Jak si naplánovat články na 1 rok dopředu za 1 den?

jak naplánovat články na blog

Stalo se vám, že jste měli kreativní krizi? Nebo ji máte zrovna teď a nějaký nápad na článek by se vám hodil? Tak to jste na správném místě. V tomto textu se dozvíte, jak si naplánovat články na 1 rok dopředu za pouhý 1 den. Jste připraveni? Tak jdeme na to! 🙂

Jak si naplánovat články na 1 rok dopředu za 1 den?

Nápady si zapište

Inspirativní krize může potkat každého z nás. Proto je dobré mít pár článků připravených pro případ nouze. Některé si můžete napsat dopředu, když by vás přepadla i krize psací. U jiných si můžete zapsat jen témata a ty další si rozepsat alespoň v pár bodech. Na to skvěle poslouží nějaký notes nebo sešit. Sama jeden takový mám a většinou ho nosím pořád při sobě, protože inspirace číhá na každém rohu. Pokud jste spíše adaptovaní na elektroniku, tak si stáhněte nějaký plánovač například Evernote, Wunderlist nebo Todoist.

tuna času + málo nápadů = #summerbrain

Každý měsíc se něco děje – sezónní témata

Dost vám může pomoct napsat si jen měsíce v roce. V každém měsíci se něco děje. Leden může sloužit pro seberealizaci a seberozvoj, únor můžete využít k napsání článku o Valentýnu (proč ho slavíte nebo neslavíte), březen toho také nabízí hodně – MDŽ, den poezie, den vody. V každém měsíci se najde něco, o čem můžete svým čtenářům napsat a nevypadnout tak zbytečně ze zaběhnuté pravidelnosti, která je důležitou součástí blogování, pokud ho berete alespoň trochu vážně. 🙂

Vytvořte si série

Cestujete? Napište sérii o místě, kam se chystáte, co si balíte, zajímavé tipy, kde sehnat letenky a nakonec jaké to tam vlastně bylo. Nemusíte všechno nacpat do jednoho článku, ale můžete si to pěkně rozdělit a o každém tématu se rozepsat o něco více. To samé můžete udělat, pokud cvičíte, vaříte, čtete. Je to jen na vás. Sérii můžete vytvořit prakticky na jakékoli téma.

Série – TRIP TO AMSTERDAM

Experimentujte

Dočetli jste se, že pití zeleného čaje přispívá k lepšímu trávení, pohodě a ještě dokáže zatočit s akné? Vyzkoušejte to na vlastní kůži. Stanovte si dobu, po kterou budete sledovat změny a pravidelně si v intervalech několika dní zapisujte, jak se cítíte, co to s vámi dělá a podobně. Konečné vyhodnocení sdělte svým čtenářům. Článek bude zajímavější už jen proto, že jste to sami zkusili a můžete se o nové “vědomosti” podělit z první ruky.

Inspirujte se

Na Facebooku, Pinterestu, Instagramu i YouTube jsou různé tipy na články. Na Facebooku se můžete přidat do skupin, kam jiní blogeři vkládají své články. Skvělé jsou Blogeři a blogerky a Bloggers RE. Pinterest nabízí řadu článků s tipy přímo na neotřelá, ale i celkem zaběhlá témata. Například 115 Blog Post Ideas. Instagram je jedna velká galerie plná inspirace. Sledujte blogery a blogerky ze zahraničí a uvidíte, že se vám témata na články nabídnou samy.

Nezapomeňte, že úspěchu nedosáhnete kopírováním! 🙂

Shrnutí
  • Nápady si zapisujte. Ať už v papírové nebo elektronické podobě. Bude se vám to hodit. 🙂
  • Postupujte po měsících. V každém z nich se jistě něco děje. Třeba vaše narozeniny.
  • Pište série. Nejenže se vám z jednoho sáhodlouhého článku vytvoří hned několik, ale zároveň zaženete inspirativní krizi.
  • Zkuste experimentovat. Vyzkoušejte si na vlastní kůži něco zajímavého a potom se o to podělte s ostatními.
  • Nekopírujte, ale inspirujte se. Na sociálních sítích je to nejjednodušší, ale inspirace čeká i venku.
  • Nakonec si vytvořte plán. Spočítejte si kolik v průměru napíšete ročně článků a pokuste se vymyslet tolik nápadů.

