Typy pisálků | Otravné zvyky bloggerů #2

typy bloggerů

Pokračování série, kterou buď milujete, nebo nenávidíte. Tentokrát se společně zaměříme na typy bloggerů a pisálků. Blog dobře vypadá, není přeplácaný, nevyskakují na něm každou chvilku bannery a články mají adekvátní délku. Co mi ale dokáže zkazit náladu je obsah. Věřte nebo ne, obsah je na blogu to nejdůležitější. A kdo to ještě nepochopil, tak by se měl vážně zamyslet nad tím, jestli je blog opravdu něco, čemu by se měl věnovat.

Proč nečtu některé články | Otravné zvyky bloggerů #1

Typy bloggerů

 

Zmatkař

Tento typ je podle mě nejrozšířenější. Začtete se u něj do článku. Neobsahuje gramatické chyby, překlepy, slova mají hlavu a patu… Říkáte si, co může být sakra špatně? Po chvíli čtení zjišťujete, že tak trochu chybí souvislosti. Chvíli čtete o tipech na gastro podniky a najednou jste u vtipné historky, ze které se vyklube příběh o domácím zvířátku. Článek, který by se obsahově dal rozdělit na tři. Já mám tento problém taky, ale samozřejmě ne v takové míře. Spíš je pro mě těžké udržet si myšlenku, aby měla hlavu a patu a nechyběla jí pointa. Od toho je ale kontrola! Mně pomáhá číst si texty nahlas.

 

Král paslov

Mno, hale, orandžový, předse a další perly. Na tahle paslova jsem alergická. Jakmile něco takového vidím, tak zdrhám pryč rychlostí blesku. Na druhou stranu chápu, že blogy mohou psát i cizinci, dyslektikové a dysgrafikové, ale i tohle má své řešení. Stačí si článek překopírovat do Wordu a vyhnete se trapasu raz dva.

 

Překlepář

Myslím si, že překlepář je jediný ve své kategorii, kdo by se dal zároveň diagnostikovat. Rozumím tomu, že se nedá vyhnout všemu. Obzvlášť, když trávíte nad jedním článkem hodiny v kuse. I mně se stává, že některé překlepy odhalím až s odstupem. Každopádně – překlep v nadpise? Překlep vedle překlepu? Článek, kde jich najdu víc, pro mě okamžitě ztrácí váhu a to může být sebevíc kvalitní. Opět pomůže Word, který (některé!!!) překlepy odhalí. Zbytek je na vaší bystrosti a trpělivosti.

 

Liebesbriefer

Takže jste si dali pusu, ale on se s tebou do večera rozešel a druhý den na tebe čekal s kyticí před školou? To mě ale vůbec nezajímá. Napsat své milostné problémky do povídky by dostalo v tu ránu úplně jiný rozměr. Navíc by nebylo tak očividné, že se něco takového stalo, ještě když najdu podobný typ článku v kategorii DIARY.

 

Chvátal

“Ahoj, jak je? U mně dobrý. Včera sem šla do týhle kavarny protože jsm ji měla vyhldlou už delší dobu. Užijte fotky. Papa. XOXO” Prosím, tohle ne. Ještě to sdílíte veřejně na sociálních sítích. S tímhle se raději nechlubte. Většinou vám nikdo nenapíše, že je článek o hovně a ještě k tomu napsaný ve spěchu, ale snad máte nějakou soudnost, ne?

 

Závěrem

Chtěla bych říct, že výše zmíněné ukázky jsou ilustrační a jakákoli podobnost je čistě náhodná. Další věcí, kterou musím zmínit, je, že by vás mohlo napadnout, že většinou se kategorie vztahují na malé holčičky, ale bohužel jsem se s podobnými případy setkala i u dospělých bloggerů. Další typy bloggerů si můžeme nechat třeba na příště.

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

Vietnamci a (ne)tykání

Vietnamci

Nedávno jsem byla nařčena na Facebooku z tykání. Uvedu přesné znění onoho komentáře: “No, nejsem Vietnamka, abyste mi tykala.” Zrovna trefa do černého, protože jsem nedávno dělala takový soukromý průzkum v našich místních večerkách. Já totiž Vietnamským spoluobčanům netykám. Nedělám rozdíly. Tak mi připadá člověk, který nastoupí do večerky a halasně zvolá “Ahoj Hani!” Tohle by si asi daný zákazník například v Bille nedovolil. Samozřejmě nevidím do pozadí. Zákazník se může s prodejcem znát, ale jelikož jsem se setkala s lidmi, kteří si s Vietnamci tykají i když k nim jdou nakoupit poprvé, tak tomu moc nevěřím.

 

Průzkum

Nápad, že udělám průzkum, vznikl tak, že jsem opět přišla do večerky se svým vykáním a prodavačka se na mě pomalu ani nepodívala. Do krámku přišla i další zákaznice, která si kupovala chlast a cigára na sekeru, tykala, a prodavačka byla samý úsměv a vtip (v tomto případě se zákaznice s prodavačkou znala, ale chápete na co narážím, že?). Tohle nebylo poprvé, co se mi něco takového stalo. A tak jsem vyrazila do večerky na obhlídku. Jednou jsem vykala a jednou tykala. Výsledek mě docela překvapil.

 

Vietnamci

 

Návštěva večerky, když vykám

Slušně pozdravím “Dobrý den!” a usmívám se. Reakce prodavače je nemastná neslaná. Výraz má protivný a chování úsečné a neochotné. Žádné poděkování, ale dočkám se pozdravu na rozloučenou. Připadám si jako bych byla na obtíž a svým nákupem otravovala. Nepřátelský pohled mě probodává po celou dobu návštěvy obchodu i po mém odchodu.

 

Návštěva (stejné) večerky, když tykám

S úsměvem zvolám “Ahoj!” a dostane se mi stejně úsměvného přivítání. Výraz se mění na přívětivý a chování je ochotné a hraničí až s vtíravostí, ale je to milé. Prodavač mi několikrát děkuje. Připadám si jako VIP zákazník. Loučí se s úsměvem a zvesela. Přátelský pohled mám v zádech ještě dlouho poté, co opustím obchod.

