John Green #1 – Young Adult literatura

john green

Jak je to dlouho, co slibuji tenhle článek? Půl roku? Dýl? Jak se říká pozdě, ale přece. Popravdě jsem trochu otálela se sepsáním i proto, že jsem potřebovala všechno vstřebat. Některé knihy na mě zapůsobily více, jiné méně. Pořád je to literatura určená pro krapet mladší čtenářstvo. Každopádně jsem se pro Young Adult literaturu i tak a z části díky Greenovi nadchla. A hned vám prozradím proč.

Čím se Young Adult literatura vyznačuje

V prvé řadě bych chtěla podotknout, že tento žánr se tu neobjevil přes noc. Literatura pro náctileté vznikla v 19. století. Největší “boom” zažila v 70. a 80. letech 20. století. A nyní chytla druhý dech. Pulty obchodů se hemží knihami o upírech, kouzelnících a mázích a knihami plných milostných příběhů.

Tento žánr je vhodnější pro mladší publikum. Nejčastěji po něm sahají lidé ve věku 12 – 18 let. Tato hranice je však různorodá a některé výzkumy uvádějí, že čtenáři YA jsou i třicátníci. Všechny knihy pojí hlavní hrdina. Ten je čtenářům blízký svým věkem a problémy, které řeší. Ač je příběh z postapokalyptického prostředí, stále je hlavní postavou chlapec (příp. dívka), kterým nebývá víc jak 18 let a jejich smýšlení věku odpovídá. Mladý čtenář se s postavou ztotožňuje.

Proč mě baví

YA mě bavila už od mala. V té době jsem ještě netušila, že mají knihy, které čtu nějaký souhrnný název. 🙂 Milovala jsem například knihu Kdo chytá v žitě, což je v dnešní době klasický román. Za svou oblíbenou knihu bych označila i Zvláštní smutek citronového koláče, ale ta se mi do ruky dostala až před třemi lety. Každopádně se k literatuře pro mladé neustále vracím. Popravdě jsem nikdy nevyhledávala jiné příběhy, než ty, které jsou ze současnosti (Kdo chytá v žitě je nadčasový román). Žádní upíři, vlkodlaci mě nikdy nezajímali. Zkrátka mi vždycky asi šlo zejména o to ztotožnění se s hrdinou.

Čím jsem starší, tím víc se v knihách snažím najít nějaké poslání. U Greena se mi to sem tam povedlo. Ale hlavním důvodem, proč Young Adult literaturu vyhledávám je, že si při čtení těchto relativně nenáročných knih, neskutečně odpočinu a vypnu.

John Green

Kdo by neznal Johna Greena. V dnešní internetové době, kdy je ho všude plno, se vás moc takových asi nenajde. Přesto se to může stát, a proto uvedu nějaké základní informace. John Green je americký spisovatel. Kromě knih, které uvádím, napsal ještě dvě publikace: Příliš mnoho Kateřin a Jedna želva za druhou. Kromě psaní se věnuje i YouTube, kam se svým bratrem natáčí videa všeho druhu – vzdělávací, vtipná, ale i o psychice. John Green je bohužel také známý tím, že má obsedantně kompulzivní poruchu. Naštěstí se snaží pomoci jak sobě, tak i dalším lidem a udělal ze své poruchy přednost. 🙂

Hledání Aljašky

Dostáváme se k první knize, kterou jsem od Greena přečetla, když nepočítám jeho povídku v knize Sněží, sněží. Zároveň je to i má nejoblíbenější publikace od něj. A také jediná kniha, kterou vlastním. Ostatní jsem měla půjčené. A musím říct, že doteď z této knihy čerpám. Příběh byl sám o sobě nic moc. Neurazí ani nenadchne. Hlavně první polovina příběhu byla celkem nuda. Není to tak, že by mě kniha vyloženě nebavila, ale nedělo se nic extra.

V příběhu se samozřejmě objevují pevná pouta přátelství a lásky, jak už je u Greena zvykem. Nejvíc mě nadchlo téma smrti. Spoiler. Postava Aljašky v knize zemře. Její přátelé se smrtí nechtějí smířit. Neustále se snaží přijít na to, jestli byla její smrt sebevražda nebo nešťastná náhoda. Ve finále se na konci knihy čtenář spolu s ostatními postavami se smrtí Aljašky smíří a rozloučí se s ní ve velkém stylu. U této knihy jsem si uvědomila, že bychom si měli vážit každého dne. Nikdy nevíme, kdy se nám nebo někomu v našem okolí něco přihodí a náš život to odkloní na úplně jinou kolej.