Pomohl vám tento článek nebo máte také nějaký vlastní tip jak se vyhnout inspirativní krizi? Podělte se dole v komentářích i s ostatními. 🙂

Zdroj fotek: vlastní galerie

 

Brigády – moje nejhorší brigáda?

Ahoj, vítejte zpět na mém blogu, a pokud jste tu noví, tak mě nezapomeňte sledovat na mém Instagramu, Facebooku a Pinterestu, aby vám nic neuniklo. 🙂

Dnes se pobavíme o tématu, které řeší téměř všichni studenti ať už středních, nebo i vysokých škol. Tím tématem jsou brigády. A jelikož jsem si toho prošla už tolik, můžu vám s výběrem na základě mých vlastních zkušeností, pomoci nebo vám i v nějakém výběru případně zabránit. 😀

V jednom z mých předešlých článků jsem psala o problémech, kteří řeší vysokoškoláci a jedním z hlavních aspektů byly i peníze, kterých v tomto období není nikdy dost. Jak se ale s touto situací vypořádat, abyste nemuseli být věčně ve stresu kvůli každé utracené koruně? Základem je určitě nějaká dobrá brigáda.

Call centrum

Ano. Už jste o téhle možnosti jistě slyšeli (nebo si ji i vyzkoušeli na vlastní kůži). A ať už jste slyšeli cokoli, pro středoškoláky i vysokoškoláky má tato brigáda jednu určitou výhodu a tou je flexibilita. Směny si můžete napsat podle sebe a podle toho, jaký máte rozvrh. V call centrech jsou lidé pořád potřeba, a proto vám mohou tento benefit nabídnout. Na oplátku vám ovšem budou vytýkat, když nebudete plnit. Plnění je pojem, se kterým se setkáte v mnoha zaměstnáních, ale v call centru je to extrém. Musíte totiž udělat určitý počet telefonátů za určitý čas, nebo (pokud nabízíte produkt) prodat určitý počet na určité množství telefonátů. Naštěstí to většinou není příliš náročné. A pokud jste spíše introverti, jistě vám tato forma brigády bude vyhovovat už jen proto, že nebudete muset komunikovat s lidmi tváří v tvář, ale budete sedět v pohodlné židli a „schovávat se“ za sluchátkem. Také se nemusíte vůbec bát, že byste to neuměli, jelikož vás profesionálně proškolí a už tato část je většinou proplacená. 🙂

Pokud jste spíše introverti, jistě vám tato forma brigády bude vyhovovat už jen proto, že nebudete muset komunikovat s lidmi tváří v tvář, ale budete sedět v pohodlné židli a „schovávat se“ za sluchátkem.

Charitativní prodej

Znáte ty věčné otravy, kteří se vás pod nátlakem snaží donutit, abyste si koupili například plyšáka nebo magnetku s odůvodněním, že je to pro dobrou věc? Nevěřte tomu. Já jsem si bohužel také touto zkušeností prošla, když mi bylo 15. Byla to má první brigáda a docela nerada na ní vzpomínám. Váš nadřízený vám bude tvrdit, že je to opravdu na dobrou věc, ale když si pak spočítáte kolik procent z dané věci, kterou prodáváte, jde opravdu na charitu, tak se zděsíte. Většinou za to máte sice super přivýdělek ale za jakou cenu. Takovým brigádám se raději vyhněte obloukem. 🙂 Pokud se ovšem nejedná o prodej kytiček, jejichž výběr jde na rakovinu nebo třeba prodej pro Světlušku. Tyto a podobné charitativní organizace jsou známé a opravdu jsou vybrané peníze tam, kam mají. Tyto organizace poznáte tak, že se nejedná o dlouhodobé brigády, ale pouze o tak zvané “nárazovky!.