 

Vietnamci

 

Proč tomu tak je?

Ptala jsem se mého kamaráda, který je původem Vietnamec. Jeho rodiče mají také krámek. Oni ale zrovna spadají do skupiny prodejců, kteří si tykají se stálými zákazníky. Takže jsem vlastně na žádné rozuzlení nepřišla. Každopádně si myslím, že je to kvůli tomu, že Vietnamci nevědí, co je  tykání a co vykání. Možná je jim tykání bližší a líbí se jim oslovení “vlastním” jménem. Cítí se tak jako by zapadali.

Ale abych nespoléhala jen na svůj názor, narazila jsem na rozhovor s bloggerkou Do Thu Trang, ve kterém se o tykání zmiňuje. “Myslím, že naši rodiče to nevnímají tolik jako my. My už víme, že se v Česku tyká a vyká. Ve vietnamštině není přímo vykání a tykání,” takže vlastně můj názor potvrzuje. Také v rozhovoru mluví o zajímavém zážitku, kdy musela jednu zákaznici upozornit na to, aby jejímu tatínkovi netykala.

 

Závěrem

Nerada bych, aby si někdo myslel, že když bude Vietnamcům tykat, budou na něj milejší. Každý člověk je jiný, má jinou povahu a já znám spoustu velice milých a příjemných vietnamských obchodníků, kterým vykám. Zmínila jsem jen jednu příhodu. Bylo mi velmi nepříjemné tykat, takže jsem nechtěla zjišťovat situaci ve více obchůdcích, ale třeba bych došla nakonec k jinému závěru.

Poslední věcí, kterou tento článek ukončím, je, abyste se chovali vždy ke každému člověku bez ohledu na jeho národnost slušně a zdvořile. Vietnamci jsou tu sice mezi námi dlouho, jsme na ně zvyklí, ale starší generace se stále učí. Jít jim dobrým příkladem je důležité, aby si nemysleli, že jak se chováme mnohdy my k nim, je v Česku normální. Možná proto je velké množství prodejců protivných, protože se k nim s opovržením chováme i my. 

Zdroj fotek: pikeletandpie.com, pixabay, flickr

 

 

Něco jako back to school

back to school

Návrat do školy po delší pauze je vždycky těžký. A tak mě napadlo, že i když se většinou obsah spojený se školou tvoří v září, nebude úplně od věci napsat něco i teď. Takové pozdní back to school. Většině vysokoškolákům pomalu ale jistě končí jedno z nejvíce stresujících období a tím je zkouškové. Ze stresu skáčeme rovnou do dalšího – do letního semestru. Já se snažím návrat do přednáškových sálů vždycky něčím zpříjemnit a ráda se s vámi podělím o pár tipů.

Mohlo by vás zajímat: Co řeší student vysoké školy?

Pozitiva

Každý semestr se liší. Zatímco na základních a středních školách se rozvrh nemění po celý rok, na vysoké se mění dvakrát. Tím pádem mají studenti většinou jiné předměty než v předešlém semestru. Letní semestr bývá většinou lepší, protože je ráno dřív světlo a vstává se o chlup líp. Další pozitivum vidím v tom, že se blížíme pomalu ale jistě k teplejším dnům a můžeme postupně shazovat vrstvy oblečení a čas trávit venku. U nás před školou máme místo, kde je trávník a občas si krátíme čekání na následující vyučovací hodiny tam. V zimě většinou bývám v knihovně, kde je klid a teplo a sem tam mě prostory plné knih donutí i k učení, ale venku je to vždycky lepší! A pokud se u vaší školy žádné takové místo nenachází, věřím, že se v blízkosti najde třeba park, kam můžete vyrazit s knihou nebo kamarády a chvíli si na čerstvém vzduchu odpočinout.

Školní potřeby

Co se u mě pojí s tím, že v dalším semestru mám jiné předměty, je nákup nového sešitu. Používám buď notebook nebo sešit, ve kterém si vyčlením pár stran na každý předmět. Přijde mi to lepší než tahat 10 různých sešitů, protože mít těžkou tašku kvůli tomu, abych popsala pár stran v každém z nich, je vcelku zbytečné. Navíc se to na vysoké, na rozdíl od základky a střední, nevyžaduje. Osobně doporučuji sešit, který má pevné desky, aby se neponičil. S tím mám bohužel také zkušenost a tahat pokaždé salát, ze kterého mi každou chvilku odletí nějaká stránka, je dost na prd.

K sešitu se pojí i psací potřeby. Já se vždycky snažím sehnat co nejvíc propisek a zvýrazňovače. Víc věcí nepotřebuji. Samozřejmě se odvíjí potřeby obor od oboru, ale nerada bych zacházela dál, protože vlastně ani netuším, co je potřeba jinde. Já si vystačím s málem a opět se snažím mít minimum věcí, abych se nepronesla.

Jídlo a pití

Důležitou součástí mého studentského života je i káva, bez které se neobejdu. Takže jsem ráda, že mi Ježíšek nadělil bambusový kelímek, do kterého si mohu nechat kávu připravit. A jeho další výhodou je, že je opravdu lehounký a tím pádem se opět vyvaruji pár gramům v batohu navíc. Svačiny si většinou také beru z domova. Je to nejjednodušší. Nehledě na to, že nikdy nevím, kdy mě přepadne můj nepřítel hlad a to je dost nepříjemné, tak se tomu snažím vyvarovat.

Ráno dělá den

Posledním mým takovým tipem je vyvarování se protivným rán. Takhle označuji ranní vstávání, kterému se na vysoké občas nikdo nevyhne. Já se snažím vstávat ve stejný čas každý den, abych nebyla překvapená při návratu do školy. Rána si zpříjemňuji snídaněmi, na kterých si dávám záležet. Ovoce nebo zelenina skvěle nastartují zažívání. Samozřejmě neoželím ani kávu. Jinak si dávám třeba kaši, toasty a podobná snadno připravitelná a hlavně vydatná jídla.