Will Grayson, Will Grayson

První kniha s LGBT tematikou, kterou jsem přečetla byla právě tato. Jsem typ čtenáře, který si o knihách dopředu nic nezjišťuje. Nechávám se ráda překvapovat. A tahle kniha pro mě byla velkým překvapením. Ač ji zařazuji jako slabší Greenovku, tak to bylo milé čtení. Opět bylo tématem přátelství a hledání lásky. Hodně mi k srdci přirostl Drobek. Gay, nejlepší kamarád hlavní postavy Willa a také nadaný umělec. Konkrétně v tomto románu se mi líbilo i vykreslení prostředí. Knihu hodnotím kladně, určitě mám v plánu si ji s odstupem času přečíst znovu a myslím si, že by stála i za zfilmování.

Papírová města

Papírová města je první kniha, kterou jsem viděla i ve zfilmované verzi. Upřímně řečeno jsem dlouho otálela s přečtením. Příběh ve filmu mě tolik nezaujal. Vlastně jsem ho dokoukala jen proto, že v něm hrála Cara Delevingne. A stejný vizor jsem si v hlavě spojila i s postavou v knize. Pokud jste viděli film, ale knihu jste nečetli, tak na nic nečekejte. Knížka je úplně jiný šálek kávy. Je v ní víc detailů, míst i situací a problémů, které hlavní postava řeší. Dokonce i konec knihy a filmu se liší. Například film mě nechal na konci ledově chladnou, ale u knihy jsem si pobrečela. 🙂

Hvězdy nám nepřály

Druhá kniha, kterou jsem viděla nejprve ve filmovém podání je Hvězdy nám nepřály. Tady se režie asi snažila krapet víc, protože se kniha od filmu tolik nelišila. Naopak mi film přišel možná o trošku lepší a to se stane málokdy. Na konci jsem to měla naopak než u Papírových měst. Spoiler. Zajímalo by mě, jestli jste knihu četli, zda jste si také celou dobu mysleli, že zemře spíš Gus než Hazel. A tak trochu jsem pořád “doufala”, že konec bude alespoň v knize naopak. Samozřejmě jsem nejvíc doufala v to, že se obě postavy zázračně uzdraví a budou spolu až do smrti. Tento příběh na mě také zapůsobil podobně jako Aljaška, ale ne tak intenzivně.

Jaký názor máte na knihy od Johna Greena? Vyhledáváte Young Adult literaturu?

Zdroj fotek: vlastní galerie

Čtvrtý advent | 21 přečtených knih

knihy

Čtvrtý advent jsem lehce propásla, ale věřím, že u vás stále plápolají dva páry svíček a prominete mi lehké zpoždění. Tyto Vánoce jsem si chtěla maximálně užít bez internetu a hlavně bez sociálních sítí. Tuhle věc dělám každý rok, ale nikdy mne nenapadlo, že bych se toho mohla držet déle. Takže si dávám takové menší předsevzetí a vám to doporučuji také. Člověku najednou čas neutíká tak rychle, protože vše prožívá víc naplno. S telefonem před obličejem vám sice čas utíká, ale pochybuji, že si něco vychutnáte, nemám pravdu? Držíte také tento “zvyk”? A jaké byly vaše Vánoce?

Ráda bych ještě před koncem roku zrekapitulovala, co jsem letos přečetla. Téma také není adventní, ale jak se znám, tak bych už do Silvestra dva články nestihla. Na začátku roku jsem si dala za cíl přečíst 50 knih. K takovému číslu jsem se nepřiblížila ani náhodou, bohužel. Dala jsem si nejspíš příliš vysoký cíl, který nebylo v mých silách splnit. Jednak kvůli škole a jednak opět kvůli tomu, že jsem svůj čas věnovala věcem, které za to až tak nestojí – tomu zatracenému internetu. I tak jsem docela spokojená. Přiznám se, že si nejsem jistá na sto procent, jestli jsem přečetla řádky jednadvaceti knih. Je dost možné, že jsem na nějakou zapomněla. Celá já. A které knihy se mi líbily nejvíc?

  1. Hana
  2. Hledání Aljašky
  3. Jak se stát Pařížankou

Letos se mi líbily všechny knihy. Dokonce i četba do školy! Jste rádi, když musíte přečíst něco do školy? Já jsem za to nesmírně vděčná, protože si tak rozšiřuji obzory a objevuji knihy, po kterých bych pravděpodobně sama od sebe nikdy nesáhla. Nejspíš nenajdu ani jednu knihu, kterou bych chtěla letos kritizovat. Na mém seznamu jsou i knihy, které byly slabší, ale neoznačila bych je za propadák. Většinou totiž knihy, které mě nebaví, nedočtu do konce.

Pokud se chcete podívat na kompletní seznam knih, které jsem letos přečetla, zajděte na stránku Good Reads. Je to skvělá aplikace, která funguje jako ČSFD akorát pro knihomoly. V seznamu chybí kniha Já, blogerka, která v databázi chybí. Zatím jsem ještě nepřišla na to, jak bych ji tam mohla přidat. Nevíte náhodou?