Přidám ještě svůj osobní, ne moc příjemný, zážitek. Prodávala jsem charitativní časopisy, jejichž výběr šel na dětský domov (byla to asi 1 koruna z 1 prodaného magazínu). Jednou jsme takhle jeli prodávat na výstaviště v Letňanech, kde byl veletrh pro děti. Neměli jsme žádné povolení (což jsme nevěděli) a po půl hodině nás vyhodili. Bylo to dost trapné a nepříjemné. Samozřejmě jsme nejeli domů, protože se časopisy musely prodat. Venku byla zima a sněžilo. Kde jinde jsme ale mohli prodávat, že? Věřte mi, že za tohle mi to opravdu nestálo.

book, coffee, and work image
Redakce

Jednou z mých nejlepších brigád byla práce v opravdové redakci jednoho internetového média, které má pod sebou i web blogerky.cz. Tahle práce mě přesvědčila o tom, že se opravdu chci věnovat psaní. Hodně mi to dalo a mrzí mě, že jsem tehdy byla nucena brigádu ukončit, kvůli blížící se maturitě. Tímto bych vám chtěla doporučit, abyste se snažili hledat brigády v oboru, ve kterém se jednou třeba budete chtít uplatnit. Vyzkoušíte si, jak to probíhá, a jestli je to vůbec pro vás vhodné. Ne vždy se vám poštěstí něco takového najít, protože jsou obory, ve kterých pro brigádníky není místo ani uplatnění, ale spoustu firem nabízí stáže pro studenty, což může být také dobrou zkušeností a pro vás přínosné. 🙂

CO JSEM SI KOUPILA NA ALIEXPRESSU – BULLET JOURNAL, KOSMETIKA…

Obchod

Práce v obchodě je jednou z nejnabízenějších brigád pro studenty. Minulé léto jsem si to vyzkoušela i já, a i když jsem měla spoustu výhrad (které si můžete přečíst zde), byla pro mě tato brigáda také jednou z nejlepších. Díky hromadě práce jsem se ani chvíli nezastavila, čas mi utíkal rychlostí blesku. I když jsem dělala celodenní směny, tak mi připadalo, že jsem přišla a po chvíli už jsem byla na cestě domů. Navíc jsem měla štěstí na skvělé kolegyně, které mi se vším pomohly.

Recepce

Nebyla to sice recepce v hotelu, ale práci jsem měla téměř stejnou. Pracovala jsem v solárním studiu, kde jsem obsluhovala zákazníky, zvedala telefony a starala se o hygienu veškerých prostor. Je to práce, při které se člověk moc nenadře a bohužel je to adekvátně ohodnoceno. Takže si sice nic moc nevyděláte, ale můžete se v klidu učit, povídat si s kamarádkami (samozřejmě ne na úkor zákazníků!!! 😀 ) a nebo se dívat na filmy. Osobně bych tuto brigádu ohodnotila kladně. Dá se skloubit se školou a ještě se dozvíte hromadu zajímavých věcí o opalování, o chodu hotelu nebo třeba nějaké velké firmy, protože recepce jsou už skoro všude. 🙂

OPÁLIT SE MŮŽETE I ZDRAVĚ, KDYŽ VÍTE JAK NA TO!

Mohla bych napsat ještě spoustu tipů, protože tohle je jen zlomeček brigád, kterými jsem si prošla. Tyto mě oslovily asi nejvíce, protože jsem si na ně vzpomněla jako na jedny z prvních. Abych vám ale jen neříkala, co byste MOHLI DĚLAT, ráda vám ukážu, co MŮŽETE DĚLAT HNED. 🙂

Praha
Brno
Ústí nad Labem

Tyto tři lokality jsem vybrala záměrně proto, že mě nejvíce čtenářů sleduje právě z těchto měst, ale nezoufejte, pokud bydlíte jinde, protože TADY najdete i své bydliště. 🙂

Já doufám, že jsem vám s výběrem brigády trochu pomohla a moje zážitky pro vás byly přínosné. Mě by zajímalo, jakou brigádu jste dělali nejraději vy, a která pro vás byla naopak utrpením. Těším se na vaše komentáře! ♥

Zdroj fotek: pixabay.cz, weheartit.com

Tento článek je sponzorován.

 

Šálky do rukou. Čajová revoluce je tady

Tak je to tady. Nový semestr. Konečně skončilo zkouškové období, člověk se pořádně ani neoklepal a je tu opět každodenní odkládání budíku, nepříjemné tlačenice v MHDéčku a nekonečné hodiny nudy strávené na chodbách školy. Rozvrh mi totiž opět nevyšel podle představ. Pauzy mezi některými předměty se pohybují i okolo tří hodin. Proto se vždycky, když za sebou zamykám ráno dveře, těším, až budu zase v klidu doma a alespoň chvíli si odpočinu, než zase budu muset tyhle strasti absolvovat druhý den znovu.