Rána se dají obohatit i jógou. Na YouTube jsou i videa, kde jsou pětiminutová cvičení a to i přímo v posteli. Moje rána nejsou nikdy příliš uspěchaná, takže mám na podobné věci většinou čas. Náladu mi zlepšují i knížky, ale v poslední době na ně nejsem asi naladěná, takže čtu spíš časopisy nebo nějaké zprávy na internetu, abych byla v obraze.

Závěrem

Doufám, že odstartujeme nový semestr v pohodě a nebudou nás moc dusit. A pokud máte i vy nějaké “zlepšováky”, tak se na ně budu těšit v komentářích.

Zdroj fotek: vlastní galerie

Proč nečtu některé články | Otravné zvyky bloggerů #1

články

Během týdne přečtu desítky i stovky článků na různých blozích. Setkávám se s úžasnými články, které mi něco přinášejí i do života. Mám ráda i články, které jsou spíš oddechové a nenáročné, klidně s kapkou humoru. Některé blogy pohladí i na pohled a z těch si beru inspiraci, co se týče vzhledu blogu. Jenže občas narazím i na věci, které mi vadí a otravují mě.

 

Příliš krátké články

Občas není na škodu napsat kratší ale o to kvalitnější článek. Na delší čtení musí být čtenář správně naladěn. Krátký článek zaujme i náhodného kolemjdoucího. Trochu si otestuje styl psaní a zjišťuje tím, jestli danému blogu přišel na chuť. Ale ze dvou vět se to poznat nedá. Bohužel se tenhle nešvar netýká začátečníků. Mini články vídám i u populárních bloggerek. Nejlepší je, když jsou tyhle typy článků obohaceny o 150 fotek na jedno brdo. Nebaví vás psát, ale chcete i přesto něco přidat, aby váš blog “nezemřel”? Raději ho rovnou smažte!

 

Příliš dlouhé články

Dva protipóly, ale ani jeden z nich není to pravé ořechové. Upřímně mi dlouhé články zas až tak nevadí. Občas se přistihnu, že jsem doslova lapena do řádek, ale někdy přeskakuji odstavce a modlím se, abych už byla u konce. Jsou bloggeři, kteří umí psát dlouhé a chytlavé články, ale na tento typ psaní musí mít člověk talent. Pokud se jedná o jednolitý text bez jediného odstavce, odlišného typu písma a obrázků, tak blog z 99 % zavírám a opouštím bez zanechání komentáře.

 

Problémy s okomentováním článku

Kuří oko čarodějnice, roh z jednorožce, tři vlasy děda Vševěda, vyřešení Einsteinovy hádanky a můžete okomentovat článek. Jsou stránky (jako Wix), které nenabízejí možnost okomentování článku bez předešlé registrace. Jenže takový blog na Blogspotu nabízí možnost zadání dvou věcí – jméno a adresa webu. I přesto většina bloggerů tuhle funkci svým čtenářům nenabízí. Zkuste jim to ulehčit. Přijdete tím o komentáře, protože ne každý je trpělivý si zakládat účet, aby poté mohl komentovat vaše články. Někdy se může stát, že už se čtenář po téhle zkušenosti na váš blog už nevrátí.

 

Vyskakující okna

Jsem na blogu poprvé a po několika vteřinách na mě vyskočí okno s tím, abych blog začala sledovat na Instagramu, olajkovala ho na Facebooku nebo zadala svůj email. Vždyť ještě ani nevím, jestli se mi ten blog vůbec líbí! Delší intervaly, dámy a pánové. Tímhle odradíte spoustu lidí, kteří se mohli stát vašimi pravidelnými návštěvníky.

 

Vyšperkovaný design

Některé blogy jsou opravdu krásné. Každému se samozřejmě líbí něco jiného, ale já jsem vyloženě odpůrce některých interaktivních prvků. Blikajícím písmenům a pixelkám už dávno odzvonilo. Přijde mi, že tenhle typ lidí, který měl dříve vytapetovaný blog pixelkami, má potřebu si tenhle oldschool kompenzovat v podobě různých posuvných oken, která různě jezdí a překrývají se jako špatná prezentace v PowerPointu. Blog, kde se nedá orientovat, odradí spoustu lidí.

 

Závěrem

I na mém blogu by se našlo spoustu chyb. Hodněkrát jsem se dozvěděla, že mé logo vypadá jako úterý, jeden článek na stránku je málo, rubriky v angličtině nejsou zrovna ideální, když jsou články psané v češtině a tak dále. Je důležité se nad konstruktivní kritikou zamyslet a i když s ní třeba nesouhlasíte, podívat se na věci s odstupem. Já plánuji úplně změnit vzhled, přepsat rubriky a možná přidat i víc článků na úvodní stránku. Snadnější orientace, kvalitní obsah a nevtíravost, jsou jen začátkem pro oslnivý blog. Vsadím boty, že najdete sami své důvody, proč z některých blogů berete nohy na ramena.

Zdroj fotky: vlastní galerie

 

 

Transgender, černošský albín, homosexualita… | Všeho moc škodí

transgender

Nedávno jsem četla článek o první transgender modelce Česka a Slovenska. Nad těmito články se nepozastavuji, tahle tematika mi není cizí, takže jsem nebyla nijak překvapená. Ze zvědavosti jsem zabrousila do diskuze, protože ne všichni jsou tak liberální. Byla jsem překvapená, že většina diskutujících se držela slušného vyjadřování (očekávala jsem nadávky jako třeba buzna), i když třeba takové věci nerozumí, nesouhlasí s ní. Avšak jeden komentář se mi vryl pod kůži. Bohužel diskuze pod článkem byla uzavřena, tak se pokusím parafrázovat: Modelce přeji úspěchy, ale kolik takových lidí je? Asi 2 %? Takže teď očekávám hromadu článků o spokojených heterosexuálních rodinkách a pak zase jeden podobný tomuto. A právě tento komentář vystihuje mé rozpoložení.