A aby článek nebyl úplně mimo téma Vánoc, pochlubím se, co knižního jsem našla pod stromečkem. Přála jsem si jen jednu knihu a to druhý díl Panského domu. Moje mamka našla pod stromečkem třetí díl, takže trilogii máme kompletní. 🙂 Ještě mám knihy, které jsem dostala k narozeninám a samozřejmě nezanevřu ani na naši knihovnu. Pro rok 2019 si dávám za cíl přečíst 30 knížek. Tak mi držte palce!

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

 

Knihy #3 – Letní čtení 2018

letní čtení

Léto pro mě znamená válendo u vody, bronzovou pokožku, vedro a mimo jiné i dostatek času na čtení. 🙂 Sice jsem s tím pořád od minule nepohnula, od ledna jsem přečetla nějakých 15 knížek (rychločtenář ze mě nebude), ale objevila jsem docela hezké knížky, které stojí za zmínku a zařadila bych je do podkategorie letní čtení. Na pláž, k bazénu, na cesty… ideální.

Knihy #3 – Letní čtení 2018
Touhy Džendeho Džongy – Imbolo Mbue

Příběh Džendeho je podložen příběhem samotné autorky, která emigrovala do USA. Džende tam emigroval sám a později se k němu přidala i jeho žena se synem. On měl pracovní vízum, ona studentské. Příběh ukazuje úplně jinou stránku černošských přistěhovalců. Vypráví o tom, jak je těžký život v zemi, konkrétně v Kamerunu, kde se narodíte do chudé rodiny a nemáte šanci být úspěšný, mít peníze a žít v blahobytu. Všichni na vás koukají skrz prsty, musíte tvrdě pracovat a za odvedenou práci dostanete sotva pár dolarů za měsíc. Uživit rodinu nepřipadá v úvahu. Proto se Džende rozhodl jít za lepším životem.

Džende si v Americe našel dobrou práci u velmi bohatého pána, kterému dělal řidiče. Dostane se k tajemstvím celé jeho rodiny, která pro něho nakonec budou osudnými a jdou ruku v ruce s finanční krizí. Bohužel o své dobře placené místo přijde. Jeho žena mezitím porodí dceru a tak Džende nemůže zůstat bez práce. Proto pracuje za minimální mzdu od rána do noci a chodí domů bez nálady a unavený. Do toho všeho ho čeká soud, který bude řešit jeho nelegální pobyt v USA. Začíná si pohrávat s myšlenkou, že se vrátí zpět do Kamerunu, protože se mu přece jen podařilo nějaké peníze ušetřit a jemu i jeho rodině by se žilo lépe v jeho rodné zemi po boku přátel a rodiny, kde by díky úsporám byli bohatí a vážení občané. To se ovšem jeho ženě, která si mezitím Ameriku zamilovala, nelíbí. Jak tohle všechno dopadne? To se nechte překvapit. 🙂

letní čtení

Dívka s jahodami – Lisa Stromme

Tahle kniha se mi líbila z uvedených asi ze všech nejvíc. Příběh se odehrává na Norském pobřeží a prostředí je nádherně vykresleno. Dostáváme se do 19. století a sledujeme příběh dívky jménem Johanne. Ta bydlí v rodině, kterou bych zařadila do střední vrstvy. Má chlapce jménem Thomas a živý se trháním jahod a jiného ovoce, které následně prodává na trzích. Její matka ji na léto sehnala místo pokojské o vesnici dál v domě váženého admirála. Tam si ji oblíbí jeho dcera Tullik, která si ji vybere za svou přítelkyni. Společně chodí do města, na zábavy a mimo jiné se v příběhu objevuje postava umělce Muncha. Ten maloval na tu dobu kontroverzní obrazy a lidé ho za to odsuzovali. Tullik se do něho bláznivě zamiluje a končí v blázinci.

Autorka sledovala příběh malíře Muncha, který opravdu v té době žil. Jeho nejslavnější kresbou je obraz Výkřik. Opravdu je možné, že měl poměr s Tullik a dokonce se v denících objevuje i postava Johanne. Není to podloženo ověřenými zdroji, ale líbí se mi ta myšlenka, že se celý příběh opravdu mohl stát. 🙂

letní čtení

Tři přání – Liane Moriarty

Tři sestry, dvě na chlup stejné a jedna se liší jen malinko. Trojčata. Přesto má každá úplně jinou povahu, jiné touhy, jiné zázemí, práci… Kniha je napsaná jako změť příběhů těchto tří žen a mezi všemi těmi příběhy se mísí úryvky ze života dalších lidí. Všechno ale propojuje právě je tři. Lyn, Cat a Gemmu. Lyn je úspěšná podnikatelka, předcvičuje jógu a má dvě krásné dcery. Jedna z nich je nevlastní a dělá jí naschvály snad ve všem. S manželem jim to sice klape, ale pořád tomu něco chybí. Cat se pokouší o dítě, ale když zjistí, že ji její muž podvedl začíná ztrácet naději a utápí se v depresích. Gemma nemá muže ani dítě, vlastně ani práci a přesto působí ze všech tří jako ta nejšťastnější. V knize se jejich příběhy začnou podivně proplétat a dojde k zajímavému rozuzlení i konci.