Některé dny ve škole končím dřív, ale jiné se dostanu domů třeba až na devátou (i později, pokud mám brigádu). Je jasný, že už se mi do ničeho nechce a to hlavně do úklidu nebo vaření. Nejraději se uvelebím s šálkem dobrého čaje na gauči a s dobrou knížkou, nebo oblíbeným seriálem (zrovna sleduji Superdrbnu, také tak milujete Chucka a Blair?).

A vzhledem k tomu, že ani mně se nevyhnula nemoc, tak je pro mě momentálně pití čajů stěžejní, proto se v tomto článku na ně společně zaměříme. Věřím, že nejsem jediná, kdo leží celé dny v posteli a potí se. Nejdůležitější je doplňovat tekutiny. Které čaje jsou tedy vhodné pro vyplavení bacilů z těla, klidný spánek i relax? 🙂

Pokud mě sledujete delší dobu (primárně na Instagramu), jistě víte, že nedám dopustit na sypané čajíky od Gringos & Tea. Je to proto, že jsou opravdu kvalitní a hlavně se jejich lahodná chuť nedá srovnávat s jinými čaji.

Zázvor ve zdraví i nemoci

Zázvorové čaje si dělaly už naše prababičky, a věděly proč! Zázvor se získává z rostliny zvané zázvor pravý. Jeho účinky pocítíte už při jeho konzumaci díky výrazné chuti i aroma. Kromě využití v kuchyni se vyhledává i jako lék na mnoho potíží. Obsahuje v sobě esenciální oleje, vitamíny (A, B1, B2, C a E) či minerální látky (hořčík, sodík, vápník, železo, draslík a fosfor). Zázvor výborně účinkuje na trávicí trakt, kde potlačuje pálení žáhy a nadýmání, stejně tak podporuje trávení a chuť k jídlu. Pokud vás trápí střevní chřipka, tak překvapivě zázvor, bude skvělým pomocníkem.

Rovněž působí skvěle při chřipce a nachlazení. Působí protizánětlivě, posiluje imunitu, potlačuje migrény a pomáhá i při zánětech horních i dolních dýchacích cest. Pokud mohu za sebe doporučit, které čaje mám nejraději je to mandarinka se zázvorem a hřejivý zázvor. V době nemoci si tyto dva čaje nemohu vynachválit. 🙂

Spánek jako lék

Klidný a plnohodnotný spánek je důležitý, i když jste zdraví, ale hlavně, když jste nemocní. Znám spoustu lidí, kteří trpí poruchami spánku a i já mám se spánkem tu a tam potíže. Je to samozřejmě nepříjemné, pokud jste ve stresu, protože víte, že vás druhý den čeká něco důležitého a vy se musíte vyspat. Bohužel se začnete stresovat o to více a bezesná noc je na světě. Ovšem máme tu opět čaje, které mohou pomoci a já nedám dopustit na čaje rooibos lemonsweet dreams.

Relax

Jak jsem psala na začátku článku, jsem ráda, když se mohu uvelebit s šálkem dobrého čaje. Překvapivě existují čaje přímo zaměřeny pro tyto chvilky. Můžete si dát klidně svůj oblíbený čaj, ale pokud chcete odehnat stres z náročného dne a co nejvíce se zrelaxovat mohu vám vřele doporučit čaj relax, který obsahuje mučenku, jež vás nechá zapomenout na stres, meduňku, která přispívá k celkovému uklidnění a nakonec mátu, která uklidňuje tělo i duši.

Jelikož se mi doma sešly čaje na vyzkoušení, rozhodla jsem se s některými z vás o ně podělit. Na mém Instagramu je pro vás připravena soutěž, která bude trvat od 28. února do 15. března. Budu moc ráda, pokud se zúčastníte. 🙂

Líbil se vám tento článek? Budu ráda za vaši zpětnou vazbu! 