Toleruji, ale…

Takový Netflix je králem podsouvání, řekla bych anomálií, jakožto normálního, běžného. Černošský albín, který je gay, Asiatka, která je lesba a má dva otce… A co minulá série AHS? Obsazené role měly většinou homosexuální orientaci. Páry jsou ve filmech i seriálech (případně v reklamách) smíšené rasy. Ne dva běloši, ne dva černoši (či Asiaté). Já dokážu tolerovat všechno. Hlavně proto, že jsem chodila na základku pro cizince. Angolané, Barmánci, Vietnamci, Rusové, Maročané a další národnosti nebyly výjimkou. Díky této zkušenosti, mi nikdy nepřišlo zvláštní, když šel po ulici černoch nebo Asiat. Byla jsem na ně od dětství zvyklá. Sama mám i hodně známých z LGBT komunity, takže ani tahle skupina lidí mi není proti srsti. Jen mě vytáčí neustále podsouvání těchto skupin a upřednostňování před většinami. Navíc, kolik je například černošských albínů a kolik z nich jsou gayové/lesby?

Co tím dokážou?

Jsou lidé, kteří svůj názor nezmění. Budou si myslet dál, že homosexualita je nemoc. Dál se budou stranit jiným rasám, ale jsem si jistá, že tolerance u těchto lidí je vyšší, než bývala dřív. Hlavně proto, že se s lidmi odlišné rasy setkáváme běžně na nákupech, v MHD, a pokud lidé cestují, tak jsou s existencí jiných ras smířeni. Homosexuálové jsou v našich rodinách, stávají se našimi přáteli. Ovšem pokud nám média budou neustále podsouvat až nereálné postavy, psát příběhy o transgenderech, homosexuálech, černošských albínech a kdesi cosi, akorát tím vyprovokují “netolerantní” k větší nenávisti.

A co děti?

Podívejte se na video Gabriely Klementové, která je sama součástí LGBT komunity, ale i přesto vnímá narůstající povědomí o homosexualitě objektivně. V posledních asi 10 letech počet homosexuálů/bisexuálů/pansexuálů/whatever narůstá. Jednak je to jistě proto, že se o tom v médiích začalo mluvit. Hodně vlivných osob přišlo s coming outem a snaží se o LGBT komunitě rozšiřovat povědomí. Jenže na druhou stranu děti ještě nemají cit pro rozklíčování informací, které se na ně valí ze všech stran. Nechápou, že je mají tyto informace jen ubezpěčit, že kdyby náhodou byly jinak než heterosexuálně orientovaní, nemusí se bát jít s pravdou ven. Vznikl z toho spíše trend. Děti na základních i středních školách se chtějí odlišit, být jiní, být zajímaví. To je spojeno s mnoha faktory, ale nejsem psycholog, takže je tu nechci rozvádět. Každopádně o sobě mnoho lidí (zejména dospívajících) začíná tvrdit, že nejsou heterosexuálně orientovaní, aniž by to byla pravda.

Bez pohlaví aneb máme tě oslovovat jako TO?

Lidí, kteří se necítí být ani mužem ani ženou přibývá. Studie amerických pediatrů v roce 2018 přišla s překvapivým výsledkem. Celá tři procenta teenagerů v Minnesotě se neidentifikují jako kluk nebo holka. Takzvaný Genderquee je zastřešující kategorie pro lidi, kteří se necítí být výlučně ženské nebo výlučně mužské identity. A já se ptám: Není toho už trochu moc? A jak je potom máme oslovovat?

Závěrem

Informovat ano, podsouvat ne. Jak se má cítit člověk, který je heterosexuál, má partner/ku, děti, všichni jsou stejné národnosti, nikdo z nich není albín, nemá předělané pohlaví, netrpí vzácnou poruchou… V momentě, kdy čte a vidí jen “zvláštnosti” (omlouvám se za tyhle mé výrazy, ale nevím, jak to všechno shrnout jako jeden pojem), necítí se sami zvláštně? Proč se nepíšou články o spokojených heterosexuálních párech, jak bylo řečeno na začátku? Nebude za pár let divné mít heterosexuální vztah a děti?

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

Instagram ukradl blogování | COFFEE TALKS #4

instagram

S blogováním jsem začala už jako malá. Tehdy mě k němu přivedla mamka, která byla i zakladatelkou mého prvního blogu. Postupem času jsem si tvořila další a další blogy na rozmanitá témata. Pamatuju si, že když jsem hodně zlobila, tak jsem měla zakázaný počítač (tehdy byl počítač jeden na celou rodinu, dnes má každý svůj a k němu mobil s permanentním připojením k internetu). Jenže já jsem si vždycky našla nějakou cestu, abych mohla i přes zákaz napsat článek a publikovat ho. Ale tohle kouzlo se nějak ztratilo a já se ho snažím znovu objevit. Najít své staré blogující já.

 

Instagram ukradl blogování

Nikdy by mě nenapadlo

Nikdy by mě nenapadlo, že budu jednou za svoje články dostávat zaplaceno. A nenapadlo by mě, že budu dostávat věci zadarmo. Ani by mě nenapadlo, že mě venku potkávají lidé, které neznám a jsou mými čtenáři. A nebýt shody náhod, tak se to zřejmě ani nedozvím a myslím si dál, že tohle mé vypisování čtou jen známí a lidi z virtuálního světa, ketří bydlí bůh ví kde.

 

Tazza Caffe, Ústí nad Labem

instagram

 

Kdo by to nechtěl?