letní čtení

Žena s červeným zápisníkem – Antoine Laurain

Tahle knížka byla taková nouzovka, na kterou jsem narazila v knihovně. Měla jsem ji přečtenou takřka jedním dechem a dobře se mi u ní relaxovalo. Vypráví příběh o ženě, která prožije napadení. Skončí v bezvědomí v nemocnici, kde leží asi týden. Kabelku, kterou jí pachatel ukradl, nachází kolemjdoucí muž. Nejprve s ní jde na policii, ale nakonec se rozhodne si ji nechat a ženu najít sám. Uvnitř kabelky nachází červený zápisník se zajímavými poznámkami. Postupně se snaží přijít na jméno i adresu majitelky. Začíná se do jejího života zamotávat jako moucha do pavučin. Najde ji, ale hned na to ji ztrácí.

Řekla bych, že je to taková detektivka pro ženský. 😀 Líbil se mi i konec, který bych popravdě nečekala. Pokud budete mít náladu na nenáročné čtení, tak tohle bude něco pro vás. Navíc se v knížce procházíte Francouzskými ulicemi, popíjíte kávu v rozmanitých kavárnách a obdivujete upravené rozkvetlé parky. 🙂

A co vás napadne za knihu, když se řekne letní čtení? 🙂

Mohlo by vás zajímat

HLEDÁNÍ ALJAŠKY ANEB JAK JSEM NAŠLA VELKÉ MOŽNÁ

7 VĚCÍ, KTERÉ VÁS DONUTÍ ČÍST

KNIHY #2 – CO JSEM UŽ PŘEČETLA

Zdroj fotek: vlastní galerie

Kniha úspěchů, cesta k pozitivnímu životnímu stylu

kniha uspechu

Zkusme se společně zamyslet nad tím, kdy jsme se naposledy za něco pochválili. Nebo jsme si řekli, že byl den něčím pěkný. Kdy jsme se naposledy upřímně radovali z nějakého zážitku, výletu, akce s přáteli či rodinou. Pokud jste si odpověděli, že dnes, včera, minulý týden, tak je to skvělé a gratuluji vám :-), ale pokud marně tápete v paměti a na nic nepřicházíte, tak vás budu muset zklamat, ale něco je zřejmě špatně. Já jsem se naposledy zaradovala dnes. Byli jsme s přítelem a pejskem u krásného rybníku, někde v dálce bouřilo a foukal příjemný vítr. Jenže bohužel ne vždycky jsem se nad pozitivními věcmi takhle dokázala pozastavit a uvědomit si je. S tím vším vám pomůže Kniha úspěchů.

Kniha úspěchů, cesta k pozitivnímu životnímu stylu

kniha uspechu

Do ruky se mi před nedávnem dostala Kniha úspěchů. Je to takový maličký společník, který se vleze klidně i do kapsy. Ovšem uvnitř se schovává velká síla, která vám pomůže se seberozvojem a to je v dnešní Době chaotické velice důležité. Proč? Protože nemáme tolik času se zamyslet nad hezkými věcmi a okamžiky, protože se stresujeme kvůli věcem, které je potřeba stihnout vyřešit, no, však to jistě sami znáte. Když se něco nepovede náš mozek to automaticky dá do popředí a na to pozitivní už moc místa nezbývá.

kniha uspechu

Kniha úspěchů je nedatovaná, takže si do ní můžete zapisovat, když si zrovna vzpomenete. Což mě osobně vyhovuje. Nemám ráda, když je něco formou deníčku, na který musím denně myslet. Dala jsem si ji na noční stolek, což vám doporučuji, protože pár minut před spaním si člověk občas najdeme každý. A co že si do ní vlastně píšu? Co jsem hezkého v daný den prožila, co se (mi) povedlo, kde jsem byla třeba na výletě, a pokud mi není do zpěvu, tak ji záměrně otevírám, abych se donutila zamyslet nad alespoň jednou pozitivní věcí, která se (mi) za ten den povedla. 🙂 A až na tom budu opravdu bídně, tak si knížku jen otevřu a připomenu si to hezké.