7 věcí, které mě naučila práce v obchodě

fashion, coffee, and shopping image
Je to tak. I slavné blogerky chodí do práce. Ne, dělám si srandu. Samozřejmě. Mám už pár měsíců brigádu v jednom celkem známém obchodě. Bohužel je docela levný, a ten náš ještě k tomu umístěný v ne moc dobré částí města. Tudíž nám tam chodí docela dost nepřizpůsobivých. Divili byste se, ale ti nejhorší zákazníci nepatří mezi ně. Tak se usaďte, dejte si čaj nebo kávu a ponořte se do mých historek, které vás třeba i pobaví nebo se v nich nedejbože sami najdete. Anebo usoudíte, že práce v obchodě není pro vás.
7 věcí, které mě naučila práce v obchodě
1. Asertivnímu chování
Jen málokdy přijde zrovna k nám slušný člověk, jdoucí si za těžce vydělané peníze nakoupit. Jednoho dne se tak stalo. Přišly dvě seriozně vypadající paní, vesele štěbetající o své vnučce. K pokladně jsem je přišla obsloužit s úsměvem. Kupovaly si nějaké oblečení pro malou a horu svíček ve slevě. “Musím vyndavat všechno z vozíku nebo si to naklikáte podle počtu?” řekla mi hned na úvod jedna z nich. “Bohužel budete muset nákup vyndat celý, jelikož to musím namarkovat zvlášť.” Mezitím se přidala do hovoru druhá z žen “Počkej to musíš jako všechno vyndavat, jo? Slečno, proč to musí vyndavat?” Na to jsem opět odpověděla, že to zkrátka nejde a kor, když jsou některé z věcí ve slevě, kdy musím tu slevu naklikat do pokladny a pak sejmout kód. Co osud nechtěl, na jedné ze svíček byl kód přelepený a já měla shodou okolností v ruce svíčku se stejným číslem, tak jsem to sejmula dvakrát. “Aha! Vidíte, takže to jde! Teď jste mohla sejmout obě dvě,” rýpla si arogantně jedna z nich. “Tak si sem pojďte stoupnout za mě, ne?” odpověděla jsem už lehce nakvašeně. “Ale prosím vás,” řekla žena medově “vždyť já jsem vás nechtěla naštvat, jen vám ulehčit práci. Já vím, že tu jsou hrozně pracovní podmínky.” Už jsem nic neříkala, protože jsem měla co dělat, abych jí neposlala s takovejma kecama do… vy už víte kam. “Příště trošku optimismu, ne?” neodpustily si při odchodu a já si jen vzpomněla na to, jak jsem je šla obsloužit s úsměvem a teď mám co dělat, abych je z krámu nevykopala.
2. Odezírání ze rtů
Hluk z venku, zapnuté ventilátory, občas i vysavač a do toho krám plný upovídaných lidí nebo vřískajících dětí. Opravdu nejsem superman ani nemám rozšířený frekvenční rozsah zvuku, který slyším. Pokud tedy někdo přijde a začne na mě šeptat, tak ho neslyším – logicky. Naštěstí už jsem se přestala namáhat s neustálým “Prosím?” “Ještě jednou.” a “Cože?” a naučila jsem se ty nejzákladnější fráze odezírat “Mute plat ku?” znamená třeba “Můžete mi prodat tašku?”
3. Porušování pravidel
A u tašek ještě zůstanu. Bez nákupu tašky prodávat nesmíme. Stojí jen dvě koruny a nemusí se markovat. Tím pádem si pracovník kdykoliv během dne může otevřít kasu a to není povoleno. Takže se počet prodaných tašek bez nákupu (to znamená, že se někoho zeptáte, jestli chce tašku a on vám většinou razantně odpoví, že ne, ale po namarkování a zaplacení si vzpomene, že by o tu tašku stál) eviduje. Každopádně je podezřelé, když jich prodáte v ten den samostatně moc. Většinou se mi tahle věc s dokupem tašky stane párkrát do týdne. Pak jsou tu ale vetešnící nebo jak jinak mám tyhle lidi nazvat, kteří přijdou do obchodu jen a pouze pro tašku. Proč? To netuším. Samozřejmě jim řeknu, že jim tašku bez nákupu prodat zkrátka nesmím. “Proč jako? To snad není pravda!” jednou mi ženská řekla, že si z ní snad dělám prdel. Když vidím, že “zákazník” začne vypadat agresivně jako žena, které ukážete čokoládu a potom jí někam schováte a ona ji pak nemůže najít, tak tu tašku prodám a tím pádem porušuji jedno z hlavních pravidel. Pořád je to ale lepší, než se bát o holý život.
4. Vymýšlení odpovědí
“Dobrý den, máte lepidlo na stropnice?” a jelikož absolutně netuším, co jsou stropnice, a hádám, že v obchodě, kde se prodává zejména oblečení asi oddělení pro kutily nemáme, odpovím tedy: “Ne, bohužel, ale možná vedle v Rossmannu.” ať si tam taky užijou nějakou tu srandu. 😀
5. Čtení myšlenek
Hodně by mě zajímalo, jak dobrých 95 % lidí, našich zákazníků, kteří chtějí platit kartou, přišlo na to, že ji stačí žmoulat celou dobu pod pultem a pak ji přiložit k terminálu. Nemusí to tedy hlásit předem, ale sakra! Já úplně nesnáším, když dojde na placení a ten člověk to tam přikládá a různě se u toho nakrucuje, něco si pro sebe naštvaně žbrblá a diví se, že to nejde. Ono se mi to totiž musí říct a já to tam musím naklikat. Ještě víc mě rozčiluje, když teprve částku zadávám a někdo už tam tu kartu mermomocí dává. To nikdo nechápe, že musí své velectěné přání vyslovit a pak jako v každém jiném krámě počkat na vyzvání? 🙁
6. Nedýchat
Tento bod jsem si nemohla odpustit. V obchodním řetězci, kde brigádničím, nemáme klimatizaci. Takže pokud je venku dvacet stupňů, uvnitř je pět a dvacet, pokud třicet, tak pět a třicet… Tím pádem to byl v těch tropických vedrech celkem hukot. Tak a teď to přijde… Proč sakra lidi nepoužijou alespoň jednou za den cokoliv, co voní? Třeba parfém, deodorant nebo antiperspirant. Vystačila bych si i s lehkým závanem vůně do auta. Ale to ne. To radši přijde nějakej smraďoch a pak něco padesátkrát chce a ještě opruzuje u pokladny nejmíň deset minut. To jsem pak celá rudá z toho, jak doslova a bez nadsázky zadržuju dech, protože udušení tímto způsobem, mi přijde mnohem lepší než se udusit smrady.
7. Že zákazník vždycky nemá pravdu