A ten virtuální svět, ten mě pohltil. To přiznávám. Před dvěma lety jsem si k blogu založila i Instagram. Díky němu jsem na blog přilákala víc čtenářů, dostávala nabídky na spolupráce i zaplaceno za články. A zprvu to bylo fajn. Říkala jsem si, že se mi daří, že je to super. Kdo by to nechtěl? Návštěvnost stoupá, sledujících přibývá, z nabídek už si můžu pomalu i vybírat. Tak ještě jednou. Kdo by to nechtěl? Já. Moje dětské já. Ta malá holka, která se plížila k počítači, aby mohla psát na blog, který nikdo nečetl a bylo jí to úplně jedno.

 

Na vině je Instagram jsem já

Nebýt té malé holky, kterou blogování tolik pohltilo, tak mě nenapadne si založit Outcry. Nebýt jí, tak blogování nezačnu brát nikdy vážně. Možná, že bych ani nezačala studovat média. A asi určitě bych si nezakládala Instagram, nedostávala nabídky a tak dále. A Instagram je vlastně celý ten problém. Začal mě bavit víc, než mě kdy bavil blog. Z ničeho nic se mé myšlenky začaly přesouvat odtud do popisků pod fotkami. Každou fotku jsem se snažila mít vyšperkovanou a vyumělkovanou, aby zaujala co největší množství lidí. Trávila jsem hodiny srdíčkováním a komentováním cizích fotek, ze kterých mě nadpoloviční většina vůbec nezajímala. A pak mi došlo, kde je kámen úrazu.

 

Literární kavárna UJEP, Ústí nad Labem

instagram

 

Ze zábavy závislot

Koho zajímají moje fotky a moje popisky u fotek? Ti lidé se na ně dívají taky jen proto, že “musí”. Chtějí, abych se já podívala na jejich, abych je začala sledovat. Kde je realita? A hlavně, koho to opravdu baví a nestala se z toho všeho pouhá závislost? Ta hranice mezi zábavou a závislotí je fakt tenká a člověk si obtížně uvědomuje, že přešel na temnou stranu.

 

Královka, Jizerské hory

instagram

 

Omlouvám se mi

Jestli jste došli až sem (gratuluji), jako dárek mám pro vás pointu. Na blog většinou chodí lidé, které doopravdy zajímá, co píšete (teď nebudeme počítat jiné bloggery, kteří prahnou po tom, aby i vy jste okomentovali jejich článek, alright?) a baví je číst vaše myšlenky, pocity, inspirativní články, příběhy ze života… To je realita blogování. A taky, že to nedělá člověk pro peníze, a aby měl věci zadarmo. Ale že ho to baví. A takhle to celé u mě začalo. Blogování mě jednoduše bavilo. A já svému stárému já dlužím omluvu. Díky mé dětské já, že jsi mě naučilo milovat blogování. Slibuju, že se odteď budu víc zaměřovat na psaní sem, než na nějaký hloupý Instagram.

Zdroj fotek: vlastní galerie

Myšlenkář | Zápisník pozitivních myšlenek na každý den

myšlenkář

Myšlenky… Někdy nám nedají spát, jindy se někam rozutečou a my je marně voláme zpátky. Většinu dne je necháváme volně plynout. Až v posteli se začínáme snažit myslet na hezké okamžiky, abychom si ulovili příjemný sen namísto noční můry. Proč se nesnažíme odhánět negativní myšlenky a nenahrazujeme je pozitivními po celý den? Bylo by nám přeci lépe. Ale se všemi starostmi, plány, deadliny je pochopitelné, že si zrovna na nic hezkého nevzpomeneme a hroutíme se pod tíhou našich povinností. Ale když se chce, tak jde všechno. A pokud se vám zrovna nedaří přilákat pozitivní myšlenky do vašich hlav vlastními silami, tak tu máme řadu pomocníků, kteří vám pomohou. Proto bych vám ráda představila Myšlenkář.

Myšlenkář Ι Zápisník pozitivních myšlenek na každý den

Autorkou Myšlenkáře je Miroslava Nová, která pod svou značkou Lava New vydává mimo něj i krásný nástěnný motivační kalendář. Vznik značky stojí za spontánním rozhodnutím: “Lava New vznikla po mém odchodu z korporátu, kde jsem pracovala jako specialista na krizové řízení a kontinuitu procesů, protože jsem v téhle práci přestala vidět svůj smysl života a nechtěla jsem neustále hledat potenciální problémy a rizika,” uvádí Mirka na svých webových stránkách. Některé odchody nám mohou přinést příchody něčeho nového, lepšího a tohle je moc pěkný příklad. Po odchodu si začala Mirka zapisovat své myšlenky. “Začala jsem si zapisovat pozitivní věci a myšlenky. Když jsem hledala pozitivní zápisníky, narazila jsem na to, že jsem žádný nenašla. Tak jsem si ho vytvořila sama,” rozvádí příběh o vzniku Myšlenkáře jeho autorka.

„Jak je smutné utěšovat se myšlenkou, že jiní jsou na tom hůř.“ – Oscar Wilde

Jak Myšlenkář funguje?

Je to úplně snadné. Myšlenkář je navržen tak, aby ho pochopil každý a design je taktéž lehko pochopitelný, kvůli snadné orientaci. Zároveň je nedatovaný, takže si do něj můžete zapisovat kdykoli se vám bude chtít. Pokud si však své pozitivní myšlení budete chtít procvičovat každý den, vyplnit zápisník vám bude trvat celých 6 měsíců. Během této doby si vytvoříte návyk, díky kterému k vám budou pozitivní myšlenky chodit samy. 🙂

Na stránkách Myšlenkáře naleznete pět různých bodů:

  • povedlo se mi – místo pro ocenění vašich úspěchů
  • děkuji – místo pro podpoření pokory a vděčnosti
  • udělalo mi radost – místo, kde si napíšete, co vás v daný den potěšilo
  • pro sebe jsem udělal/a – místo, kde se zaměříte sami na sebe
  • těším se na – místo pro napsání cíle, který vás ude motivovat

Po 7 dnech vyplňování vás čeká stránka určená pro sebereflexi. Slouží ke zhodnocení předešlých dní, srovnání myšlenek, stanovení cílů na nastávající týden a pro motivaci.