kniha uspechu

V knížce dále naleznete motivační citát ke každému dni, 15 článků z psychologie, které vám usnadní udržení efektivity a pozitivního myšlení a mimo jiné i rozvojové sebereflexe. Jeden z psychologických výzkumů zjistil, že pokud si člověk bude dlouhodobě zapisovat to pozitivní, naučí se úplně běžně přemýšlet pozitivně. To samozřejmě zlepšuje kvalitu člověka. A to je vlastně to, o čem jsem mluvila na začátku. Knížka v sobě opravdu ukrývá moc, díky které i přes veškeré stresy a chaos najdete rovnováhu a váš život bude spokojenější. A to za to stojí, ne? 🙂

Knihu úspěchů můžete podpořit palečkem na Facebooku či sledováním na Instagramu. 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie

Hledání Aljašky aneb jak jsem našla velké možná

hledání aljašky john green

Jak se kdy dostanu z tohohle labyrintu!

Původně jsem měla v plánu napsat další článek o sérii knih, které jsem přečetla. Jednou z nich je i kniha Hledání Aljašky od světoznámého autora Johna Greena. Dlouho byla tahle kniha na mém NEED TO READ listu. V podstatě ani nevím proč. Zalíbil se mi název? Obálka? Autor? Od Greena jsem nic nečetla, až na povídku v knize Sněží, sněží, která byla nejslabší, ale zapadala do kontextu ostatních povídek, a to já dovedu ocenit.

Hledání Aljašky aneb jak jsem našla velké možná

Nejvíc mě asi lákal fakt, že “Greenovky” jsou bestsellery. Když jsem Aljašku začala číst, tak jsem byla lehce zklamaná. Očekávala jsem víc. Přiznám se, že jsem si přišla dost nepatřičně, protože přece jen je to o náctiletých, ale kolik bylo Malému princi? A čtou ho i dospělí. Přesto ve mně kniha vzbuzovala dojem, že je určena krapet jiné věkové kategorii. Ale co, pohodové letní čtení to je, účel tedy splnila.

Pak to přišlo. Ten boom moment, kdy se nechcete od čtení odtrhnout a hltáte každé slovo jako hladový pes zapomenuté jídlo na stole. Metafory, slovní hříčky i osobnosti postav v knize. Ten úžasný tok myšlenek. Připadala jsem si jako bych do Válečkovy party patřila taky. Nechci tu prozrazovat o čem Aljaška je a co se stane, abych někomu, kdo se na tuhle knížku teprve chystá, nezkazila prožitek. Chci jen popsat pocit, který ve mně zanechala, dokud je čerstvý.

hledání aljašky john green

Sedím ve své nejoblíbenější kavárně a zřejmě je to moje poslední kafe tady. Zavírají ji. Dočítám Aljašku tady a přesně se to hodí k nostalgické náladě, kterou mám. Tolikrát jsem tady byla za školou, naučila se tu pít Matcha Tea, naučila pít Matcha Tea kamarádky, přečetla desítky knih, hodiny se učila, prokrastinovala, randila, jen tak byla…

Všechno jednou končí. Všechno. I my. Naše existence. A ano, já vím že si to uvědomujete a uvědomuju si to i já, že jednoho dne pronesu svá poslední slova. U téhle knihy jsem si to ale UVĚDOMILA. Projela mnou vlna vibrací. A došlo mi toho tolik, co chci stihnout, za co můžu být vděčná a hlavně, že si musím vážit toho, že tu jsem, že tohle píšu, že jsem měla možnost si tohle uvědomit.

Nevím, jestli má kniha tak hlubokou myšlenku nebo ji v ní vidím jen já, ale ať je to jak chce, tohle mi dala. A vlastně teď už se ani necítím tak nepatřičně, že jsem četla příběh o partě sedmnáctiletých puberťáků. V téhle kavárně jsem seděla ve stejném věku poprvé.

In memory of Galerie Café. 

Zdroj fotek: vlastní galerie

Knihy #2 – Co jsem už přečetla

Je to už pár měsíců, co jsem psala, že jsem si dala letos předsevzetí: Víc číst. Jak už to tak bývá, tak se předsevzetí většinou nedodržují tak, jak by měla. Letos bych chtěla přečíst alespoň padesát knížek, ale jsme za druhou polovinou dubna a na mém seznamu se jich krčí sedm.

7 nejoblíbenějších knížek

Pokud vás zajímají knížky, které ulovily mé srdce….

Je pravda, že jsem některé knihy nedočetla a skončila jsem za půlkou, ale i tak si myslím, že jsem se mohla víc činit. Byla jsem dost nemocná a stejně jsem skoro nečetla. Já nevím, ale raději pod peřinou koukám na seriály a mozek pro jistotu moc nezaměstnávám (ono to v horečkách vlastně ani není moc možné a příjemné).