Ale vtip je teda v tom, že se mu to nesmí říct. Nebo je to alespoň v popisu mé práce.

Líbila by se vampires práce v obchodě, nebo jsem vás odradila?

Mohlo by vás také zajímat:

Brigády – moje nejhorší brigáda?

Zdroj obrázku: weheartit.com

Kočičí Pelíšek – Brněnská kočičí kavárna

Jeden z nekrásnějších zážitků, které jsem si z Brna dovezla, byla návštěva kavárny Kočičí pelíšek. Vzal mě tam přítel, protože mi pár dnů nazpátek zemřel pejsek. Hodně jsem si tam pobrečela, ale na druhou stranu jsem se dostala do fáze, kdy jsem byla nejklidnější za celou tu dobu, co mě ztráta potkala. Od návštěvy kavárny věřím v cat power. Podle mě všechna zvířata vycítí, že se s vámi něco děje, že jste smutní, ale kočky vás svou přítomností dokážou uklidnit. 

Kočičí Pelíšek

Samotný příchod ke kavárně Kočičí pelíšek mě okouzlil. Budova oplývá kouzelnou atmosférou, kterou dotváří romanticky zdobený průchod. I přesto, že jsme nebyli přímo v centru Brna, architektura odrážela tamní osobnost města. Jejich budovy jsou nádherné. Trochu Praha, trochu Vídeň. 🙂
Hned u vchodu nás vítalo celé osazenstvo kočiček, vůně kávy a dřeva. Usadili jsme se v nejzazší místnosti. Prostředí bylo neskutečně útulné, opravdu jako v kočičím pelíšku. Stěny zdobily obrazy – jak jinak než s portréty kočiček. Také jsme si mohli prohlédnou fotky všech čičin, které kdy kavárnu obývaly. Nejdůležitějším poselstvím kavárny je totiž kočičkám najít nový domov.
K objednávce jsme dostali i mlsky, aby k naší návštěvě nepřišly číči zkrátka. Potom jsme jen nasávali atmosféru, poslouchali hezkou hudbu a vrnění roztomilé kočinky Šalvějky. Což musím také podotknout – všechny kočičky mají jména podle ingrediencí, které se používají na vaření.