„Myšlenky, které si zvolíte, jsou nástrojem, kterým malujete na plátno svého života.“ – Louise L. Hay

Myšlenkář si můžete zakoupit již dnes. Stačí vám pár kliknutí a za pár dnů budete o krok dál ve svém seberozvoji. Věřím, že si cestu k pozitivnímu myšlení snadno vyšlapete jak díky sami sobě, tak i díky Myšlenkáři. A pokud jste zrovna ve stresu a negativní myšlenky se na vás jen hrnou, nezapomínejte na věci, které vám dělají radost. Pro mě je to blogování, květiny, dobrá káva, vzpomínky z cest a nyní i Myšlenkář.

Jaké věci dělají radost vám?

Zdroj fotek: vlastní galerie

Povánoční smutek | COFFEE TALKS #3

smutekA je po všem. Venku se míjejí auta na cestě do práce. Před popelnicemi se kupí lahve, zbytky, krabice od dárků… Bujaré oslavy už připomínají jen ledabyle odhozené římanky. Leden si nás vzal pod svá křídla. Jednou mi můj táta řekl, že je lepší Vánoce dělat až po Novém roce. Stromeček najdu u smetí, dárky koupím v obrovských slevách a všechno bez front a nervů. Přijde mi to hrozně smutné, že to tak najednou skončilo. Zjišťuji, že 1. leden je pro mě nejsmutnějším dnem v roce. Není to kocovinou, protože tu jsem letos neměla (háleluja!), ale tím, že na mě padla ta tíha. Tíha věcí, které tento rok musím zvládnout. A taky jsem trochu smutná, že jsou Vánoce nenávratně pryč a budu si na ně muset rok počkat (povánoční smutek je termín, který označuje smutek, krátkodobý stav, který má nějaké příčiny). A navíc se nerada loučím a Silvestr je kromě vítání i loučení s uplynulým rokem.

Vanilková cukrárna, Teplice

smutekTaké vám tak utekl? Já tomu nerozumím. Zažila jsem tolik nádherných chvil. Uvědomila jsem si, že čas s rodinou mi nikdo zpětně nedá. Vím, že je naše Země v obrovském průseru a minulý rok (vidíte? hrozný tohle psát, když jsme ukousli teprve druhý den roku 2019) mi došlo, že i já s tím můžu něco dělat. Na konci roku jsem si také dala dvě předsevzetí. To první na Vánoce, když jsem každoročně vypla telefon a užívala si atmosféry. Teď je můj telefon také vypnutý. Doufám, že ho v takovém stavu na svém nočním stolku najdu letos co nejčastěji. Mé druhé předsevzetí se pojí se zdravím. V minulém roce jsem měla hodně zdravotních problémů. Dokud se to týkalo jen vnitřku, tak jsem se nad tím tolik nepozastavovala. Ono to není vidět a bolí to jen málokdy. Když jsem se ale probudila uprostřed Švédska a nemohla jsem vstát z postele kvůli zablokované páteři, což mi dovolenou dost pokazilo, rozhodla jsem se s tím začít něco dělat. A co jiného mi na bolavá záda pomůže víc než pohyb?

Costa Coffee, Ústí nad Labem

smutekUsrkávám ranní kávu a říkám si, že mám naději. Rok 2018 byl nádherný i přes všechny pády, jsem se zase zvedla a dokázala se smát. Tento rok může být ještě lepší. Sice mi na jednom rameni sedí státnice a na tom druhém bakalářka, ale to neznamená, že si nemůžu i nepřijemnosti udělat hezké. Mám úžasnou rodinu, přátele i milujícího muže po svém boku. A tenhle rok věnuji jim. Věřím, že mi přinese hlavně pozitivní emoce. Doufám, že to samé přinese i vám. Děkuji za dosavadní podporu a přeji vám do roku 2019 jen to nejlepší a hlavně zdraví, které je to nejdůležitější, co můžeme mít. Odvíjí se od něj všechno ostatní. Myslete na to, až příště místo v teplém svetru půjdete ven nalehko, místo litrů vody budete pít litry kávy a místo pohybu na čerstvém vzduchu budete sedět doma u počítače.

Vanilková cukrárna, Teplice

smutekCo můžete začít dělat teď, neodkládejte na zítřek, protože dnešek je jen jednou a už se nikdy opakovat nebude. S tímhle moudrem vstupuji do nového roku a budu se jím řídit. A ještě něco. Když jsem začala psát tyhle řádky, vážně jsem měla povánoční smutek, ale teď už se zase usmívám. Venku sněží! Všechno zlé, se může obrátit v dobré a to během pár minut a nečekaně. ♥

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

Třetí advent | Vánoční atmosféra na poslední chvíli

vánoční atmosféra

Spěch, nekonečné fronty v obchodních domech, které akorát stupňují už tak velký skluz. Balení dárků, které odkládám už asi dva týdny, zdobení cukroví zrovna tak. Do toho ještě pár dárků chybí a za dveřmi už stojí Vánoce v plné parádě. A to jsem se ještě ani nestihla na vánoční atmosféru pořádně naladit a ani chvíli jsem si nesedla, abych si mohla užít ozdobený byt a pokochat se stromečkem. Jestli jste na tom stejně nebo podobně jako já, tak mám pro vás pár tipů, které vás do té pravé vánoční nálady určitě dostanou. 🙂

Sociální sítě

Přiznejme si, že i přesto že tvrdíme, jak nemáme čas, na sociální sítě si ho uděláme vždy. Každý den na nich trávíme dokonce hodiny, kterými bychom mohli obdařit třeba svou rodinu. Ovšem i skrze sociální sítě se můžete naladit na Vánoce. Stačí si na Instagramu najít třeba moje oblíbené profily @christmashype, @christmas_crossley a @christmalxve. Věřím, že si je také zamilujete. Nebo se mrkněte na fotky pod příslušnými hashtagy. 🙂 Krásné fotky plné horké čokolády, bohaté výzdoby a ponožek se soby ve vás vánoční atmosféru probudí na sto procent.