Každopádně i tak jsem vybrala pár knih, které stojí za zmínku (byť i v negativním slova smyslu). Pokud mě nesledujete na Instagramu a máte rádi knihy, tak to určitě napravte, jelikož i tam občas nějaká ta knižní recenzička přibude. 🙂 Třeba nedávno jsem vám psala o Hordubalovi.

Jak se stát Pařížankou

Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už hrozně dlouho. Pořád jsem ji viděla u někoho vyfocenou a přišla mi šíleně super a cool. 😀 A taky, že je. Dostala jsem ji k Vánocům a hned jsem se na ní vrhla. Knížka je plná vtipných pasáží, kde si autorky dělají srandu ze sebe, Paříže a někdy i mužů. Najdete tam ale i fajn tipy, kam jít v Paříži nakupovat, na zákusek a podobně. Nejvíc se mi ale líbí fotografie, které se v knize ukrývají.

Farma zvířat

Jednou z mých nejoblíbenějších knih je 1984 od Orwella. Dlouho jsem otálela, než jsem si půjčila v knihovně další velmi opěvovanou Orwellovku Farmu zvířat. Kniha mě však docela zklamala. Nemůžu tedy říct, že by se mi vyloženě nelíbila, ale nebyl to takový boom, jako 1984. Je to možná hloupé porovnávat dvě rozdílné knihy, ale jelikož jsou od stejného autora a téma je dost podobné, tak si to holt nemůžu odpustit. 

Příběh je opravdu z prostředí farmy, kde autor pravděpodobně chtěl poukázat na to, že se lidé chovají jako zvířata. Prasata, drůbež, koně a mnoho dalších zvířátek se dostane k vedení farmy, odkud vyštípou původního lidského majitele. Jelikož jsou prasata nejchytřejší, začnou si postupně podmaňovat ostatní zvířata a jak už asi tušíte, nedopadne příběh zrovna růžově. Bohužel se mi nápad nijak zvlášť nelíbí. První část knihy byla ještě docela v pohodě, tu jsem přečetla hopem, ale postupně mé nadšení opadlo a dočetla jsem ji jen proto, že jsem doufala v nějaké zajímavé rozuzlení či zvrat, který nepřišel.

Jsem na Facebooku. 🙂

Ovšem

Kniha, která vznikla v Americe pod rukama Karla Kováře dobře známého jako Kovy. Sleduji ho už docela dlouho dobu a kamarád měl knížku doma, tak mi ji půjčil (děkuji!). Musím říct, že mě mile překvapila. Ač byla napsaná docela velkým písmem, proložena různými fotkami či poznámkami autora, tak v ní byly emoce – ukápla mi nejedna slza a smála jsem se jako už dlouho ne. Tak jak se Kovy vyjadřuje ve videích. Spontánně, upřímně a inteligentně, tak byla napsaná i kniha, ve které se člověk dozví mnohem více než jen ze sestříhaných záběrů. Smekám klobouk a doufám v pokračování. Za sebe můžu říct, že bych si klidně přečetla od Kovyho knihu, která by nebyla o jeho životě, protože má srovnané myšlenky a píše opravdu čtivě. 🙂

Hana

Uf. Co napsat. K této knize nemám slov. Po dlouhé, předlouhé době se mi kniha tak líbila, že bych si ji ráda přečetla klidně znovu. Donutila mě se zamyslet a vlastně nad ní přemýšlím i teď – skoro týden po dočtení. Mám ráda příběhy, které překvapí. Autorka píše o spoustě lidí, ale hlavní roli tu hraje Hana. V mládí to byla holka jako každá jiná. Krásná, milá, upovídaná a toužící po lásce a rodině. Osud jí do vínku tohle všechno nenadělil a stala se z ní “troska”, která nemá ráda lidi. I přes to, že Haně život naházel pod nohy nemálo klacků, tak se dokázala postarat o svou neteř a vychovat z ní skvělého člověka. Příběh vlastně končí pozitivně, i když se to na první pohled nemusí pozitivní zdát.

Černé jezero

Další krásná kniha. Poslední v mém výčtu. O přátelství dvou chlapců z odlišných světů, jejichž cesty se nakonec rozejdou, ale nikdy na své přátelství nezapomenou, ani když je každý na jiném konci světa. 