Pokud vás někdy přepadne smutek nebo budete ve stresu, tak vězte, že v kočičí kavárně se ho zbavíte raz dva. Dejte mi vědět, zda jste už podobnou kavárnu nebo dokonce Kočičí pelíšek někdy navštívili.

Mohlo by vás také zajímat:

Recenze na Brno. Líbí se mi víc než Praha?

V Praze se ztrácím nejraději

Zdroj fotek: vlastní galerie

V Praze se ztrácím nejraději

Já si tak libuji v sarkastických titulcích. Vždycky mám upřímnou radost, když nějaký vymyslím. Srdce mi poskočí pýchou a pak mě zavaluje vlna hřejivého pocitu po celém těle. Ach, tak málo stačí ke štěstí. A také k neštěstí! Včera jsem totiž byla v Praze, a mám pro vás skvělý návod, jak se ztratit, co nejrychleji to jen jde (a taky se následně na to najít).
1) Vezměte si mapu na informacích
První krok je nejjednodušší. Pokud jste na tom navíc podobně jako já, jistě budete mít vytištěné mapy z domova s sebou, ale k vaší smůle na nich bude vidět pouze asi okruh pěti metrů od místa, kam zrovna máte namířeno (to místo, kam jsem šla já bylo La Palais Art hotel a já jsem momentálně opravdu šťastná, že to píšu a neříkám někde veřejně, protože absolutně netuším, jak se ta první polovina čte). Na informacích vám dají mapu, na které vše roztomile označí propisovačkou, abyste se opravdu neztratili. Potom už můžete s klidem na srdci vyrazit vstříc novému dobrodružství!
2) Zatavte se pro kafe
Bez komentáře.
Počkat, poznámka.
Když jdete do kavárny, kde máte turnikety, abyste mohli jít na WC za deset korun, ALE nemáte hotovost natož nějaký drobný, tak vám obsluha dá deset korun a pak jim dáte lísteček. Hustý ne.
3) Teď můžete opravdu vyrazit
S mapou před obličejem. S příručním zavazadlem (v mém případě s papírovou taškou Marionnaud – to také nevím, jak se čte) v jedné ruce, s kafem ve druhé ruce a taky ještě s nějakou obří kabelou, která vám děsně překáží při každém kroku. Chvíli, ale fakt maličkatou chvíli si přijdete jako turisti… A pak nastane krutá realita.
4) Ztratíte se
Jsem říkala, že to bude rychlý.
Ulice na mapě jsou vyznačeny bravurně. Opravdu, beze srandy, klobouk dolů, fakt je to tam popsané moc hezky. Pak jste v tom reálném světě, kdy musíte jít ulicí tak dvacet minut, protože je to ta nejdelší ulice široko daleko a teprve tam někde na té dvacáté minutě je název ulice, ve které právě jste. Samozřejmě, že to je špatná ulice, tak se zase jako blbci musíte vrátit zpátky a jít jinou ulicí. No prostě pakárna. Ale to vám musím říct. Pokaždé, když jsem v Praze jinde než na Václaváku, nebo Staromáku, tak hledám ulici tak zoufale, že se pak někoho ptám, kde vlastně je, (protože ty popisky) no a vždycky jsem v ní! To mám fakt radost.
5) Když se zeptáte, většinou se i najdete
To je fakt. Buď natrefíte na nějakýho stejně ztracenýho člověka, ale zas na druhou stranu cítíte tu podporu, že v tom teda nejste úplně sami nebo na někoho, kdo se v Praze vyzná a vždycky poradí. Někdy mám ty lidi i ráda.
V Praze se ztrácím opravdu pravidelně. Jak může být to město, tak velké? Pokaždé, když jedu do Prahy znovu, tak najdu jiné místo, kde se můžu ztratit. Přitom ale potkám milé lidi, milá místa a je mi mile. Což je pozitivní. Lidi, ztracejte se, má to smysl. 🙂