Filmy

Pro ty z vás, kteří máte času o kousek víc, mám seznam mých oblíbených vánočních filmů. Viděla jsem podobné tipy všude, ale nikde jsem neviděla všechny mé oblíbence. Tak tady jsou:

  1. Zázrak v New Yorku
  2. Santa Claus
  3. Grinch
  4. Veselé Vánoce Santa Clausi
  5. Láska nebeská
  6. Polární express
  7. Prázdniny
  8. Vánoce naruby
  9. Jack Frost
  10. Santa má bráchu

Ještě sem přidám menší tip. Pokud máte v mobilu k dispozici knihovnu na e-books, tak jsem tam objevila pár vánočních knih zdarma. Pokud cestujete MHDéčkem, tak je podle mě lepší místo čučení na Instagram, si přečíst pár stránek. Ale pozor, knihy jsou většinou v angličtině. 🙂

Vánoční nákupy

Ano, já vím, že je to tip, který je spíš opakem Vánoc. Všude jsou hromady vystresovaných lidí, kteří stále tápou nad tím, co koupí své rodině a známým. Jenže vy nemusíte nutně kličkovat k příslušným obchodům a čekat ve frontách i na záchodě. Stačí se projít, vnímat vánoční písničky, které se linou ze všech koutů, kochat se vyzdobenými výlohami a dát si třeba horkou čokoládu. I když člověk nemá tolik času, ve stresu toho stejně nevymyslí tolik, čím by třeba mohl udělat radost. Když se alespoň na půl hodinky někde zastavíte a oddechnete si od těch otravných myšlenek, které neustále připomínají, co ještě všechno musíte udělat, věřím, že s čistou hlavou vám půjde všechno lépe.

vánoční atmosféra

Balení dárků, předvánoční úklid, cukroví…

Já nevím jak vy, ale mě tohle všechno nebaví. Už jen proto, že musím. Je to tradice, přijdou návštěvy, dárky někomu dát chci, ale že by mě ty starosti okolo naplňovaly štěstím, se říct nedá. I to se dá ale zpříjemnit. Cukroví můžete péct a zdobit ve svém, kde už máte určitě výzdobu. K tomu si můžete pustit nějaký ten film, písničky, zapálit si vonnou svíčku a trochu si to všechno zpříjemnit. Stejně tak jako uklízení nebo balení dárků. Ale ani tak    se mi do toho nechce. 😀 Nemáte někdo tip, jak se k tomu všemu dokopat? To bych vážně ocenila!

Vánoční playlist

Pokud jedete vánoční playlisty z YouTube nebo Spotify a už se vám všechny písničky ohrály, pusťte si playlist, který jsem pro vás vytvořila. 🙂 Některé písničky jste mi psali do directu, jiné jsem našla sama nebo jsem se ptala svého okolí. Najdete tam všechno, co snad kdo kdy vydal. 😀 Doufám, že se vám jen tak neohraje a super na něm je, že ho můžete pouštět svým návštěvám, na nějakém vánočním večírku… Snažila jsem se vyhovět všem příležitostem i typům lidí. 🙂 Tak ať se vám líbí!

Odfoukněte starosti pryč

Závěrem bych vám chtěla říct, abyste se nestresovali. Já třeba nestihla umýt okna a vsadím blog, že to nestihnu do Vánoc. Takže pokud i vy máte pocit, že se ze všeho zblázníte a nic nemáte hotové, kašlete na to. O dokonalosti Vánoce nejsou. Je mi jasné, že chcete mít všechno přichystané a krásné, ale na druhou stranu vám to stejně bude k ničemu, když se Vánoce jen překlenou a rok budete zase čekat, než přidjou další. Bez vánoční nálady přímo ve vás by to nešlo. Raději než na stres, spěch a povinnosti, se zaměřte na vaší pohodu a pohodu blízkých, které máte kolem sebe. 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie

První advent | Oblíbenosti 2018 aneb 20 tipů na dárky

Tipů na vánoční dárky není nikdy dost. Přemýšlela jsem, jak tento článek pojmout a napadlo mě, že vám ukážu zároveň i své oblíbenosti. 🙂 Letošní rok jich bylo asi tak milion. Bylo těžké vybrat ty nejlepší. Pokud budete obdarovávat cestovatele, knihomala, kosmetického maniaka, nebo eko člověka, jste tu na správném místě. Však už někteří sami jistě víte, co mi dělá radost. Tak se možná setkáme u nějaké věci ve shodě a vy budete mít inspiraci, co dát pod stromeček svým blízkým. 🙂 Samozřejmě nesmíte zapomínat na to, že dárky k Vánocům patří jako tradice, ale atmosféru vykouzlí hlavně láska. ♥

Pro knihomoly

Hledání Aljašky

Kniha, která mi svou myšlenkou změnila život. Je sice zařazena do young adult literatury, ale pokud ve vašem okolí máte někoho, kdo holduje tomuto žánru, neváhejte. Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem kdy přečetla. Perfektně vymyšlený děj i konečné rozuzlení s poselstvím. Sakra jsem té knize propadla, až mi to přijde neskutečné. 😀

Jak se stát pařížankou

Kniha, se kterou se rázem ocitnete uprostřed Paříže. Proniknete do myšlení Pařížanek a ještě se pobavíte. Tuhle četbu doporučuji všem ženám, které jsou ve stresu a chtějí si přečíst něco na odlehčení. Číst ji je jako si povídat s partou kamarádek u kávy. Pro sestru nebo kamarádku ideální dárek, který nezklame.