Tuhle knížku jsem ulovila v Levné knize. Zaujal mě obal. Já vím, že se kniha nesoudí podle obalu, ale já jsem už prostě taková. 🙂 Začetla jsem se do ní už v knihkupectví a nakonec jsem jí přečetla jedním dechem. Pokud máte rádi Jako zabít ptáčka, tak se po této knize poohlédněte. Myslím, že nebudete litovat. 🙂

Příště se vrhnu na další knihy. Doufám, že se vám tento formát článků líbí. A mě by moc zajímalo, jakou knihu jste naposledy četli vy. Těším se na vaše komentáře. <3

 

Zdroj fotek: vlastní galerie

7 věcí, které vás donutí číst knížky

Je až neuvěřitelné, kolik lidí vůbec nečte. Nikdy. Ani do školy. Přitom dřív četl snad každý. Nebyly telefony, tablety a všechny tyhle internety. Jenže i v dnešní době těchto vymožeností není od věci si čas od času otevřít knihu a ponořit se do úplně jiného světa. Nechci slyšet výmluvy typu “Nemám čas,” “Nebaví mě to,” “Nepotřebuji to,” protože pokud nemáte čas, tak si ho udělejte. Klidně na záchodě. 😀 Pokud vás to nebaví, nenašli jste knížky, které by vám sedly, a to, že to nepotřebujete, o tom se ještě pobavíme.

1. Destruktivní účinky telefonů

Nevím, jak vy, ale mně se často stává, že na telefonu dělám věci, které mě už ani nebaví. Projedu Instagram, Weheartit a znovu Instagram a znovu Weheartit. Potom už mě to přestane bavit, ale pořád na telefonu jsem. Nedávno jsem jela v autobuse a měla jsem posledních pět procent baterky. Naštěstí si s sebou pořád beru knížky, takže jsem se zabavila četbou. Není od věci občas “zapomenout” mobil nabít. Hned se najde spoustu času na čtení. Ať už čekáte třeba u lékaře nebo jedete v autobuse. Využijte svůj čas k četbě, protože se vám to vrátí.

2. Knížky a pak film

Je to možná zdlouhavé číst knihu. Není to během dvou hodin, ale trvá to klidně i týdny, než knihu konečně dočtete. Zkuste si najít knihu, podle které je natočen film. Většinou je ve filmu hrozně málo věcí. Některé jsou zbytečně přibarvené, nebo je film ve finále úplně jiný. Několikrát jsem byla zklamaná, ale o to jsem měla mnohonásobnou radost z toho, že byla knížka opravdu dobrá. Nakonec zjistíte, že to není ztráta času, ale obohatí vás to, a dokonce daleko víc, než film.

3. Najděte si své čtecí místo

Sednout si doma, kde je tolik věcí, které vás mohou rozptylovat, vás od knížky snadno odradí. Proto vám radím, abyste si našli nějakou klidnou kavárnu nebo třeba čajovnu (v létě hezkou lavičku, místo v přírodě…), kde se vám bude číst rozhodně snadněji, než uprostřed televize, notebooku, mobilu…

Jsem na Instagramu. 🙂

4. Denní limit

V mém měsíčním habit trackeru mám zavedenou kolonku s denním limitem určeným pro knížky. Pokud ho splním, vybarvím si čtvereček, který mám vytvořený pro každý den. Vypadá to jako hloupost, ale opravdu to člověka donutí číst.

5. Lék na nespavost

Knížky jsou od jak živa lékem na stres. Je to činnost, při které přijdete na jiné myšlenky. Ponoříte se do nového světa, který vás do sebe díky vaší fantazii a představivosti vtáhne. Nespavost většinou plyne z přepracování či stresu. Zkuste si večer otevřít knížku a začíst se. Účinek je zaručený. 🙂

6. Slovní zásoba

Věci, které vidíme napsané si zapamatujeme mnohem rychleji, než když je slyšíme. Pokud srovnáme film a knihu, opět vede v zapamatování si nových slov kniha, protože ve filmu hovorům nevěnujeme takovou velkou pozornost jako v knihách. Překvapí vás, kolik nových slov budete znát.

7. Hledejte si informace

Na internetu bývají často informace zkreslené nebo nepravdivé. V knihách to tak není. Pokud se tedy chcete něco naučit, doporučuji si zajít do knihovny a něco si nastudovat v odborných publikacích. Je to možná zdlouhavější proces, protože na internetu napíšete pár slov do vyhledávače a vyjede vám spoustu výsledků, přesto nikde není zaručené, že se dozvíte informace pravdivé.

Čtu už od malička. Nikdo mě k tomu nemusel nutit. Vždycky jsem vyštrachala knížku od mamky v knihovničce a četla si před spaním. Teď je času méně, ale knihám jsem věrná zůstala. A co vy?

Čtete knížky?
Proč je čtete?
Máte nějakou osvědčenou radu pro “nečtenáře”?

