla u spoustu holek tady na internetu, ani moje kamarádky mě nepochopili.
    Nebudu lhát, vrátila jsem se k Anorexii už jako dvacetiletá. Nestává se to jen holkám v pubertě, ale i klukům a v každém věku. Je to vážná věc, za kterou nemohou časopisi, ale sami osoby blízké. Jen to raději svádí na topmodelky.
    Jednou jsem dělala rozhovor se studentkou Karlovy Univerzity o svém blogu a co mě vedlo k anirexii. Moje odpověď byla: Rodina.

    Odpovědět
    • Tereza Outcry
      11.10.2019 at 6:23 (2 týdny ago)

      To mě mrzí, myslím, že o té rodině jsi něco už psala, že bys chtěla vypadnout. A já mám dojem, že jsem Ti tenkrát odepsala, proč se neodstěhuješ, že na to věk už máš. Tím bych v Tvém případě začala. Rychle pryč od ohniska. Držím palce!

      Odpovědět
  8. Mišuletoje
    10.10.2019 at 15:21 (2 týdny ago)

    Za mě můžu říct, že jsem si tím “přiznáním světu”, takže na blogu, celkem ulevila. Musím zaklepat, ale nesetkala jsem se s nikým, kdo by mě odsoudil. Naopak jsem se dostala do kontaktu s docela dost lidmi, kteří měli stejné (anebo podobné) problémy. Možná to je i tím, že (a tady asi napíšu naštěstí) nemám tři miliardy foulovrů, což je podle mě jeden z největších problémů dnešních mladých slavných lidí na sociálních sítích – sleduje je moc lidí a v takové kupě nebude každý hodný, milý a sluníčkový.
    Blog byl pro mě v tu chvíli takovou jedinou berličkou a spojením s okolním světem, kde jsem doufala, že najdu pochopení. Ano, o mých problémech věděla mamka, ale tady je zase to, že mamka je dospělá, má svůj život, musela chodit do práce, starat se o mně, o bráchu, o zvířata… nechtěla jsem ji ještě více přidělávat, když jsem viděla, jak zoufalá ze mě už je (a to tu byla pro mě, a je, opravdu 24/7). Pomíjím fakt, že mi někteří členové rodiny dokázali říct, že jsem blázen, že patřím do blázince, že si vymýšlím, co to zase melu, jak zase něco hraju, ať se konečně vzpamatuju, že ničím rodinu… mohla bych pokračovat. To vyjádření na blogu mi dodalo spoustu podpory a odhodlání s tím vším zatočit a jsem za to i zpětně ráda, že jsem to tam napsala. Co už je horší, tak že ani někteří kamarádi neměli pochopení. Dokonce i jedna moje dost blízká kamarádka se mi, a není to dlouho, vysmála v závislosti na tom, s čím jsem se ji svěřila. Někdo mi zase řekl: “Až se uzdravíš, napiš,”.
    Spíš bych viděla problém jinde – je vážně tolik nemocných lidí? Tolik mladých lidí? Protože to by bylo až alarmující číslo a, panebože, kam se až vyšplhá? Jsem si vědoma toho, že psychické poruchy narůstají a bohužel i u mladých lidí, ale jakože cože… je jich/nás tak moc!
    Všimla jsem si totiž, že někdo na Twitteru sice napíše, že má např. sociální fóbii, ale chodí na akce a párty skoro ob den. No, ruku na srdce, se sociální fóbií by to asi tak usměvavě nezvládal, takže se mi nabízí otázka, jak moc reálné to je, přetvařuje se na Instagramu nebo ve videu pak schválně, anebo je to jen unášení na takové té flow dnešní doby?
    V žádném případě ale nechci nic popírat, nikdo do druhých nevidíme tak dobře, jako ten dotyčný sám do sebe.

    Odpovědět
    • Tereza Outcry
      11.10.2019 at 6:25 (2 týdny ago)

      Vzhledem k tomu, že Tě znám osobně, bych se k tomu vyjádřila možná do soukromých zpráv, pokud budeš chtít. 🙂
      K předposlednímu odstavci. Přesně… Pokud je to realita, tak má naše společnost velký problém. Zejména proto, že by snad celá naše generace nemohla de facto fungovat normálně. Jenže ono je smutné, že vlastně většina těch lidí nemá žádnou nemoc a snaží se jen trhnout slávu. A máš pravdu i s tím, že když má někdo větší vliv na internetu, je těžší to zvládat, ale tak přece nejsem hloupá a nesvěřuju se stotisícům lidí… 🙁

      Odpovědět

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Comment *






Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..