PS: Už sledujete outcry na novém Instagramu?
Mohlo by vás také zajímat:

5 věcí, které vám o psech nikdo neřekne


Zdroj obrázku: vlastní galerie

Co řeší student vysoké školy?

student

Je to tu. Opět zasedám jako pilný student do učebny, abych se naučila něco nového a díky tomu (ha ha ha) úspešně zakončila své vysokoškolské studium. Co je ale za oponou toho bouřlivého studentského života plného večírků a probdělých nocí, o kterém si spoustu lidí nechává zdát? To vám mileráda prozradím! Usaďte se a ponořte své nosy do řádek tohoto článku. Tajemství životů študáků vám budou již za malou chvíli odhalena. 🙂

Rozvrh
První věc, kterou vysokoškoláci většinou řeší je rozvrh. Jo, většinou je dost na prd. Buď se vám kryjí termíny předmětů, máte dlouhé pauzy mezi hodinami nebo ani chvíli volna na brigády. Neexistuje nikdo, kdo by byl s rozvrhem spokojen. Naštěstí se dá zvyknout na všechno. Student je flexibilní, ale ne v pravém slova smyslu.
Co máme za hodinu a kde to je?
Přesně tohle jsou dvě nejčastější otázky zoufalých studentů snažících se tak nějak zapadnout do chodu školního roku – semestru. Nekonečné brouzdání stránkami s rozvrhy, složité vyhledávání učeben, a naprosto nepředstavitelné je, si všechno tohle zapamatovat a to rovnou dvakrát do roka. Jenže nakonec stejně opět přijde odněkud zezadu otázka “Co vůbec teď máme?” (následuje odpověď) “A kde že to je?”
Peníze
Někdo patří k těm šťastlivcům, kteří nemusí chodit na brigády, jelikož jejich kapesné a případně i stipendium pokryje veškeré náklady. Pak jsou tu ti méně šťastní, kteří ne, a ne najít brigádu v souladu s rozvrhem. No, a nakonec jsou tu ti, kteří pracují, ale stále jim nestačí poplatit veškeré závazky. Nehledě na to, že valná většina studentů dojíždí a v tom (co se financí týče)horším případě i bydlí mimo své trvalé bydliště po dobu školního roku. K tomu si člověk připočte jídlo, oblečení a večery plné zábavy doprovázené už ne tak zábavnými rány (sem tam i celými dny) a je vymalováno. Neustálý problém studentů jsou tudíž peníze. Řešení této zdánlivě bezvýchodné situace naleznete TADY. 🙂
Čas
S brigádami, školou, školními povinnostmi jako jsou například eseje a prezentace, občasným potkáváním se s rodinou a přáteli už člověku moc času pro sebe a své koníčky nezbývá. Takže tu nastává velké dilema… Jít do práce a mít peníze na všechno, co člověk potřebuje anebo nejít do práce a místo toho jít ven s přáteli či někam na výlet a o peníze přijít. Nebo nejít do školy a jít třeba na výlet a raději jít do práce, aby člověk na ty výlety měl. Vždycky si člověk vybere raději tu druhou možnost – nejít na pár přednášek. I když i tyhle nepovinné přednášky občas přijdou nazmar, jelikož toho času na školní povinnosti je vždycky nejméně, protože tu existuje věc jako prokrastinace. 😀
Shánění zápisků
Spolu s flákáním některých přednášek jde ruku v ruce neustálé shánění chybějících dokumentů z přednášek, na které se student nedostavil. Nastává dilema. “Napíšu Anče, aby mi to poslala…” wait a second “Hmm… Jenže tý jsem psala už minule, tak se zeptám Káji, ta má vždycky všechno a je docela hodná… Aha, tak tý sem se ptala zase předtím a dokonce dvakrát, to už bude blbý.” A takhle to pokračuje, dokud si neřekne “Tak já napíšu tý Anče, stejně mi to pošle.” 😀
Snad se vám článek líbil a budu se zase těšit u dalšího.
Zdroj fotky: vlastní galerie

1 2 3