Zdroj fotky: vlastní galerie

Knížky, které mě zaujaly nejvíce

knížky
Máme tu středu a ta znamená nový článek! Tentokrát jsem se rozhodla, že vám ukážu své nejoblíbenější knížky. Nečekejte žádné dlouhé recenze, protože od toho jsou tu jiní. Jsou to jen krátká povídání spíše o tom, co mě zaujalo. A jaké oblíbené knížky máte vy? 🙂

Knížky, které mě zaujaly nejvíce

Malý Princ

Asi vás touto klasikou nepřekvapím. Malý Princ pro mě však znamená hodně. Už jako malá jsem ten příběh milovala a s postupem času se moje láska k němu jen prohloubila. Pokud se mezi vámi najde přecejen někdo, kdo knihu nezná nebo stále váhá, zda si jí přečte, tak rozhodně doporučuji neotálet. Čím víckrát si jí člověk přečte a nejlépe s rozestupy několika let, tím víc věcí mu dojde. Jako malá jsem vnímala Malého Prince jako pohádku. V pubertě jsem začala nacházet daleko hlubší myšlenky a teď jsem dokonce z pár věcí, které se mi staly i ponaučená. Jsem zvědavá, co se stane, až ji budu číst třeba ve třiceti. Už jen dodám – příběh Malého Prince, je příběh, který vás neomrzí celý život.
Zvláštní smutek citronového koláče
Směs amerického života, mezilidských vztahů, které ne vždycky jsou vystlané růžemi a nadpřirozených schopností. Rose, hlavní hrdinka knihy, si jednoho dne uvědomí, že dokáže z jídla rozpoznat pocity lidí. V knize je zaznamenáno její dětství i dospívání a problémy s touto “schopností”, kterých si prožila víc než dost.
Malý pražský erotikon
Jedna ze tří knih Patrika Hartla. Četla jsem všechny, ale tahle mě oslovila asi nejvíc. Člověk sleduje životy lidí z jedné ulice, jak se proplétají jejich vztahy a jak to všechno dopadne. Člověk se upřímně směje i pláče. Málokterý autor má takový dar. Nehledě na to, jak je všechno logicky poskládáno do sebe i co se časových úseků týče. Opravdu smekám a v tomto případě se nedivím, že jen pan Hartl tak oblíbený autor, jelikož se knížky od něj čtou samy.
Sněží, sněží
Pozor, u této knížky je povinná teplá deka, chlupaté ponožky a horký šálek čaje. Tři příběhy jak jinak, než o lásce, jež se odehrávají přesně o Vánocích v Cresmontu. Knížka vás vyloženě navnadí na Vánoční atmošku a navíc, kdo by nemiloval Greena? 🙂
1984
Knížka, která mě unesla svou genialitou. George Orwell napsal tento antiutopický román v roce 1948. Vypsal zde své představy o nedaleké budoucnosti, které se, ač ne úplně přesně, vesměs naplnily. Nežila jsem sice za totáče, ale vím, co se v té době zhruba dělo. A bohužel děje i dál. Například v Severní Koreji se se spoustou věcí, které jsou v románu 1984 popsány setkáme. Co mě ale taky na týhle knížce bavilo bylo, jak popsal některé vlastnosti lidí, se kterými se člověk setkává aniž by tu totalismus byl. Rozhodně doporučuji pokud máte před maturitou a tohle se vám objevilo v seznamu povinné četby. Nebudete litovat.
Závěť
Kdo mě sleduje delší dobu ví, že si sem tam napíšu nějakou básničku a poezie mě baví nejen po tvůrčí stránce. Občas si ráda i něco přečtu. Sama za sebe Závěť od Villona můžu označit jako jedno z nejpovedenějších děl poezie. Není to jen pár básniček, které většině lidí ani nedávají smysl, ale životní příběh člověka, který se životem protloukal více méně na dně společnosti. Opět, pokud se vám tato sbírka objeví v maturitní četbě, tak neváhejte.
Jako zabít ptáčka

Pořád jsem nechápala, co může být tak úžasného na knížce, kde je hlavním postavám do deseti let. Každopádně, kdo ji nečetl, tak to nikdy nezjistí. Proto jsem si knížku půjčila a jakmile jsem přečetla první stránku, tak jsem se nemohla odtrhnout. Příběh se odehrává v malebném městečku v Americe v období 30. let 20. století. V té době panovala rasová nerovnost. Avšak příběh se spíše zabývá tím, jak osmileté děvčátko vnímá “dospělácké” věci té doby. Je to vtipné i smutné. Ale jsem si jsitá, že vás to chytne. 🙂

Knížky jsou mou velkou slabostí. Jen bych si přála, abych na ně měla víc času. A co vy a knížky? Čte nebo spíše holdujete seriálům či filmům?

Mohlo by vás také zajímat:

John Green #1 – Young Adult literatura

7 věcí, které vás donutí číst knížky

Čtvrtý advent | 21 přečtených knih

Zdroj fotky: vlastní galerie