Kniha rodičům

O Václavu Tomanovi jsem na blogu už psala. Je nejen skvělý podnikatel, který má mnoho neotřelých nápadů, ale také si uvědomuje, jak je důležité pracovat na sobě i na vztazích se svou rodinou. Vymyslel knihu, kterou si sami dotvoříte prostřednictvím zápisků vtipných historek, fotek a společně tak zavzpomínáte na milé události, které se vám vryly hluboko do paměti. Pro rodiče je to ten nejkrásnější dárek a zároveň důkaz, že je máte opravdu rádi.

Kniha úspěchů

Jak už jsem psala, Václav Toman ví, že je důležité na sobě pracovat, motivovat se a myslet pozitivně. I Kniha úspěchů je jeho dílo. Více o myšlence této knížky jsem vám už psala. Pokud se vám nápad líbí a rádi byste někomu pomohli s nastavením jeho myšlenek, koupí jistě nešlápnete vedle.

Pro kosmetické maniaky

Almara Soap

O přírodních mýdlech Almara Soap jsem se vám zmiňovala v předešlém článku. Jsem s nimi opravdu spokojená. Navíc jsou netestovaná na zvířatech a vyrobená ručně u nás v Čechách. Už jen zakoupením mýdla podporujete českou výrobu a to je moc fajn. 🙂

Hibiskiss

Mým velkým oblíbencem v tomto roce se stal balzám na rty Hibiskiss od Crazy Rumors. Vyhrála jsem ho minulý rok v jedné soutěži a měla jsem v plánu si koupit další. Jenže to jsem ještě netušila, že má takovou výdrž. Tahám ho s sebou skoro každý den a pořád je v něm polovina. Ideální dárek k Vánocům pro sušenky, které jsou citlivější na mrazivé období.

Honey Pie Minerals

Tuto kosmetiku jsem si od první chvíle zamilovala. Mým nejoblíbenějším produktem je sypký makeup, který používám jako pudr. Pleť moc hezky vyhladí a sjednotí nedokonalosti. Super je i sypká tvářenka.

Freeman maska

Masky od značky Freemann miluju já i má nejlepší kamarádka. Nedávno jsme si udělaly holčičí večer a já jsem jednu masku koupila (konkrétně jílovou masku s avokádem), abychom se mohly zkrášlit. 😀 A hádejte co, kamarádka měla tu stejnou doma také. Pokud nevíte, co koupit kamarádce nebo třeba sestře, tak s maskou na obličej od Freemana nešlápnete vedle.

Pro ekolidi

Síťovka

Na nákupy už nenosím nic jiného než síťovku. Máme doma už dvě a do každé se toho vejde enormní množství. Pokud se bojíte, že by vám snad mohlo něco vypadnout, tak si můžete pořídit tašku s hustějším síťováním. 🙂

Bambusový kelímek na kávu

Ten teda ještě doma nemám, ale psala jsem si o něj Ježíškovi. Doufám, že mi kelímek nadělí, protože už bych si chtěla přestat kupovat kávu v kelímku a vytvářet zbytečně odpad. Navíc denně dvacka, to se načte. Jako bonus obdarovaný ušetří. 🙂

Bambusový kartáček

Kartáček z bambusu je taková prvotina pro lidi, kteří holdují ekologii a konceptu zero waste. Pokud někoho takového v okolí máte, kartáček mu jistě udělá radost. On toho totiž zase až tolik nevydrží a náhradní se hodí vždycky. A pokud ho daný člověk ještě ve své koupelně nemá, tím lépe pro vás.

Pytlíky na ovoce a zeleninu

A pozor! Tady můžete použít své šikovné ruce a pytlíky ušít třeba ze staré záclony. Na internetu najdete hromadu návodů jak na to. Darovaná věc od srdce, který je praktický, potěší každého.

Pro cestovatele

Letenky

K narozeninám jsem svému příteli nadělila letenky do Budapešti. Sehnala jsem je na portálu Honzovy letenky. Byly za skvělou cenu i s rezervací místa. Navíc přítel nikdy před tím letadlem neletěl. Sice to vypadá jako drahá záležitost, ale ve finále zjistíte, že to tak strašně drahé není. Stačí jen pozorně sledovat slevové portály.

Pouzdro na pas

K letence jsem příteli koupila ještě pouzdro na pas v Tigeru. Je to jen taková maličkost, ale pro člověka, který cestuje rád, ideální dáreček.

Deka a polštář

Cestovních proprietek je samořejmě víc. Deka která se dá složit do úplně malé kostičky je skvělá a seženete jí ve sportovních potřebách. Polštář za krk je taky bezva věc, hlavně pokud obdarovaný objevuje místa, která jsou daleko.

Cestovatelský deník

Cestovatelský deník jsem dostala minulý rok pod stromeček. Byl to asi nejlepší dárek, který jsem pod ním našla. Zapisuji si do něj vzpomínky z cest a přidávám i fotky. Za pár let můžu svým dětem listovat, kde všude jsem byla. 🙂

Pro každého něco

Barevné ponožky

Ponožky nesmí chybět pod žádným stromečkem. Spoustu lidí to odsuzuje, ale já vlastně ani nechápu proč. Je to super dárek, který se vám doma neztratí, no, ne? A pokud koupíte nějaké šílené barevné ponožky, tak budete i originální. Pokud chcete koupí udělat radost hned dvakrát, kupte Aloisovy ponožky. Jejich koupí přispějete na nadační fond Seňorina. 100 % částky putuje k lidem s Alzheimerovou chorobou.

Yankee vosk

Kdo by neměl rád Yankee Candle. Já jsem si zamilovala hlavně vosky, které si dávám do svých aroma lamp. Provoní celý byt a ještě vydrží neuvěřitelně dlouho. 🙂

Káva a čaj

Pokud už si opravdu nevíte rady, neznám nikoho, kdo by nepil kávu nebo čaj. Hezké dárkové balení potěší každého milovníka těchto životabudičů.

Všechny dárky ještě stihnete objednat, tak aby přišly před Vánoci, nebojte. 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie

1 2 3